Britové psy milují, jsou si však vědomi rizik při jejich ubytování

Jste milovníky cestování se psem, ať již za zážitky z dovolené, za studiem či za prací? Pak si pravděpodobně zjišťujete, jaké nástrahy vás mohou čekat ve vaší vysněné destinaci. Pro dobrodružné duše, jako jste vy, jsme udělali rozhovor s Martou Janko, která má cenné zkušenosti se sháněním ubytování a životem se psem v Anglii.

Marta Janko je majitelkou fenky Aljašky, kříženky Jack Russell teriéra a stafordšírského bulteriéra. Společně s ní a svým manželem během studií procestovala část Evropy. Podělila se s námi o své zkušenosti z Anglie, kde žili dva a půl roku. Zajímá vás, jaké peripetie zažívali, zejména při shánění ubytování s Aljaškou?

Velkým překvapením bylo, že sehnat v Anglii pronájem se psem je mnohem těžší než v České republice nebo na Slovensku. Královna Alžběta II. byla známá svou láskou ke psům a Anglie se zdá být „pet friendly“ zemí. Zjistili jsme, že to platí, ale právě s výjimkou pronájmu bytů. Na rozdíl od České republiky, kde při naplnění zákonných podmínek má nájemce právo chovat v pronajatém bytě zvíře, v Anglii se pronajímatel může rozhodnout, že nechce ubytovat člověka se psem, a většina z nich to tak dělá. Zveřejňují to přímo na stránkách s nabídkami pronájmů. Když člověk hledá bydlení a zadá do filtru, že má psa, významně se mu zúží možnosti ubytování. Většinou také zaplatí mnohem vyšší kauci. Přímo ve smlouvě je jako důvod uvedeno, že v bytě bude žít pes nebo jiné zvíře.

Ano, sehnali jsme postupně dvě ubytování. Nejprve jsme bydleli v Southamptonu v bytě přes realitní agenturu. Bydleli jsme v největší vzdálenosti od univerzity ze všech studentů, a to právě proto, že s Aljaškou se nám nepodařilo najít bližší ubytování. Později jsme se stěhovali na sever do Nottinghamu, kde jsme se spojili přímo s majitelkou domu, která chtěla pronajmout jeho část. Ta jako jedna z mála neměla se psy žádný problém a měli jsme tedy žít v domě společně s ní. Ukázalo se však, že jezdila za prací do jiného města, přes týden bydlela tam, a nakonec tam strávila většinu roku, takže jsme měli dům sami pro sebe.

Při hledání ubytování v Anglii přes agenturu nedoporučuji uvádět ani to, že člověk studuje. Jsou si vědomi toho, že velká část studentů je zahraničních a že mají omezené možnosti, podle toho se také chovají. Stejně tak panuje představa, že každý studentský byt je automaticky „party bytem“. Naše kombinace, studenti se psem, byla tudíž téměř neprůchozí. Jednu dobu jsme dokonce vážně uvažovali o tom, že se vrátíme domů. Nakonec jsme naštěstí dvě ubytování sehnali, ale vždy to trvalo opravdu dlouho. Výhodou bylo alespoň to, že jsme hledali ubytování sami pro sebe. Pokud člověk se psem shání spolubydlení ve větším sdíleném bytě, většina majitelů rovnou odpoví, že ostatní nájemci by se zvířetem v bytě nesouhlasili. Možností je pouze sehnat si přímo od nich předem prohlášení, že jim pes v bytě nevadí.

V České republice i na Slovensku je kolej levnější variantou než pronájem, ale v Anglii je to naopak. Koleje tam jsou velmi drahé a mnoho studentů si je proto nemůže finančně dovolit. Jsou to komplexy budov, stejně jako u nás, ale vybavení a služby mají v lepší kvalitě. Komfortní je, že pokud člověk potřebuje nějakou opravu či údržbu, nahlásí to a v podstatě obratem mu to spraví. Oproti tomu u soukromých majitelů jsme se setkali s tím, že opravy bytů, které pronajímají studentům, spíše zanedbávají. Byli jsme třeba na prohlídce bytu, kde bylo dírou v podlaze vidět k sousedům. Pokud ale vím, na kolejích nebyla zvířata povolena, takže už to by pro nás bylo bariérou.

Dospěli jsme do bodu, kdy jsme Aljašce čistě kvůli stěhování vytvořili životopis. Obsahoval její fotku a reference předchozích pronajímatelů, u nichž jsme bydleli. Doslova psali: „Tento pes bydlel v našem bytě a nic tam nezpůsobil”. Měla v něm uvedená i všechna očkování a rozesílali jsme ho společně se žádostí o ubytování. To nám pravděpodobně pomohlo.

Myslím, že na Slovensku platí stejná pravidla jako v České republice. V těchto zemích jsem se nesetkala s tím, že by byl problém najít pronájem se psem. Na druhou stranu na Slovensku je často zakázán vstup se psem do restaurací či hotelů. V Anglii nám vstup se psem do restaurace umožnili všude, s výjimkou, pokud tam byla otevřená kuchyně.

Mezi lidmi, kteří žijí dočasně v zahraničí, je také běžné, že když se stěhují, prodávají svůj použitý nábytek. V Anglii jsme na všech webech, přes které takový prodej probíhá, museli uvést, zda jde o nábytek z domácnosti, kde se kouří anebo kde žije zvíře. Nevím, jestli je to zákonná povinnost nebo zvyk, ale snad vždy se nás na to i zájemci sami ptali. Pokud to byl nábytek z domácnosti se zvířetem, byla jeho cena nižší.

Angličani mají hodně psů, jsou velcí pejskaři. Platí to ale pro tu vrstvu obyvatel, která má vlastní bydlení, což je něco, na co hodně lidí finančně nedosáhne. Zároveň tam podle naší zkušenosti není moc psů v útulcích, nepotkali jsme ani samotného hlídacího psa na zahradě. Vnímám to tak, že v Anglii je pes v podstatě luxusem, který si může dovolit jen bohatší vrstva obyvatel. Vypozorovali jsme, že hodně oblíbené jsou výstavy a všechny různé psí aktivity. Anglie se zkrátka jako země vzniku Cruft´s nezapře.

Z logiky věci by nás také napadlo, že tam většina psů bude s průkazem původu. Faktem je, že jsme potkali spoustu lidí, kteří měli stejného křížence jako my – Jack Russell teriéra se stafordšírským bulteriérem. Pravděpodobně je to tím, že zemí původu obou plemen je právě Spojené království, vyskytují se tu tedy i jejich kříženci.

Začněte shánět ubytování s velkým časovým předstihem. Pokud potřebujete z finančních nebo jiných důvodů spolubydlení, pokuste se propojit dopředu například se studenty, kteří tam již žijí a mají volný pokoj. Požádejte je o prohlášení pro majitele bytu, že by jim pes v bytě nevadil. Jestli je to možné, sežeňte si reference od předchozích pronajímatelů, u kterých jste bydleli, na sebe a svého psa. A do odpovědí na inzeráty neuvádějte, že jste student.

Děkuji ti za příjemný a také poučný rozhovor!

Simona Šimíčková

Foto: archiv Marty Janko