Bígl je aktivní parťák a oblíbený rodinný pes!

Poohlížíte se po středně velkém aktivním psovi se snadnou údržbou srsti a máte na něj dostatek času? A měl by mít rád i děti? Pak by se vám mohl líbit třeba bígl…

Jak již sám nadpis napovídá, bígl je velmi atraktivní pes s velkou dávkou temperamentu a širokým srdcem. Pokud ho správně vychováte a dostatečně zaměstnáte fyzicky i psychicky, bude vám dělat milou společnost po řadu let. Pokud ne, budete mít problém. Pojďme se tedy společně blíže seznámit s tímto krasavcem…

Plemeno z dob dávno minulých…

První zmínky o honičích podobných bíglům pochází ze starověku a první standard byl dokonce popsán již v roce 400 př. n. l. od Xenophona. Mnohé sporty a zvyky starověkého Řecka přejali Římané a římští legionáři pak přivezli tyto psy na Britské ostrovy. Další četné zmínky o podobných honičích máme i z devátého století. V roce 1475 se poprvé objevilo slovo „beagle“ odvozené od keltského „beag“ a staroanglického „beagle“, které popisovalo všechny malé honiče. Ve stejné době vzrostla i popularita těchto psů u britské šlechty. Sportovní hony se smečkou honičů dosáhly rozkvětu v sedmnáctém a osmnáctém století. V roce 1873 byli pak bíglové uznáni jako samostatné plemeno.

Jak to bylo u nás?

Zakladatelkou chovu bíglů v Československu se stala fena Foltos Bogarfülü Alin dovezená z Maďarska v roce 1985 Annou Krejzkovou. Dalšími importovanými bígly byli fena z německého chovu Oriette von Grünen Meer Jana Budky a sourozenci fena Budapest Beagle Boogie-Woogie a pes Budapest Beagle Bongo dovezení z Maďarska manžely Weinlichovými. Plemeno se od počátku těšilo velké oblibě a již za deset let, tedy v roce 1995, dosáhl počet zapsaných jedinců čísla dvě stě padesát čtyři. Beagle Club ČR byl založen v roce 1990 a stabilní členské základně se těší dodnes.

Atraktivní pes s líbivým výrazem

Bígl je středně velký pes s výškou pohybující se v rozmezí od 33 do 40 cm v kohoutku. Typická je pro něj krásná bíglí hlava s dlouhýma ušima přiléhajícími k lícím a velmi líbivým výrazem. Jednou z nejatraktivnějších vlastností bígla je variabilita barev. Nejčastěji se vyskytuje v trojbarevné kombinaci s klasickou kresbou – má černé sedlo na zádech; plece, stehna a hlava jsou hnědé a k tomu bílé tlapky, břicho, tváře a lysinka na čele. Bylo by mylné považovat toto zbarvení za jediné korektní a nejhezčí. Bígl je překrásný i jako bikolor (dvoubarevný – bílý s citrónovou, tříslovou nebo červenohnědou), harepied (zaječí melír), badgerpied (jezevčí melír). Tyto barvy se mohou vyskytovat i ve formě mottle (tečkování neboli pihování) a blue dilute (naředění). Jedinou neuznanou barvou je játrově hnědá (neboli čokoládová). Zajímavostí je, že čerstvě narozená štěňátka bíglů mají jiné zbarvení než potom v dospělosti. Například trikoloři se rodí jen černobílí a černá barva postupně ustupuje hnědé. Zkušený chovatel však pozná, jak bude ten který jedinec v dospělosti zbarvený. Charakteristický je i vztyčený a věčně se vrtící bíglí ocásek s bílou špičkou, která byla jakousi signalizační vlajkou pro jezdce na koních, kteří doprovázeli smečku lovící v nízkém porostu.

Za kousek mňamky, šel by světa kraj…

Bígl je nesmírně inteligentní lovecký pes, který rozhodně nebude automaticky sám od sebe a slepě plnit povely. Je potřeba si uvědomit, že pokud pes nebude z výcviku nic mít, nebude o žádné cvičení jevit zájem. Velkou výhodou je pověstný bíglí apetit, díky kterému se cokoli naučí a bude rád plnit, bude-li odměňován. Záleží tedy na majiteli, jak pojme výcvik. Zlatým pravidlem je, že neposlušný bígl je buď zanedbaný anebo nepochopený. Obecně bíglové milují všechny tvory, ať už dvounohé či čtyřnohé. Mají velice rádi děti, díky čemuž se stali opravdu oblíbenými rodinnými psy. Jelikož je to smečkový pes, nesmírně dobře se snáší s ostatními psy a jejich společnost dokonce vyhledává.

První dva roky života jsou stěžejní

Každý zodpovědný chovatel, který se věnuje socializaci svých štěňátek, dá každému jedinci důležitý základ do života. Podobně by měl postupovat i nový majitel mladého pejska a pokračovat v představování světa malému bíglíkovi. Výchova by měla probíhat klidně a pozitivně; bígl je přirozeně zvídavý pes a bude rád zkoumat svět. Pokud si majitel dá první dva roky opravdu záležet, bude důsledný, trpělivý a laskavý, čeká ho mnoho šťastných let s bíglím členem rodiny, který bude bořit mýty o tom, že bíglové jsou tvrdohlaví a nevycvičitelní.

Je to neúnavný pracant

Bígl byl vyšlechtěn tak, aby byl schopen celý den neúnavně pracovat, k čemuž přispívá i jeho celková stavba těla. Není přirozeně sprinterem; naopak jeho výhodou je vytrvalost a neúnavnost. Mnoho bíglů úspěšně závodí v agility, v dogdancingu, v canicrossu i dogtrekku. Jeho nejsilnější doménou je samozřejmě lovecká kynologie, a ačkoli se lov se smečkami honičů v České republice již nevyužívá, našel využití jako skvělý barvář. Někteří bíglové zvládají i náročnou práci univerzálního mysliveckého psa včetně práce ve vodě, aportování a podobně. Svůj jedinečný nos umí tito psi využít při záchranařině, či jako vyhledávači drog na letištích a hraničních přechodech.

Péči zvládne snad každý

Péče o bígla je poměrně nenáročná, má totiž dokonale samočistící srst, kterou je ale potřeba často a pečlivě kartáčovat. Bíglové, kteří žijí v domácnosti, línají celoročně a trousí své chlupy na pánovo oblečení, své pelíšky i podlahu. Koupání se obecně doporučuje jen občasné než časté, mohla by se totiž zničit přirozená, vodu odpuzující vlastnost srsti. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat péči o chrup a o hygienu uší. Někteří bíglové totiž trpí na opakované záněty zvukovodu. Samozřejmě je potřeba zkracovat drápky a to zejména u jedinců, kteří nechodí často po pevném povrchu (betonu, dlažbě apod.), kde se jim mohou přirozeně obrušovat. Dnes je zvykem bígly před výstavou upravovat nůžkami. Zastřihává se jim špička ocasu a delší vyčnívající chlupy na stehnech a břiše. Tato úprava však není povinná a ani není rozhodčími vyžadována.

Patnáctiletý bígl není výjimkou!

Bíglové patří mezi velice zdravá plemena. Není neobvyklé, že se dožívají patnácti let a dokonce jsou známí i jedinci, kteří dosáhli věku devatenácti nebo dvaceti let. Jak již bylo zmíněno, občas se vyskytují záněty uší kvůli tomu, že jsou převislé; někteří jedinci trpí nadměrným slzením. Z alergií se občas objevují ty potravinové, a to zejména na kukuřici, pšenici a kuřecí maso. Pokud bígl zmokne a nachladí se, může trpět na tzv. „mrtvý ocas“, tedy bolestivá bedra a ocas, což se mimo jiné projevuje tím, že pes nemůže několik dní zvednout ocas. Z hlediska pohybového aparátu bíglové ničím netrpí a dokonce jedinci, u kterých byl zjištěn vyšší stupeň dysplazie kyčelního kloubu, nemají do konce svého života žádné projevy ani omezení. Je to i jeden z důvodů, proč už není vyšetření DKK povinné. U starších jedinců se může objevit hypotyreóza, cukrovka, zhoršení zraku a sluchu a záněty dutiny ústní. Pro chov nejsou žádná zdravotní vyšetření povinná, ale mezi nejčastější genetická onemocnění, na která chovatelé své psy dobrovolně testují, patří MLS, NCCD, IGS a Lafora epilepsie.

Chceme chovat a co dál?

V České republice je chov zastřešován Beagle Clubem ČR, z. s., který byl založen roku 1990. Podle posledních dat má klub necelých dvě stě členů a v chovatelské databázi je registrováno 157 chovných psů a 116 chovných fen. V roce 2018 bylo aktivních dvacet tři chovatelských stanic. Podle předběžných dat se loni narodilo 232 štěňat ve třiceti sedmi vrzích. Podmínky zařazení do chovu mají aktuálně tři podoby. U všech je základem ocenění alespoň „velmi dobrý“ z výstavy pořádané Beagle Clubem. Na těchto výstavách vždy posuzují zahraniční rozhodčí, specialisté na plemeno. Dále si majitelé mohou vybrat, zda jako druhou podmínku absolvují další výstavu pořádanou klubem, jinou národní nebo mezinárodní výstavu v České republice, anebo s pejskem složí loveckou zkoušku. V klubu se praktikuje tzv. volný chov, což znamená, že si chovatel vybírá pro svou chovnou fenu krycího psa sám a plně tedy za chov sám zodpovídá.

Chov bíglů v České republice brzy dosáhl vysoké kvality a dal základ chovu v několika evropských zemích. Ačkoli jsou čeští bíglové stále kvalitními zástupci svého plemene, nejsme v chovu světovou špičkou. Krásní čeští bíglové mají však i dobré zdraví a díky svědomitým chovatelům jsou i po pracovní stránce velice šikovní. Bohužel bíglové nemohou být v České republice využíváni jako smečkoví honiči, a tak pracují jako vynikající barváři.

„Bígl v nouzi“ pomáhá…

Pro svou ideální velikost, pevné zdraví a hlavně dobráckou povahu jsou bíglové využíváni jako pokusná zvířata v laboratořích. Říká se dokonce, že bíglové mají vysoký práh tolerance bolesti, což je vlastnost, která se v laboratoři osvědčila. Beagle Club se snaží pomáhat všem bíglům, kteří neměli v životě štěstí, a svou iniciativou „Bígl v nouzi“ pomáhá nejen bíglům z laboratoří, ale i bíglům týraným a nechtěným. Finance získané z aukcí a od dárců mnohokrát zajistily takovým jedincům veterinární péči včetně nákladných operativních zákroků, kvalitní podmínky pro rekonvalescenci a zároveň iniciativa pomohla mnoha těmto psům získat nový láskyplný domov.

Unavený bígl – spokojený bígl

Bígl se hodí pro všechny aktivní lidi, kteří budou svého psa milovat a považovat ho za člena rodiny. Rozhodně se nehodí jako ozdoba do kotce na zahradu nebo pro líné majitele, kteří stráví celý den v práci a psovi nabídnou jen desetiminutovou procházku. Bígl bude šťastný v rodině, kde se bude cítit být její součástí a kde bude dostatečně zaměstnán fyzicky i pracovně. Ne nadarmo se totiž říká, že unavený bígl je spokojený bígl.

www.alikiss.com

Foto: archiv Alice Čančíkové

Rozdíl mezi psem a fenou by měl být na první pohled jasně patrný.