Americký stafordšírský teriér své kvality předvede i v lese!

Přestože má v názvu teriéra, není jeho využití v myslivosti příliš častým jevem. Ovšem, pokud máte rádi výzvy, jděte do toho! Amstaff v tomto směru může mnohé nabídnout. Chce to jen vybrat správného psa, mít trochu za ušima a zrnko kynologického štěstí…

Své o tom ví i paní Šárka Lejdarová. Jaké byly její začátky a čeho všeho na poli myslivecké kynologie se svou fenkou Nikitou z Čekyňského dvora dosáhla? Jaká jsou úskalí práce s AST v myslivosti? Na následujících řádcích se dozvíte, co vše příprava na zkoušky a praxi v lese u tohoto plemene obnáší. Třeba se na jejich základě právě vy a váš pes pustíte do nového dobrodružství.

Se psími parťáky jsem již od dětství, kdy mě doprovázeli už od kočárku. Jakmile jsem se stala plnoletou, dostala jsem k narozeninám svého prvního vlastního vysněného psa plemene APBT, se kterým jsem se sedm let věnovala aktivně bull sportům na závodní úrovni. Byl to můj Pan Božký a dělal pro mne absolutně nemožné, sbíral jedno vítězství za druhým a patřil k nejlepším psům té doby. Neskutečné zvíře, které mě zasvětilo do světa bull plemen. Tento pes mě hodně naučil a ukázal mi, co znamená opravdová důvěra. Měli jsme skočený i nějaký ten rekord a zaběhnutý i nejrychlejší čas závodu. Stal se i otcem tří vrhů a zajistil si tak své nástupce na závodní scéně, kde předváděli opět neskutečné výkony. Když pak nastala doba přenechat prostor mladší generaci a skončit se závoděním, pořídila jsem si k němu fenku AST. Abych opět mohla něco dělat. Ale s tou jsem se vydala trochu jiným směrem, než jsou bull sporty. Chtěla jsem zkusit a poznat zase něco jiného. V počátku jsme se začaly věnovat sportovní kynologii, složily dvě základní zkoušky ze sportovní kynologie, a byly v přípravě na další. Ale tak nějak jsem cítila, že tam není úplně ten správný drive, který bych si přála – ani u jedné z nás Sportovka nás nějak nenadchla. Začaly jsme tedy přípravu na zkoušky canisterapeutické, které za mne vyžadují pečlivou přípravu a pes musí opravdu fungovat nejen se svým pánem. Zkoušku jsme úspěšně složily. Ale chtěla jsem zkusit opět něco jiného – co dál by mohlo tohle plemeno ukázat, co dál můžeme vyzkoušet, co dál se můžeme naučit?

Další naše poznávání bylo v lese, že by pokus o loveckou kynologii? Věděla jsem, že nás čeká něco složitého, ale byla to pro nás výzva. AST a lovecká kynologie!  Začátky byly šílené, ale ty pokroky vám dodají takový adrenalin do žil, že to nechcete vzdát. A tak jsme u toho nějaký ten rok společně zůstaly, a zjišťovaly, kam až můžeme posunout své hranice. Do toho jsme jezdily po výstavách a fenku jsem uchovnila. S mojí maminkou jsme založily CHS Glimmer of Hope a v roce 2017 měla Nikitka svá první štěňátka. Druhý vrh jsem již bohužel nestihla, jelikož jsme se vrátily zpátky do lesa a ke zkouškám, a poté nás zastihl Covid a my měly krycího pejska vybraného Maďarsku. Tak jsem se i já dala poté na dráhu trénování psů. Chtěla jsem předat své zkušenosti dalším a motivovat je k tomu, že nic není nemožné. Ukázat jim ten správný směr, aby věděli jak fungovat se svými parťáky – hlavně mezi lidmi, ve městech, na veřejných akcích atd. Nejdříve jsem spolupracovala pár let s Barbarou Vlasákovou pod DogUniversal, a poté už jsem trénovala sama za sebe. Takže mne psi všech velikostí, plemen a povah provázejí zatím celý můj život. Aktuálně mám tedy fenku AST Nikitu z Čekyňského dvora, které bude teď v srpnu deset let a dvouletého psa SAO Arnyho z Ranské hory.

K této myšlence mě přivedl můj děda a táta, kteří byli oba myslivci a oba chovatelé psů. Když jsem si ke svému americkému pitbulteriérovi tenkrát pořídila fenu amerického stafordšírského teriéra, tak mi děda řekl, na co mám dalšího toho psa bull, když to k ničemu není (smích). Tak jsem si řekla, že tohle musím vyvrátit a ukázat mu, že toto plemeno k něčemu je! Může a bude dělat se správným přístupem a vedením cokoliv, co budu chtít. 

Rozdíly tam určitě jsou a velké. Plemeno AST není typickým loveckým plemenem a navíc pro něho není ani standardním povahovým rysem fungovat s několika dalšími jinými psy. Zejména když bereme v potaz, že se nejedná o hraní psů na louce, ale o spolupráci. V lese spolu musí umět pracovat a doplňovat se několik psů různých plemen a povah, kolikrát bez vaší pomoci a vašeho dohledu. Dalším rozdílem v lovecké kynologii může být pro toto plemeno aport a stopy. Nejedná se zde o balónek, činku atd., ale například o kachnu nebo zajíce, kterého máte třeba čerstvě střeleného, což je hodně velký rozdíl pro aportování a také to není standardní pro AST. To samé stopy, máte šlapané kapané stopy a máte je v lese, kde se stále mohou přes tyto stopy pohybovat i jiné kusy zvěře a tím vašeho psa zmást. Psovi může fouknout vítr a také mu přivát jiný pach, takže je velice důležitá soustředěnost, klid a rozvaha při práci, dobrý nos a tady i pes musí „umět přemýšlet“. Byť je to sice teriér, tak ale šlechtěný pro práci v lese nikdy nebyl. Nicméně je to plemeno, které se skvěle učí – troufám si říci že všemu, pokud má po svém boku toho správného vůdce, správného parťáka. Jinak většina AST se v lovecké kynologii věnuje převážně práci na barvě. Co se týká aportů, tak i moje Nikita patří mezi velké výjimky, aporty jsou u AST těžké hlavně proto, že bull má jednak velký kořistnický pud, tj. moc nechce aport odevzdávat, a za druhé má tvrdou mordu a tendenci aport drtit, když jde o zvěř.

Příprava je celkem náročná, řekla bych, že velice náročná a to nejen časově, ale vším co to obnáší, i když se to možná nezdá. Specifický přístup je potřeba u každého psího jedince, jelikož každý pes je jiný a výběr správného AST závisí nejvíce na povaze jeho rodičů a předků, chce to hlavně povahově vyrovnané psy. Ale víte, jak to je, ani to vám nemusí zaručit dobrého psa. Příprava probíhá v podstatě všude v terénu – na louce, na poli, v lese, na cestách, u vody, v rákosí, ve stráni, zkrátka všude. A především za každého počasí! Pes se musí seznámit s různými místy, porosty, povrchy, pachy, zvěří atd. Samozřejmě nejlepší výcvik a příprava je i s dalšími psy už od samého začátku, abychom rovnou socializovali. Zároveň tím psa motivujeme a učíme ho na větší počet dalších psů, se kterými se bude běžně setkávat.

Nejdříve začínáme s klasickou základní poslušností psa, která je vlastně potřeba úplně kdekoliv – tu by měl mít ideálně každý pes u každého člověka. Pes s vámi musí naprosto fungovat u nohy bez vodítka, které máte vy jako vůdce přehozené křížem přes rameno, a máte ruce za zády. Musíte svého psa naučit, že během vaší společné chůze na něho nemluvíte, a váš pes si tak musí sám hlídat vaší nohu, váš směr chůze, vaše tempo a zároveň i terén, ve kterém se pohybujete. Když zastavíte vy jako vůdce, musí zastavit okamžitě také váš pes, a usednout u vaší nohy. Správně nesmí svými tlapkami překročit vaše prsty u nohy. Velice důležité je odvolání a přivolání. Už jen tohle bývá pro temperamentního AST oříškem. Další přípravou jsou pachy zvěře, například takové napachované dummy jsou velice dobrou pomůckou, jak navyknout psa na zápach zvěře, který bude v budoucnu dohledávat. Jedná se o pachové kapky (např. zajíc, kachna, liška, vysoká atd.), které se asi nejvíc používají při aplikaci na aport vlečky, kdy tak vašeho psa navnadíte na dohledávku. Není totiž moc vhodné, aby mladý pes začínal rovnou lovit přímo zvěř. Nejdříve by měl být dostatečně vycvičený a připravený tak, aby se při lovu dal ovládat a fungoval se svým vůdcem.

Ano. Další pomůckou, než přejdeme k aportu reálné zvěře, jsou atrapy – aporty s kožešinou, peřím, různých materiálů, velikostí, tvarů a váhy, které můžete využít společně s kapkami pachů. Je to výborné pro lidi, kteří nemají přístup ke zvěři a jako taková předpříprava. Zvykáte psa na pocit srsti, či peří v mordě (tlamě) a i na různou váhu aportu a na správné držení zvěře. Pes nesmí v žádném případě aport překusovat, jelikož by se pak mohlo stát při opravdovém aportu střelené zvěře, že by kus načal a to je špatně. Ono když vám má pes přinést střeleného zajíce, je to pro něho celkem náročné.

Stopa je další velice důležitou disciplínou. Můžeme ji rozdělit do dvou kategorií. První je tzv. barva, kdy se kape po stopě vepřová krev. Druhá je stopa šlapaná - šlapete stopu s vlečkou kusu zvěře. Obě tyto stopy se připravují x hodin dopředu a jak jsem již uvedla v odpovědi předtím, není to úplně lehké. Pes vám ze stopy nesmí vybočit, nesmí ze stopy sejít – maximum je třicet kroků. Přes stopu může přejít jiná zvěř, která může psa zmást, či může fouknout vítr, který psovi před čenich přivane jiný pach. Stopa může vést i přes potůček, různé porosty a váš pes se nesmí nechat ničím vykolejit, a vy mu hlavně v tu chvíli musíte stoprocentně věřit, protože vlastně ani jinou možnost nemáte (smích). Dobré je při přípravě objíždět i různá místa, jelikož v každé části ČR je les jiný a jiné je také zastoupení zvěře v něm. Samozřejmě za předpokladu, že máte vždy svolení daného mysliveckého spolku. Ono vypsat takhle výcvik a přípravu loveckého psa je velice obsáhlým tématem, ale tohle jsou takové nejhlavnější body. To nejdůležitější vám jako psovodovi, vůdci ukáže první zkouška a poté první hon. Tam teprve objevíte nedostatky, které je potřeba doladit a zjistíte i na co se zaměřit.

Ano, tohle může být a bývá u spousty AST problémem, jelikož si stále spousta lidí neuvědomuje, nebo nezná historii plemene, že tohle není zkrátka smečkové plemeno. Tudíž může nastat problém s ostatními psími kolegy a to převážně u dohledávek, kde se u daného kusu zvěře seběhne více psů. AST totiž chce být samozřejmě všude první a mít všechno jen pro sebe (smích). Proto je velice důležitý výcvik a příprava, kde musíme AST naučit, že musí fungovat, respektovat a pracovat s ostatními psy. Také já jsem takto začínala, spolu s mojí skvělou učitelkou Luckou Kolouchovou a s jejími psy. Pomáhala mi jak s výcvikem, tak i s přípravou na všechny naše zkoušky a se začleněním mojí fenky Nikity mezi další psy. Přípravu jsme měly několikrát v týdnu. Moje fenka se snáší v podstatě se všemi psy, už spolu za ty roky umíme komunikovat a ona ví, že i když se jí nějaký pes nelíbí, že musí být hodná, protože by se panička jinak naštvala a nemluvila s ní (smích).

Elektriku jsem nikdy nepoužila a nikdy ani nepoužiji. Z mého pohledu stačí při výcviku vždy jen pevný obojek, nepoužívám a netrénuji ani na obojku stahovacím, možná to zabere více času, ale zase mám o to větší radost z úspěchu. Funguji jen s pozitivkou, s hlasem, s intonací, důrazem povelu, pochvalou – hlasovou i fyzickou (pohlazení, podrbání), s pamlskem a s hračkou… Jinak co se týká ochranných pomůcek, tak jsem používala reflexní ochrannou vestu. Jelikož AST může pěkně potrápit i vysoká tráva, která pořeže břicho a cecíky, což se nám bohužel tenkrát stalo. Přeci jen to není lovecké plemeno, takže není v tomto směru od přírody vybavený. Je nižší, nemá ani zimní srst, má jinou podsadu, jinou kůži…

Rozhodně se přikloním k tomu, že AST určitě potřebuje fištrón, možná trochu více fištrónu (smích). Víte, jestli bych doporučila AST myslivci začátečníkovi, vám úplně neumím odpovědět, jelikož hodně záleží na tom, jaký člověk si tohle plemeno pořídí. Povaha a charakteristika lidí dělá u psů hodně. Ne nadarmo se říká, jaký pán, takový pes. AST je skvělý všestranný pes, který se rychle učí a dokáže se v podstatě pohybovat kdekoliv a dělat cokoliv. Nicméně je to pořád teriér, který se také umí zaseknout, postavit si hlavu, vzdorovat a vy musíte vědět, jak v tomhle případě postupovat, aby se to pak neotočilo proti vám. Aby byl pes ochoten spolupracovat, musíte být parťáci, musíte umět motivovat a pochválit, ale také musíte umět vést, dát povel, důraz kladený na práci, a být zkrátka dobrým vůdcem. Musíte si uvědomit, že pracujete vždycky spolu jako tým, u tohoto plemene „tvrdou rukou" neuspějete, vždycky to musíte udělat tak, aby to pochopil, ukázat mu to, najít společnou cestu, abyste každý trénink ukončili pochvalou a s úsměvem na tváři. Zkrátka záleží na tom, kdo drží ten druhý konec vodítka.

Cením si všech úspěchů, které mám díky svému psovi. S každou složenou zkouškou a s každým oceněním jsem byla na svou Nikitu více hrdá a jsem šťastná, že jsme toho mohly spolu tolik zažít a prožít.

Zkoušky:

Sportovní kynologie: ZOP, ZZO , canisterapeutické zkoušky, certifikát Dornovy metody

Lovecká kynologie: ZV, BZ, BZH, LZ, PZ, VP

1. místo o PRACOVNÍ POHÁR v lovecké kynologii pro rok 2016 udělený KAST

1. místo o PRACOVNÍ POHÁR v lovecké kynologii pro rok 2018 udělený KAST

1. místo o PRACOVNÍ POHÁR v lovecké kynologii pro rok 2019 udělený KAST

Šampion práce udělený KAST

Pracovní certifikát

Tak to teď v tuhle chvíli úplně nevím... Nikitka si už užívá zaslouženě důchodu, a já se stala maminkou krásného syna. Takže můj vytoužený cíl je teď takový, abych ho dobře vychovala, naučila ho lásce a respektu ke zvířatům a k přírodě, a možná z něho budu mít jednou svého nástupce, nového psího vůdce. Jinak doufám, že mě psi budou provázet mým životem i nadále, a že nás společně čeká další dobrodružství…

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů.

Kateřina Smětáková

Chs-glimmer-of-hope

Foto:  Markéta Jalovcová, Jiří Chramosil, Ingrid Rementová