Bígl je můj splněný dětský sen!

Rádi byste se dozvěděli další přínosné informace o plemeni měsíce? Třeba jak zařídit, aby vám pes pokud možno neutíkal? Nebo ke komu se bígl hodí? A víte, že existuje i iniciativa „Bígl v nouzi“? To vše a mnohem víc se dozvíte v následujícím rozhovoru…

Eva Cenková není jen dlouholetou předsedkyní Beagle Clubu ČR, ale i chovatelkou plemene s celou řadou zkušeností s výchovou a výcvikem, která pomáhá i ostatním majitelům psů a také díky ní už nějakou dobu velmi úspěšně funguje iniciativa „Bígl v nouzi“. A zajímá vás, co všechno nám pověděla o bíglech?  

S pejsky žiju od roku 1996, kdy jsme si pořídili svého prvního bígla. Je to vlastně takový můj splněný dětský sen. Byla jsem to panelákové dítě, co marně škemralo: „Kupme si pejska!“ Takže první pes byl vybraný jen podle vzhledu a naprosto nezkušeně. A hned bígl. Ale měli jsme štěstí, náš Dingo byl skvělý pes. Pohodář, flegmatik, kliďas, veselý, hravý, vždy vymyslel, jak nás pobavit, ale skoro nikdy to nepřepískl. Nic nerozkousal, nepočural, všude se choval pro nás bezvadně. Jen v lese jsme jeho lovecké pudy příliš nezvládli… Bez vodítka by šel po stopě klidně šest hodin a hlásil a hlásil. Pak se ale vždy stoprocentně a odkudkoli vrátil. Dingo nám ukázal, že nejen bíglové, ale i jejich páníčci jsou smečkoví a společenští tvorové vždy přátelsky naladěni. A přesně toto nám vyhovovalo. Také jsme pochopili, že jeden bígl nestačí a už jsme v tom jeli.

Ano. Postupně nás pejskaření vtáhlo do výcviku, výstav, táborů, srazů… a po čase, kdy jsme si pořídili také fenku bígla s PP i do chovu. Chovatelskou stanici Sunny Side jsem si založila v roce 2001, kdy jsme také odchovali náš první vrh.

S novým bydlením na samotě na mlýně se nám rozšířily možnosti pořídit si více bíglů a později i jiné pejsky… Prostory, které máme k dispozici, nám umožnily zřídit si také cvičák, pokojíčky pro pejsky i pro štěňata a rovněž si můžeme brát cizí pejsky na hlídání nebo na výcvik. Prostě u nás na mlýně jsou pejsci, kam se podíváte.  A láska k přírodě, ke zvířátkům a k tomu nejvěrnějšímu příteli člověka obzvláště mě dovedla k myšlence, že když mohu, tak ráda pomohu i těm chlupáčkům, kteří se někde ocitli v nouzi. Již pět let beru pejsky do dočasné péče.

Pokusila jsem se z fotek spočítat, kolik jich prošlo naší dočaskou a následně našlo domov… a samotné se mi nechce ani uvěřit, že to bude okolo osmdesáti psů.  Musím přiznat, že když jsem se začala potkávat s tím obrovským množstvím chudáků psů v těžké životní situaci, tak mne také napadlo skončit s chovem a jen pomáhat tam, kde je potřeba. Ale to by podle mne nebylo správné rozhodnutí. Pokud milujeme nějaké plemeno, pak je potřeba podpořit jeho kvalitní chov, aby zůstaly zachovány vlastnosti jak exteriérové, tak i povahové a především zdraví. Kdybych jen pomáhala psům v nouzi, tak bych vlastně podporovala ty nezodpovědné množitele štěňat bez PP, kterým je jedno, kam se produkt jejich množení dostane, hlavně že se prodá a vydělá se nějaká ta koruna. Je potřeba vytvořit rovnováhu, zodpovědně chovat plemeno s PP a k tomu pomáhat těm, kteří při svém zrození neměli štěstí na zodpovědného chovatele.

Předsedkyní Beagle Clubu jsem opravdu dál a jsem moc ráda, že se mi povedlo potkat se s těmi pravými lidmi a společně v roce 2017 rozjet iniciativu „Bígl v nouzi“ přímo pod chovatelským klubem. Beagle Club zřídil transparentní účet na podporu bíglů v nouzi, pořádá akce a aukce, kde získává peníze pro bígly v nouzi a ty potom daruje konkrétním útulkům a spolkům, které mají některého bígla ve své péči. Náš klub nyní také podporuje i adopce bíglů a propaguje myšlenku: „Kup si kvalitní štěně s PP anebo ADOPTUJ!“ Moravskoslezský spolek na ochranu zvířat mi vždycky pomohl a vždy vzal pod svá křídla bígla, který se v nouzi ocitl a já mu tak mohla pomoci. Společně jsme také v roce 2017 řešili množírnu bíglů v Opavě a povedlo se nám najít nové domovy všem dvaceti čtyřem bíglům a jejich křížencům. Doufám, že i nadále budu ve svém životě nacházet rovnováhu a budu moci jak pomáhat, tak i zodpovědně odchovávat.

To je jednoduché. Většinou si pořídili hračku pro děti a netušili, že se mu budou muset také věnovat. Bígl, kterému se rodina nevěnuje, ničí vybavení bytu, krade jídlo, pokud mu v tom chcete zabránit, tak vás i kousne, utíká nebo hrabe v zahradě. Z dlouhé chvíle si třeba rozplete nebo přeleze plot, protože prohánět kočky v okolí je taková legrace proti té nudě, když je sám doma na zahradě. Rodina pak řekne, že je nezvladatelný… Nemají ale čas se mu věnovat. Jo, a také hlasitě štěká, když je zavřený třeba v kotci a dožaduje se nějaké pozornosti.

Bígl se adaptuje výborně kdykoli a na kohokoli, kdo ho má rád. Jsou to psi velmi prodejní a za kus žvance odjedou s cizím člověkem, nastoupí do auta a budou u něj klidně i bydlet.

Jen jednu??? To neumím… Přátelský, mírumilovný, veselý, hravý, společenský…

Momentálně s námi na mlýně žije osm bíglů, tři parsoni a jeden bílý švýcarský ovčák. Vycházejí spolu skvěle. Jak jinak také, když je to především smečka bíglů.

Hromadné venčení se nekoná. Beru si na procházky maximálně čtyři psy najednou. S pejsky se věnuji různým disciplínám ve výcviku a to tak, že každému podle toho, co mu sedí a také podle věku, naplánuji jeho vlastní program. Někteří běhají agility (to mám na cvičáku hned u domu), s někým dělám nosework, jiní zase trikují, provozujeme i klikr trénink a mladí nadějní trénují na výstavy. Nejstarší bíglové nejvíce ocení poklidnou procházku v lese a ti ve středním věku pak zase rádi jedou na hory na hromadný výlet s jinými bíglíky. Nejmladší členové smečky pak absolvují jako demo psí lekce základní poslušnosti, které na cvičáku vedu.

Je to tak. Výcvik mne baví. Baví mne se učit, zkoumat a poznávat porozumění člověka se psem. Jejich vzájemnou komunikaci. Je stále se co učit a zkoušet. Ráda objíždím nejrůznější výcvikové akce, tábory, přednášky, sama chodím do psí školy ke zkušenějším za poznáním nových disciplín. U nás na cvičáku cvičí jiné trenérky agility se svými svěřenci a já se k min někdy ráda přidám. V neděle tu vedu lekce základní poslušnosti a soužití se psem rodinným. Vše pozitivním posilováním. Chodí za mnou pejsci z okolí, ale i mí kamarádi a hlavně spousta bíglů jezdí i z větší dálky.

Bígl se určitě hodí k jakýmkoli pachovým pracím. Jejich nos je k tomu předurčen a velmi je těší ho používat. Pak také ocení lovecké disciplíny jako třeba coursing. Honit střapeček, štěkat u toho a ještě spolupracovat při lovu – to je pro ně super. Ale protože jsou pro každou srandu, rádi dělají nejrůznější disciplíny, při kterých je legrace i s jejich páníkem. Třeba dogdancing, triky nebo agility. Vzhledem k tomu, že jsou vytrvalí, spousta lidí s nimi běhá canicross, či jezdí na kole, na koloběžce nebo jen vyjdou na dlouhý dogtrekking. Moc mě nenapadá, k čemu se bígl nehodí, snad jen obrany? Poslušnost a obedience se musí brát s humorem bíglům vlastním… Někdy předvede výborný výkon, ale nenechá si ujít ani příležitost vymyslet i nějakou lumpárnu a udělat něco naprosto neočekávaného. Stejně tak je to i v agility. Ano, baví je, ale že by to byli psi na mistrovské závody v každém okamžiku spolehliví? S tím bych počítala jen ve výjimečných případech.

Bígl je výborně motivovatelný na jídlo. Jeho žravost je v tomto ohledu opravdu výhodou. Samozřejmě ale rozlišuje mezi granulí a vařeným srdíčkem. Takže pokud chci super přivolání, neodměňuji granulí, ale za tak velký výkon musí přijít i ta nejlepší odměna, aby se bíglovi vyplatilo příště zase poslechnout. Platí, že bígl se vždy rozmýšlí, jestli se mu vyplatí poslechnout anebo ne. Ví, že máte u sebe piškoty a před ním běží zajíc… A rozhoduje se, jestli zajíc, nebo piškot? Co myslíte, jak to dopadne? Pokud ale za přivolání VŽDY přichází vařené srdíčko, které nikdy jindy nedostane? Hmmm, to je hned jiná… Jak rád slyší, že ho voláte…

Jsou to honiči. Mají to v genech. Ale i ty geny jsou u každého jedince jinak silné. Někdo je notorický zdrhač a někoho to ani nenapadne. Každopádně by se s tím mělo při pořízení štěněte počítat, že může nastat i možnost, kdy nebude moct být v zazvěřené oblasti puštěn z vodítka. Já mám vypozorováno, že dost rozhodující je zkušenost v pubertě. Pokud se bíglovi povede v pubertě zažít ten adrenalin, kdy běží po stopě a hlásí a hlásí a je hluchý, je to natolik samoodměňující a silný zážitek, že už ho těžko přebijete, a když bude mít možnost, tak si vybere možnost zdrhnout. Takže radím v období puberty to ani nepokoušet a z vodítka nepouštět. To je někdy od sedmi měsíců do zhruba dvou let. Pokud si bíglové z mé smečky nezažili v pubertě tento adrenalinový zážitek, a zároveň se v bezpečném prostředí budovalo silné přivolání, tak pak už byli později odvolatelní i ze stopy. Výborné jsou pro to tzv. „přivolávačské hry“ od Susan Garret.

Ano, nejčastějším problémem bývá, že si bígla pořídí rodina tzv. PRO DĚTI. Přečtou si, že je vhodný k dětem, že není agresivní a nekousne je, i kdyby ho tahali za ucho… A tak jim koupí pejska na hraní. Umístí ho do kotce na zahradu a pouští ho si pohrát s dětmi. Necvičí ho, nevěnují se mu. Bígla by si neměl pořizovat ten, kdo se mu nechce věnovat, nebude mít čas na jeho výchovu, chce ho jen pro děti na hraní. A už vůbec to není pes, který by zvládl sedět sám zavřený v kotci a vypustil se jednou za den bez bližšího kontaktu se svou lidskou smečkou. Bígl je smečkový pes, potřebuje se svou rodinou mít úzký kontakt, je nutné mu vysvětlit pravidla fungování jejich smečky, jinak si ta pravidla vymyslí sám a to se pak lidi diví. Pak dokáže i kousnout.

Ano, bígl je vhodný k dětem, ale není to pes PRO děti. Děti jeho výchovu samy nezvládnou. Jsou pro něj samozřejmě výbornými parťáky na lumpárny a na hraní. Vlastností bíglů by měla být chybějící agrese. Neměl by kousnout, neměl by se ohnat. Kvůli této vlastnosti také bíglové skončili jako laboratorní psi. To se jim stalo osudným… Nezačnou být agresivní ani tehdy, když k nim přichází člověk v bílém plášti a ubližuje jim. Bohužel pro ně. Nicméně potkala jsem i kousavé bígly, většinou jsou bez PP (tady samozřejmě ale nevíme, jestli je to ještě bígl nebo ne) nebo takové, kteří byli velmi poznamenaní chybějící výchovou, či strachem.

Český chov byl založen na kvalitních jedincích z britského a německého chovu.  Udržuje si podle názoru mnoha zahraničních rozhodčích, kteří posuzovali české klubové výstavy, vysokou exteriérovou kvalitu. Z hlediska zdravotního patří bíglové k plemenům, která si udržují velkou vitalitu a relativně vysokou úroveň zdraví, i když se ani jim choroby moderního věku nevyhýbají. Chovatelé si čím dál tím víc uvědomují důležitost zachování správné nekonfliktní smečkové povahy bígla a při výběru chovných párů se snaží klást důraz i na tento aspekt, protože většina odchovaných štěňat plní především roli domácího mazlíčka.

No, především aby měli všichni krásné domovy plné lásky a porozumění, a aby si mohli v klidu užívat svých lumpáren a bíglovin.

Děkuji vám za překrásný rozhovor.

Foto: archiv Evy Cenkové

http://www.beagledog.cz/