Argentinská doga může být i skvělým parťákem do života!

Baví vás pravidelné povídání s chovateli různých plemen? Co se ale takhle zeptat „obyčejného“ majitele, který nemá žádné závodní, výstavní či chovatelské ambice a chce si se svým psem „jen“ užít parádní společný život? Pojďme se tedy podívat na to, jak se tak normálně žije s argentinou…

Sympatická a akční Bára Kučerová je majitelkou krásné argentinské dogy Sunny. Není to však první doga, která prošla jejím životem. A i když ona sama netouží po žádných závodních či jiných vavřínech, vzájemné soužití s její fenkou je prostě senzační. V tomhle týmu jde o především o každodenní životní příběhy a společně strávený čas. A přesně o tom si budeme povídat.

To je dlouhá historie, která začala už před dvaceti lety. S mým tehdejším partnerem jsme si chtěli pořídit psa. Mně na rase ani tak nezáleželo, ale přítel si moc přál argentinskou dogu. O tomto plemenu jsem do té doby ani neslyšela, natož abych věděla, jak vlastně vypadá.

Sunny je velmi společenská, má ráda lidi a také děti. Ráda si hraje se psy, někdy se chová jako malé štěně. Žádné kynologické zkoušky ani výstavy nemá. Jediné zkoušky, které jsme však spolu absolvovaly a také složily, jsou ty canisterapeutické. Je to canisterapeut profesionál.

Byla skvělá. K dceři se krásně chovala. Byla stejné zlatíčko jako tahle druhá. Nikdy jsem nechápala, proč se o argentinách mluví jako o nezvladatelných psech. Myslím si, že to je hodně o majitelích.

Jedinou nevýhodou je to, že je velká a je líná skákat do kufru auta. Ale teď jsme pořídili přívěsný vozík za auto a do toho jsem jí naučila nastupovat. Se Sunny jsme byli v Tatrách. Našli jsme si tam penzion, kam jsme mohli i se psem. Všechny túry s námi šla. Jediným problémem byly některé restaurace, kam nemohli psi ani na terasu. Dále jezdíme na Benecko, kde nás vždy rádi vidí. S nevolí jsem se asi nikdy nesetkala. Sunny je vychovaná a poslouchá. Jezdíme i pražským MHD a nepoužíváme náhubek, jen jí dám canisterapeutickou dečku a jedeme. Teď v září (rok 2022) plánujeme jet do Polska k Baltu, už se těším, jak bude reagovat na moře.  

No, paddleboard jsem zkoušela poprvé i já. Takže to byla premiéra pro obě dvě. Sice Sunny vždycky kouká jak trubka a na začátku byla docela nejistá, ale plánujeme to příští rok pořádně natrénovat.

Tak za to může už naše první argentina a lidé, se kterými jsem se tehdy stýkala a kteří se věnovali výcviku a canisterapii. Už v té době jsem se chtěla ubírat tímto směrem, akorát jsem byla těhotná s dcerou a poté jsme se odstěhovali a ze všeho tedy nakonec sešlo. Druhou argentinu jsem si tak trochu vynutila. Kontaktovala jsem Olgu Kapkovou z organizace Tam, kde zvířata pomáhají (TKZP). Řekla jsem jí, že mám štěně argentiny a chci se věnovat canisterapii. Olga K. byla vyděšená (protože argentina), ale i přesto mě začala brát do školky k dětem. Pak jsem jela s TKZP na týdenní letní workshop o canisterapii a výcviku. Na podzim jsme obě složily zkoušky z canisterapie a od té doby pravidelně chodíme do domovů pro seniory.

Klienti většinou ani nevědí, že je to argentinská doga. Obvykle to mají tak, že bílý pes je hodnější než černý pes. Když se zeptají, co je to za rasu a já jim řeknu, že argentinská doga, tak odpovědí, že to není možné, že se chová jak labrador.

Ono by to už asi šlo, Sunny se zlepšila v poslušnosti.  Máme tu hodně lesní zvěře – zajíce, srnky atd. a já jsem potom neměla sílu ji utáhnout, kdyby se za nimi rozběhla. A od té doby jsem to už nezkoušela. Běhala jsem se svým druhým psem Piškotem (ten je menší) a poté jsem skončila úplně ze zdravotních důvodů.

Teď už je to dobré. Čím je starší, tím je to lepší, ale stejně musím být ostražitá a rychlejší než ona. A i přes nelibost ostatních používáme elektronický obojek. V přírodě je naučená chodit po cestách a cestičkách. Nesmí běhat jen tak po lese. Vím, že to myslivci nemají rádi a chceme respektovat i domov lesní zvěře.

Sunny ostatní psy na 99,9 % zvládá, asi jen dvakrát na psa, který procházel okolo, zavrčela. Pokud si majitel procházejícího psa nechytí a nechá ho běhat, nechávám běhat Sunny a své další dva psy si dávám na vodítko. Sunny si s ním vždy začne hrát a odláká jeho pozornost. Většinou se chová tak bláznivě, že procházející psi obvykle jen stojí a koukají a pak odejdou.

Za ukázkového majitele se určitě nepovažuji, ale lidem chybí důslednost a berou psy jako děti, ale je to stále zvíře, které potřebuje pevnou ruku.

Chtěla bych více cestovat.

Děkuji Vám za rozhovor.

Iveta Panýrková

Foto: Bára Kučerová, Silvila Fotila