Bloodhoundi milují všechny a všechno!

„Nemá rád křik, nesnáší dril a je bezmezně oddaný své rodině“, přesně tato slova zazní v následujícím rozhovoru, který je věnovaný stopaři nad všechny stopaře. Ano, hádáte správně, řeč není o nikom jiném než o majestátním bloodhoundovi. A povídat si budeme o všem možném i nemožném ze života tohoto obra…

Klára Lukášková si toto impozantní plemeno přála již odmala a ten sen se jí nakonec splnil. Dnes má po svém boku nejen skvělého manžela, který její nadšení pro život se psy sdílí, ale také čtyři bloodhoundy, se kterými se pilně věnuje mantrailingu. Do budoucna by se chtěla ve své chovatelské stanici Vita Mea zabývat především pracovními odchovy, protože vhodně zaměstnaný bloodhound je i šťastný bloodhound.

Bloodhound byl mým snem už odmala, když jsem jako sběratelka pohlednic psů jednu právě s tímto plemenem dostala. Sehnat v tu dobu štěně bylo nemožné, a když ano, tak bylo velmi drahé. Když jsme se s manželem potom rozhodovali, jakého psa si pořídíme, volba byla jasná. I on o bloodhoundech věděl a líbili se mu. Pořídili jsme jednoho a postupně další tři. Pokud člověk tomuto citlivému obrovi propadne, u jednoho nezůstane. 

Určitě je mnohem citlivější, oddanější a rozhodně tvrdohlavější. Neplatí na něj to co na ostatní plemena. Nemá rád křik, nesnáší dril a je bezmezně oddaný své rodině. Pokud chcete s bloodhoundem fungovat, musíte ho pochopit a fungovat s ním jako s parťákem, ne jako s podřízeným. Je tvrdohlavý, paličatý. Když se rozhodne, že něco dělat nechce, tak to prostě dělat nebude. Top na nich pro mě je, že milují všechny a všechno… jak lidi, tak i zvířata. Vítají každou návštěvu se psem. A čím víc těch psů je, tím líp a vůbec jim nevadí, že je to jejich teritorium. U jiného plemene by to byl problém.  

Je to tak, v současné době máme čtyři bloodhoundy. Všichni čtyři jsou pracovně vytížení a aktivně se věnují výcviku mantrailingu pod záštitou IBHA (International Bloodhound Academy), která vychovává mantrailové týmy v Čechách a na Slovensku. Dva z nich už jsou spolupracující týmy se zásahovou organizací ResDogs, kterou zastřešuje Lubomír Satora.  Náš nejstarší Marfy Iseb je šestiletý černo-tříslový chovný pes, typický bloodhoundí autista, má svůj svět, hned tak něco ho nerozhodí. Mantrailing dělá od čtyř měsíců, úspěšně složil atest IBHA 1. stupně a připravuje se na atest IBHA 2. stupně. Kristyán z Podjeřmanské skály je pětiletý, černo-tříslový, stále veselý pes závislák na mě, také chovný. Mantrailingu se učí také od čtyř měsíců, úspěšně má složený atest IBHA 1. a 2. stupně. Dalším naším bloudhoundem je fenka Aurinia Nadezhda Ksenii, je čtyřletá,  přivezená z Ruska, barvy černo-tříslové, povahově milá a hodně akční. I s ní děláme odmala mantrailing, složený má úspěšně atest IBHA 1. stupně. Letos měla svoje první štěňata, tři pejsky, a mám velkou radost, že všichni tři se rovněž věnují mantrailingu. A zatím posledním naším bloodhoundem je červená fenka Ofelie Grace z Podjeřmanské skály, na konci listopadu 2022 jí bude rok a je to taková neřízená střela, i ona už je ve výcviku.

Tím, že je bloodhound mírumilovné povahy, spolu fungují dobře. Samozřejmě občas si musí mezi sebou nějaké drobnosti vyjasnit, ale je to spousta křiku a žádná krev. Nevyjasňují si svoje problémy tak, že se mají v plánu zabít. Po velkém křiku se po chvíli jeden druhému omlouvají.

Období hárání je trošku divoké, jeden pes kňučí, druhý vyje, to k tomu ale patří. Díky tomu, že máme uzpůsobenou dodávku pro psy, si v období hárání manžel bere háravku s sebou do práce, takže přes den doma není. Má tam svůj komfort a klid, takže se těch pár kritických dnů dá zvládnout.  

Bloodhound je určitě vhodný k celoročnímu pobytu venku,  ale tím,  jaké jsou to citlivky a závisláci na své rodině, budou rozhodně radši ve vaší blízkosti, nejlépe s vámi na gauči, a když ne na gauči, tak aspoň u něj. Jsou určitě chovatelé, kteří je mají prioritně venku, ale co znám „bloodhoundáře”, tak většina jejich psů má přístup do domu. I my je máme doma, i když plánované bylo, že budou venku. Bohužel náš úplně první bloodhound byl vážně nemocný a bydlet venku nemohl. Když jsme si k němu  pořídili štěně, tak ho přece nenecháte venku, když jeden už je vevnitř. A toho dalšího taky ne a dalšího taky ne…takže jsou všichni s námi. Ale do postele ani na sedačku nemůžou. 

V bytech lidé chovají různá plemena, i ta, která do bytu rozhodně nepatří. Pokud by si chtěl bloodhounda pořídit do bytu člověk, který ho bude chtít mít jen jako mazlíčka a vezme ho třikrát denně vyvenčit na dvacet minut mezi paneláky, tak rozhodně říkám ne. Byl by nešťastný, i když si bloodhound také rád zalenoší. Ale pokud by s ním aktivně pracoval, ať už by to byla lovecká upotřebitelnost nebo mantrailing a dopřával mu každý den  dlouhé procházky, tak proč ne. 

Mám práci, kterou dělám z domova, tak s nimi trávím hodně času. Jak už jsem zmiňovala, bloodhound potřebuje pohyb. Ten jim dopřáváme vycházkami po okolních loukách a lesích a i když to občas časově nevyjde, mají dostatek pohybu na velké zahradě.  Jinak se všemi děláme mantrailing, ten je dokáže fyzicky i psychicky unavit, koncentrace na práci je dokáže vyčerpat. Po víkendovém tréninku prospí dva dny. 

Ano, mantrailing jednoznačně vede. Baví nejen psy, ale i nás. Skupiny, které pravidelně v týdnu pořádají trénink, jsou bohužel daleko a také z časových důvodů se těchto odpoledních tréninků nezvládneme účastnit. Tak jezdíme na tréninky víkendové, konané na různých místech v ČR a na Slovensku. Dva, někdy i tři víkendy v měsíci se snažíme na tréninku být. Tréninkový den začíná ráno kolem sedmé hodiny. Je třeba všechny psy vzít vyvenčit, to obnáší vycházku tak na 45 minut. Následuje snídaně psů a pak naše. V 9 hodin je nástup, plán a „bojové” rozdělení. Celý den se potom dělají traily a cvičení. Když nepracuji se svým psem, dělám kladeče pro ostatní psovody a  chodím se dívat na jejich práci. Po tréninku vyrážíme společně s ostatními na delší procházku se psy. Pro nás hezká  podívaná na volně blbnoucí skupinu psů, pro psy prima uvolnění po náročném dni.  Večer rozebíráme a řešíme situace, které se během dne staly, někdy je zařazená první pomoc nebo teorie.

Bloodhound má stopování v sobě silně zakořeněné, ale i tak je třeba ho motivovat a čím jiným než nějakou velkou dobrotou, radostí z práce a dobrou náladou. 

Při každém tréninku se objeví něco nového, narazíte na nějakou překážku. Těžko říct, co z toho bylo těžké a co naopak lehké. Každý nový poznatek, každá nová překážka, dobré traily, ale hlavně ty špatné, jsou při výcviku důležité k dalšímu posunu. Je hodně důležité každou vzniklou situaci na tréninku rozebrat, hledáme řešení a další postup ve výcviku. 

Atesty vychází ze standardu GAK9 a jsou založené na „double blind” testech, které jsou považované za jedinou objektivní metodu testování MT týmu. Atest 1. stupně zahrnuje stopu na měkkém povrchu, dlouhou minimálně 600 metrů, se dvěma lomy, její stáří je minimálně jedna hodina a časový limit na vypracování je 20 minut. Atest 2. stupně představuje stopu max. 850 metrů, na minimálně 2 různých površích, se 3 lomy, minimálně jednou překážkou a také vyrušením na stopě. Stopa je 4 hodiny stará a čas na vypracování je 30 minut. Zdá se to jednoduché, ale opak je pravdou. Příprava na atesty obnáší mnoho hodin práce a tréninkových stop.

Když jsme se seznámili s mantrailingem, byl pro nás spíše jako rekreace, měli jsme psa, pro kterého je stopování přirozené, tak jsme si řekli, že mu to dopřejeme. Postupem času jsme mnoho věcí přehodnotili a mantrailing se pro nás stal, dalo by se říct, srdcovou záležitostí. Tréninky už nebyly jen jednou za čas, ale minimálně dvakrát měsíčně, začali jsme jezdit na semináře, zúčastňovat se kurzů první pomoci a dalších kurzů spojených se záchranným stopováním. Tato práce má smysl a je hodně důležité k ní přistupovat objektivně a s pokorou. Přehnaně vysoké ambice a velké ego k záchrannému stopování nepatří. 

Ráda bych se dál věnovala prohlubování znalostí a zkušeností v mantrailingu a všeho, co s hledáním pohřešovaných osob souvisí a pokračovat v odchovu bloodhoundů zaměřených na pracovní využití. 

Děkuji za příjemný rozhovor.

Michaela Weidnerová

Foto:   archiv Kláry Lukáškové, Yasha Design