Bull sporty s Lucy – High jump – 1. díl

Jak už název napovídá, první díl našeho nového seriálu o bull sportech se bude motat kolem skoku vysokého. Lucy se s námi na následujících řádcích podělí nejen o své první dojmy nováčka, ale představí nám high jump i jako aktivní závodník a trenér. Tato disciplína má určitá pravidla a náležitosti, které se samozřejmě postupem času vyvíjí a zdokonalují. Jak vypadal high jump v jeho počátcích a jak vypadá dnes?

Abyste rozuměli, nebyla jsem v kynologickém světě úplným nováčkem. Narodila jsem se mezi německé dogy a psi mě doprovázeli celý můj dosavadní život. O sportovní a služební výcvik jsem se zajímala už od dětství, přestože do doby, než jsem si pořídila svého prvního pracovního psa (Lew, fena RTW), jsem dávala přednost koním. Ačkoliv jsem v kynologické rodině vyrůstala, pracovního psa jsem mít nemohla. Pravdou je, že Endy – lhasa apso, můj první vlastní pes v mých dvanácti letech, byl nejvycvičenější smeták na Vinohradech (smích). Tím chci říct, že i přesto, že jsem měla o práci psa již nějakou představu, věnovala jsem se sportovní a služební kynologii v praxi před touto událostí cca pět let, tak to, co předváděli pitbulové na mé první Pit Bull show, kterou jsem viděla, mi vlastně vyrazilo dech.

Tenkrát poprvé…

Nemohla jsem se dočkat, až to začne. To, co jsem ale tehdy viděla poprvé na vlastní oči, zdaleka předčilo všechna má očekávání a míru zvědavosti. Na přehozené lano přes větev stromu se samozřejmě nikdo nevěšel, tedy ne z lidí, a ne do oprátky (smích). Na jeden konec se přivázala karabina, do které se připnul pešek, a druhý konec se omotal okolo stromu a byl pod kontrolou jednoho z organizátorů. Další pomůckou byla dřevěná tyč, na které byl přenesen metr, čímž se měřila výška, do které byl zavěšen pešek. Výška se odpočítávala od země ke spodnímu konci peška. V praxi to znamenalo, že pes musel svou tlamou vyskočit o něco málo výše, aby byl schopen zákusu, který by byl dostačující na to, aby se na peškovi udržel minimálně pět vteřin. To bylo součástí tzv. platného pokusu o zdolání výšky. Tehdejší počáteční výška byla stanovena, pokud se nemýlím, na 150 cm. Nutno podotknout, že v počátcích tohoto sportu byla i poněkud jiná pravidla, než jsou dnes.

„Pradědeček” spring pole a k čemu je to vlastně dobrý?

Těžko říci, kam až sahá historie skoků do výšky. Dá se předpokládat, že high jump vznikl na základě tréninku psů na „spring pole“. Spring pole je zavěšený pešek do vzduchu, převážně na pružícím lanu přes strom či speciální rampu (šibenici), kdy je pešek v takové výšce, aby pes v zákusu dosáhl na zem pouze zadníma nohama. V rámci kořistnického pudu pes s peškem lomcuje, trhá jej, a snaží se jej získat. Zapojuje tak převážně zádové svalstvo, krk a zadní nohy při nových a nových „útocích“ na peška. Pes má tendenci na peška vyskakovat, tudíž se dá předpokládat, že vznikla zvědavost, jak moc vysoko je pes ochoten pro peška vyskočit a jak silný může mít zákus.

High jump tehdy…

Psi a feny soutěžili v počátcích této disciplíny společně. Povolených faulů (neplatných pokusů) bylo daleko více. Konkrétně u HJ byly povoleny dva fauly na každé zdolávané výšce – končilo se až třetím faulem. Pes tedy na každou výšku, kterou mu majitel (handler) určil, mohl skákat třikrát, pokud se třetí pokus vydařil. Také je ale pravdou, že mnoho psů tuto disciplínu zcela neovládalo a končívali diskvalifikovaní již na základních výškách. Ono vyskočit do vzduchu více jak 160 cm s pevným a jistým zákusem, kdy pešek v hubě trhne takovou silou, jakou pes svou razantností vyskočí a kolik váží, se všema čtyřma nohama ve vzduchu, bylo pro mnohé oříškem. Taktéž nebylo zcela snadné, i když pes tuto práci znal, srovnat se psychicky s cizím prostředím, množstvím dalších psů a atmosférou obecně. To vše je umocněno typickou povahou tohoto plemene. Mnoho adrenalinu a testosteronu, dalo by se říci…Většinou byli cíleně trénováni psi handlerů, kteří už s disciplínou měli předchozí zkušenosti nebo se snažili čerpat informace o tréninku ze zahraničí.

Přesto se našli jedinci, kteří jen pod vedením svých majitelů, a bez nějaké systematické přípravy, končili platnými pokusy vysoce nad dva metry.

… a dnes

Samozřejmě, že v době devadesátek a ještě kolem roku 2000 se svět bull sportu točil hlavně kolem APBT (Americký pitbulteriér) a sem tam nějakých AST (americký stafordšírský teriér) a kříženců těchto plemen. APBT v těchto letech u nás převážně vážil více jak 25 kg a měl kohoutkovou výšku přes 50 cm. Menší a nižší psi byli spíše vzácnou výjimkou. Postupem času se k nám začala dostávat do chovu i jiná zahraniční krev a současnost je přesným opakem. To může být i důvodem současných výsledků, které se sice k rekordům blíží nebo jej dorovnávají, ale již dlouhodobě nepřekonávají. Dříve se opravdu výjimečně objevili na soutěži i SBT a AB (stafordšírský bulteriér a anglický bulteriér). Časem však přibývali nejen závodníci se zkušenými a trénovanými psy, ale také s těmito plemeny, a proto docházelo a stále dochází ke změnám v pravidlech i rozdělení kategorií. Dnes už SBT/AB má kategorii vlastní, nebo se psi ve skokových disciplínách rozdělují do kohoutkových výšek, resp. do určitých rozmezí. Už dávno se místo stromů začaly používat speciální konstrukce, které si pro trénink pořizují nejen tréninková centra, ale i jednotlivci k sobě domů, na zahradu.

Jak vysoko vyskočí?

Jedním z prvních oficiálních rekordů byla výška 220 cm psem Brunem od p. Radimovského (z roku 2000 Pit Bull Show Stříbrný rybník v HK pořádaná KAPBT). Současný rekord v ČR je vedený pod klubem W. B. T. (o rekordech v ČR a klubu více info později) s výškou 235 cm psa Sorbona p. Hrouzka z roku 2001 na Pit Bull Show Křivonoska. Nezapomenu zmínit rekord ve fenách – 230 cm zdolaných fenkou Chelsea majitelky Denisy Mejzlíkové z roku 2016, taktéž na Pit Bull Show Křivonoska, kdy už se ale bull sportů účastnilo daleko více kříženců a jiných bull plemen. Přestože tato disciplína prošla mnoha změnami, výsledky psů se neposunuly tak moc, jako v jiných disciplínách.

Z high jumpu vznikla pravděpodobně i další disciplína nazývaná hang time, kde se měří doba, po jakou je pes schopen a ochoten zákus ve vzduchu držet. O tom ale zase příště.

Ten, kdo bull sportům již propadl, ví, o čem mluvím, když říkám, že bull sporty nejsou hobby, ale způsob života.

Lucy

Foto:  konstrukcí pro HJ a Spring pole (archiv W. B. T. – Open Club, z. s. fotograf: Olivie Žižková a  www.dogsport.cz), ostatní foto archiv Lucy knl., fotografie jsou ilustrační