Byl to osud!!!

Čas plyne jako voda a my vám dnešní den rádi zpříjemníme posledním ze série rozhovorů o briardech. Ani tentokrát se nebudete nudit, neboť povídání to bude velice zajímavé a jako z pohádky. Ostatně splněné sny ani jinak vypadat nemohou...

Asi každý majitel nebo chovatel má svou nezapomenutelnou psí hvězdu, svůj psí osud. Pro spolumajitelku chovatelské stanice Brian´s Star Jitku Šerkopovou to je jistě její první a dnes už jedenáctiletý briard Brian Badria´s Darling A že jde o jedince zcela výjimečného, se nakonec můžete přesvědčit i sami.

Jitko, začnu již tradičně – kdy u vás vlastně propukla ta pravá briardí láska?

Láska ke psům mi byla dána asi do mého genetického základu. Jako malá holka jsem domu přivedla každého zatoulaného psíka z ulice, ale bohužel žádný u nás nesměl zůstat. Vždycky jsem říkala, že až budu mít jednou svůj byt, tak budu mít psa. Když jsem tedy jako dítě nemohla mít svého vlastního, chodívala jsem u nás v ulici k jednomu plotu, kde bydlel krásný impozantní chlupatý, tehdy ještě kupírovaný pes. To jsem samozřejmě vůbec netušila, že to je briard. Po několika týdnech si jeho majitelé všimli, že tam sedím a povídám si s jejich psem. Pozvali mě dál a nechali mě si s ním pohrát. A tak jsem se dozvěděla, o jaké plemeno se vlastně jedná. Mým prvním psem se ale nestal briard, nýbrž německý ovčák bez PP typu Rex. Pes, který velmi ovlivnil mě i mé děti. Pes, který byl ochotný položit za nás život a splnit jakékoliv přání. Jezdil s námi všude. Kam přijel, tam si každého ihned získal. Děti s ním chodili po sídlišti a předváděli jeho kousky, jezdívali jsme na dovolenou do kempu a každý rok všichni čekali, až se tam objevíme a on zase bude vozit děcka po rybníku. Tak jsem se s ním dostala na první cvičák, začala skládat první zkoušky a jezdit na první závody. Když nás opustil, bylo u nás velmi smutno a ticho. Věděla jsem, že takový německý ovčák už nikdy nebude. Tak jsme začali přemýšlet o jiném plemeni.

Aha, a tak asi přišel i ten první briard, že? 

Ano, ale nepředbíhejme. Takže po odchodu mého psa jsem si prohlížela na internetu obrázky plemen psů a najednou jsem tam uviděla toho krásného impozantního chlupatého krasavce. A mně se okamžitě vybavily vzpomínky na dětství. Bylo rozhodnuto – bude to briard. Celý týden jsem přemýšlela, kdy že si ho pořídím. Původně jsem totiž chtěla opět psa bez PP, a když už skoro měsíc bylo doma tak prázdno, tak jsem jednu květnovou neděli 2007 sedla k internetu a začala hledat. Byla jsem zoufalá, žádný tam nebyl, až najednou na mě vyskočily dva inzeráty, ale pouze s PP. No nic, tak bude s PP. První telefonní číslo to nebralo a to druhé – tam mi paní povídá: „Ano, máme volného pejska.“ Říkám jí, že bych chtěla psa na cvičení pro radost a ona, že to je super. Jen chtěla, abych se aspoň občas ukázala na výstavě. Nu což, řekla jsem si, tak ho párkrát ukážeme. V té době by mě nenapadlo, že s ním objedu skoro celý svět, složím tolik zkoušek a zúčastním se bez počtu závodů – BYL TO OSUD.

A já už asi tuším, o jakého psa jde. Je to váš Brian, že? Povězte nám o něm něco víc, protože je to opravdu výjimečný pes.

Jak popsat Briana? Dá se dokonalost vůbec popsat? Pro mě je naprosto výjimečným psem. Je to pes s velkým P, pes se srdcem bojovníka, pes se srdcem plným lásky a odhodlanosti. Vždycky jsem si myslela, že učím já jeho a najednou zjistíte, že je to naopak. Brian očaroval mnoho chovatelů nejen exteriérem, ale především svou povahou. Jeho povahové testy dostávaly nejvyšší známku. Brian je osobnost se vším všudy. Venku aktivní sportovec, doma mazel a pes, který spí na gauči a chce se „pochovat“. Ovšem když by vám někdo chtěl ublížit, stane se z něj neohrožený ochránce. Brian je nadaný sportovec – ať jsme zkusili jakýkoliv sport, tak tam zazářil a dělal vše s chutí a nadšením. Bylo mu jedno, jestli je zima nebo vedro. Byl ochotný s vámi jít třeba na kraj světa. Jenže když chcete dělat něco pořádně, tak nejde plácat páté přes deváté. Rozhodla jsem se tedy pro sportovní kynologii. A když dosáhl důchodového věku, přešla jsem na pasení.

Kolik tedy nyní máte psů?

Když byly Brianovi dva roky, moje dcera si přála také chodit na cvičák a pracovat se psy. Tak jsme pořídily druhého – Danteho. Toho nám však bohužel z důvodu výšky a zdravotních problémů do chovu nezařadili. Nicméně je to skvělý parťák a pes, který složil také mnoho zkoušek včetně těch nejvyšších. Když začal Brian plodit potomky, věděla jsem, že chci jeho krev. Po návštěvě krásné plavé feny ze Švédska bylo rozhodnuto a přijel k nám Brianův syn Kairro. Kairro byl přesně psem, který splnil, ba překonal všechna má očekávání z tohoto spojení. A pak přišla ta rána! V jeho necelých třech letech byl otrávený. Víc bych se o tom nerada rozepisovala, jelikož i dnes to jsou velmi bolestivé vzpomínky.

Tak to je mi opravdu velice líto, je neuvěřitelné, co všechno lidé dokážou. Nebudu vás tedy trápit a budeme pokračovat. Takže současný stav je Brian, který ačkoliv nevypadá, je už v letech a Dante. Rozhlížíte se už po dalším zvířeti?

Ano, Brianovi je již jedenáct let a tak se samozřejmě rozhlížím. V jednom mám ale jasno! Bude to jeho krev. Za tímto účelem a vzhledem k mým nárokům na povahu jsem se rozhodla založit s kamarádkou Zuzanou Kotrbancovou vlastní chovatelskou stanici Brian´s Star. Zakladatelkou chovu bude Brianova dcera Izabo od Labíčka V dnešní době mnoho chovatelů zapomíná na povahy a spíše se soustředí na tituly a zvučná jména. O tom jste ale ve vašem magazínu napsali krásný článek na téma populační genetika. Myslím, že by si ho mnoho chovatelů mělo přečíst (článek naleznete ZDE).

Opět se vrátím na začátek, chovatelka vašeho prvního briarda měla přání, abyste se občas ukázala na výstavě. Sama jste to přijala s tím, že to sem tam přežijete. Co se ale stalo, že jste nakonec úspěšně objela kus světa a dokonce získala druhou cenu na prestižní výstavě Crufts?

Začalo to naprosto nenápadně. Jedete na jednu výstavu, seznámíte se s partou lidí, dostaví se první úspěchy a hned slyšíte, když máš jednoho CAJCe, dodělej si Junior šampiona, a když je i první CAC, bylo by dobré udělat i titul Český šampion a najednou, když přijde první CACIB, tak šup, ať máte i Interšampiona. Pak se začnete domlouvat, že se sejdete na té či oné výstavě a najednou jezdíte a těšíte se na další setkání. Pohltí vás to, ani nevíte jak. Najednou přijde další titul a další. Samozřejmě máte radost a spousty nových přátel a zkušeností. A ty výstavní úspěchy jsou spíš takovým bonusem. Byli jsme v mnoha státech, ale opravdový a nezapomenutelný zážitek je Crufts. Tenkrát kdybych se zeptala chovatelky, jestli mám jezdit, by mě odpověděla, že ne! A on získal druhou cenu ve velké konkurenci a to mu bylo teprve dva a půl roku. Tenkrát naše výprava s chovatelskou stanicí absolutně zazářila, jelo tam šest psů a všichni si domů odvezli nějakou cenu. Ano, Brian získal mnoho titulů na poli výstavním, ale nejvíc jsem pyšná na jeho selektione – testy povahy a zařazení do prestižního chovu.

Přiznávám se, že mám opět husí kůži. Protože léta chovám jen vlkošedé německé ovčáky, tudíž jdou tyto výstavní radosti mimo mě. Musí to být nádhera. Nicméně mě jako laika přes chov briardů zajímá, co je to přesně to „selektione“ – test povahy a zařazení do prestižního chovu?

Běžně se pes uchovní absolvováním bonitace, což je jedinec bez závažných exteriérových vad. Ale selektione znamená, že pes musí být TOP v exteriéru, ale také projít povahovým testem. Tento test zahrnuje několik disciplín. Zkouší se různé zvuky, střelba, rušivé elementy, cizí osoby. Svírání do hloučku cizích lidí a v tom si musí s vámi pohrát a nejen s vámi, ale také s cizí osobou. Nesmí se bát, je tam nátlak figuranta. Musí zvládat rychlý vzruch a rychlý klid. Selektione se může lišit podle pořádající země. Je mnoho chovatelů, kteří na toto trénují, ale já si myslím, že opravdovou povahu stejně pes jednoho dne ukáže – nebo potom jeho potomci.

Brian je výjimečný pes a neprokázal to jen výstavně, ale hlavně pracovně. Co bylo tím top signálem jít ve zkouškách dál a dál?

No, to také začalo zcela nevinně. Věděla jsem, že bych chtěla složit nějakou zkoušku, ale vlastně jsem znala jen zkoušky podle Národního zkušebního řádu, a tak jsem tedy s osmi měsíčním briardem vyrazila na cvičák. Tam povídám instruktorovi, že bych chtěla cvičit a složit základní zkoušku. On nás vzal do skupinky ostatních kurzistů a po první hodině povídá:  „Ten pes má nesmírný talent, opravdu jste s ním ještě nikam nechodila?“ A já, že opravdu ne. A on, že tedy od příště budu chodit jenom k němu. Začal se nám věnovat, no a za čtyři měsíce jsme složili naší první zkoušku ZZO. Byl mu přesně rok a devět dní. Pamatuji si dodnes, jak pan rozhodčí říkal, že briarda neviděl, ani nepamatuje a ještě k tomu tak šikovného. To mě dalo další motivaci a o sedm měsíců později to už byla zkouška ZM. Což už je prvním stupínkem ve všestranné zkoušce (poslušnost, obrana, stopa). A už v tom jedete, dalším cílem byla ZVV1. Ale to byl stále jen začátek. Až jednoho dne se mě ptá kamarádka: „Jedeš na mistroství francouzských ovčáků?“ Já na to, že ani nevím, že něco takového je. Tak mi to vysvětlila a povídá, že to je podle mezinárodního zkušebního řádu IPO. A jelikož mám výzvy ráda, aniž bych přemýšlela, jsem se přihlásila. Ovšem dovedete si představit mé zděšení poté, co jsem zjistila, že tam rozhodčí nevelí, ale musíte si celou sestavu pamatovat, to jsem málem zkolabovala.

No, a jak to tedy dopadlo, jela jste nakonec? 

Ano, jela jsem… O měsíc později vyrážíme s Brianem na náš první závod a hned na mistroství republiky. Ještě po cestě tam se učím z taháku kolik kroků je předepsaných a jak jdou za sebou povely. Byly to nervy – nezkušení a nenatrénovaní. Brian to zvládnul bravurně, sice nesplnil limit zkoušky, ale přesto se umístil z osmi závodníků na třetím místě a to druhé místo mělo stejné body (tam pak rozhodovala lepší obrana). V tomto závodě se projevila má nezkušenost. Ovšem Brian udělal velký dojem a mnoho zkušených psovodů za námi chodilo a gratulovalo. Byla jsem na něj tak pyšná. Tam nastal ten zlom v naší další kariéře. Přišly další a další zkoušky. Mnoho lidí má složeno mraky zkoušek, ale na závodě je nevidíte. Právě proto si více cením těch, kterým se podaří právě na závodech obhájit a složit zkoušku. Mým cílem bylo dojít do nejvyšší kategorie IPO3. Nejenže jsme tuto zkoušku nakonec splnili, ale také i potvrdili na několika závodech. Brian se stal několikanásobným nejlepším pracovním briadem, také se stal mistrem republiky v IPO3 a tuto královskou disciplínu obhájil i na mistroství světa. Získal jako první a zatím jediný briard titul Klubový šampion práce, na což jsem velmi hrdá. Když dosáhl důchodového věku osmi let, rozhodla jsem se mu jeho sportovní kariéru ukončit. Byť byl ve skvělé formě, ale přeci jen nechcete ho přetěžovat skoky a tvrdými střety s figuranty.

No jo, ukončit, ale ne zcela úplně. Začali jste, pokud se nemýlím, zcela jinou „kariéru“, že?

Ano, máte pravdu. Ono totiž nejde takového psa nechat bez činnosti. Brian kdykoliv viděl v ohradě ovce nebo kozy, byl jak v transu. Vždycky jsem chtěla pasení vyzkoušet, ale moc možností v této době nebylo. Až se mi jednou podařilo se přihlásit na seminář, ale jako náhradník. Pak mi volal pán a povídá, že nás vezmou, že je zvědavý, jak bude osmiletý briard ze sportovky pást. Tak vznikla další výzva. To jsem netušila, jaká to je práce, tedy pro mě, ne ale pro Briana. První setkání s ovečkami pro něj bylo absolutním zážitkem. Pro mě totální zmatek. Naše trenérka Daniela Rájová jím byla naprosto okouzlena a řekla, že tenhle pes se zkušeným handlerem může jít rovnou do nejvyšší kategorie. Naše první zkouška HWT se konala po osmi trénincích. Málokdo věřil, že v jeho věku se nám podaří dojít až do královské disciplíny IHT3. Brian je první briard, který na území České republiky tuto zkoušku splnil. A i v jeho věku se stal dvakrát nejlepším pasteveckým psem Briard klubu, má titul Klubový mistr v pasení. Briana práce vždycky bavila a vždycky pracoval s nadšením.

Jak se s briardy vlastně cvičí? Snesou zatížení odmala nebo je třeba dát mu čas, jen si hrát a s opravdovým výcvikem začít někdy později? 

Briard je jako stvořený pro jakoukoliv činnost. Hlavně když se něco děje. Víte, nejde určit, jak na které plemeno, každý pes je originál a na každého platí něco jiného. Briard se všeobecně cvičí dobře a při správně zvolené motivaci pracuje velmi rád. Není stvořený pro dril! Za mě je ideální cvičení hrou. Již odmala od prvních dnů, co si ho přivedete, jej vlastně cvičíte. Přivoláváte, odměňujete a to už je vlastně také cvičení, ale zároveň hra. Zatěžujeme postupně, ale zase platí každý jedinec je individuál a každý musí poznat, jaké zatížení je jeho pes schopný zvládnout. Co je opravdový výcvik a co je hra? Já to mám tak nějak dohromady – každý trénink je zároveň hrou a při každém tréninku je pes odměňován, někdy méně, jindy třeba více.

Jituško, já vám děkuji za krásný rozhovor a na závěr se už jen zeptám. Co byste popřála majitelům a chovatelům briardů?

Co přát? Aby měli zdravého, veselého a šťastného psa, který bude stát po jejich boku v jakékoliv chvíli. Aby jejich duše splynuly a byli si parťáky po celý život. Aby zažili tolik radosti a lásky jako já se svým Brianem. Pes je jediný tvor na světě, který vás totiž miluje víc než sebe.

Foto: archiv Jitky Šerkopové