Aljašský malamut Ozzy závodí i pomáhá

Věnovat se více disciplínám s jedním psem je někdy hračkou, jindy poměrně náročným podnikem. Vždy je ale nejdůležitější, co vás s vaším psím parťákem baví. Aljašský malamut Ozzy je důkazem toho, že toto plemeno zvládá nejen tradiční sporty.

Když se řekne aljašský malamut, většina lidí si představí chlupatého psího medvěda, který tahá sáně. Malamut Ozzy majitelky Veroniky Reiessové se kromě mushingových sportů věnujete ale také canisterapii. A právě o tom je tento náš rozhovor…

Naše smečka se skládá ze čtyř psích členů. Jsou to aljašští malamuti Bady (témeř 4 roky), Ozzy (21 měsíců) a kříženky sibiřského huskyho Everest (3,5 roku) a Tara (téměř 5 let).

Dostala jsem se k nim popravdě úplnou náhodou. Jako první přišla kříženka huskyho Everest, která se stala závislou na mě, a to se samozřejmě nelíbilo manželovi. On toužil po psovi většího vzrůstu a já chtěla zůstat jednoznačně u seveřanů. Začátkem roku 2020 padlo rozhodnutí, že si pojedeme pro malamuta, který se vrátil v deseti měsících zpět do chovatelské stanice. Díky Badymu začalo naše seznamování se s malamuty. Bady byl od začátku kvůli své náročné povaze naším učitelem. V březnu 2021 se k nám nečekaně přidala Tara, která potřebovala akutně nový domov. V prosinci 2021 přišel v osmi měsících Ozzy. Původním plánem tedy malamuti vůbec nebyli.

Není jednoduchý. Kdybych řekla, že je, tak bych nebyla upřímná. Poskládali jsme smečku ze psů, kteří si odnesli do svého života „díky“ bývalým majitelům různé nešvary. Neustále pracujeme na tom, aby smečka fungovala společně v klidu. Bohužel, malamutí kluci se doma potkat nesmí. I tohle je však realitou smečky a s tím jsme do toho šli.

Severští psi mají neskutečné množství energie a my jsme si je přesně proto pořídili. S manželem se tudíž snažíme jen o to, aby naši psi dělali alespoň z části to, pro co byli stvoření.

Pokud to vezmu z pohledu tepla a chladu, tak v letním období chodíme se smečkou rádi k vodě a na krátké procházky, ale v horku raději netrénujeme. Naopak v zimním období srší z našich psů spousta energie a odhodlání, a tudíž trénujeme nejvíce v tyto chladné části roku. Momentálně společně pracujeme zhruba třikrát týdně podle toho, jak náročné tréninky volíme.

Já jsem menší dobrodruh než manžel, a proto jezdím maximálně se dvěma psy.

Nejčastěji využíváme koloběžku. Sem tam se odhodlám i na kolo, ale já jsem raději jednou nohou při zemi. Ve výbavě máme saně, ale ty v našich nezasněžených rovinách moc nevyužijeme, a tak i v zimě jezdíme na koloběžce. V plánu je pořízení tříkolky a já bych si letos ráda zkusila i běžky.

Tento rok mě namotivovala kamarádka, se kterou nás spojila láska k těmto psům, abych zkusila i oficiální závody. Volba padla na sprinty v kategorii SC21 (koloběžka - kategorie čistokrevných severských psů s 1 – 2 psy). Ozzy je ještě mladý pes, se kterým trénuji zatím na kratší vzdálenosti. Pro nás je úspěchem každý závod, kterého se můžeme zúčastnit a dorazit v pořádku do cíle.

Naše výsledky:

Tlapkros - 3. místo

Závody psích spřežení offsnow Mošovce - 2. místo v kategorii ženy

Mushing lávovou stezkou - 5. místo

MČR Hradecký mid a sprint - 23. místo

Vzhledem k tomu, že je Ozzy mladý pes, tak zkoušky jsme skládali teprve před dvěma měsíci. Naší cílovou skupinou jsou především malé děti v mateřských školách. Provozujeme canisterapii aktivní, při které využíváme různé pomůcky nebo hry pro sbližování s dětmi. Hlavním tématem během naší návštěvy je zejména to, abychom děti seznámili se správným chováním ke zvířatům a ke psům jak k vlastním, tak i k cizím. Pracujeme formou hry, což je momentálně nejbližší i Ozzymu.

Než k nám Ozzy přijel natrvalo, tak byl u nás na víkend na hlídání. Když odjel, nedokázala jsem se s tím smířit, protože jsem věděla, že je v něm něco výjimečného, a že další takový pes už asi nepřijde. Proto jsme se s manželem dohodli, že se k nám nastěhuje natrvalo.

Na canisterapii jsem ho připravovala snad od prvního dne, co u nás byl, jelikož jsem v něm viděla obrovské kouzlo. Malamutů v oblasti canisterapie pár znám a jsem pyšná, že se mezi ně řadíme i my.

Po canisterapii nechávám Ozzyho den až dva v klidu, jelikož musí vynaložit mezi nejmenšími dětmi obrovskou dávku klidu, která dokáže mladého temperamentního psa hodně vyčerpat.

Náročnost vidím především v času, jelikož vykoupat malamuta a vysušit ho, je u nás práce na několik hodin vzhledem k tomu, že toto plemeno má hustou podsadu, díky které srst schne opravdu velmi pomalu. Já osobně Ozzyho nijak speciálně na výstavy nepřipravuji, kromě občasného tréninku, aby se uměl správně předvést.

Měl by to být opravdu silný, vytrvalý a mohutný pes. Svou povahou je to velice laskavý pes, který dokáže okouzlit svojí majestátností. Typický představitel plemene jednoduše odpovídá svému standardu a přiznám se, že na to nejsem vůbec žádný odborník.

Když to vezmeme z hlediska vzhledového, tak malamut je celkově vyšší a mohutnější. Povahově je oproti huskymu dominantní, zato však klidný, kdežto husky je zase daleko více energický. Pro někoho, kdo tato plemena zná pouze z filmů, může být třeba poznávacím znakem to, že malamut na rozdíl od huskyho nemá modré oči (avšak ani u huskyho nejsou modré oči podmínkou). Co mají však za mě společného, je jejich láska k lidem a jejich velkorysost, protože to, co jim dáte, to se vám stokrát vrátí.

Je to jedna velká jízda. Pro nás krásný, pro někoho může být noční můrou. Ne každý člověk by si tohle plemeno pustil přes práh. Já už si smečku bez malamuta nedokážu představit.

Jsou to plnohodnotní členové naší domácnosti, takže s nimi trávíme čas prostě jen tak, jako s běžným psem. Hodně času věnujeme socializaci, takže úplně normálním vycházkám. Sem tam zavítáme na výcvik, ale na ten malamuti moc stavění nejsou.

Naštěstí máme s manželem oba zaměstnání, která nám umožňují se smečce naplno věnovat. Kdyby mělo ale dojít na výběr jiné práce, tak na tuhle skutečnost budu určitě pohlížet. Avšak celý náš volný čas věnujeme právě jim.

Naše psy krmíme granulemi a k tomu přidáváme maso. Pro někoho to možná nezní jako ideální volba, ale nám to momentálně vyhovuje a smečka skvěle prospívá, což je pro nás to hlavní. Naši psi vlastní rodinný dům se zahrádkou a my jsme u nich pouze ubytovaní.

Za mě ano, je to náročný pes na výchovu. Spousta z nich hledají v dospělosti nové domovy, proto je potřeba pořízení malamuta opravdu dobře zvážit. Když to beru ze svého pohledu, také jsem byla začátečníkem a stále se za něj hlavně považuji. Chce to především pochopení pro to, jaké plemeno jste si vybrali a přizpůsobit se tomu. Kde je však vůle, tam je i cesta.

Z chovatelské stanice, odkud Ozzy pochází, našel malamut uplatnění i v záchranařině. Jistě se najdou malamuti i v jiných sportech, ale jsou to především mistři ve svém oboru.  

Mojí nejvyšší metou a cílem je Šediváčkův long. Ostatně to je cíl asi každého, kdo se začne pohybovat mezi těmito psy. Zatím jsem však nohama při zemi a momentálně jsme ve fázi snění, jelikož tento závod považuji za opravdu vysokou metu a přistupuji k němu s respektem. Tím nejzásadnějším cílem je pro mě se neustále učit a je toho ještě hodně, kde máme mezery.

Děkuji vám za rozhovor a držím palce, aby se vám sen o Šediváčkově longu splnil.

Text: Marie Trauškeová
Foto: archiv Veroniky Riessové, Matej Rajčan, Sára Spáčilová, Eva Černohubová, Kristina Fryzová, Nikola Běhalová