Argentina je pro mě tím pravým parťákem!

Také obdivujete plemeno argentinská doga, ale nejste si úplně jistí, zda by bylo právě pro vás a co všechno soužití s ním obnáší? V rozhodování by vám mohl pomoci i tento vpravdě luxusní rozhovor, ve kterém probíráme povahu, výchovu, výcvik, ale také třeba hluchotu, což je u AD takovou Achillovou patou. Tak vzhůru do čtení!

Před lety jsem četla naprosto skvělou knihu s názvem „Mazlíček nebo zabiják“, jejímž autorem je dogman Roman Zelenka. Publikací jsem byla doslova uchvácena a začala číst vše, co se jeho osobně, ale také výcviku týkalo. No, a uteklo „jen“ dlouhých dvacet let a dostala jsem parádní možnost Romana sama vyzpovídat. A věřte, že jsem si to užila a rozhovor opravdu stojí za přečtení. Vždyť argentiny jsou báječné, i když nejsou úplně pro každého.

To je fakt. Argentinské dogy jsou mou srdeční záležitostí, ale nebylo tomu vždy tak. Ke kynologii jsem se dostal úplnou náhodou v dětství, když moji prarodiče pořídili k domu štěně německého ovčáka. Říkal jsem mu Regan, a když mu bylo půl roku, přestali ho zvládat. Já měl v tu dobu úplně jiné zájmy a nikdy předtím mě to k výcviku psů netáhlo. V podstatě jsem dostal příkazem přihlásit se do kynologické organizace. Tehdy ještě pod Svazarmem. Psal se rok 1988. Byl to pro mě naprostý šok, když jsem viděl, že ostatní psi poslouchají a můj je nezvladatelný. V první chvíli jsem si říkal, že tohle já nikdy nedokáži. I tak jsem poctivě docházel a trénoval. Dostalo se mi skvělého přijetí a „staré páky“ si mě vzaly, jak se říká, do parády. Chytilo mě to a už jsem u toho zůstal.

Regan stárnul a já se začal ohlížet po jeho nástupci. Jenže v tu dobu jsem si štěně nevybral. Žádný pejsek mi nevyhovoval, protože jsem byl zvyklý na tvrdého, nebojácného a silného psa. Byl to typ pracovní linie s rovným hřbetem a poměrně velký a já chtěl opět výraznou osobnost. Měl jsem v hlavě, jaký má být, a na žádného takového jsem nenarazil. Internet tehdy ještě neexistoval, což bylo velmi omezující a tak jsem otevřel encyklopedii psích plemen. S úžasem jsem se zastavil u argentinské dogy a začal se o ni více zajímat, shánět informace a poptávat se. Velmi mi pomohl můj dobrý známý, který aktivně působil jako rozhodčí na výstavách psů a poradce chovu. Přes něj jsem se spojil s panem Kuttenbergem, který měl v Čechách chovatelskou stanici AD a když jsem při návštěvě uviděl jeho Arona pod Haltravou, tak bylo rozhodnuto. Zamiloval jsem se a bylo jasné, že štěně bude.

Děkuji vesmíru. Vždy jsem měl při výběru šťastnou ruku a všichni mí psi byli úžasní, vždy v něčem výjimeční a přitom každý úplně jiný. Všichni byli, jak rád říkám, sígři mající respekt a přitom ke mně vždy milí a něžní.

Mým osudovým Panem psem byl ten můj poslední - Criollo Del Cavdillo. Ten mi opravdu moc chybí, a i když přede dvěma roky odešel, ještě jsem to nevstřebal. Pořád to bolí a i tak si říkám, stálo to za to a byla to jízda. A v čem byl on výraznější? Prostě si mě vybral a já cítil, že tohle je jiné. Až potom, co jsem ho ztratil, si stále více uvědomuji věci, které jsem před tím bral za samozřejmost. Byl velmi inteligentní, pracoval vždy s obrovským zápalem a soustředěním. Možná bych to nazval i termíny, jako jsou kreativita, inteligence, přímočarost, zápal pro věc a přitom s čistou hlavou. Ano, to je asi to, co jsem u jiných neviděl, ta jeho čistá hlava, díky které byl schopný pracovat déle než ostatní psi a pomalu se u toho ani nezadýchal. Na druhou stranu byl nekompromisním ochráncem, nulovým diplomatem, vášnivým aportérem a hračičkou. Prostě můj chlapeček.

Dnes už je to jiné. Lepší. Plemeno AD bylo velmi dlouho onálepkováno jako pouze lovecký pes. I když u nás v ČR to nemělo podporu v Zákoně o myslivosti a tuším, že dodnes nemá. Vlastně stále se setkávám s názory, že argentina nepatří na cvičák, ale k domu a na lov. Proto vidím jako obrovský úspěch to, že na ni poměrně běžně narazíte na cvičišti. Sociální sítě jsou toho důkazem. Asi nejvíce je samozřejmě vnímána majiteli jako společník, avšak znám i využití v canisterapii, agility, služební kynologii a samozřejmě ve sportovní kynologii. Občas se mihne příspěvek argentinské armády, ve které AD působí ve speciálních složkách. U americké policie sloužil pes jménem Inka, a to jako první AD s certifikátem a byl poměrně úspěšný. V ČR bylo toto plemeno využíváno ve službě u Městské policie a v bezpečnostních službách. O práci u Policie ČR nemám informace.

Přesně tak, lidé jsou silně ovlivněni médii. Často je foto AD použité jako upoutávka na webu u článku o napadení člověka psem, i když s tím nemá nic společného. Je to byznys a bohužel negativní atraktivita prodává. Je tedy na nás odpovědných majitelích, abychom drželi obraz tohoto impozantního plemene v přímé a pozitivní rovině. Samozřejmě vždy se najde černá ovce, ale tak to je v každém odvětví. Snažíte se a vždy to někdo pokazí. Naštěstí těchto rádoby chovatelů je málo.

Ano, jde o velice silné zvíře, které bylo vyšlechtěno pro lov nebezpečné zvěře. Konkrétně k lovu pum, jaguárů a černé zvěře. Proto je takové, jaké je a není jistě pro každého. To, že někomu jeho povahové vlastnosti vyhovují, nemusí platit u druhých a pořizovat si ho jen proto, že se mi líbí, je nesmysl. Je to neobyčejně silný pes, vytrvalý a samostatný s vlastním názorem. Řekl bych, že je daleko silnější, než na první pohled vypadá. Jde o psa náročného na naši pozornost, energii, čas a v neposlední řadě i finance. Jistě někdo bude oponovat, že ten jeho je mazlík a punťa, ale obecně je to tak. Opravdu není pro každého. Obzvláště samci bývají velmi výrazní a dominantní. Člověk může být nemile překvapený a to bývá pozdě. Proto upozorňuji i na jejich negativa, protože chovatel někdy vychválí plemeno a toto nezmíní. Kapitola sama pro sebe je prodej psů bez průkazu původu přes internetové bazary atd. Tohle opravdu nedoporučuji, za ty „ušetřené“ peníze to nestojí.

To je dobrá otázka. Někdy nový majitel argentiny přeceňuje své síly a vědomosti. Vychovává dle nejlepšího vědomí a svědomí a najednou zjistí, že žije v každodenním stresu z různých důvodů. To je taková lidská vlastnost, že my víme vše nejlépe a děláme to tak a určitě správně. Osobně se kolem psů pohybuji velmi dlouho a stále mě napadají nové souvislosti ovlivňující naše soužití. Někdy je to, mám pocit, až za hranou lidského chápání. To je způsobeno tím, že jsme se odcizili od přírody. Ztratili jsme kontakt, cit, instinkt a vše řešíme po našem. Lidsky. To znamená velmi složitě a násilnou formou, přitom jde o naprosto jednoduché principy.

Důležité jsou předávané kvalitní zkušenosti a poznatky. Majitel psa, nebo majitel prvního psa je oproti zkušenému a kvalitnímu trenérovi v obrovské nevýhodě. V podstatě postupuje metodou pokus, omyl. Pes je živá bytost a tam chyby nemají co dělat. Je to jedna ze zásad výcviku psů, pracovat bez chyb. Je v bodu nula a někdy v historii na pomyslném začátku, kdežto aktivní trenér, etolog či kynolog obecně má obrazně sto padesát let náskok. To se prostě někde musí projevit. Často potom nezkušenost nahrazuje mechanickými metodami, nebo i fyzickým násilím s pocitem rychlejšího efektu. Výsledkem je zlomený a nestabilní pes. V dostupných zdrojích se dočtete o hierarchii ve smečce a alfa jedincích. O zásadách jak to má vypadat a jak se chovat. To není samospasitelné. Pravým opakem je tzv. pozitivní motivace. Z mého pohledu jde o nesprávný výklad a jde pouze o část ohromného balíku. Pěkně to zní, je to trendy, ale jen tím dobrého psa nestvoříte. Představte si extrém. Osmdesátikilový samec nacpaný testosteronem. Ani jedna z metod není samostatně využitelná. Potřebujete víc než jen tohle a to sami nevymyslíte a z knih nevyčtete a vlastně ani nedokážete s úspěchem do vztahu pes – člověk aplikovat. Takže doporučuji nechat si poradit od těch zkušených a kvalitních trenérů a ano, pro laika je problém poznat kvalitu.

Dobré je si uvědomit, že pes nikdy nedělá nic kvůli nám, ale kvůli svému vlastnímu prospěchu. Učí se z následků svého chování a dělá to co je v tu danou chvíli pro něj nejvýhodnější. Je to naprogramované jednání. Jde o přežití, o nic víc. Sociální vazby a další vlivy rozebírat nebudu, je to složité.

V dnešní době to vezmu materialisticky. Slabinou se může ukázat nedostatek času, nebo financí. Jednou ze slabin, jak tomu říkáte, nebo spíše nevýhodou je, že ztratíte určitou volnost a přibydou starosti. Ať už jde o plánování dovolené, venčení za každého počasí nebo výprav za zábavou. Budete více uklízet. Osobně bych jako největší slabinu viděl nevhodný výběr plemene a nedocenění vlastních schopností a možností. Impulzivní nakupování štěňat v období Vánoc, vysvědčení a dokonce v této době ovlivnil chování lidí i covid.

Je toho mnoho. Mít psa je životním stylem a ten je někdy fakt náročný. Musíte pro to mít srdce a potom zjistíte, že je to úžasný. Tedy alespoň já to tak mám.

Opět a znovu. V klidu vše zvážit, a pokud jste si jistá, že jste připravená, začněte na sociálních sítích, tam je obrovské množství informací. Doporučuji se v začátku ponořit do „samostudia“, abyste získala určitou představu. Např. na Facebooku je mnoho skupin. Komunita chovatelů AD je zde hojně zastoupena. Dnes není problém domluvit koupi ani ze zahraničí. Samozřejmě je to trochu loterie, ale opravdu se vyplatí nespěchat. Alespoň zjistíte, jak má standardní jedinec vypadat. Jsou různé typy, řekněme chovatelské linie, vykazující exteriérové znaky a některé nemusí být v absolutním souladu se standardem, byť jsou tolerované. Každému se líbí něco jiného, ale v zásadě každý extrém je špatný.

Mám na mysli např. přílišné nasvalení, těžkou hlavu, jemnou kostru, nadměrnou velikost. Argentina není buldog, i když to působí impozantně. Pozor také na apatii, bázlivost nebo nestandardní pohyb. Doporučil bych návštěvy výstav psů a bonitací. Klidně to pojmout jako rodinný výlet a zažít i tohle. Objet chovatelské stanice, a číst mezi řádky. Desítky titulů z výstav ještě nejsou zárukou kvalitního jedince. Myslím, že ti seriózní chovatelé rádi zodpoví vaše dotazy a případně přidají i doporučení.

Je to jedna z nepříjemností, která toto plemeno provází. Je spojena s bílou barvou, pro toto plemeno typickou. Mohu vás však uklidnit. Při dodržení jediné podmínky riziko pořízení hluchého, nebo jednostranně slyšícího štěněte absolutně odpadá. A tou podmínkou je vyžadovat po chovateli potvrzení o provedení tzv. BAER testu (Brain-stem Audio Evocated Responzes). Jednoduše jde o testování dědičné hluchoty. Jde o genetické poškození sluchu, které je nevratné. Štěňata se rodí všechna slyšící a ohluchnou postupně v prvních týdnech vývoje. U seriózního chovatele je toto vyšetření odchovů samozřejmostí. Provádí jej veterinární lékař a spočívá v měření elektrické aktivity ve sluchovém aparátu vnitřního ucha v závislosti na zvukovém impulzu. Odezva se zobrazuje křivkou. Doporučený věk pro testování štěňat je sedm týdnů z důvodu doby potřebné k vývoji sluchového aparátu. Příliš brzy testovaná štěňata mohou být falešně negativní a mohou dodatečně ohluchnout později. Proto je opravdu vhodné počkat do oněch sedmi týdnů věku.

Určitě se mu ale tomuto riziku nevyhnete koupí psa bez PP pořízeného od pochybné osoby, nebo neseriózního chovatele. Dříve bylo běžné, že se netestovalo. Proto se psi dělili na slyšící a neslyšící. Funguje to tak, že hluchota tam buď je, anebo není. Není pravdou, jak jsem párkrát zaslechl, že slyší „jen“ na třicet procent na levé a sto procent na pravé. Buď je to nula, nebo sto. Může ale nastat případ, kdy je pejsek jednostranně slyšící. I tak je to nula jedno a sto procent druhé ucho. Tito psi nebudou uchovnění, ale mohou žít plnohodnotným životem jako společníci a ochránci a v podstatě se věnovat téměř každému odvětví kynologie.

Oboustranně neslyšící pes je obrovskou starostí. Několikrát jsem s hluchým psem pracoval. Lze komunikovat pomocí gest a vibrací na elektronickém obojku v kombinaci s elektrickými impulzy. Není to vůbec nic jednoduchého a vyžaduje to mnoho trpělivosti a času. Laik si s tím asi neporadí. Ovšem, jak jsem již zmínil, v dnešní době je toto riziko takřka nulové.

V první řadě to byl pro mne obrovský šok. Bylo to velmi rychlé a já ho nechal odejít. Uvědomil jsem si, že Criolla nemám zachraňovat za každou cenu a v podstatě jen kvůli sobě. Bylo by to sobecké. Myslím, že bych se s tím měl nejdříve vyrovnat. Srovnat si to v sobě a nechat ho opravdu odejít. Z obrovské úcty k němu jsem ho nechtěl nahrazovat jiným psem. Zaslouží si to, protože mi otevřel oči. Jistě sama znáte, to náhlé ticho. Všude byl pohyb, zvuk tlapek, interakce a najednou nic. Musel jsem to vydýchat. Ponořil jsem se do práce a začal to vnímat jako nový začátek s tím, že vše je tak, jak má být. Bral jsem to jako pauzu, ve které mám čas jen na sebe, na přemýšlení a na vytřídění myšlenek. Vytkl jsem si pár cílů, které splním. Všechny je mám za sebou a zbývá mi jediný. Pořídit si nového Pana Dogu. Nespěchám na to, ale těším se.

Děkuji, jsem rád, že se vám líbí. Ono není vůbec pravdou, že bych se věnoval hlavně obranám, i když je miluji. Je to z mého pohledu královská disciplína a jistě i pro mnoho dalších kynologů. Obrany se v podstatě velmi dobře prezentují samy o sobě a zastiňují jiné práce se psy. Strhávají na sebe pozornost a v mém případě zkreslují mé zaměření, protože jsem je často sdílel s ostatními. Zcela jistě jsem trávil o mnoho více času tréninkem poslušnosti. Po absolvování semináře o klikr tréninku se mi otevřel další svět a oba s Criollem nás to moc bavilo. Tehdy opravdu začala ta pravá zábava. Byl to rok 2014 nebo 2015, přesně si nepamatuji. Jak říká pan Bart Bellon (celosvětově uznávaný trenér): „začíná rock and roll“. Líbí se mi, že když onen systém pochopíte, začnete jím oba žít a pak je vážně větší zábava. Za sebe musím říct, že začnete smysluplně a lépe chápat psí chování. Každý den přijde něco nového, nikdy není trénink stejný a po vašem boku je spokojený pejsek.

K obranám… Je to kombinovaná disciplína, která vyžaduje neustálou podporu výcviku poslušnosti. Samotné „kousání“ je jen třešničkou na dortu. Určitě je to i o onom jedinci, vlastně o obou stranách vodítka. Opravdu dobrý obranář se takový narodí a vy ho jen nasměrujete, pokud jste schopní to tam vidět. Je nutná absolutní koncentrace, aby to mělo vůbec nějaký smysl a nedošlo, nedej bože, ke zbytečnému zranění figuranta, nebo stvoření nevyzpytatelného psa. Obrovskou roli hraje figurant, další z podmínek kvalitního výcviku obran. Myslím, že nejideálnější spojení je, pokud se dá dohromady kvalitní tým ve složení: pes, figurant, psovod a trenér. Někdy se na „place“ pohybuje i pět lidí, když jsou třeba další pomocníci. Může jít o figuranty, nebo osoby manipulující vodítky. Možností je celá řada. Zastávám teorii, že všichni členové onoho týmu před vlastním tréninkem podrobně naplánují průběh a potom by to mělo být jako na operačním sále. Zbytečně zdlouhavé domlouvání a vaření z vody během obran není dobré. Pak dochází k nežádoucí ztrátě pozornosti a prodlužování a psa negativně frustruje, což vede ke špatným výsledkům.

Argentinské dogy mají vrozený silný kořistnický pud a disponují slušnou pracovní inteligencí, proto mají obrany v oblibě a dosahují dobrých výkonů. Určitě v tom nevidím problém.

Máte pravdu, je to kus života. Přesné číslo nevím, ale mohlo by to být okolo osmdesáti soutěží, ať šlo o Národní zkušební řád, TART a různé speciální obranářské závody. Většina závodů probíhala v poslušnosti, stopách a obranách, jen dle druhu a stupně se lišila náročnost a požadované cviky. Obranářské jsou hlavně o „kousání“ za ztížených podmínek v nejrůznějším prostředí, jaké si vůbec dokážete představit. Třeba v létě jsou populární disciplíny s využitím vody. Může jít o různé stříkačky, vodní pistolky, kbelíky s vodou, kterými se figurant snaží odradit psa během zákroku. Běžné je i zdolávání potoků, řek a rybníků. Záleží na fantazii pořadatele, co si vymyslí.

Pokud by vaše ambice byly hodně vysoké, potom si pořiďte německého ovčáka, nebo malinoise. Budete to mít snazší, to je nepopiratelné. Rychleji se učí a jsou pro tuto činnost vhodnější. Práce s argentinou je během na delší trať i proto, že později dospívají, ale to by nikoho nemělo odradit. Pěkné obrany a spokojený vybitý pes jsou vaší odměnou. Se svým bývalým pejskem Atosem jsme měli průměr na obranách v kategorii ZVV1 (Zkouška všestranného výcviku stupeň 1) 96 bodů ze 100 bodů. To je dost slušné i na typická pracovní či služební plemena.

Popravdě, ono kupírování má své výhody. Neberte to, prosím, jako podporu kupírování. Jen fakta. V přírodě neexistuje zvíře s ušními boltci, které překrývají zvukovody. Proč asi? Za mě samotného, jen existence plemen s „plandavým“ uchem je týrání chovem. Nechci to rozebírat, protože případů týrání chovem je mnoho a to zcela zásadnějším způsobem. Říkám, to jen jako námět k zamyšlení. Záněty zvukovodů jsou celkem běžným zdravotním problémem. Kupírované ucho lépe větrá. Boltec má hustě rozvinutý cévní systém a při poranění silně krvácí. Při šarvátkách mezi psy bývá prvním cílem. Smečky pastevecký psů se kupírují i z tohoto důvodu. Snižuje se tím riziko poranění. Jedním z důvodů kupírování byl/je i psychologický vliv. Kupírovaný pes působí sakra ostře a jistě si každý rozmyslí lézt tam, kam nemá. Nicméně si uvědomuji, že boltce pomáhají psy ochlazovat. Ideální řešení prostě neexistuje. Zákaz kupírování je obecně známý a daný. Pokud se někdo pro tuto volbu rozhodne, je to čistě jeho věc a musí sám nést následky. Má to svá omezení. Jednoduše řečeno si tím zavřete dveře. U nás kupírované zvíře neodprezentujete tak, jak byste třeba chtěli. V podstatě jen na internetu.

Kniha je určena pro majitele tzv. bojových plemen. Zacílil jsem ji na plemena americký pitbulteriér a argentinská doga, protože k oběma plemenům mám blízko a mám je rád. Tehdy jsem si říkal, že by bylo škoda nepodělit se o zkušenosti, které třeba někomu pomohou. K mému příjemnému zjištění měl výtisk pozitivní odezvu a rychle se vyprodal, i proto jsme se domluvili s vydavatelem na dotisku. Dnes se na tuto publikaci dívám s mírným úsměvem. Doba pokročila a některé věci již praktikuji jinak. To je nevýhodou knih. Informace poměrně rychle stárnou. Každopádně i v současné době je z většiny aplikovatelná. Obsahuje rady a doporučení k bezproblémovému spolužití se psy. Je jak pro zájemce o koupi pejska, tak i pro stávající majitele. Od přípravy „domova“, specifikaci obou plemen až po pomoc při výchově. Pokud vím, byla vyprodána, ale občas ji lze nalézt na webu ke koupi.

Protože odráží přístup majitele ke psům. Jak je vychovám, jakým jsem člověkem, a co ze štěněte stvořím. Asi není třeba více vysvětlovat.

Rozhodně nespěchejte s pořízením štěněte. Nechte si vše důkladně projít hlavou, protože když dojde k problémům, bývá často pozdě. Rve mi srdce, když vidím odložené zvíře někde v útulku. Obecně prosím, dejte jim váš čas, energii, lásku a oni vám to mnohokrát vrátí. Argentina je pracant i lenoch zároveň. Je to obrovský závazek, ale stojí za to.

Mé cíle do budoucna jsou jasné. Pořídit si štěně a užít si to společně jako další jízdu životem. Učit se dále zákonitostem psího chování a lépe je chápat. Cestovat, trénovat, hrát si a bavit se..

Tak ať se vám to všechno podaří a moc děkuji za prima rozhovor.

Iveta Panýrková

Foto: archiv Romana Zelenky