Bobtail je nádherný nejen svou povahou, ale i svým zjevem!

Preferujete také velká dlouhosrstá plemena a líbil by se vám třeba bobtail, akorát vás tak trochu odrazuje péče o jeho nádhernou srst? Pokud ale neplánujete zrovna výstavy, dá se vše s přehledem zvládnout a řešením může být i rozumný střih. Skvělá povaha staroanglického ovčáka totiž rozhodně stojí za zvážení! Obojí probíráme s autorkou portrétu plemene a zároveň zkušenou „střihačkou“…

Sympatická Petra Márová vlastní bobtaily už čtyřicet let a za tu dobu s nimi ušla už hezký kousek cesty. Je to její celoživotní velký koníček a nekonečná láska, a tak není divu, že většinu svého volného času věnuje právě jim. Je předsedkyní Bobtail clubu, místopředsedkyní Samojed klubu, mezinárodní rozhodčí pro posuzování exteriéru psů, členkou Dozorčí rady ČMKU, dlouholetou chovatelkou plemene (CHS Modrý kaňon) a také majitelkou salonu pro psy Adah. A právě o srsti a její údržbě si budeme společně povídat.

Bobtaila vlastním od roku 1984, kdy jsem v kině viděla film Serpico. Hlavní roli, čestného policajta, hrál Al Pacino a jednoho dne si na ulici koupil štěně bobtaila. Úplně mě ten pes uchvátil. V té době bylo velmi obtížné sehnat u nás štěně tohoto plemene. Po delším čase se mi podařilo objevit jedno odrostlé, pětiměsíční štěně – fenku Adah z Jakubovy farmy, kterou mi koupil můj tehdejší přítel a potom i manžel za jeden a půl platu tehdejšího vrcholového sportovce v Dukle Praha. Fenku mi prodala chovatelka jen proto, že jsem ji slíbila, že budu chodit na výstavy a zapojím se s ní do chovu. Původně si ji chtěla nechat, ale chovala ještě briardy, koně a měla tři děti, asi usoudila, že je toho na ni moc. Takže se moje milovaná Adah stala zakladatelkou mého chovu, chovatelské stanice „Modrý kaňon“.

Přineslo mi prakticky všechno. Jak říkáte, radosti, ale občas i starosti. Každý pes byl jiný, ale na všechny, kteří tady už nejsou, vzpomínám s láskou. Díky nim jsem se začala věnovat výstavám, činnosti v chovatelském klubu a stala jsem se rozhodčí exteriéru. V této činnosti pokračuji stále a stále mě to naplňuje. I přes to, že je to časově náročné, je to můj koníček a věnuji se mu naplno.  Odchovala jsem za celých třicet osm let (první vrh jsem měla v roce 1986) přes sto štěňat, což není moc, ale není to také málo. Zažila jsem šťastné chvíle s přiváděním štěňat na svět, ale také krušné, kdy mi celý vrh uhynul před porodem a narodilo se mi osm mrtvých štěňat, a to v době výbuchu Černobylu. Pamatuji si, že nějaký čas nám pak i špatně zabřezávaly fenky. Takže nebylo vše vždy růžové. I přes to stále chovám a jsem šťastná, když se mi vrh „povede“ a štěňaty potěším jejich nové majitele. Sleduji většinu odchovů celý jejich další život a jsem jim ve všem nápomocna.   

Zakladatelku svého chovu jsem již zmínila, byla to fenka Adah, je to hebrejské jméno a znamená to „krásná – nádherná“, podle ní jsem pojmenovala i svůj salon pro psy a vzpomínám na ni dodnes. Byla na tu dobu moc pěkná, kompaktní, plnochrupá, měla super texturu srsti a výbornou povahu. Myslím, že i dnes by obstála ve výstavním kruhu. Ale velkým mezníkem v mém chovu byla doba po revoluci, kdy se mi podařilo vyjet na první krytí s druhou fenkou Sárou (Babulka Modrý Bob) za hranice, do Německa a podařil se mi velmi úspěšný vrh „E“. Z toho vrhu jsem si nechala fenu Esmeraldu a později s ní vyhrála třídu mladých na prestižní výstavě v Dortmundu. Byl to obrovský úspěch mého chovu v zahraničí. Díky tomuto úspěchu se mi podařilo navázat další kontakty a pokračovat v chovu na mezinárodní úrovni.   

Bobtail je nádherné plemeno nejen povahou, ale i svým zjevem. Krásný udržovaný pes je ozdobou majitele a každý se nad ním zastaví. Standard plemene o srsti přímo říká: „bohatá, hrubé textury, není rovná, ale chundelatá a bez kadeření. Podsada je velmi hustá…“.  Správná srst musí být tedy hrubé textury, správného lomu a s bohatou podsadou. Ta se velmi dobře udržuje. Jakékoliv zjemnění srsti je vždy na údržbu složitější. Pravidlem je, že bílá srst se udržuje hůře než šedá, protože je obecně jemnější. Srst má u našeho plemene určité variability, objevuje se srst rovnější, vlnitější a ta ideální. Každá se udržuje a připravuje na výstavu jinak. „Vlnitá“ srst, která není tolik žádoucí u našeho plemene, je na údržbu výborná z hlediska své hrubé textury a bohatosti podsady. Neustále odstává od těla psa, dělá psa impozantním, takže je možné ho zbavovat podsady víc a tím je práce kolem něho menší. Ovšem tím, jak se vlní, nedorůstá nikdy moc velké délky. Rozhodčí ji někdy penalizují, ale není to tak správné, stejně tak by mohli penalizovat srst rovnou, která se také vyskytuje, ale to jim většinou nevadí. Srst rovná mívá obecně i méně podsady, je jemnější a více splývá, dorůstá i větší délky než vlnitá, ale také není tolik do chovu žádaná. Ideální srst by měla být rozhodčími upřednostňována, je to typickým znakem plemene. Standard také říká: „Kvalita, textura srsti mají v hodnocení přednost před pouhou délkou a bohatostí“. Ještě bych se zmínila o barvě. Standard říká: „Všechny odstíny šedé, grošované nebo modré …, veškeré odstíny hnědé jsou nežádoucí“.

Hnědá barva se toleruje u mladých jedinců, kdy je srst ve vývinu a nemá ještě dokončenou barvu. Může se objevit u starších jedinců, kde ji rozhodčí také tolerují, ale jinak je opravdu vysoce nežádoucí. S hnědou barvou je i spojena jemnější textura. Také není ideální černá, o které výslovně standard nemluví, ale mezi barvami u plemene není zmiňována. Černá barva se vyskytuje u štěňat, rodí se s ní a je v období vývoje srsti a u mladých zvířat. Vývoj srsti je dokončen kolem třetího až čtvrtého roku. Nakonec bych zmínila i nežádoucí bílé znaky v tmavé části bobtaila. Vybíhající bílé znaky jsou v podstatě rozšířené znaky, které vymezuje standard a lze je tolerovat, ale větší bílé znaky uzavřené v tmavém poli je strakatost, která je rovněž nežádoucí.    

Nový majitel se musí připravit na to, že bude muset nějaký čas na údržbu svému čtyřnohému kamarádovi věnovat. Pravidelně česat, což je u dospělých jedinců zhruba jedenkrát za čtrnáct dní, vystříhávat srst mezi tlapkami, vytrhávat chlupy ze zevního zvukovodu a ten pravidelně čistit, samozřejmě stříhat drápky a i koupat. I když bobtaily nekoupeme moc často, většinou se vyčistí pravidelným kartáčováním a koupeme je většinou jen před výstavou. Při běžném životě koupeme častěji jen určité partie, jako jsou čumák, nohy nebo zadek. Srst dorůstá poměrně rychle, ale pokud je pes ostříhán úplně na krátko, trvá nárůst srsti do výstavní kondice téměř rok.

Já začínám štěňata česat už, když jsou u mě, tedy kolem pěti týdnů. Pravidelně je každý večer češu na stole na neklouzavé podložce, aby s tímto návykem šla do nových domovů. Než si je noví majitelé odvezou, mají už vytrhaná a vyčištěná ouška a vystřihané tlapky. Je nutné v tom pokračovat a denně štěněti věnovat aspoň deset minut času a navyknout ho na vše. Novým majitelům vše ukážu a dostanou podrobné písemné instrukce. Kdykoliv jsem jim ve všem nápomocna i v budoucnu.

Ano, kosmetika je velmi důležitá, musíme mít šampón, nejlépe s přídavkem olejů a kondicionér na koupání, velmi důležitý je rozčesávač, který používáme při česání „za sucha“, výborný je pudr do uší na odstraňování chlupů ze zvukovodu a také speciální ušní kapky. Na přípravu psa na výstavu používáme bělící šampóny.  

Jak jsem již zmínila, bobtaily často nekoupeme, většinou jen před výstavou, feny po hárání nebo porodech a staré psy. Srst se čistí pravidelným vyčesáváním. Velmi málo používáme i suché šampóny. Obecně platí, že psa vykoupeme v tu dobu, kdy se nám srst vlivem používání rozčesávačů začne špatně česat. 

Výstavní úprava je náročná, udržovaného psa připravuji asi tři až čtyři hodiny. Nelze do pěkné výstavní úpravy dostat psa, který není celý rok řádně pečován a přijde se zacuchanou srstí a zanedbaný. S tím nenaděláte nic. Psa je tedy před výstavou nutné rozčesat, vykoupat nebo jen jisté partie a zvýraznit česáním a jemným zastřižením části psa, jako jsou hlavně bohaté tlapy a přestavěnost zádi. Jak jsem již uvedla, používáme kvalitní kosmetiku na rozčesání, koupání a kvalitní kartáče a hřebeny. I údržba psa parťáka je velmi důležitá, neznamená to, že když pes nechodí na výstavy, že by měl být špinavý a zacuchaný. To ho vidím raději ostříhaného na krátko. Je nutné tedy psa pravidelně celého vykartáčovat asi jednou za čtrnáct dní, pokud ho úplně zbavíme podsady, může být interval i delší, ale záleží na kvalitě srsti, o které jsme si již říkali. Denně bychom měli psovi pročesat mordu a jednou týdně ji i umýt. Celé česání v pravidelných intervalech se odvíjí od velikosti psa a kvality srsti, ale počítejte tak okolo dvou hodin práce.

Všechno okolo údržby a úpravy srsti se může spolehlivě naučit každý, který není líný tomu obětovat čas. Většinou v začátcích pomohou chovatelé nebo činovníci v klubu. Pokud se jedná o výstavní úpravu, tak jsou mezi námi v klubu i lidé, kteří využívají salony pro psy a většinou se jim to ve výsledku vyplatí. Není to samozřejmě levná záležitost, ale sama vím, jaká je to práce a je nutné ji náležitě ocenit.

Já bych se obrátila na salon, kde mají zkušenosti s úpravou dlouhosrstých plemen, nejlépe, kde je majitel chovatelem nějakého dlouhosrstého plemene. Málokdo vlastní bobtaila, ale také vím o dvou salonech, kde majitelky bobtaily chovají. Také není od věci, když požádáme majitele salonu, který chceme využívat, aby si vyžádal rady u odborníků nebo chovatelů, kteří s úpravou mají zkušenosti. Mám jeden odchov u Hradce Králové, a když tam fenku dávali na pravidelné česání a pak na následnou úpravu na výstavu, spojila jsem se s majitelkou salónu a předala jí rady „jak na to“. Byla ochotná mi naslouchat a vyplatilo se to jí i majiteli mého odchovu.

Určitě, to není problém psa nechat stříhat. Pokud se nevystavuje a majitel nemá čas se plně věnovat údržbě srsti, je to ideálním řešením. Doporučuji je stříhat dvakrát až třikrát do roka, ne úplně nakrátko, ale pokud jsou i úplně, nic se nestane. Moc jim sluší střih „na knírače“. Většinou i chovatelé střihají starší psy, kteří již česání špatně snášejí a po takové úpravě velmi ožijí. Také i fenku kolem porodu občas chovatelé střihají. Je to velmi praktické. Úplně ostřihaná srst dorůstá do výstavní kondice téměř rok. Jsem toho názoru, než aby pes chodil po ulicích znečištěný a zadredovaný, je lepší ať chodí ostříhaný. Je to škoda, že se někdy potenciální noví majitelé údržby srsti tolik bojí a raději si koupí jiné plemeno. Dělají chybu, milá nekonfliktní povaha a ovladatelnost bobtaila pro začátečníky, jejich láska k rodině a k dětem za to opravdu stojí.

Určitě ano. Posuzuji dnes již tři skupiny FCI – I., III. a V., a všude jsou plemena dlouhosrstá, hrubosrstá nebo s předepsanou úpravou srsti. Když mi přijde do kruhu pes nepřipravený nebo nevyčesaný, pokud to není třeba komondor, tak psy bez milosti penalizuji. Je to vždy výstava exteriéru, tedy krásy a ne „cvičák“. Srst je jednou z hlavních kritérií posouzení psa u všech plemen! Pro mě je i velmi důležitý pohyb, který preferuji! Dokážu odpustit drobné detaily, ale správný pohyb psa je nejen krásný, ale i velmi důležitý.  Standard plemene nám ukazuje ideálního jedince toho daného plemene, ale člověk si musí uvědomit, že jím málokterý je. Na co ještě kladu velký důraz, je typická povaha posuzovaných plemen. Je velmi důležitá pro soužití s člověkem, ale i pro chov.

Chtěla bych jim vzkázat, aby více dbali na přípravu svých psů na výstavy. Bohužel v poslední době jsem několikrát viděla jedince špatně vyčesané a nevykoupané se špatnou výstavní úpravou, kterým kolegové rozhodčí zadali ty nejvyšší tituly. Není to spravedlivé, když jedni stráví na přípravě spousty času a druzí ne. Jen tím, že jsou sami ve třídě, si ten titul odnesou i ti nepřipravení. Ale to bych asi měla apelovat také na své kolegy rozhodčí. Dále bych všem vystavovatelům ráda vzkázala, aby se lépe věnovali přípravě předvedení psa na výstavě. Mnohdy posuzuji krásného jedince, kterého majitel není schopen zvládnout a odchází se sníženou známkou, jen za to. Dnes je možné využít služeb „handlera,“ to za našich mladých let nebylo možné, a mnohdy se to vyplatí. Na závěr bych všem majitelům našeho nádherného plemene poděkovala za to, že je mají a že je prezentují, je to pro další vývoj a chov plemene velmi důležité.

Moc děkuji za velmi krásné povídání plné nejen zajímavých, ale i velmi užitečných informací.

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Petry Márové, Martina Trávníčková, Jan Šimeček

https://www.bobtail-oes.cz/