Americký stafordšírský teriér - od štěněte ke psu – 1. díl

Zamilovali jste se do plemen typu bull, zvažujete pořízení některého z nich a rádi byste se dozvěděli něco více, než učiníte definitivní rozhodnutí? A mohl by to být třeba americký stafordšírský teriér? Pokud je právě on vaším „šálkem kávy“, pak si určitě nenechte ujít tento náš nový seriál!

Vybíráte štěňátko, parťáka na dalších několik let, a do oka vám padl americký stafordšírský teriér? Tak to jste na tom stejně, jako jsem byla před dvaceti lety i já sama. Cesta k pořízení prvního „opravdového“ staforda byla trnitá a takřka nekonečná. Byl to takový můj velký soukromý sen. A ten se mi také nakonec splnil.

Po několika voříšcích, kteří mě provázeli od dětství, jsem před mnoha lety adoptovala křížence staforda z útulku. Byl to pes s obrovským srdcem, a já jsem byla lapena. Přesvědčil mě, že v budoucnu určitě budu mít amerického stafordšírského teriéra. Osud tomu však chtěl jinak, a do mého života vstoupil další kříženec – fena Nessie. Až po dlouhých deseti letech jsem tedy dostála slibu sobě danému, a pořídila si psa. No, psa. Takové malé bílé nic jménem Frodo Tony z Katu alias Konke. Svého prvního „papíráka“. V té době jsem neplánovala výstavy, ani chov, tudíž padla volba na nestandardní štěňátko. A po šesti letech k němu nedávno přibyla standardní, v budoucnu snad chovná, fenka Daraya Stella Elite Amstaff – Moire. I když nejsem dlouholetou chovatelkou ani výcvikářkou, dovolte, abych vám tímto seriálem trochu přiblížila toto plemeno. Smyslem mého snažení budiž krátký historický přehled, povídání o výchově a výcviku stafordího mláděte, a přidám i několik veselých historek ze života s amstaffem plus pár tipů a postřehů, které by se vám snad mohly v budoucnu hodit. Doufám, že vám toto povídání pomůže k oboustranně radostnému soužití s vaším americkým stafordšírským teriérem.

Trocha historie nikoho nezabije    

Ač má v názvu Ameriku, historie AST se začala psát na britských ostrovech. Zdejší obyvatelé se, mimo jiné, rádi bavili pořádáním zápasů mezi zvířaty. Těžké a pomalejší molossoidní psy, označované v té době jako buldok nebo mastif, křížili za tímto účelem s dravějšími a hbitějšími teriéry. Spojením těchto dvou typů psů získali prapůvodní bull-and-teriéři ty nejlepší vlastnosti z obou - sílu, odvahu a zarputilost molossů v kombinaci s útočností, rychlostí a ostrostí teriérů. Tato zvířata, společně se svými pány, cestovala za novým životem do Ameriky také jako ochránci majetku před šelmami a nenechavci. V nové domovině byla k dalšímu vylepšení přimíchána i krev ohařů, dog nebo chrtů. Tito psi byli ve své době známí jako American bull terrier, Staffordshire terrier nebo Yankee terrier. I když se nám to dnes nelíbí, ve stejné době vznikla tradice ilegálních zápasů psa proti psu v tzv. jámách (angl. pit). V roce 1898 začal pan B. Bennet registrovat tyto psy do plemenné knihy UKC (United Kennel Club), pod názvem American pitbull terrier (APTB). Sestavil také pravidla pro boj psů v arénách a standard tohoto plemene. Popularita plemene rostla zejména v období první světové války a po ní. V této době se také začali chovatelé APBT rozdělovat na dva tábory. Jedni chovali psy striktně pro boj v ringu, druzí zejména jako společníky a ochránce majetku. A právě z těch, kteří preferovali ,,umírněnější´´ verzi pitbulla (ve smyslu ostrosti vůči jiným psům) a zaměřovali se spíše na sjednocení exteriéru, se rekrutovali první chovatelé amerického stafordšírského teriéra. V květnu 1936 tak vznikl pod vedením pana Brandona v New Jersey klub Staffordshire Terrier Club of America. Právě pan Brandon dal návrh pro samostatný název American Staffordshire Terrier, který byl o měsíc později AKC (American Kennel Club) schválen.

Historie Amerického stafordšírského teriéra je tedy úzce spjata s americkým pitbulteriérem. I když se tento odstavec může zdát nezáživným a zbytečným, jsem přesvědčena, že pomůže majitelům – začátečníkům pochopit, jaký AST je, a co formovalo jeho povahu.

Jaký tedy americký stafordšírský teriér je?          

Podrobný popis exteriéru najdete samozřejmě ve standardu daného plemene. Nás však bude zajímat, jaký je amstaff co se týče povahy. Přece jenom, vzhled není vše, a u psů to platí dvojnásob. Vybírat si kamaráda jen díky obrázku z časopisu nebo atlasu psů je holý nerozum. Ten, kdo četl pozorně, a „přetrpěl“ odstavec o historii plemene, už jakous-takous představu má. Ano, byly to zejména zápasy v arénách pes proti psu, kde získal AST svou bezbřehou lásku k člověku. Právě z historie totiž víme, že před zápasy byli psi koupaní majitelem soupeře – pro ně tedy naprosto cizím člověkem. Museli snést manipulaci od cizích lidí, a protože tato zábava byla zpočátku zábavou nižších sociálních vrstev, zhusta žili tito bojovníci v jedné místnosti s celou rodinou majitele – od batolete po prarodiče. Jakákoliv agrese vůči lidem tak obvykle končila tvrdou selekcí. Přestože byli v minulosti využíváni k ochraně majetku, dnes se pro tento účel, právě díky své lidumilnosti, vyloženě nehodí. Také bez samostatnosti, inteligence a velké odvahy, by v aréně moc parády neudělali. Bohužel, i když se první chovatelé od jeho poněkud krvavé historie distancovali, jistá ostrost v nich zůstala dodnes. Může se tak lehce stát, že dospělí psi nesnesou jedince stejného pohlaví. Suma sumárum je amstaff inteligentní, sebevědomý, samostatný v rozhodování, milující temperamentní pes. Občas může být tvrdohlavý a zarputilý se sklonem netolerovat v dospělosti psy stejného pohlaví.

Milovaný i proklínaný

Kolem teriérů typu bull koluje v posledních letech spousta mýtů a pověr. Všichni milovníci, majitelé a chovatelé těchto plemen se tyto všeobecně zažité pravdy snaží vyvracet, kudy chodí. Nicméně, moc to nepomáhá a opakování je, jak známo, matkou moudrosti. Teď tedy rozebereme ty „nejoblíbenější“. K některým se ještě vrátíme v budoucích dílech.

Pozor, to je bojové plemeno. Určitě někoho pokouše, roztrhá dítě nebo sežere babičku!

Termín „bojové plemeno“, ve smyslu agresivity psa vůči lidem, je v podstatě biologický nesmysl. Teriéři typu bull byli vždy využíváni pouze k souboji pes proti psu nebo jinému zvířeti. Jak jsme si už řekli výše, už z podstaty nesměl být agresivní ani vůči cizím lidem. I dnes je takové chování považováno za hrubou vadu.

Na takového psa musíš být tvrdý a ukázat mu, kdo je pánem!

Ne, že nemusíte, ale přímo nesmíte! Důslednost neznamená tvrdost. Trpělivá, laskavá a důsledná výchova vám dává předpoklad vyrovnaného a ovladatelného dospělého psa. Tvrdost je naopak cestou do pekla. Bezdůvodný křik, hrubé zacházení a tvrdá trestající ruka vám téměř určitě zajistí neurotického, labilního psa. I když má amstaff s lidmi svatou trpělivost, je to pořád „jen“ zvíře.

Necítí skoro bolest a když se zakousne, dostane křeč a nemůže pustit.

Jako všechny živé bytosti i amstaff bolest cítí. Jistě, není to cukrová panenka a fňukna, ale to, že nedá bolest nebo diskomfort najevo, neznamená, že netrpí. Tomuto tvrzení bohužel zhusta nahrávají i oblíbená virální videa kolující po internetu, kdy do zakousnutého bulla přihlížející buší, kopou, a pejsek drží, jako by se nechumelilo. Tím se dostáváme k druhé polovině této pověry. Teriéři typu bull opravdu nedisponují žádnou křečí nebo jiným zázračným mechanismem, který jim fyzicky nedovolí pustit. Oni prostě pustit nechtějí. Jejich srdce bojovníka a urputnost zděděná po molossech, jim v tom brání.

Vše záleží jen a pouze na výchově a je jedno, jaké máš plemeno.

Určitě se shodneme na tom, že dobrá výchova je důležitá. Avšak kdyby vše záleželo jen na ní, není na světě několik set plemen psů vyšlechtěných za různým účelem. Stačil by nám všem jeden „univerzál“ a už by se prostě jen vychoval podle způsobu použití. Výchovou a výcvikem můžeme do značné míry potlačit nebo ovlivnit chování psa, ale určitě jimi nevymažeme několik desítek nebo dokonce stovek let systematické chovatelské práce. Takže, prostě a jednoduše, ani váš staford geny do trávy nevyčůrá.

Hodíme se k sobě, miláčku?           

Věřím, že existuje hodně lidí, kterým učaruje zejména vzhled tohoto plemene. Široká hlava, tělo samý sval, lesklá hladká srst, prostě krása střídá nádheru. Bohužel, pro mnohé zájemce tím atraktivita AST končí, anebo, a to je mnohem horší, si pořídí psa jen kvůli jeho „drsnému“ vzhledu. V první řadě by si však měl budoucí majitel položit dvě otázky.

Za jakým účelem si AST pořizuji?

Jak už jsem psala, amstaff vám pravděpodobně byt, dům nebo zahradu neohlídá jako německý ovčák, rotvajler nebo kavkazák. Vize rozjásaného stafforda v chumlu psů v parku nebo na rozkvetlé louce je obvykle také vzdálená realitě. S ohledem na teriéří předky bude dost možná lovit zvířata domácí i divoká. Někteří majitelé mají své psy dokonce lovecky využívané. Do jisté míry lze tyto vlastnosti korigovat správným vedením. Zodpovědný majitel má však tyto povahové rysy staforda na zřeteli po celý život psa. Pokud však toužíte po aktivním kamarádovi, chcete se se psem věnovat některému ze psích sportů nebo klasickému výcviku, a máte rádi vycházky do přírody, nejspíš jste právě objevili pana dokonalého. Tím se dostáváme k otázce číslo dvě.

Co mu mohu já, jako majitel, nabídnout?

Amstaff je, co se týče fyzické aktivity, velmi tvárný. I když nejste žádný extra sportovec, nelekejte se. Zvládne i průměrně aktivního páníčka a nijak tím trpět nebude. Náročnější bývá zaměstnat toto plemeno duševně. Jakékoliv zaměstnání, které zabaví jeho chytrou hlavu, je cestou ke spokojenému spolužití. Ale pozor, jednotvárné opakování cviků je pro něj spíš za trest. Nad tréninkem přemýšlí, a pokud se začne nudit, rád si vymyslí vlastní verzi cviku. Ocení tak zejména majitele kreativního, dostatečně sebevědomého, laskavého a zejména důsledného. Slabší povahy a nedůslední „free“ majitelé budou z amstaffa vyloženě nešťastní a jejich pes z nich jakbysmet. Kromě důslednosti považuji já osobně jako hlavní vlastnost ideálního páníčka smysl pro humor. Ten stafordův je takřka bezbřehý, a jak jsem zjistila, v každodenním životě s ním vám kolikrát nezbyde nic jiného, než se jeho výmyslům a vylomeninám prostě jenom smát.

Tak co? Stále jste přesvědčeni, že americký stafordšírský teriér je tou správnou volbou a dokonalým parťákem právě pro Vás? Pokud je vaše odpověď jedno velké ANO, tak tedy vítejte do rodiny. Budu se na vás těšit v příštím dílu tohoto seriálu, kde si řekneme jak a kde si pořídit štěňátko.

Kateřina Smětáková

fotografie: archiv AKC, CHS Stella Elite Amstaff, autorka