Bez toho se v TARTu neobejdete!

Víte, že připravovat se na závodní sezónu je skutečně dobré s předstihem? Možná je teprve leden, ale teorie není nikdy dost! A nyní si jí trochu dopřejeme v článku od Honzy Dubového, který nám vysvětlí tři cviky, bez kterých se v praxi a v TARTu opravdu neobejdeme...

V soutěžních propozicích některých speciálních závodů pořádaných SKS TART se vyskytují disciplíny, které v běžných zkušebních řádech nenajdeme. Jedná se o strážní službu za pochodu, mezi pejskaři označovanou jako avizace, potom sem patří průzkum objektu a likvidace výtržnosti v místnosti.

Při avizaci, která se provádí zpravidla v noci, je vyžadováno, aby psovod se psem na vodítku prošel určenou trasu, na které je od osy postupu zhruba tři metry vpravo či vlevo ukrytý pachatel. Úkolem psa je dát psovodovi zřetelně najevo, že skrytou osobu objevil. Psovod pak oznámí rozhodčímu, že o úkrytu pachatele ví a rozhodčí se rozsvícením svítilny směrem k figurantovi přesvědčí o pravdivosti. Tato disciplína je hodnocena třiceti body. Pes při tomto cviku musí intenzivně využívat zrak, sluch a čich. Nezanedbatelná je i kvalitní souhra mezi psovodem a psem. Pro strážní službu, policii a armádní psy je tato disciplína nepostradatelná.

Při nácviku je třeba mít psa se základním výcvikem v poslušnosti a se základy dráždivosti. Na určenou osu postupu si umístíme pomocníka tak, aby o něm pes nevěděl. Pak připneme psa na vodítko a s povelem „dej pozor“ vyjdeme na trasu. Pomocník se musí chovat naprosto tiše a nenápadně. Pokud pes označí figuranta hned napoprvé sám, velmi jej pochválíme a můžeme mu dát za odměnu kousnout. Zákus provedeme buď na peška, anebo na rukáv – podle vycvičenosti psa. Pokud pes projde kolem pomocníka, aniž by jej zaregistroval, klidně projdeme o dvacet metrů dál, tam se otočíme a postupujeme po ose zpět. Dostane-li se pes na úroveň pachatele, ten na sebe psa upozorní. Některému psu bude stačit šoupnutí nohou, jinému třeba švihnutí prutem. Jakmile pes zareaguje, postup odměny je stejný jako u předešlé reakce. Psi se rychle naučí, že po povelu „dej pozor“, přijde akce, po které se bude kousat. Je na psovodovi, aby vypozoroval, jakým způsobem pes nalezenou osobu označuje. Někteří psi zůstanou stát, jiní lehce vrčí, další začne štěkat, anebo vyrazí přímo k úkrytu figuranta. Ideální označení je takové, které není hlasité a ví o něm jen psovod. Protože moment překvapení je v praxi mnohdy rozhodující.

Druhou disciplínou, o které jsme se zmínili, je průzkum objektu. Vždy se jedná o nějakou budovu, halu či zastavěný objekt, který by měl pes prověřit, zda se uvnitř neukrývá pachatel. Zde už je potřeba, aby si pes zvykl na prostředí, ve kterém bude muset pracovat. Pohyb po betonové podlaze, linu, dlaždicích nebo po kobercích mu nesmí být cizí a měl by na tyto povrchy být zvyklý. Zrovna tak pohyb ve tmavých prostorách jako jsou sklepy, půdy domů apod. musí pes bezproblémově zvládat. Pokud se pes chová ve zmíněném prostředí naprosto nenuceně, můžeme přistoupit k nácviku. Do místnosti postavíme pomocníka, který je opatřen ochranným oděvem tak, aby byl hned ode dveří vidět. Pak jdeme pro psa a bez ochranného náhubku jej přivedeme ke dveřím objektu. Pak opatrně otevřeme dveře a vyzveme pomocníka, aby opustil objekt a vyšel ven. On nás samozřejmě neuposlechne a zůstane na svém místě. Psovod uvolní psa z vodítka a s povelem „revír“ vyšle psa do místnosti. Pes, protože pachatele přímo vidí, vyrazí k němu, a buď jej napadne, anebo jej začne vyštěkávat. Vzhledem k tomu, že se u tohoto cviku hovoří o označení pachatele, je celkem jedno, zda pes vyštěkává nebo napadá. Pro sportovní účely je lépe, když pes vyštěkává, pro službu je lépe, když napadá. Protože ani skuteční pachatelé si neberou servítky a už mnohokráte se stalo, že ukázněný pes byl nepříjemně zraněn, volí proto příslušníci policie přímý kontakt, tedy napadení. Označuje-li pes pachatele takto napřímo, přesuneme figuranta na jiné místo. Pes po vpuštění do místnosti běží okamžitě na jemu známé místo, ale zde už pomocníka nenajde. Proto musí začít hledat. Tak přesunujeme postupně figuranta do různých částí objektu, až se pes naučí systematicky prohledávat celý prostor. Z počátku může psovod jít se psem do objektu a vysílat jej na jím určená místa, aby se pes v prostoru lépe orientoval. V závěru nácviku je pes schopen samostatně prověřit i několika podlažní budovu.

Posledním cvikem, o kterém budeme dnes hovořit, je likvidace výtržnosti v místnosti. Zde už vyžadujeme od psa podstatně kvalitnější práci. I povahové vlastnosti psa už musejí být na daleko vyšší úrovni, než bylo potřeba k předešlým cvikům. Pes by měl mít zvládnuté kvalitní zákusy a slušnou ovladatelnost. Musí být zvyklý pohybovat se v místnostech, kde je více lidí, hluk a kouř, musí mít zažité různé podlahové povrchy jako u předešlého cviku, nesmí bezdůvodně napadat klidně se chovající osoby a musí neustále pozorně sledovat své okolí. V úvodu přistoupí psovod se psem k některému pomocníkovi a provádí běžnou kontrolu dokladů, při níž je používána běžná gestikulace. Pes by měl kontrolovanou osobu pozorně střežit a chovat se klidně.

Z počátku též necháme psovi náhubek. V další fázi tréninku již psovi košík sundáme a s kontrolovanou osobou sehrajeme rozhovor, který přejde v hádku, při které se pachatel pokusí psovoda napadnout. Pes by na povel „drž“ měl okamžitě zakročit a tvrdým zákusem fixovat pohyb protivníka. Cvik gradujeme tak, že postupem doby vstupuje psovod se psem do místnosti, kde je nasimulována rvačka. Psovod se snaží vyzvat zúčastněné osoby ke klidu. Ve vzrušené atmosféře již pes ví, že dojde k zákroku a do takovéto místnosti se přímo těší. Pomocníci mohou v této vřavě házet po psovodovi papírové krabice, tácky a podobné lehké předměty, aby nedošlo ke zbytečnému zranění jak psa, tak psovoda. Po několika okamžicích jeden ze zúčastněných, který je opatřen ochranným oděvem či manžetou, podnikne na psovoda útok. I zde by měl pes okamžitě zakročit a setrvat v pevném zákusu až do odvolání. Doporučuji držet psa na vodítku a tahem zvyšovat pevnost zákusu. Pokud máme psa na vodítku, máme kolem sebe bezpečno. Pokud se pes při zákroku zbytečně vzdaluje od psovoda, zůstává tento bez přímé ochrany a to je vždy nebezpečné. Abychom ze svého psa udělali skutečného pomocníka a ochránce, trvá dlouhou dobu a chce to pravidelnou aktivaci. Nácviky obran a zákroků musí být opravdové a především je třeba neustále měnit prostředí a pomocníky. Jen tak dojdeme k vytčenému cíli.

Než použijete psa ve službě, přijeďte si prověřit jeho schopnosti na některý ze závodů TARTu. Kousání v noci, práce v různých objektech a situacích prověří schopnosti vašich psů a pak můžete vyrazit v klidu do služby.

Za výcvikovku SKS TART Honza

 Foto: Josef Růžička