Americké kokršpaněly nelze nemilovat!

Pokud byste se chtěli dozvědět další užitečné informace o amerických kokršpanělech a třeba o tom, jak to mají s loveckým pudem nebo jestli je nutné je v zimě oblékat a mnoho dalšího, pak si nenechte ujít další moc pěkné povídání! Tentokrát to bude se slečnou, která s nimi vyrostla!

Usměvavá Sára Valachyová pochází z pejskařské rodiny a nikdy doma jako malá nemusela usilovně „žebrat“ o čtyřnohého přítele jako spousta jiných dětí. Američtí kokršpanělé ji provázejí takříkajíc již od kolébky a nás moc zajímalo, jak se s nimi z jejího pohledu žije takový ten běžný hezký život po boku psa nejen atraktivního vzhledu, ale i velmi příjemné povahy.

Moje maminka chová američany již velmi dlouho, takže do naší rodiny patřili vždycky. Já sama si již nepamatuji období, kdy jsme kokry neměli. V podstatě jsem s nimi sama vyrůstala. Sama si ani neumím život bez tohoto úžasného plemene představit.

Ano, přesně tak, v červnu spolu oslavíme již jeho deváté narozeniny. Jmenuje se Dubínek. Je to suprový parťák a také velmi oddané stvoření svým páníčkům. Na jeho vyšší věk se občas stále chová jako hravé štěně, ale to má stejně tak většina ostatních kokříků. Neustále musí mít v tlamičce naraženou nějakou hračku, a je všude tam, kam se hnu já. Je velmi chytrý a učenlivý a já doufám, že mi bude dělat tu největší radost ještě velmi dlouho.

Dříve jsme se spolu věnovali výstavám, ale postupem času jsme přešli spíš na volnočasové aktivity. Nejraději spolu trávíme čas v lese při dlouhých procházkách, rádi spolu jezdíme na dlouhé túry do hor, či jezdíme plavat do našeho Máchova jezera. Musím říct, že Dubik vodu úplně zbožňuje (teda z častého koupání moc velkou radost nemá), a rád aportuje i ve vodě a stejně tak se rád honí za balónky v lese, či na louce.

Z mého pohledu se zdá být všechno tak, jak má být. Ovšem zde hraje velikou roli hlavně výchova. Samotné plemeno je velmi inteligentní a milé a kokříci jsou opravdu úžasní parťáci, ať se s nimi rozhodnete dělat cokoliv.

To je opravdu těžší otázka, máme kokry, kteří mají lovecký pud trochu víc vyvinutý než ostatní ve smečce a proto u těchto jedinců spíš volíme variantu mít ho na vodítku. Je to mnohem lepší než se pak modlit, zda na zavolání bude spíš reagovat nebo se z procházky stane kvalitní honěná za psem. Dubika mám ve většině případů vždy na volno, ten funguje jako švýcarské hodinky, ale stejně tak se občas vyskytne situace, že opravdu musím být důsledná a zvýšit hlas, protože se začuchá a pálí za stopou s klapkami na uších, ale takových případů moc není. Tím, že jsou hodně fixovaní na svého pána, si většinou velmi rychle uvědomí, že teplo domova, páníček a plná miska je pro ně přednější než lovná kořist.

Kokra bych oblékala do speciálních oblečků, pokud ho máme ve výstavní kondici a prší, či je bahno, zkrátíme tím tak jeho působení ve vaně a následně ušetříme i naše záda. Sama svého Dubika oblékám jen v zimě, pokud je opravdu zima a to vždy pár dní po koupání, aby mi nenastydl, ale v jiných případech dle mého mínění toto není nutné.

Co se týče výchovy, s kokrem není těžké pracovat a učit ho různým povelům, pokud máte vždy po ruce plnou hrst pamlsků, je opravdu učenlivý, přesto je potřeba dbát na důslednost. Bývají často velmi poťouchlí a někdy mají sklony si s páníčkem trochu zahrávat a zkoušet, kam až mohou zajít. Ale pokud budeme důslední, pes to velmi rychle pochopí. To se týče čistě povahy, co se týče srsti, tam už bych byla opatrnější, přece jenom úprava američana je náročná a tu opravdu nezvládne hned tak každý začátečník.

Osobně si myslím, že určitě. Kokři si zamilují každého člena rodiny a berou ho vždy jako člena smečky. Tím že klubové a speciální výstavy mají i kategorie pro děti, mohou si v podstatě mladí páníčci vyzkoušet i vystavování a najít v tom sami zalíbení pro své další aktivity se svým kokříkem.

Já jsem osobně sama za sebe zastáncem toho, že pokud má jakýkoliv pes kvalitní, komplexní granule, není potřeba nic dalšího doplňovat. Ale to je čistě můj subjektivní názor. Sama dávám za odměnu pamlsky, ale konzervám a dalším věcem se spíš radši vyhýbám. Ale záleží též na zdravotním stavu psa. Osobně bych určitě volila vždy Grain-Free krmiva. S barfovacím trendem upřímně zkušenosti nemám.

Já nejraději používám obojek Foresto, tím, že nezapáchá a je vhodný do vody, je pro mne a Dubika ideální volbou. Též mám i výbornou zkušenost s tabletami Bravecto. Nejméně bych volila pipety, jelikož jsou vázané hlavně na kůži a jelikož se kokřík musí častěji koupat, jejich účinek tím může být snižován.

Jelikož už je Dubik přece jenom starší, volíme spolu spíš už takový relaxační program. Do žádných novinek už se spolu nepouštíme a spíš si užíváme společnost jeden druhého, jelikož jeho společnost je opravdu k nezaplacení a nenahraditelná. Rád dělá cokoliv, co se rozhodnu dělat, ťape se mnou na delších procházkách, či se mnou aktivně běhá v lese, ale zároveň je spokojený i zachumlaný v peřinách. Musím říct, že to pro mne taková spřízněná duše, je to opravdu dokonalý parťák, i když samozřejmě, jako každý pes má své vrtochy.

Ráda bych si pořídila dalšího parťáka a mám to i v plánu a těším se na nové společné zážitky. Zároveň bych ráda vzkázala i lidem, co stále váhají při pořízení kokra, jděte do toho, ten pes vám vrátí vše s maximální oddaností a bude vám opravdu milým a skvělým parťákem po celý svůj život. Je nemyslitelné je nemilovat.

Děkuji vám za rozhovor.

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Sáry Valachyové