Abychom si rozuměli – vodítko a obojek 5.díl

Tahá váš pes na vodítku? Trápí vás to, ale nevíte, co s tím a jak jej to odnaučit? Dobrou radu možná naleznete v dalším pokračování našeho seriálu „Abychom si rozuměli“.

Tahání na vodítku je opravdovým a velmi frekventovaným nešvarem a je až s podivem, kolik majitelů to vůbec neřeší, anebo až když je relativně pozdě. Co ale s tím, když už je problém na světě? A jak vlastně náš pes tuto spojnici mezi ním a námi vnímá? Na to už nám ale odpoví zkušený Pavel Beer… 

K čemu vlastně slouží vodítko a obojek?

K tomu, aby nám to dobře fungovalo, by vodítko a obojek měly sloužit jen jako nástroje podpůrné, které nás s naším psem spojují, případně jej chrání, aby se mu něco nestalo. Vodítko by nemělo sloužit k tomu, abychom se nechali naším psem vláčet cestou necestou. Pokud už k tomu ale dojde a my to nezačneme hned od začátku směrovat tak, jak by to mělo vypadat, to jest, že vodítko nás s naším čtyřnohým parťákem jen spojuje, tedy není napnuté, tak pes to nikdy sám od sebe nevyhodnotí, a pak z toho v žádném případě nevede cesta ven.

Všechno správně hned od začátku…

Někteří lidé v případě, že se chůze na vodítku nezvládla, to řeší velmi dlouho a zoufale i pomocí různých pomůcek nebo dokonce trestacích nástrojů jako například klacků, ostnáčů a podobně. Pokusím se popsat, jak to nastavit hned od začátku tak, aby se pes naučil na vodítku chodit bez tahání. Já osobně vzhledem k tomu, že své psy cvičím, nepoužívám v tomto případě výcvikový povel„k noze“. Pes může klidně pomalu jít kousek přede mnou. Má to výhodu i v tom, že pokud je špatné počasí, nenamočí mi kalhoty.

Již od štěněte se mu snažím ukazovat, že o všem rozhoduji já, tedy i kam se půjde. Moje metoda je postavená na tom, že opakem odměny nemusí být nutně trest, ale stačí třeba „neodměna“. Pokud je náš vztah správně nastavený, tak to funguje. Je dobré připravit si pamlsky. Mám výbornou zkušenost s na proužky nakrájeným salámem tak, abych jej mohl strčit mezi palec a ukazováček a pokud chci psa odměnit, přiložím přivřenou ruku k jeho tlamičce a nechám kousek ukousnout, poté ucuknu a případně opakuji tak, aby jej popotáhl. Je to pro něho motivační a zajímavé a on se rychle naučí, že v té ruce něco mám, i když to třeba nevidí.

Pes se vodí vlevo...

Je dobré si připomenout, že pes se vodí po vaší levé straně tak, aby šel u kraje. I já chodím vlevo, tudíž se nedostávám do kolize s ostatními lidmi, a tím pádem mám svého psa pod kontrolou a nikoho to neobtěžuje. Má to i tu výhodu, že ho mohu pomyslně chránit před věcmi, kterými by se mohl cítit ohrožený (auta, traktory a jiné). Vždy jsem mezi nimi a mohu se postavit tak, abych nenápadně zakryl případné nebezpečí svým tělem. Mnohdy však stačí, že jdu a on vidí, že nereaguji. Snažím se tedy svým vyladěním jít svému psovi příkladem.

Povel, pamlsek, pochvala…

Pamlsky držím tak, abych si je mohl doplňovat pravou rukou do levé a vždy po povelu (například „pomalu!“) lehce ťuknu vodítkem, přijde ruka s pamlskem a komentář „hodný!“. Pokud se pes přiřadí, opakuji pochvalu a dávám ukusovat pamlsek, případně zastavím a neustále dbám na to, aby pochopil, že vodítko není napnuté. Nemusí být prověšené, jen nesmí být v tahu, pouze nás spojuje, mohu případně i odbočit. Jde-li pes dobře, je po pochvale, případně po povelu odměněn, později pak už jen občas. Cílem našeho snažení je dosáhnout toho, aby po povelu stačila jen pochvala, je však vhodné čas od času odměňovat i v případě, když už to umí.

Dovolím si upozornit...

Pes nutně potřebuje vědět, co je dobře. Mnoho lidí reaguje jen na to, když zvíře udělá něco špatně a správné chování považuje za normál, aniž by si v tu chvíli uvědomili, že to pes vlastně neví. Důležité je i naše vyladění, veselá mysl a radost, kterou mu dáváme najevo zejména na začátku našeho snažení. Pes je potom tvárnější, víc ho to baví a rychleji se dostaneme k cíli. Rozladěnost, nervozita, řev a neurvalé projevy ho od nás naopak více vzdalují než přibližují. Hodně majitelům třeba ani nedochází, že v situaci, kdy na psa volají a on ne a ne zareagovat a pak se na ně konečně podívá, musí zajásat a nadšeně ho chválit. Co ale většinou udělají? V návalu emocí pokračují v rozladěném projevu, jak verbálním, tak i v řeči těla, a to potom funguje špatně. Je šikovné spíše vhodným povelem nežádoucím činnostem předcházet, než je neustále přerušovat. Vidím-li, že pes začíná jít do tahu, zavelím „ne!“, pomalu ťuknu vodítkem a dám pamlsek, zároveň samozřejmě chválím. A toto praktikuji do té doby, dokud si to můj parťák nezažije a nestane se z toho návyk.

∼ Mnoho lidí reaguje jen na to, když zvíře udělá něco špatně a správné chování považuje za normál, aniž by si v tu chvíli uvědomili, že to pes vlastně neví!∼

Jak napravit tahání?

Pokud chci napravovat tahání u psa, který ho má již dlouhodobě zažité, postupuji podobně. Mám však zkušenost, že abych se s ním nemusel moc přetahovat, případně používat velké sankce, pomohu si dvěma obojky, na kterých mám vodítka. Jeden obojek je normální, na kterém budeme v budoucnu na procházky chodit. Ten druhý pak nasadím dle uvážení (například řetízkový), nemusí být nastavený na stahování, ale je vhodné, aby byl zapnut velmi těsně a nad tím normálním tak, aby si ho pes opravdu uvědomoval. Na něm je připnuté krátké lehounké vodítko bez oka. Toto vodítko používám k usměrnění a ukazování psovi, že tahání je nepříjemné.

Postupuji následovně…

Začínám tím nepříjemným. Popojdu jen krok nebo dva, vydám povel „pomalu!“ a přidám korekci „ťuk, ťuk“, a to několikrát. Jakmile vodítko povolí, ihned přichází na řadu pamlsek. To opakuji za neustálého ukazování, co je správně a nezapomínám u toho chválit a odměňovat. Mám zkušenost, že pes postupně sám podle svých zážitků vyhodnotí, co je pro něho dobré a že to tahání se mu stejně nevyplatí. V tom případě nemusím dělat velké sankce, jen zůstat klidný, důsledný a umět se radovat, i když to jde pomalu. Pokud to nastavím hned odmala, tak to funguje. Spoléhat se na to, že zatím to není třeba a že se to dodělá, až štěně dospěje, je naprosto mylné. Jakmile nepostupujeme cíleně, tak je to prostě problém do budoucna.

Foto: archiv redakce