Frízský ohař (Stabyhoun)

Krátký výtah z historie

Stabijhoun je příbuzný plemenům „Drentsche Patrijshond“ a „Heidewachtel“. Za název vděčí své všestrannosti. Slovo „Stabijhoun“ je odvozeno od slov ‘sta mij bij’ neboli ‘zůstaň u mne’, zatímco „houn“ je fríské slovo pro psa a vyslovuje se „hoon“. Stabijhoun pochází z lesní oblasti ve Frísku. Na začátku 20. století byla pravidelně vzájemně křížena plemena stabijhoun a wetterhoun. Tím došlo k ohrožení uchování jejich původních vlastnosti. V roce 1938 začala skupina nadšenců ve fríském kynologickém klubu obě plemena zušlechťovat a v roce 1942 byla obě plemena oficielně uznána.  Jména osob, které v tomto procesu byly velmi důležitá, jsou: J. Bos, T. van Dijk, B. de Graaf and W. Hoeksema. První standard je datován 10. února 1944. V roce 1947 byla založena holandská asociace plemen stabijhoun a wetterhoun (zkr. NVSW). NVSW od té doby representuje zájmy fríských plemen. Populace stabijhouna čítá v současnosti (2013) více než 6 tisíc psů po celém světě.

Celkový vzhled

• Funkčně stavěný silný ohař. Tělo je o trochu delší, než je výška v kohoutku. Celkově není ani příliš robustní, ani příliš lehký. Kůže by měla přiléhat k tělu. Osrstění na hrudi, na límci, na hrudních končetinách, kalhotách a ocasu utváří dojem dlouhosrstého psa, avšak srst nemá být přehnaně dlouhá. Pohlavní dimorfismus má být nezaměnitelný.

Důležité poměry

• Tělo je nepatrně delší, než kohoutková výška. Je důležité, aby harmonie a vyváženost ve spojení s funkčním tělem byly v souladu s velikostí psa. Lokty jsou stejně vzdálené od země i od kohoutku.

Povaha a temperament

• Stabijhoun hlídá na dvoře a likviduje myši a krysy. Větší typ stabijhouna dříve tahal mlékařské vozíky, zatímco malý typ proslul jako profesionální chytač myší. Pro tuto vlastnost se stal stabijhoun populárním mezi chudými farmáři a zemědělskými dělníky. Myší kožíšky se daly dobře zpeněžit na podšívky manžet rukávů a podobně. Stabijhoun se přepravoval v košíku na bicyklu, takže pokryl velké území. Stabijhoun je velmi nezávislý a rád si jde svou cestou. Je oddaný, ale může být i tvrdohlavý. Trpělivost a vytrvalá výchova jsou nezbytné. V domě i na dvoře je stabijhoun klidný, ale ostražitý. Na cizí lidi anebo neznámé situace reaguje nejdříve rezervovaně, ale neměl by projevovat plachost.

Hlava

• Suchá, bez převislých pysků a laloku. Velikost hlavy je úměrná k velikosti těla a pohlavní dimorfismus by měl být jasně vyjádřený. Hlava se jeví spíše delší, než široká. Délka mordy od nosu ke stopu je přibližně stejná jako délka od stopu k týlnímu hrbolku. Výraz je klidný, přátelský a pozorný.

Mozkovna:

• Lebka:
  Lebka je mírně klenutá a zaoblená po stranách, není úzká, ale neměla by působit dojmem, že je široká nebo kulatá.
• Stop:
  lebka přechází pozvolna k obličejové části. Ze strany se stop jeví zřetelnější díky výrazným nadočnicovým obloukům.

Obličejová partie

• Nosní houba:
  černá u psů s černobílým zbarvením. Hnědá u psů s hnědobílým zbarvením. Nosní houba je dobře vyvinutá s široce otevřenými nosními otvory.
• Morda:
  silná, zužující se pozvolna ke špičce nosu, avšak není špičatá při pohledu ze shora i ze strany (klínovitý tvar). Nosní hřbet je rovný a široký a při pohledu ze strany není ani konkávní ani konvexní.
• Pysky:
  pevně přiléhají, nejsou převislé ani volné.
• Čelisti / zuby:
  silné a kompletní. Nůžkový skus. Chybění P1 nebo M3 je povoleno, stejně jako zdvojené P1.
• Líce:
  málo vyjádřené.
• Oči:
  uloženy vodorovně. Střední velikosti, trochu kulatého tvaru s těsně přiléhajícími očními víčky, bez viditelné spojivky. Pigment duhovky je u psů černobílé zbarvených tmavě hnědý a u psů hnědobílých je světle hnědý.
• Uši:
  Uši jsou zavěšeny na pomyslné lince, která prochází špičkou nosu a vnitřním koutkem oka. Ve střehu nemají uši vystupovat nad obrysy lebky. Ušní mušle není příliš silně vyvinutá, takže uši hladce přiléhají k hlavě. Jsou střední délky, dosahují ke koutkům tlamy, mají tvar lopatky, která není kulatá, ale končí v zaoblení. Osrstění ucha je typickým znakem plemene; na bázi je poměrně dlouhé, pak se délka zmenšuje, až nejspodnější třetina ucha je pokryta krátkou srstí. Srst by měla být rovná, ale mírné zvlnění je povoleno. Srst na uších by neměla dosahovat dále, než uši samotné, protože to působí dojmem neupravenosti.

Krk

• silný a oblý, střední délky, ale ne příliš dlouhý. Krk probíhá hladce v tupém úhlu do linie hřbetu, takže hlava je běžně nesena nízko. Na krku není žádná volná kůže ani lalok.

Trup

mohutné, hladkých linií a dobře osvalené

• Horní linie z profilu:
  plynulá a silná
• Kohoutek:
  dosti vzadu, silný, ale není výrazný
• Hřbet:
  silný a rovný
• Bedra:
  silná a osvalená
• Záď:
  lehce spáditá
• Hrudník:
  hluboký, dosahuje k loktům. Při pohledu zepředu poněkud široký, takže hrudní končetiny mají široký postoj. Dobře klenutá žebra, avšak ne sudovitá. Žebra jsou hluboká a dlouhá, takže hrudník se rozšiřuje co nejvíce dozadu. Lokty musí k tělu přiléhat. 
• Dolní linie z profilu a břicho:
  plynulá a dosahující dost dozadu. Břicho je jenom lehce vtaženo.

Ocas

• Délkou dosahuje k hlezennímu kloubu. Není vysoko nasazen. Ocas je obvykle nesen svěšený, přičemž poslední třetina může být lehce nahoru v klidu nebo v postoji. V pohybu se ocas zdvihá, ale nikdy nemá být nesen na nebo nad hřbetem ve spirále. Ocas je kulatý a pokrytý směrem ke špičce dlouhou hustou srstí bez kudrlin, vln a vlajky. Namísto toho má ocas chundelatou strukturu, takže srst je převážně dlouhá a hustá, působící dojmem plnosti a bohatosti.

Končetiny

Hrudní končetiny

• Všeobecně:
  Silné, osvalené a funkčně zaúhlené, což znamená, že končetiny stojí korektně pod tělem. Hrudní končetiny při pohledu zepředu mají trochu široký postoj.
• Plece:
  Lopatka přiléhá k tělu a je umístěna dobře směrem dozadu.
• Nadloktí:
  Funkčně úhlené. Délka je stejná nebo mírně kratší, než je délka lopatky
• Loket:
  Silný, rovný a paralelní
• Předloktí: 
  Silné, rovné a paralelní
• Zápěstní kloub:
  Silný, zepředu rovný.
• Nadprstí:
  Lehce šikmé
• Tlapy hrudních končetin:
  Silné, kompaktní a lehce oválného tvaru. Prsty dobře klenuté, uzavřené a namířené dopředu.

Pánevní končetiny

• Všeobecně:
  Silné a funkčně zaúhlené, ne přehnaně. Při pohledu zezadu mají pánevní končetiny široký postoj a hlezna jsou rovnoběžná.
• Stehno:
  dobré šířky a délky, dobře osvaleno a funkčně zaúhleno v pánvi a koleni.
• Kolenní kloub:
  funkčně zaúhlen
• Lýtko:
  dost dlouhé
• Hlezenní kloub:
  silný, paralelní a vzájemně dost od sebe, ani vytočený ani vtočený.
• Nárt (metatarsus):
  normální délky
• Tlapy pánevních končetin:
  silné, kompaktní a lehce oválného tvaru. Prsty dobře klenuté, uzavřené a namířené dopředu.

Chody / pohyb

• Mocný, harmonický, s dobrým odrazem a pokrývající zem ve velkém rozsahu. Při pohledu zepředu se stabijhoun pohybuje trochu široce. V pohybu je hlava nesena nízko. Ocas je nesen nad hřbetní linií s lehkým prohnutím během akce.

Kůže

• pevná; dobře přiléhající, bez vrásek a záhybů.

Osrstění

• Srst:
  srst je střední délky, rovná na těle s podsadou, která odolává povětrnostním vlivům. Tolerována je nanejvýš lehce zvlněná srst na zádi. Chundelatá srst na hrudi, kolem krku, kalhotách a ocase působí dojmem dlouhé srsti. Srst na hlavě, předních stranách hrudních končetin a předních stranách nártu je krátká. Srst na zadní straně hrudních končetin je delší a dobře vyvinutá. Na kalhotách a ocase je srst spíše chundelatá, než by tvořila praporce. Kudrnatá srst není povolena.
• Barva:
  Stabijhoun je pestrobarevný pes s černou nebo hnědou barvou a bílými znaky, ale také černý nebo hnědý bělouš jsou akceptováni. Bílé znaky mohou mít zbarvení bělouše anebo stříkání. Hlava je černá nebo hnědá, s lysinou anebo bez lysiny. U obou zbarvení se mohou vyskytovat plotny. Zbarvení vysloveně sedlové je tolerováno. Znaky pálení anebo zbarvení tříbarevné jsou diskvalifikovány.

Výška a hmotnost

Ideální kohoutková výška:    

• Psi:     
  50 až 53 cm,
• Feny:  
  48 až 50 cm.

2 cm nad i pod ideální výšku je povoleno. Plemenný typ je důležitější, než přesná míra.

Hmotnost:                 

• Psi:     
  22 až 27 kg
• Feny:  
  18 až 23 kg.

Vady

• Každá odchylka od vyjmenovaných bodů musí být považována za vadu, jejíž hodnocení by mělo být ve správném poměru ke stupni odchylky a se zřetelem na její vliv na zdraví a pohodu psa a jeho schopnosti vykonávat požadovanou práci typickou pro jeho plemeno.
• Klešťový skus
  Příliš hrubá hlava, příliš široká anebo kulatá lebka
  Slabá záda nebo tlapky
  Nedostatečně vyjádřený pohlavní dimorfismus
  Zatočený ocas anebo ocas nesený přes/nad hřbet
  Silně skloněná pánev

Vážné vady

• zatočený ocas
• končetiny v postoji a/nebo v pohybu příliš pod tělem
• elegantní nebo graciózní vzhled
• nízkonohý
• úzký postoj hrudních končetin a plochá žebra

Diskvalifikující vady

• Agresivita nebo přílišná plachost
• Psi vykazující zřetelné fyzické abnormality anebo poruchy chování budou vyloučeni
• Netypičnost, nedostatek typu
• Nedostatečně přiléhlé oční víčko
• Podkus nebo předkus, zkřížený skus
• Přílišná chudozubost
• Zálomek ocasu
• Velmi kudrnatá srst (astrakan)
• Jakékoliv jiné zbarvení anebo absence bílé barvy

Poznámka:

• Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.
• Do chovu musí být připuštěni pouze typičtí psi funkčně a klinicky zdraví.