Bloodhound je naprosto úžasný společník!

Věděli jste, že bloodhound není jen zapáleným pracantem na poli stopařském, ale také vynikajícím společníkem rodiny a případně i dalších zvířecích obyvatelů domácnosti? Ovšem práce je práce! Pojďme tedy společně nahlédnout do života jednoho sehraného mantrailingového týmu…

Bloodhounda do rodiny Richarda Novotného prapůvodně vybrala jeho manželka, ale je to především on, kdo dnes psy vychovává a s úspěchem cvičí. A jako mnoho dalších majitelů chtěl na začátku nějak zaměstnat hlavu svého psa a hledal tedy pro toto plemeno vhodnou aktivitu. A samozřejmě netrvalo dlouho a měl možnost vyzkoušet také mantrailing. Nejprve se mu věnoval jen rekreačně, avšak později se mu podařilo splnit atesty a dnes má po svém boku skvělého zásahového psa a dalšího už si vychovává. Jak to tedy všechno bylo a je?

O bloodhoundovi jsem poprvé slyšel od své ženy, která si jej moc přála. Poprvé na vlastní oči jsem toto plemeno viděl v roce 2013 v Brně-Líšni u paní Dolníčkové. Tehdy mi připadal obrovský a nebyl jsem si jistý, zda jde o dobrou volbu k dětem, proto jsem pořídil baseta. Neuplynul ani rok a po domluvě s manželkou jsme na konec pořídili i štěně blouda.

Musím říct, že bloodhound je naprosto úžasný společník, bez známky agrese a nemá problém s jinými psy. Na děti reaguje velice přátelsky a je dobrým parťákem. Syn si Huga rychle oblíbil a vzájemně si rozuměli. Jako malý kluk neměl problém pejsky vystavovat v juniorských soutěžích a myslím si, že si to tehdy vzájemně užívali. Byl to vždycky super pohled na malého kluka, který vede v kruhu telátko. Nyní je syn téměř plnoletý, ale naše bloudíky miluje a nedá na ně dopustit. 

Máme doma osmiletého Quida a pětiměsíční štěně, které jsme pojmenovali Hugo II, po našem prvním bloodhoundovi, který nás opustil nedávno a zcela nečekaně. Quido je pes s velkým srdcem, je to parťák do nepohody a velký vzor pro malého Huga, který se od něj nehne. Malý Hugošek je torpédo, je to štěnisko jako každé jiné a přináší nám spoustu úsměvných situací.

Pejsky jsme měli vždycky doma a není tomu jinak i teď. My jsme rádi, když jsou s námi v kontaktu. Pokud máte tyto psy doma, musíte přivřít oko ohledně úklidu, jejich sliny zavěšené na zdi, či nábytku se staly častou ozdobou našeho příbytku. My, kteří chováme bloudy víme, o čem je řeč, proto ručníky, hadýrky či ubrousky máme stále po ruce.  Quido je hlídač, rozhodně by do domu, či na zahradu nikoho nepustil, stejně tak si stráží své auto a spolehlivě ohlídá i členy rodiny svým mohutným hlasem. Své teritorium si rozhodně dokáže pohlídat.

Myslím, že jde o celkem bezúdržbového psa. My osobně jej koupeme cca čtyřikrát ročně, větší pozornost je potřeba věnovat uším, kde se drží vlhko a často pejsci trpí na záněty. Všeobecně jako u většiny velkých plemen hrozí torze žaludku. Jelikož jde o velkého psa a náklady na veterinární péči jsou úměrné jeho velikosti, doporučuji pejska pojistit. My osobně BARFujeme, považujeme tuto stravu za přirozenější.

Úplně náhodně, dostal jsem tip na Luboše Satoru a jeho tréninky, šel jsem to zkusit a už jsem zůstal. Letos (rok 2022) s Lubošem trénujeme už devátým rokem a za tu dobu jsem s Quidem odvedl velký kus práce a z rekreačního mantrailingu jsme se propracovali až na úroveň záchrannou.

Jé, to byla sranda, první tréninky hrou se psem v kolektivu dobrých lidí a nevěřil jsem stejně jako Luboš, že bych mohl být psovodem. Až později a s dalšími zkušenostmi jsem začal intenzivně psy připravovat na atesty.

Jsme členy International Bloodhound Academy (IBHA), která se snaží o prosazení mantrailingu do záchranného systému. V rámci této akademie má Quido splněné zkoušky I. a II. stupně.  Tréninky mi zaberou skoro veškerý volný čas, trénujeme ve všední dny i o víkendech. Není možné trénovat stále na stejných místech, proto najezdím spoustu kilometrů po ČR i Slovensku.

Několikrát jsem se zúčastnil součinnostního cvičení s hasiči, kde jsme si vyzkoušeli simulované pátrání v nočním terénu. S každým výjezdem, kdy jsme oslovení osobou blízkou, získáváme nové a nové zkušenosti v pátrání. Zásahy nejsou jenom o práci se psem, ale také o topografii, práci s vysílačkou, první pomoci, umět se rychle rozhodnout, improvizovat a být dobrým koordinátorem pro další zúčastněné.

Letos v květnu se nám podařilo složit Hejnickou zkoušku (ZS-A). Jenom pro zajímavost za jednadvacet let konání těchto zkoušek uspěli pouze dva psi (bloodhoundi) a jedním z nich je můj parťák. Cílem úspěchu ke složení stopy A je vyhledání nášlapu v obdélníku 5x20 m. Současně s kladečem projdou obdélníkem dva lidé, kteří nesmí v obdélníku stopu překřížit a nesmí projít blíže než 5 m od stopy kladeče. Tito lidé později stopu jednou překříží. Rozhodčí předá psovodovi igelitový pytlík s pachovým předmětem kladeče. Stáří cizí stopy je minimálně dvě hodiny, je 1500 kroků dlouhá a hledaný se na konci stopy může nacházet v kterékoliv poloze pod nebo v úrovni terénu. Na vypracování je časový limit 45 min. 

Mrtvý pach netrénujeme, pokud dojde k nálezu člověka nejevícího známky života, je kontaktována policie a koroner.

Stopu ovlivňuje spoustu faktorů, jako jsou déšť, teplota nebo terén. V přírodě pach zůstává zachycený déle než na pevných površích. Hranici bych považoval za jeden den. Čím dříve nás lidé osloví, tím je větší naděje na úspěch. Jde o čas. 

V poslední době jsem se účastnil hledání pohřešované německé holčičky na Šumavě. Šlo o velkou mezinárodní pátrací akci. Jako úspěch považuji nalezení ženy v zimních měsících při opravdu nízkých teplotách, kdy mi pes vypracoval stopu dlouhou 5 km a ženu následně nalezl živou a zdravou. Také jsme při pátrání v Olomouci po seniorovi pomohli určit směr pohybu hledané osoby, která byla následně městskou policií nalezena živá a zdravá.  

Děkuji za krásné povídání a přeji hodně zdaru při další práci.

Michaela Weidnerová

Foto:   archiv Richarda Novotného