Americký stafordšírský teriér – silák se srdcem ze zlata!

Přestože je americký stafordšírský teriér v České republice i na Slovensku velmi oblíbeným, dalo by se říci přímo módním plemenem, nemá zde na eCanis ještě portrét! A my jsme se to rozhodli napravit… Ptáte se proč? Odpověď je jednoduchá - minimálně pro jednu pětinu aktivních členů redakce je amstaff srdeční záležitostí a také - pozitivních informací o těchto úžasných psech prostě není nikdy dost!

Úvodní portrét amerického staforširského teriéra pro vás, milí čtenáři, připravila ve spolupráci s redakcí paní Marija Jatelová, která vlastní chovatelskou stanici Hardy Workaholic. Ta se od samého počátku zaměřuje pouze na plemeno americký stafordširský teriér. Byla založena 8. 4. 2008 za účelem celkového zlepšení chovu amstaffů nejen v České republice, a udržení kvalit tohoto plemene. První fenku AST paní Jatelová dostala ještě jako třináctiletá slečna od maminky v roce 2006. Ta, ač měla „díky“ mediální masáži velký respekt až strach z tohoto plemene, ji neustále podporovala, a byla součástí všech jejích aktivit. Jezdily spolu po výstavách, výcvikových táborech i odborných seminářích. V roce 2008 založila maminka chovatelskou stanici Hardy Workaholic, kterou po dosažení plnoletosti paní Jatelová převzala. Od roku 2007 je členem klubu KAST. V klubu KAST vykonává od roku 2017 dobrovolnou funkci hlavního poradce chovu. O tři roky později se stala také rozhodčím exteriéru pro plemeno americký stafordšírský teriér.

Z jednoho se stali dva…

Americký stafordširský teriér je přímým potomkem amerického pitbullteriéra, jen se jejich cesty rozdělily. Chovatelé, kteří chtěli zachovat kladné vlastnosti plemene a přitom zušlechťovat vzhled, aniž by využívali psy na psí zápasy, byli zakladateli plemene, jak ho známe dnes. Ti ostatní, kteří chtěli zachovat hlavně povahovou stránku („game“) a původní využití plemene pro psí zápasy, a na exteriéru tolik nelpěli, pokračovali dále v zušlechťování původního amerického pitbullteriéra. Do roku 1936 šlo tedy o jedno plemeno. I dnes, pokud byste pátrali v rodokmenech svého AST dostatečně do hloubky, naleznete zmínku o APBT. Teprve po uznání amerického stafordširského teriéra AKC došlo postupně k jejich úplnému rozdělení. 23. 5. 1936 byl založen chovatelský klub Staffordshire Terrier Club of America, jehož předsedou byl Wilfred T. Brandon. Pan Brandon se podílel na uznání nového názvu plemene Staffordshire Terrier - názvy American Pit Bull Terrier a American Bull Terrier byly zamítnuty. Nové plemeno tak bylo uznáno AKC 9. 6. 1936. Konečný název americký stafordširský teriér získal až v roce 1972, kdy byl také uznán FCI.

Jak se z Johnyho stal Honza – aneb Američan v Čechách

První vrh AST v ČR byl odchován v roce 1990 v chovatelské stanici Alet paní Aleny Tvrzové. Další chovatelé, kteří se v počátku zasloužili o chov v České republice, byli především Ing. Hana Petrusová (CHS Bullit), paní Hana Březinová (CHS z Hanky, dnes Tipit z Hanky) a pan Josef Partl (CHS Jopar). Mnoho dalších chovatelů odchovalo pouze jeden nebo dva vrhy, a dále v chovu nepokračovali (podobně je tomu i dnes).

Specializovaný klub pro naše plemeno Klub amerických stafordširských teriérů - KAST, byl založen v roce 1991. Jeho prvním předsedou byl pan Ing. Antonín Tománek. Amstaffy také zastřešuje Klub chovatelů málopočetných plemen psů (KCHMPP)

Elegantní silák od hlavy až po paty

Amstaff je teriér střední velikosti, kompaktní, dobře stavěný, svalnatý pes, který je hbitý a přestože působí dojmem velké síly, má být zároveň elegantní. Výraz psa by měl značit živý zájmem o své okolí. Na první pohled zaujme právě svým vzhledem. Zejména psí kluci mají výraznou hlavu s širokou lebkou. Díky své „zápasnické” minulosti disponují silnými čelistmi i zuby a výraznými lícními svaly, které hlavě amstaffa dodávají typický vzhled. Těsně přiléhající pysky, nosní houba i oční víčka by měly být dobře pigmentované. Oko - do duše okno. V případě amerického stafordširského teriéra to platí dvojnásob. Pohled tmavých, kulatých očí vyjadřuje nejen nespornou inteligenci a temperament, ale i kdejakou čertovinu, kterou je schopen vymyslet. K „drsnému” vzhledu zápasníka patřily v minulosti kupírované uši. V České republice je však kupírování již mnoho let zakázáno. Ideálně by tedy měl mít amstaf ucho složené růžicovitě nebo polovztyčené. Mohutnou a zároveň elegantní hlavu nese středně dlouhý, těžký, lehce klenutý krk bez volné kůže. Přestože má být amstaff kompaktním psem s poměrně krátkým hřbetem, širokým hrudníkem a silnou, dobře osvalenou kostrou, má působit elegantně, pružně a hbitě i v pohybu. Kompaktnost prostě hrajíev jeho vzhledu první housle. Srst je krátká, přiléhavá, lesklá, na dotek tuhá. Co se týče barevných odstínů, máte z čeho vybírat. Amstaffa najdeme prakticky v jakékoliv barevné variaci, avšak více než 80 % bílé, černá s pálením a játrová nemají být podporovány a v chovu uplatňovány.

Výška a váha by měly být navzájem úměrné. Přednost se má dávat kohoutkové výšce 46 – 48 cm u psů a 43 – 46 cm u fen.

Jaký je?

Standard vesměs popisuje především tělesné znaky amstaffa. Jaký ale je nejen vzhledem, ale i povahou? Zde se opět dostáváme k naší „oblíbené” historii plemene. Zápasnické arény formovaly nejen jeho tělo. Už ze své podstaty by měl být americký stafordšírský teriér přátelský k lidem. Zejména ke své rodině je toto plemeno velmi loajální. V případě potřeby se projeví i jeho příslovečná odvaha a je schopný svoji rodinu bránit. Avšak jako vysloveně hlídací pes se příliš nehodí. Jako správný teriér je houževnatý, statečný, vytrvalý a občas může být až „umíněný”. Obecně je to však inteligentní, tvárný a přizpůsobivý společník. Je třeba také počítat s tím, že ač je jeho láska k lidem téměř bezbřehá, v případě jiných psů to tak být nemusí.

Jak na něj?

U amstaffa je potřeba si dát záležet na socializaci vůči jiným psům – neměl by mít hlavně ve štěněcím věku špatnou zkušenost, popř. bitku s jiným psem. Je ideální konfliktům předcházet i po zbytek jeho života. Amstaffové mají sloní paměť, takže co jej jednou naučíte, špatně se později odstraňuje (přeučuje). Někteří amstaffové jsou chytřejší, jiným to trvá déle, než se něco naučí. Při výchově je potřeba být důsledný, trpělivý a hlavně fér – je potřeba myslet na to, že je to pes a ne člověk. S tím se v posledních letech setkávám bohužel často. Problém je zejména v přílišném polidšťování psů a z toho i pramení konflikty v normálním a běžném soužití. Pes je pes, ne dítě, nebo člověk. Vždy je lepší vyhledat vhodného trenéra a docházet na pravidelný výcvik, nic nepodcenit, než něco zanedbat, a následně být z dané situace třeba po celý život psa nešťastný.

Na co sáhne, to mu jde

Amstaff je velice všestranným plemenem, které se hodí prakticky pro jakékoliv psí sporty. Záleží na tom, v jakých se ocitne rukou a také, co mu bylo „shůry dáno“. Ze své zkušenosti mohu říci, že jejich povahy jsou i v rámci jednoho plemene velice různorodé (a to samé platí i pro jejich konstituci) – někteří psi se hodí spíše do sportovky, jiní do myslivecké praxe, na bull sporty, canisterapii, coursing. Pokud vyberete vhodného jedince, můžete s ním dělat, co vás jenom napadne. I v rámci jednoho vrhu bývají povahy různé, proto je potřeba s pomocí chovatele vybrat takové štěně, které vám povahově tak říkajíc „sedne“.

Není to salonní typ…

Naštěstí údržba srsti není žádná věda, to je také jeden z (mnoha) důvodu, který mne vedl k pořízení zrovna AST. Na amstaffovi je super, že i když se hodně ušpiní, než dojdete domů, tak většinou špína na něm „uschne a opadá“. Občasné vykoupání a vyčesání staré srsti (např. gumovým kartáčem, popř. furminátorem) vás sice nemine - zejména pokud se vyválí v něčem pro něj strašně „voňavém“, ale není to častou záležitostí.

Náročnější jsou ovšem na pohyb. Je potřeba brát na vědomí, že většina amstaffů (bez ohledu na počasí) mají své specifické potřeby. Tomu se jako majitel tohoto aktivního plemene nevyhnete, a pokud se tomu vyhnout pokusíte, váš amstaff si najde takovou zábavu, která se vám rozhodně zamlouvat nebude.

Veterinář na něm většinou nevydělá

AST je poměrně zdravým a dlouhověkým plemenem. Samozřejmě i oni se mohou potýkat v průběhu života s různými zdravotními problémy, ať již z nevhodné péče (např. nepřiměřeného přetěžování, nebo nějaké úrazy), nebo některých geneticky přenosných chorob. Pořád je potřeba brát na vědomí, že se jedná o živého tvora – ne strojovou výrobu.

Pro chov s průkazem původu jsou nyní povinná tato zdravotní vyšetření – genetický test na cerebelární ataxii (NCL-A) a vyšetření na dysplazii loketních (DLK) a kyčelních kloubů (DKK).

Chovatelé běžně dělají další nadstandardní zdravotní vyšetření – většinou srdce (doppler test), osteochondrózu ramenního kloubu (OCD), páteř (SP), vyšetření očního pozadí… Nyní se rozmáhají další zdravotní testy, např. v některých liniích se vyskytovala polyneuropatie (ALPP), nyní je možnost testování i na toto onemocnění.

Co amstaffy v posledních letech hodně tíží, je náchylnost na různé kožní problémy, někteří jedinci můžou mít i problémy s kolenními vazy – pes obvykle z klidu vyrazí a malér je na světě. Také jsou časté různé úrazy (vyražené zuby, zlomené končetiny…), ale to je dáno temperamentem plemene. Opatrnosti není nikdy dost – a občas za ty naše psy musíme myslet především my.

Současný chov u nás

V České republice máme dva chovatelské kluby: sekce AST u KCHMPP (www.kchmpp.cz) a specializovaný KAST (www.klubast.cz). Oba kluby si navzájem uznávají chovné jedince, základní minimální chovné podmínky jsou stejné, ovšem v dalších bodech se mírně rozcházejí, jak můžete zjistit níže.

Podmínky chovnosti v KAST:

Absolvování jedné výstavy pořádané klubem (KAST) nejméně ve třídě mladých s oceněním výborná nebo velmi dobrá. Tento výsledek je nutné si nechat zapsat do průkazu původu nebo přílohy průkazu původu.

Úspěšné absolvování bonitace pořádané klubem (KAST) ve věku nejméně 12 měsíců.

Test na ATAXII s výsledkem clear (čistý) či carrier (přenašeč). Test lze nahradit potvrzením parentity že jedinec pochází z rodičů, kteří oba mají test na ataxii s výsledkem clear (čistý).

RTG kyčlí provedený a vyhodnocený v ČR ve věku nejméně 12 měsíců s výsledkem maximálně 2/2 (FCI „C“) nebo RTG provedené ve věku nejméně 24 měsíců a vyhodnocený v USA (nejhůře OFA Borderline).

RTG loktů provedený a vyhodnocený v ČR ve věku nejméně 12 měsíců s výsledkem maximálně 1/1 nebo provedený ve věku nejméně 24 měsíců a vyhodnocený v USA (nejhůře OFA grade I.).

RTG snímky v rámci ČR může vyhodnotit jakýkoliv veterinář, který je Veterinární komorou veden jako posuzovatel DKK a DLK.

Věk pro zařazení do chovu: Pes od 15 měsíců neomezeně, fena od 15ti měsíců do 8 let věku.

Jedinci uchovnění do 31. 12. 2018 musí ke krycímu listu vystavenému od 1. 1. 2019 doložit vyhodnocení RTG DKK (max 3/3, OFA Borderline) a DLK (max 1/1, OFA gradeI.), zároveň také test na ATAXII (clear či carrier) či potvrzení parentity (clear po rodičích). Pokud tito jedinci mají RTG DKK a DLK provedené a vyhodnocené v ČR a zároveň v zahraničí, musí ke krycímu listu dokládat RTG vyhodnocené v ČR nebo v USA (OFA), jinak nemohou být na krycím listu uvedeni.

Jedince uchovněné do 19. 9. 2020 s výsledkem RTG DKK 3/3 (FCI „D“) je možné spojovat pouze s jedinci s výsledkem RTG DKK 0/0 (FCI „A“) nebo OFA excellent, good.

Při zahraničním krytí dokládat u psa vyšetření na ATAXII (clear či carrier) a zároveň doložit vyhodnocení RTG DKK max 2/2 a DLK max 1/1. Test na ATAXII psa nemusí být doložen, pokud má fena výsledek ATAXIE clear. Vyhodnocení RTG DKK a DLK nemusí být u psa doloženy, pokud tyto nepotřebuje ve své zemi k chovnosti.

Podmínky chovnosti v KCHMPP:

Zařazení do chovu na základě bonitace nejdříve od 12ti měsíců věku a jedné výstavy pořádané klubem v jakékoliv třídě (kromě dorostu) s výsledkem PES - známka výborná, FENA - známka výborná, velmi dobrá a jedné výstavy vyššího typu (CACová) s výsledkem PES - výborná , FENA - výborná, velmi dobrá.

Povinné je vyšetření DKK s výsledkem max. C/C (2/2) včetně.

Vyšetření DLK s max. výsledkem 1/1, včetně. Vyhodnocení je přípustné v ČR nebo OFA.

Jedinec s absencí 3 a více zubů, vtočeným špičákem nebo nepravidelným skusem nebude vpuštěn do chovu. Nutností je plný počet řezáků. V případě zdvojeného řezáku je nutné dodat k přihlášce na bonitaci RTG snímek.

Max výška u psů je stanovena do 52 cm, u fen do 50 cm kohoutkové výšky.

K přihlášce na bonitaci je nutné doložit vyšetření na ataxii, bez ohledu na to zda jsou rodiče uvedeni jako CLEAR – čistí.

Věk pro zařazení do chovu: Pes od 15 měsíců neomezeně, fena od 15ti měsíců do 8 let věku.

Počet vrhů: 1 vrh v jednom kalendářním roce. Maximálně 4 vrhy za život feny tj. od 15ti měsíců do 8 let věku feny.

Reprodukce: Jedinci s DKK C/C (2/2) nesmí být spojování navzájem. Jedinci s DLK 1/1 mohou být spojování pouze s jedinci s DLK 0/0. Spojování jedinců s výsledkem DKK D/D nebo DLK 2/2 není dovoleno. Týká se i zahraničního krytí. Již chovní jedinci s DKK D/D, DLK 2/2 nebo jedinci bez vyšetření mohou být spojováni pouze s jedincem s výsledkem DKK A nebo DLK 0. U již chovných jedinců přiložit kopii vyšetření k žádosti o KL. V chovu budou využiti jen zdraví jedinci + přenašeči. V páru musí být vždy jeden negativní (clear) jedinec.

Rub a líc popularity

O plemeno je velký mediální zájem, bohužel ne vždy zrovna v kladném slova smyslu. Jistě již každý slyšel o nesmyslných zákazech bull plemen v některých sousedních státech (které rozhodně nepomohly ke snížení útoků psy na lidi), plánovaných pozitivních seznamech apod. Také v České republice byly pokusy o zákaz (nejen) amerického stafordširského teriéra, ale naštěstí to neprošlo. Dovolím si tvrdit, že 99,9% z útoků psa na člověka má na svědomí kříženec, a ne čistokrevný pes s průkazem původu.

Každý rozumný milovník psů by mohl mít oprávněnou obavu, že zrovna jeho pes se ocitne na nějakém takovém seznamu. A nejedná se pouze o „bully“.

Český amstaff se ve světě neztratí

Posouzení kvality chovu v ČR oproti zahraničí? Zde bych jen „suše“ konstatovala, že v ČR máme již vše, co mají i naši „sousedé“. Díky prakticky neomezené možnosti importu, ať již ze země původu či z dalších zemí, jsme na tom velmi dobře – alespoň co se týče genetické variability v rámci plemene. Je potřeba však říci, že chov si řídíme především my, chovatelé. Především my totiž určujeme, na jakých jedincích a jakým způsobem bude chov pokračovat – ano, máme určité „základní požadavky (viz podmínky pro uchovnění)“ na udržení alespoň nějaké minimální úrovně odchovaných jedinců, ale ostatní je v našich rukách.

Pro koho se hodí a ke komu raději ne

Pokud zvažujete pořízení AST, je potřeba myslet na jednu důležitou věc – i přes prvotřídní socializaci se nemusí snést s dalšími psy a zvířaty. Je potřeba nezapomínat, že amstaff je přímým potomkem psích zápasníků a také pochopit, co AST ke svému životu potřebuje a co vás jako potenciální majitele tohoto plemene nemine. Amstaff je skvělý společenský a rodinný pes, ovšem je potřeba, aby si jej pořizovali pouze zodpovědní a důslední majitelé, kteří mají čas na jeho výchovu a výcvik. Pokud chcete psa jako módní doplněk -  AST si rozhodně nepořizujte. Amstaff potřebuje ke svému zdárnému vývoji dostatek kontaktu se svým majitelem, výchovu, výcvik a také určitou fyzickou práci k naplnění svých základních potřeb. Unavený amstaff = spokojený amstaff.

Marija Jatelová

CHS Hardy Workaholic

foto: Aneta Jungerová, historický obraz - foto z webu AKC

Portrét plemene Americký stafordširský terier

Originální název	American Staffordshire Terrier
Zkratka plemene	AST
Země původu	Spojené státy americké
Číslo standardu	286
FCI skupina	III. - Teriéři
Přesná velikost	psi: 46–48 cm feny: 43–46cm
Druh srsti	krátká
Vhodnost	pro zkušené pro aktivní lidi
Umístění	do bytu
Využití	sport

---

Celkový vzhled:

Staffordšírský teriér by měl na svou velikost působit dojmem velké síly. Je dobře stavěný, kompaktní, svalnatý, avšak hbitý a elegantní, s velkým zájmem o své okolí. Měl by být podsaditý, ne dlouhonohý či lehký ve vzhledu. Jeho odvaha je příslovečná.

Barva:

Přípustné je jakékoli zbarvení – jednobarevné, vícebarevné, nebo se skvrnami; více než 80 % bílé, černá s pálením a játrová však nemají být podporovány.

Hmotnost:

psi: 25–35kg
feny: 20–30kg

---