Border kolie mne uchvátily naprosto vším!

Zvažujete pořízení border kolie nebo už ji doma máte a přemýšlíte, kterým směrem se takzvaně „vrtnout“? Pak věřte, že se s ní nemusíte věnovat jen jedné činnosti, naopak můžete zkombinovat i více aktivit dohromady. Chce je to jen čas, chuť a všechno si pořádně rozmyslet a dobře naplánovat. Nakonec přesvědčit se můžete sami…

Zuzana Fialová se v báječné společnosti border kolií pohybuje už více než deset let a za tu dobu jim opravdu propadla celou svou duší. Odchovala sice tři vrhy, ale spíše než chovatelkou se cítí být člověkem zapáleným hlavně pro výcvik. Její srdeční záležitostí je sportovní kynologie a dogdancing. A o tom, jak to jí i jejím třem bordeřím parťákům jde, a zda lze tyto dvě disciplíny vůbec nějak rozumně skloubit dohromady, je už náš společný rozhovor.

S kníračkou jsem začala chodit na kurzy agility společně s mým dalším psem (křížencem), to se psal asi rok 2010. Zde jsem poprvé viděla plemeno border kolie, které mě uchvátilo především ochotou spolupracovat s člověkem, vzrůstem, stavbou těla a rychlostí. Zúčastnila jsem se i několika oficiálních závodů agility (jen nejnižší kategorie SA1 ) a border kolie tam vynikaly nad ostatními plemeny v kategorii LA.

Na borderkách se mi líbí právě jejich ochota vyhovět člověku, inteligence a všestrannost, co se sportovních aktivit týče.

Mám matku a její dvě děti. Jedná se o můj první odchov, ze kterého jsem si nechala psa a fenu. Mezi Baby (Puzzle Baby of Aibara) a jejími štěňaty je věkový rozdíl pouze dva roky. Tonda (Anthony Hop Skins Zamunda) je pro mě osudovým psem, byl jediný kluk z vrhu a hned od narození jsem cítila, že on prostě musí zůstat a také se tak stalo. Jeho sestřička Fren (Ava Frenny Zamunda) se pro změnu líbila mé mamce, a proto zůstala i ona. Tak se nám ta bordeří rodinka trochu rozrostla.

Bylo to hodně náročné, jelikož jsem cvičila s každým psem zvlášť a to zabere opravdu hodně času, pokud má člověk nějaké cíle, kterých chce dosáhnout. A hlavně pokud má člověk více psů, může se stát, že mladší od staršího okoukají nejenom ty dobré věci, ale i ty špatné, takže je důležité si nastavit jasná pravidla ve výchově a mít představu o tom, co psovi dovolím a co ne. A důležité je i mít stejně stará štěňata odděleně, aby si při nekontrolovaných hrátkách neublížila.

Mezi mé dva hlavní sporty patří sportovní kynologie, která mě naprosto pohltila a dogdancing. Každému z mých psů sedí jiný sport a dle toho přistupuji k jejich výcviku. Baby má nejblíže k dogdancingu, kde složila všech dvanáct zkoušek a může se pyšnit titulem Champion of Dogdancing jako její maminka "Megerka" (Illusion Magic of Aibara). Tonda miluje obrany a má blíže ke sportovní kynologii, i když i on už má Championa Dogdancingu a s Fren se také věnuji sportovní kynologii, i když má své limity, především na obranách, ale i tak jsme spolu nějaké zkoušky ze sportovní kynologie složily a do splnění podmínek na CoD (Champion of Dogdancing) jí chybí už jen jedna zkouška.

Určitě je důležité borderku naučit především odpočívat a nastavit jí pravidla, jak bude v rodině fungovat a jaký bude mít denní režim. Štěňata většinu dne prospí a na odpočinek by měla mít klidné místo, kde mohou nerušeně odpočívat odděleně od ruchu domácnosti.  Odpočaté štěně se i lépe soustředí na práci, než pes, který je pořád v pohotovosti. Důležité je si se psem umět hrát a navzájem se poznat a dát štěněti možnost seznámit se s co nejvíce dojmy a místy, to pomáhá k jeho rozvoji. Dále je u štěňěte borderky potřeba podchytit nežádoucí pasení například aut, stínů atd.

Určitě bych zmínila i to, že by se štěňata neměla přetěžovat dlouhými túrami a skákáním. Štěně do roka roste, a proto by se mělo dbát i na to, s kým si hraje, zda se jedná o psy s podobnou stavbou těla, jelikož při hře s jinou „váhovou kategorií“ může dojít k úrazu, i když to třeba páníčka v první chvíli ani nenapadne.

Mně se nejvíce osvědčilo odhalit u svého psa to, co má nejradši, ať už se jedná o slovní pochvalu, pamlsek či hračku. Když absolvuji zkoušky či závody z dogdancingu, využívám možnosti psa chválit a povzbuzovat ho. To se mi na daném sportu líbí, člověk si se svým psem vybuduje super vztah. Co se týče konkrétně mých psů, každý upřednostňuje něco jiného. Když chci lepší soustředěnost na cvik a klid, používám pamlsky a slovní pochvalu, při tréninku sportovky používám především hračku. Klíčové je i dobře načasovat moment, kdy pes odměnu dostane.

Borderky jsou v dogdancingu z jedním z nejčastěji využívaných plemen. Se štěňátkem je potřeba se vyvarovat cvikům tipu panáček, chůze po zadních, chůze po předních, válení sudů, skoky. Není potřeba nikam spěchat.

Asi úplně prvním trikem bylo podávání pacek, dále pak otočky a slalom mezi nohama. Tyto triky jsou v podstatě i součástí prvních zkoušek z dogdancingu. Vždy jsem si přečetla zkušební řád a zjistila jsem si, co je potřeba naučit na základní zkoušky a podle toho jsem postupně trénovala.  

Nejtěžším pro mě bylo asi naučit psa klusat v několika cvicích. A to ve cviku daleké obíhání, blízké obíhání a dressage slalom, tyto prvky jsou v trojkových zkouškách z dogdancingu a u Tondy a Baby jsem se hodně zamýšlela nad tím, jako je naučit, aby pouze klusali. Dále je výrazně penalizován hlasový projev psa, ať už se jedná jen o kňučení, či rovnou o štěkání. V tomhle jsem se nejvíce natrápila s Tondou a odměňovala jsem ho především za klid. Byla to dlouhá cesta, ale zvládla jsem to.

Blíže mám spíš k heelworku, pes je v blízkosti psovoda v různých heel pozicích a to vyhovuje Tondovi i mě. U freestylu jsem se hodně potýkala s hlasovým projevem psa, kde dynamičtější a rychlejší cviky Tondu často vybudily ke štěkání, což není žádoucí.

Skloubit se to určitě dá. Někdy se mi stalo, že Tonda, Fren i Baby nabízeli cviky z dogdancingu, když jsme zrovna trénovali na zkoušku ze sportovní kynologie, ale velice rychle pochopili, že po nich chci jiný sport. Před zkouškou či závodem jsem se vždy soustředila na danou sportovní kategorii, abych psům v hlavě neudělala jiným sportem zmatek.

Ano, jsme exoti a na závodech od nás nikdo nic moc nečeká a pak nakonec překvapíme.  Kolikrát jsme sklidili i potlesk a to zahřeje u srdce, že to, čemu se věnujeme, má smysl a výsledky jsou i vidět, i když vás v danou chvíli nikdo nebere jako konkurenci. S tím jsem se setkala především na závodech s obranou.

Co se týče tréninku, tak o víkendech se zaměřuji na trénink obran a stop a v týdnu je to téměř denní práce v oblasti poslušnosti či trénování dogdancingových cviků.

Konkurovat určitě může. V roce 2019 se na MR v IGP3 fena border kolie Bathsheba z Krojčenku majitelky Jany Grešové umístila na pěkném 8. místě z celkem 53 závodníků s 90 body za stopu, 88 bodů získala na poslušnosti a 90 bodů dostala na obraně. Je to první fena border kolie, která prošla výběrovou soutěží, kde splnila podmínky pro kvalifikaci na MR a tam předvedla takto skvělý výsledek. Neznám lepší fenu, která by na to měla psychicky ustát takovou to akci. Další borderka (pes Vigour Bohemia Alké Kristýny Másilkové)) se zúčastnila akce CACIT Dobříš. Byl to rok 2013 a také předvedla hezký výkon a byl splněný limit zkoušky. Určitě ne všechny border kolie dokáží konkurovat ostatním plemenům a na velkých akcích je ani nevídáme. Ještě však musím zmínit, že moje známá má tři generace borderek z jedné linie, kde všechny mají složené zkoušky ZVV3 a IGP3 (IPO3). Jedná se o psa Toníčka (Demolition Man Nica Bohemica), jeho matku Blešku (Bomb Blaster Nica Bohemica) a jeho babičku Boninku (Astute Witch Bohemia Patrix). Cílem této linie je ještě dodělat stoparske zkoušky FH a Championa dogdancingu. Bleška je držitelem českého rekordu: pes s největším počtem složených zkoušek napříč plemeny, zapsáno má 50 zkoušek, aktuálně jich má 57. Je to zároveň jediná borderka s tartovymi zkouškami T3 a OPT1.

Za naši nejsilnější disciplínu považuji obrany a nejslabší bývaly především stopy, na kterých jsme za poslední dva roky zamakali a máme z toho zkoušku FPr1 za 99 bodů, FPr3 také za 99 bodů a IFH1 za 83 bodů.

Setkávám se s tím poměrně často, že borderky neustojí střelbu a proto těch, které dělají tří oddílové zkoušky typu ZVV1-3, IGP 1-3 moc není. Zde se naráží hodně i na to, že ne všechny borderky dělají obrany, stopují a na poslušnosti mají právě problém se střelbou či metrovou překážkou.

Moje Baby má reakci na střelbu a ani obrany jí moc neberou. Za to Tonda obrany miluje a reakci na střelbu nemá, Fren má slabší reakci na střelbu, ale není to žádná velká panika. Tím, že jsou zvyklí na práskání bičem, kde je zvuk podobný jako u střelby, přijdou mi v tomto ohledu odolnější, při dlouhodobém odložení střelbu neřeší ani jeden z nich. Při chůzi má lehkou reakci Fren. U Baby se reakce na střelbu projevila okolo třetího roku, reaguje i na bouřku a proto se snažím vyvarovat se situacím, aby Fren či Tonda viděli reakci Baby na daný zvuk. Často se mi i osvědčilo reakci ignorovat a psa úplně nechlácholit. Dělám spíše, jakože jsem sama nic neslyšela. Dobré je psa přivykat na zvuky postupně. Kolikrát jsem stopovala se psy v blízkosti střelnice a i to mi pomáhalo v jejich rozvoji a odolnosti.

Důležité je odhadnout situaci a psa nezahltit velkým nárokem, ale navykat na novou věc postupně.

Určitě si moc cením účasti na OEC ve Švýcarsku (Mistrovství Evropy v dogdancingu). Byl to rok 2018, kde jsem mohla být součástí české reprezentace a závodit na takovéto velké akci. Byla to zkušenost jak pro mě, tak i pro mého tehdy čtyřletého psa a vždy to bude pro mě tím nejcennějším. 

Splněním podmínek pro udělení titulu Champion of Dogdancing s Baby a Tondou se mi také podařilo vytvořit tři generace těchto šampionů, protože tím oba dva navázali na stejný úspěch své matky a babičky Megerky. Z toho mám také velikou radost.

A dalším velkým úspěchem byl pro mě obranářský závod v Letech, kde jsem nastupovala v kategorii obran mezi plemeny německý ovčák, belgický ovčák malinois apod. A z patnácti účastníků jsem se umísila na 2. místě. Nikdo mě s borderkou jako konkurenci nepovažoval a nakonec mi mnoho lidí gratulovalo, že je Tonda vážně srdcař a bojovník. Jednalo se tenkrát o zadržení figuranta přes protipovodňovou hráz a zadržení druhého figuranta na větší vzdálenost.

Velmi pyšná jsem i na složení zkoušek IPO2 a IFH1, které nejsou u borderek úplně běžné.

Ano, určitě může. Znám několik spokojených borderek, které jsou jen rodinnými parťáky a nemají aktivní výcvik. Hodně opravdu záleží na nastavení pravidel a řádu, aby člověku psi nepřerostli přes hlavu.

Aby si v první řadě nevybírali borderku jen podle vzhledu a barvy, ale aby si o ní zjistili co nejvíce informací a zajeli se podívat na různé klubové akce, bonitace, závody, výstavy.

Je potřeba si položit i otázku, proč chci zrovna border kolii, není to totiž jen o velké zahradě. Důležité je i připravit se na případné nežádoucí pasení pohybujících se předmětů (aut, stínů, ostatních psů či dětí).

Často jsem se ve svém okolí setkala i s názorem, že když mají mé borderky ve sportovce úspěchy, tak je dané, že každá jiná v ní bude také vynikat a proto si ji chtějí pořídit. Vždy se je snažím vyvézt z omylu, že se jedná o dennodenní práci a ne každý jedinec na to má předpoklady. Kvůli této představě můžou vznikat vysoké nároky na borderku při tréninku, které toto plemeno nemusí ustát.

Děkuji vám za pěkné povídání.

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Zuzany Fialové, Alena Vanžurová, Digital Production