Aristokrat jménem japan chin

Znáte japan china? Kdo mu jednou propadl, už by určitě neměnil. Je malý, krásný a něžný s tak trochu orientálním vzezřením. A určitě vám neunikne podmanivý pohled jeho velkých tmavých očí. A jestlipak víte, že byly i doby, kdy bylo toto plemeno považováno za nejdražšího psa Evropy? Tak nám nyní dovolte vás s Jeho Veličenstvem blíže seznámit…

Už alespoň trochu tušíte, o kom tu „hovoříme“? Tak se vám pokusíme maličko napovědět. Ještě dříve, než se tento jemný psík dostal na starý kontinent, byl zavíraný do bambusových klícek a říká se, že byl krmený křepelčími vajíčky a jen samými vybranými lahůdkami. Jeho prodej mimo císařský palác byl trestán smrtí. Tak to je japan chin…

Japonská vzácnost

Jedná se o plemeno psa, které se má světu čím pochlubit. Jeho bohatá historie mu k tomu dává plné právo. Ostatně pojďme si ji maličko přiblížit. Zvláštní je, že i když se jedná o japonské plemeno, pochází původně z Koreje. V 8. století byli jeho předci darovaní japonskému císaři. A získali si tehdy u dvora velkou oblibu. Během dalších let pak byli dováženi další zástupci plemene nejen z Koreje, ale také z Číny.

Citace z knihy Japan-chin Evy Frančeové: „Mnoho nového přišlo do Japonska přes Koreu. Historické záznamy též naznačují, že japonští velvyslanci přinesli chiny přímo z Číny (v čase dynastie Tung, 618 – 910) a ze Severní Koreje (v čase dynastie Po H'ai, 698 – 926).“

Není žádným tajemstvím, že Japonsko bylo celkem uzavřenou zemí. Jak víme, Japonci si po staletí vytvářeli originální kulturu, velmi vzdálenou té naší evropské, která se i v současné době hodí pouze pod posvátnou horu Fudžisan nebo na okolní ostrovy. A tak i chov japan chinů byl výsadou té nejvyšší vrstvy a jeho šlechtění probíhalo jen na panovníkův rozkaz a většinou v rámci jednotlivých paláců. Bohužel se také často využívala příbuzenská plemenitba a to hlavně proto, aby bylo dosaženo co nejnižšího vzrůstu a proto se také podávalo chinům saké. Jediným způsobem, jak se japan mohl dostat z paláce, byl fakt, že se stal hodnotným darem, který měl jeho příjemci vyjadřovat úctu.

Vzhůru do Evropy

Na starý kontinent, přesněji řečeno do Velké Británie, se dostal až v 17. století. Avšak více popularity plemeno získalo až o dvě století později, kdy se dostalo na německý dvůr k císařovně Augustě. Ta dostala párek chinů jako vánoční dar od japonské císařovny. Chinové se jmenovali Itti a Kuma. Císařovnu doprovázeli na každém kroku, avšak výchovu těchto nádherných zvířátek svěřila panovnice princi Karlu Pruskému, který byl stoupencem berlínského spolku „Hektor“ pro chov a výstavy čistokrevných psů. Jemu můžeme poděkovat za zveřejnění údajů o těchto vzácných psících, za jejich předvedení na výstavách, za jejich zobrazování malíři, především malířem Heinrichem Sperlingem. Podle těchto jedinců byl také zpracovaný velmi zjednodušený standard. Na první výstavě se objevili v roce 1863 v Birminghamu. Dlouhý život na dvoře však neměli. Itti a Kuma překonali ve zdraví dlouhou cestu lodí z Japonska do Evropy, avšak přes veškerou péči brzy uhynuli. Fenečka po prvním vrhu a pejsek brzy po ní, asi steskem.

V Rakousku se kynologům podařilo toto plemeno nejen udržet, ale rozšířit do té míry, že někteří chinové putovali zpět do Japonska, kde došlo k poklesu zájmu nejen o ně, ale o všechna domácí plemena, a dokonce jim hrozilo i vyhynutí.

Jak to máme v Čechách?

Úplné prvopočátky chovu japan chinů v Čechách bohužel nelze jednoznačně dohledat. Jasné však je, že se tento psík objevil již v roce 1938 po boku Vlasty Buriana ve filmu „Ducháček to zařídí“. Na našich výstavách se začali japan chinové objevovat zhruba od roku 1964, ale jen zcela výjimečně. Ani v současnosti nepatří mezi silně zastoupená plemena, ale i tak jeho chov zastřešují celkem dva chovatelské kluby. Jedním z nich je Japan klub, z. s. (http://www.japan-klub.cz) a tím dalším je Interclub Orient pekinéz a japan-chin (http://www.intercluborient.cz). To, že se jedná u nás o stále ještě  málopočetné plemeno, svědčí i skutečnost, že v roce 2021 bylo do plemenné knihy zapsáno pouze šedesát osm jedinců.

Pes „rukávník“

Ve standardu se uvádí, že jde o malého psa se širokým obličejem, pokrytým bohatou srstí s elegantním a graciézním tělem. Je to trochu smutný a skromný popis na tak ušlechtilé a nádherné zvíře, jakým bezesporu japan je. A tak se pokusíme toto plemeno, jehož výraz půvabné elegance mu přidává na zvláštnosti, trochu více popsat. Měl by to být malý psík, jehož barva je vždy bílá s černými nebo vzácněji červenými skvrnami. Má bohatě porostlý ocásek, který nosí překlopený na záda s dlouhou srstí, ta spadá jako vodopád podél těla až k zemi. Neméně zajímavý je jeho široký obličej. Pro někoho nádherný, pro jiného možná až tolik ne. Faktem ale je, že při pohledu do jeho očí se toho obrazu již nikdy nezbavíte.

Milý společník s XXL aristokratickým chováním

I když jde o malého psíka, je poměrně dobře přizpůsobivý. Miluje dění kolem sebe. Bude skvělým společníkem jak pro odrostlejší děti (pozor ale na malý vzrůst plemene), tak pro seniory. Ke své rodině dokonale přilne a je s nimi neustále v kontaktu. Nesmíme zapomínat, že se jedná o psa vyšlechtěného v paláci, a tak na vás velice rád počká na měkkém hedvábném polštářku, než přijdete z práce domů, a bude zatím hrdě a spokojeně po šlechticku lenošit. K cizím lidem se může chovat poněkud rezervovaně, ale pokud vy budete k návštěvě přistupovat přátelsky, brzy ji v pohodě přijme i váš japan. S ostatními domácími mazlíčky nebo psy vychází naprosto bezproblémově. Takže můžete mít doma japan chinů klidně víc. Určitě budou spokojenější alespoň ve dvou než jen jako jedináčci. Bude to bezva parta do nepohody.

Je to velice inteligentní pes a jeho výchova není nikterak složitá ani pro začínajícího pejskaře či seniora. Navíc u něj neplatí pravidlo, že „co je malé, to je uštěkané“. Jsou to klidní a nehluční psi. Při komunikaci a učení potřebuje opravdu pozitivní přístup, a pokud se k němu tak budete chovat, bude vše v pořádku. Je třeba si uvědomit, že se jedná o velice citlivého psa a křik mu při výchově rozhodně nijak neprospěje. Japončíci také velice dobře kopírují vaši povahu. A tak buďte dobře naladění a milí a bude se vám skvělé žít...

Dokonale se přizpůsobí vašemu životnímu stylu

Tento malý psík se vám dokonale přizpůsobí. Pohybu moc nepotřebuje, avšak velice rád se proběhne. Hodí se i pro ty, kteří nejsou schopni chodit se psy na dlouhé procházky, protože japanovi stačí opravdu málo. Jeho inteligence souvisí i s tím, že se dobře učí a tak není problém mu v dnešní době rozmanitosti psích aktivit najít tu pravou. Navíc díky svým fyzickým predispozicím je i celkem obratný a tak s ním můžete vyzkoušet i některé z kynologických disciplín, kterých existuje opravdu celá řada. Vždy však musíte myslet na to, že japan má zkrácený čumáček a tak zejména v létě je třeba dávat pozor na jeho přehřátí. Pokud panují velká vedra, je rozumnější si akčnější činnosti raději odpustit nebo nechat alespoň na večerní hodiny.

Péče není tak náročná, jak by se mohlo zdát…

Jde samozřejmě o dlouhosrsté plemeno, a tak je třeba počítat s tím, že jeho srst vyžaduje určitý čas na péči. Je určitě šikovné, když ho budete pravidelně vyčesávat. Každý, kdo má psa, ví, že pokud dá údržbě srsti čas, ta se vám „odmění“.  Pokud o ni tedy budete náležitě pečovat, vyhnete se nepříjemnému zacuchání. Pokud prší, sněží, či je bláto, musíte se vyrovnat s tím, že po vycházce máte o práci postaráno.

Nesmíme zapomenout na to, že japončíci mají také velké krásné oči, které jsou však citlivější a náchylnější na poranění. Jedná se samozřejmě o malé plemeno, které je nízko u země, tak mu vítr může do očí zavát třeba prach. Rozhodně byste tedy měli mít trvale doma v lékárničce oční kapky na výplach. Další péče je asi běžná a hodně podobná jako u jiných plemen. Odstraňujeme ospalky, čistíme uši, zuby a rovněž stříháme drápky. A především je velmi prozíravé kvalitně krmit. Prostě klasika, která je potřeba u každého psa.

Co lze udělat pro chov?

Říká se, že japan chin je poměrně zdravým plemenem, které se v průměru dožívá přibližně třinácti let, ale výjimkou bez zjevných zdravotních potíží nejsou ani starší jedinci. Otázkou je, co si pod tím představit, protože tohle tvrdí o svém plemeni skoro každý chovatel. Japany u nás zaštiťují dva chovatelské kluby, o kterých byla zmínka již výše. U nás ale ani jeden z nich nevyžaduje do chovu žádná zdravotní vyšetření. Je to správná cesta ke zdravému chovu? To už si musí každý udělat obrázek sám. Zase na druhou stranu nelze při málopočetnosti plemene provádět nějakou razantní selekci na všechno. Pravdou ovšem je, že jsou mezi námi chovatelé, kteří, ač nemusí, nechávají svým chovným jedincům některá vyšetření dělat. Nejčastěji se jedná o vyšetření pro malá plemena zcela běžná, jako například luxace patelly, onemocnění srdce nebo očí.

Co říci závěrem?

V minulých letech k nám bylo se snahou o oživení domácí krve přivezeno několik importů, ovšem s ne vždy pozitivním přínosem pro zkvalitnění chovu. Nicméně i u nás se v současnosti najde řada chovatelů, kteří se zaměřují na kvalitu a zdraví svých odchovů, snaží se přispět k dalšímu rozvoji plemene a dokáží směle konkurovat zahraniční. Snad se tedy i u japan chinů blýská na lepší časy a nám nezbývá nic jiného než všem držet palce v jejich úsilí.

Iveta Panýrková

Foto: archiv Hany Janíčkové, archiv Pavly Körnerové, MeteleskuBlesku, Jiří Bělohlávek, Zdeněk Straka, Eva Frančeová

Zdroj: Jana Ohnoutková, Magazín "Čtení o psech, čtení pro dobrou pohodu", 1991

Redakce eCanis děkuje za spolupráci chovatelce Haně Janíčkové (CHS Untis, https://untis.estranky.cz)

Portrét plemene Japan-chin

Originální název	Chin
Zkratka plemene	JCH
Země původu	Japonsko
Číslo standardu	206
FCI skupina	IX. - Společenské a toy psi
Velikost	malý (do 30 cm)
Druh srsti	dlouhá
Vhodnost	pro začátečníky pro aktivní lidi pro seniory a děti
Umístění	do bytu
Využití	sport klidné procházky

---

Celkový vzhled:

Malý pes se širokým obličejem, pokrytým bohatou srstí, s elegantním a graciézním tělem.

Barva:

Bílá s černými nebo červenými skvrnami. Žádoucí je rovnoměrné rozložení skvrn od okolí očí, přes uši, a po celém těle. Zvláště žádoucí je široká bílá lysinka od čenichu k temeni.

Hmotnost:

Výška v kohoutku:

Psi:
přibližně 25 cm.
Feny:
o něco menší než psi.

---