Adopce psa – důvěřuj, ale prověřuj!

Nekupuj. Adoptuj! Tohle heslo se na milovníky zvířat – zejména psů a koček, hrne ze všech stran. Adopcí dáváte šanci na nový, lepší život nechtěnému nebo opuštěnému stvoření. Všeobecně je adopce vnímána jako činnost záslužná, pro mnohé je dokonce jedinou volbou při pořízení budoucího parťáka. Jeden by si řekl, že pro útulky jsou takoví lidé darem z nebes…

Ne každý pes či kočička, které si z nabídky útulku, dočasky nebo depozita vyberete,  jsou vhodnými kandidáty na spolužití právě s vámi. Od toho jsou pracovníci takových zařízení, aby zhodnotili, zda se k sobě vůbec hodíte a máte pro vyvolené zvířátko vhodné podmínky. Čím dál tím častěji však narážíme na situace, kdy se snad útulky adopci cíleně vyhýbají. A rozhořčení osvojitelé pak lamentují, že udělat dobrý skutek je takřka nemožné, a bylo by jednodušší si, místo psa či kočky, osvojit dítě.

FBI by bledla závistí

Velikost vašeho spodního prádla? Jméno prapratetičky Jenovéfy za svobodna? Počet obyvatel Zakarpatské Rusi k 28. 9. 1453? Zdají se vám takové otázky absurdní? A četli jste už někdy předadopční dotazníky útulků? Zajímavými otázkami se to tam jenom hemží! Nutno dodat, že pro mnohé neakceptovatelnými. Opravdu by měl útulek vědět, kde pracujete, jakou užitnou plochu má váš byt nebo nacionále vašeho (budoucího) veterináře?

Ani oblečená, ani svlečená, ani pěšky, ani na voze…

Pamatujete si pohádku, ve které princ kladl na princeznu nesmyslné požadavky, jak se má dostavit na první rande? Vypadá to, že se některé útulky nechaly inspirovat. Může se lehce stát, že pokud plánujete parťáka mít převážně venku nebo ho v určitou dobu dokonce zavřít do kotce, máte prostě smůlu. Také můžete být pro adopci moc mladí, nebo naopak moc staří. Nevěnujete se hafíkovi 24 hodin denně a musíte občas do práce? I to by mohlo být osudovou chybou…

Šmejděníčko, šmejdění

V televizním pořadu Prostřeno! je šmejdění oblíbenou kratochvílí. Spočívá v tom, že vám parta naprosto cizích lidí proleze komplet byt nebo dům, a kolikrát se neštítí vám vlézt i do skříně. Ano, další inspirace pro pracovníky útulku. Ale pozor, tzv. předkontrolou to nekončí. Hodná „teta” z útulku si vyhrazuje právo vpadnout k vám i bez ohlášení a bez pozvání. Některé dokonce, pokud budete rebel a neotevřete, slibují přizvat na párty i policii. V případě, že nebude se šmejděním spokojena, budete o psa kratší.

Bez kastrace neodejdeš

Tento krok je samozřejmě logický. Žádný útulek nestojí o to, aby se adoptovaná zvířata dále množila. Bylo by to kontraproduktivní. Bohužel stále ještě existuje mnoho lidí, a dokonce i veterinářů (!), kteří věří, že každá fenka by měla mít jednou za život štěňata, a každý pes by si měl alespoň jednou užít. Potud je kastrace logickým krokem. Co už postrádá logiku více, jsou podmínky, zejména věk psů a fen, ve kterém musí (opět smluvně a mnohdy pod pokutou) tento zákrok podstoupit. Opravdu je vhodné kastrovat po prvním hárání? V případě větších plemen nebo jejich kříženců vlastně podstupuje takovou operaci ještě „štěně”. Uhlídat fenu dvě nebo tři hárání před nežádoucím krytím není zas takovou raketovou vědou. Vlastně to není problém, pro zodpovědného majitele, po celý život feny… Mnoho lidí nechce kastráty z různých důvodů, a mnoha psům se tak zavírá cesta k adopci.

Čím nemocnější, tím lepší

Přijímáním „ztracených případů” si mnohé útulky zajistí dvě věci – nekonečné tleskánky a sledovanost na sociálních sítích, a spoustu finanční podpory na svém účtu. V tom lepším případě po neúspěšné léčbě vynaloží získané prostředky pro jiná zvířata ve své péči. V tom druhém… No, u některých zařízení, která v podstatě shromažďují „neudatelná zvířata”, kde je potřebná péče 24/7, a progres by byl v takových případech vlastně zázrakem, si nemůžeme namlouvat, že ještě chodí do vlastního civilního zaměstnání, které jim platí složenky. Jsou organizace, kde množství psů a jejich postižení prakticky neumožňuje nic jiného, než jen péči o psy. Takové zařízení si vlastně vytvoří obživu z toho, že pečuje. Jaká je možnost takových psů na umístění do trvalého domova?

Vlastně je mu u nás dobře

Máte zájem o pejska?  Jste ochotni podstoupit vstupní kontrolu útulku? Pokud splňujete veškeré podmínky k adopci, už se v duchu těšíte na nového kámoše a hřeje vás pocit, že pomůžete jedné nešťastné psí duši. Pokud tedy vám do vašeho nadšení a snahy o adopci útulek nehodí vidle. Ano, i to se stává. Buď marně čekáte na vyjádření žádosti o adopci, nebo vám sdělí, že hafík už našel domov jinde. Kupodivu se stává, že zmíněné zvíře je v nabídce daného zařízení stále. Příběhy, zejména ty smutné a srdceryvné, totiž přitahují nejen zájem, ale i finanční podporu dobrých duší, které sice adoptovat nemohou, ale rády pomohou jinak. A to se vyplatí…

Jak nenaletět?

Stejně jako je důležitý výběr chovatele, nepodceňujte ani výběr útulku. Ačkoliv vás chytne za srdíčko konkrétní opuštěný pejsek, zjistěte si i podmínky adopce, shánějte recenze od jiných majitelů, kteří už z daného zařízení pejska mají. Zvažte, které podmínky jsou pro vás ještě akceptovatelné a které už jsou „přes čáru”. A říkejte si, že to děláte nejen pro sebe, ale i pro to zvíře, které chcete do péče. Co může být horšího, než věnovat chlupatému kamarádovi čas, lásku a energii a pak o něj jen „hnutím mysli” spolku či útulku přijít?

Závěrem

Hluboce si vážíme všech, kteří pomáhají nezištně, z lásky ke psům a zvířatům obecně, a snaží se zkrátit jejich utrpení a nepohodu tím, že jim naleznou nový skvělý domov. Věříme, že stále existuje mnohonásobně více těch slušných, dobrých a racionálních lidí, kteří prací v útulcích, depozitech a dočasných péčích především pomáhají, a blaho jejich svěřenců je pro ně na prvním místě. Dle reálných zkušeností s adopcemi z různých spolků v ČR i na Slovensku, které byly tomuto článku zdrojem, je však bohužel i hodně těch, kterým jde především o vlastní prospěch. Tento článek se nesnaží očerňovat ty „dobré”, ale upozornit na ty, kteří si z utrpení udělali byznys. 

Máte podobné zkušenosti? Nevyšla vám adopce? Nebo už se o ni raději nesnažíte? Máte tip na skvělý útulek, kde je svět ještě v pořádku? Podělte se s námi v komentářích o své příběhy, nebo nám svou zkušenost rovnou na redakce@ecanis.cz napište!

Kateřina Smětáková

Foto: Pixabay