Bobtail není jen Maxipes Fík!

Toužíte po velkém, huňatém, ale zároveň dobrosrdečném čtyřnohém příteli, který by vám a vaší rodině mohl být skvělým parťákem nejen doma, ale i na dlouhé procházky v přírodě a také při některých kynologických sportech? A máte rádi známou kreslenou pohádku, v níž jsou hlavními hrdiny malá holčička Ája a právě takový pes? Pak neváhejte a seznamte se s bobtailem!

Bobtail je původem staré anglické plemeno, jehož dějiny sahají až do roku 1870. Byl původně využívaný jako ovčácký pes staroanglických pastýřů a honáků, jejichž hlavním zájmem u tohoto psa byla jeho pracovní schopnost. Původní typ se výrazně odlišoval od psů, které známe v současné době, což je pozorovatelné z historických kreseb, na kterých bylo snahou vyzdvižení ovčáků, ale ti nesli již podobu nynějších bobtailů, staroanglických ovčáků. Díky svým vlastnostem si vybudoval nejprve doma v Anglii a pak i dál ve světě vynikající pověst. Dnes je to milý a spolehlivý společník, který miluje lidi, svoji rodinu a především děti.

Vývoj plemene ve zkratce

První zprávy „bez záruky“ o bobtailovi pocházejí (až) z konce 18. stolení. S moderním šlechtěním se začalo v 80. letech 19. století. Dějiny bobtaila jako čistokrevného plemene začínají kolem roku 1870. Úvodní záznamy chovu v knize pochází z roku 1875, jen dva roky po založení anglického Kennel Clubu. V roce 1877 pak English Kennel Club zaregistroval první dva psy pod názvem Sheepdog, short-tailed English. Prvními moderními chovateli se stali Freeman Lloyd, Henry Arthur Tilley a Dr. Eward Keer. První skutečný standard byl vypracován roku 1885 rozhodčím exteriéru F. Lloydem, o pár let později ho přepracoval A. Tilley. V roce 1888 byl založený první anglický klub bobtailů, v roce 1890 plemeno uznal Kennel Club. Chov moderních bobtailů je úzce spjatý s Florence Tilley, která převzala chovatelskou stanici po svém otci. Na přelomu století se její psi dostali do Ameriky, kde byl díky nim vybudován tamní chov bobtailů a kde v roce 1905 vznikl Old English Sheepdog Club of America. Popularita bobtailů v Americe umožnila plemenu přežití obou evropských světových válek.

Jak to bylo u nás v Česku…

Do Československa byl bobtail dovezený na konci roku 1964, a to paní Jiřinou Řapkovou, která k nám importovala fenu jménem Girl v. d. Lössnitzperle z tehdejší NDR. Založila si chovatelskou stanici „z Akordu“ a dala tak vzniknout chovu bobtaila u nás. Na počátku chovu se uplatňovaly i importy z dalších zemí, jako bylo Švédsko, Finsko, NSR i Anglie, sice početně nesrovnatelnější než z NDR, ale o to přínosnější. Podařilo se tak rozšířit chovatelské možnosti, dosáhnout velké obliby plemene a především prorazit komplikace spojené s úzkou příbuzenskou plemenitbou.

U nás zažil bobtail největší popularitu a rozmach v době, kdy se objevil ve večerníčku pro děti jako Maxipes Fík, a to po roce 1976. Autor Jiří Šalamoun byl majitelem bobtaila  Elstra z Akordu a ten se stal večerníčkovou předlohou. A jak je známo, popularita má svá úskalí a nakonec může působit i proti plemeni samotnému. I to v té době u nás bobtail zažil. Enormní zájem o štěňata plodil velkochovatele a překupníky. Psy prodávali lidem, kteří je chtěli jen proto, že se toto plemeno právě nosí, je populární a pak je odložili. 

Líbivý zevnějšek bobtaila, chůze připomínající medvěda a přátelská povaha, to vše jsou vlastnosti, pro které je často používán v reklamách i filmech. Z těch našich lze například zmínit „Lucie postrach ulice“, „Jezerní královna“ nebo nejnovější „Teorie tygra“.

Původně byl bobtail chován v Klubu chovatelů bobtailů, který založila a vedla paní Jiřina  Řapková a byl založený v sedmdesátých letech. V roce 1990 přešla paní Řapková s tímto klubem pod organizaci UCI a část chovatelů založila nový klub, a to pod záštitou FCI, který funguje dodnes. Nyní je bobtail v ČR chován v jediném chovatelském klubu – BOBTAIL CLUBU (https://www.bobtailclub.cz/), který je členem FCI prostřednictvím ČMKU a jeho chov je pečlivě kontrolován, a to nejen z hlediska exteriérového, ale především ze zdravotního a dle povahových vlastností.

Bobtaila rozhodně nepřehlédnete

Nejcennější devizou a základním poznávacím znamením bobtaila je jeho srst, má být bohatá, huňatá a hrubé textury. Typickým zbarvením je šedá, grošovaná (grizzle) nebo modrá. Veškeré odstíny hnědé jsou nežádoucí. Hlava, krk, břicho a hrudní končetiny musí být bílé se znaky nebo bez nich. Bílé skvrny v tmavém poli na hřbetě nejsou žádoucí, a to především do chovu. Kromě toho, že udržované osrstění je krásné, je i praktické – tvrdé, dlouhé a s vodotěsnou podsadou. Hlava je kvadratická, nad očima klenutá, se silnými čelistmi a nůžkovým skusem, skus klešťový je tolerován. Uši jsou malé a naplocho zavěšené podél hlavy. Oči jsou buď obě tmavě nebo středně hnědé nebo obě modré, případně jedno oko hnědé a druhé modré. Světlé oko je nežádoucí. Krk by měl být dlouhý a klenutý. Trup psa je poměrně krátký, záď psa by měla být vyšší než je výška v kohoutku a typickým znakem plemene je stoupající hřbetní linie. Ocas je většinou již ponechán, je nenápadný, nasazený nízko a dobře osrstěný. Typickým znakem plemene býval i styl chůze – mimochod, který není již dnes vyžadován, i když někteří jedinci k němu mají sklon. Minimální výška v kohoutku u psů je 61 centimetrů, u fen 56 centimetrů. Hmotnost není určena standardem, souvisí se sílou kostry, s osvalením a kohoutkovou výškou jedince. U fen se pohybuje okolo 30 – 35 kg, psi jsou přibližně o 10 kg těžší.

Původem pastevec, dnes báječný parťák

Bobtail je původně pasteveckým psem, který byl určený k pasení ovcí a k doprovázení stáda na trh, dnes slouží především jako společník vhodný do rodiny a k dětem. Není moc ostražitý, takže jako velký hlídač se většinou neosvědčí, ale jeho štěkot má zvláštní, typicky zbarvený tón. Bobtail má skvělou, nekomplikovanou povahu. Je milý, inteligentní, snadno ovladatelný a málokdy se chová dominantně. Miluje svou rodinu a i mimo ni je společenský a snadno se přizpůsobí všem a všemu. Vychází proto naprosto bez problémů s lidmi, včetně malých dětí, s jinými psy i s dalšími zvířaty. Rád se podřídí vůli svého pána. K pasení dobytka se dnes již téměř nepoužívá, je to i „díky“ vyšlechtěné dlouhé srsti, která by prací u stáda velmi trpěla.

Pro koho se hodí

Vzhledem ke své inteligenci, přizpůsobivosti a lehké ovladatelnosti se bobtail hodí i pro majitele – začátečníka, který nemá dosud žádné zkušenosti s výchovou a výcvikem jiných plemen. Zcela nevhodný je ovšem pro lidi zaneprázdněné či netrpělivé, kteří mu nebudou věnovat ani minimum potřebné výchovy, pohybu a ani péče o zevnějšek. I když se toto plemeno přizpůsobí i pánovi, který tráví většinu času u televizoru, byla by škoda nechat bobtailovy skvělé vlastnosti vyšlechtěné k pohybu po širých pastvinách nevyužité. Proto je to pes vhodný pro sportovně založené lidi, kteří jej budou brát s sebou do přírody a ještě mu „na míru“ vyberou psí sport. Bobtailové milují hry s míčem a kromě toho všechny sporty, které mohou provozovat se svými pány. I přes určitou „medvědovitost“ pohybu si zachoval svižnost, rychlost, pružnost a bleskové reakce dokonce i přes všechny generace, po které žije i ve městech.

Péče o srst je náročná

Srst je bohatá, chundelatá a je značně náročná na péči. Srst dospělého jedince je nutné jednou za týden až čtrnáct dní důkladně vykartáčovat, zejména na místech, kde by snadno zplstnatěla. Kritériem pro posuzování srsti není jen její délka, podle platného standardu má textura a hojnost srsti přednost před samotnou délkou. Někteří majitelé si pořídí bobtaila jen proto, že se jim jako plemeno prostě líbí, a když zjistí, že péče o dlouhou a hustou srst přesahuje meze jejich trpělivosti, bez milosti psa stříhají. Samozřejmě, že pro psy těchto pánů jsou nůžky řešením, protože zanedbaná dlouhá srst plná chuchvalců s sebou nese nepříjemnosti, jako jsou uvízlé nečistoty, potenciální kožní problémy nebo úkryt pro vnější parazity.

Krása osrstění bobtailů je přitom jedním z důvodů, proč si lidé pořizují právě toto plemeno. I přes to není problémem psa pravidelně nechat ostříhat, stejně tak jak někteří chovatelé stříhají feny po porodu nebo starší psy, které již pravidelná péče o srst opravdu nebaví. Výstavní péče o srst bobtaila je skutečně nadstandardní. Snad každý handler má zaručené recepty „jak na to“, prozradit však můžeme jedině to, že sem patří spousta času, množství kosmetických přípravků a speciální výstavní načesání a lehký zástřih, který zvýrazňuje znaky bobtaila, jako je např. přestavěnost. Péče o srst štěněte podléhá až do dospělosti různým režimům. Jiná je těsně po tom, co si nový majitel přinese štěně domů, jiná je v devíti měsících, opět jiná mezi desátým a patnáctým měsícem, kdy narůstá tzv. mezisrst; vývoj srsti je v podstatě ukončený až ve třech až čtyřech letech.

Chovatel se nutně musí vybavit různými nástroji na česání a úpravu a i kosmetikou. Z nástrojů především kartáčem s kovovými hroty, žíněným kartáčem, hřebenem se širokými zuby, kovovým hřebenem a hráběmi se širokými hroty, z kosmetiky čisticím a tužicím pudrem, rozčesávačem na „suché“ česání s přídavkem olejů, přípravky proti plstnatění, šampony bělícími, olejovými a pro hrubou srst atd.  Postupu při rozčesávání se musí každý majitel naučit sám, ale většinou jim své rady předá chovatel nebo poradce chovu.

Na kvalitu a kondici srsti bobtailů má velký vliv i krmení. Všechny možné nedostatky ve výživě se dříve nebo později nepříznivě odrazí na stavu srsti. Proto je důležité přidávat do krmné dávky i potravní doplňky pro zdravou kůži a srst.

Uši, drápy a tlapy k tomu také patří

Také zvukovody je třeba udržovat čisté, bez špíny i bez chlupů. Ušní kapky a pudr do uší omezují růst chlupů a udržují je suché a čisté. Rovněž se musí vystříhávat chlupy mezi polštářky na tlapkách, drápy udržovat krátké a pravidelně je zastřihávat.

Zdraví je základem kvalitního života

Co se týče dědičných chorob, nejsou bobtailové nijak zatíženým plemenem, pouze stejně jako jiní velcí psi jsou náchylní k onemocnění kyčelních kloubů. Bobtail klub zakotvil pro všechny chovné jedince povinnost vyšetření dysplazie kyčelních kloubů a do chovu pouští jedince jen s lehkým stupněm dysplazie – stupeň FCI „B“. V souvislosti s celoevropským chovem je u všech chovných jedinců vyšetřováno i oční pozadí – katarakta a PRA, ale výskyt tohoto onemocnění je v celé Evropě velmi mizivý. Chovatelé si nepovinně vyšetřují své chovné jedince i na dysplazii loktů a dědičnou hluchotu, ale i ta se prakticky v populaci nevyskytuje. Z genetických vyšetření je do chovu povinně požadováno vyšetření na PCD, MDR1 a EIC.  Průměrná délka života je dvanáct až třináct let.

Kam za bobtaily v roce 2024…

Největší akcí Bobtail clubu je dvoudenní výstava ve Valticích, která má velmi dlouhou tradici, první ročník se konal již v roce 1997. Akce se koná v zámeckém parku státního zámku Valtice a je spojena se společenským setkáním vystavovatelů a příznivců plemene. Každoročně jezdí i vystavovatelé z jiných států a vždy jsou jako rozhodčí exteriéru delegováni specialisté na plemeno, to znamená chovatelé nebo majitelé bobtailů. V letošním roce výstava proběhne 7. a 8. září. Další klubová výstava se každoročně koná na jaře, v tomto roce to bude 12. května, a to v areálu „Staré Fary“ na Chržíně.

Za zmínku stojí i to, že Bobtail club byl již třikrát pořadatelem Euro OES Show (Evropské speciální výstavy bobtailů), a to v roce 2001 v Lednici, v roce 2011 v Plzni a v roce 2017 ve Valticích. Tato akce je největší akcí v „bobtailím“ světě, a vítězství z této výstavy je srovnatelné s vítezstvím z evropských nebo světových výstav. Pořádá se každoročně a kluby jednotlivých evropských států se při organizaci střídají. V letošním roce se tato akce uskuteční poprvé v historii Euro OES Show ve Finsku, a to v termínu 18. a 19. května.  

Petra Márová, předsedkyně BC

S použitím materiálů: B. Fogle, D. Morris, E. J. J. Verhoef-Verhallen, Ch. Bailey

Foto: archiv Petry Márové, archiv Bobtail clubu, Martina Trávníčková, Jan Šimeček

Portrét plemene Bobtail

Originální název	Old English Sheepdog
Zkratka plemene	BOB
Země původu	Anglie
Číslo standardu	16
FCI skupina	I. - Ovčáci a honáčtí psi
Velikost	velký (nad 61 cm)
Přesná velikost	psi: cca 61 cm feny: cca 56 cm
Druh srsti	dlouhá
Vhodnost	pro začátečníky pro aktivní lidi pro seniory a děti
Umístění	do bytu na zahradu
Využití	dlouhé tratě klidné procházky

---

Celkový vzhled:

Silný pes čtvercového formátu, dobré symetrie a celkového souladu. Bez jakéhokoliv náznaku vysokých nohou, se všemi částmi těla bohatě osrstěnými. Podsaditý, svalnatý, robustní pes s velmi inteligentním výrazem. Přirozená silueta nesmí být uměle změněna stříháním ani trimováním. Tento pes má velkou vitalitu. Má mírně stoupající horní linii a při pohledu shora je trup hruškovitého tvaru. Při pomalém i rychlejším kroku je pohyb typicky houpavý. Jeho štěkot má zvláštně zabarvený tón.

Barva:

jakýkoliv odstín šedé nebo modré
hlava, krk, hrudní končetiny a celá spodní část těla vždy bíle zbarvená

Hmotnost:

cca 29–30 kg

---