Canisterapie (2. díl)

V ČR v dnešní době ještě stále nejsou upraveny žádné normy týkající se zooterapie a jejího využívání. Ačkoli jisté snahy se v relativně pravidelných intervalech objevují ve formě různých asociací, formy, metody práce, způsoby a zásady se organizace od organizace liší. V přehršli sdružení zabývajících se canisterapií si proto můžeme najít to své, které nám bude nejvíce vyhovovat.

Zooterapie – tedy využívání zvířat jako prvků při terapeutickém procesu – se dá aplikovat celou řadou metod a způsobů. Sem patří pro nás, coby milovníky psů, i canisterapie – tedy využití psů v léčebném procesu.

Oficiálně se rozlišují dvě metody zooterapie:

1)    Činnosti za účasti zvířat (tzv. AAA – Animal Assisted Activities). Zde se využívá toho, že zvíře přináší už svou přítomností lidem celou řadu pozitivních věcí – radost, štěstí, spokojenost. Je dokázané, že přítomnost zvířete má pozitivní vliv i na fyzickou stránku člověka. Do skupiny AAA patří i péče o zvíře – tedy třeba i chovatelské a zájmové kroužky, v našem případě třeba česání psa, umytí misky nebo přinesení vody. Jde o to, že člověk se zvířetem zaobírá, vnímá ho v místnosti (prostoru), ale zvíře až tak moc konkrétně jiným způsobem využíváno není. Je zapojováno pouze okrajově a využívá se hlavně jeho přítomnosti.

2)    Terapie pomocí zvířat (tzv. AAT – Animal Assisted Therapy) – kdy se zvířata využívají za účelem ovlivnění klienta – tedy k cílené intervenci. Tím se myslí záměrné působení přítomnosti zvířete na konkrétní problémy klienta. Zvíře může být použito k posílení žádoucího chování a utlumení toho, co nechceme. Zvíře je přímo účastníkem procesu, je podstatnou a neodmyslitelnou částí. Je záměrně jím působeno na kritická místa.

Neoficiálně se v současnosti přidávají ještě další tři metody, kterými jsou:

3)    Vzdělávání za přítomnosti zvířat (tzv. AAE – Animal Assisted Education) – zvíře je účastno vzdělávacímu procesu, programu. Může být přímo zapojeno do edukativních programů a snah. V této formě jde často o zapojení zvířat do aktivit s dětmi.

4)    Krizová intervence za přítomnosti zvířat (tzv. AACR – Animal Assisted Crisis Response) – zvíře je použito zejména jako emocionální usměrňovač ve vypjatých situacích. Částečně jako odbourávač stresů působí třeba záchranářští psi, byť to není jejich hlavní poslání. Využití psů v intervenčním procesu u nás ještě není příliš zažité.

5)    Preventivní programy za přítomnosti zvířat (tzv. AAPP - Animal Assisted Primary Prevention) – kde využíváme zvířata jako prvků prevence sociálně-patologických jevů. Může se zde jednat o zapojení zvířat v primární protidrogové prevenci, případně o preventivní programy s přírodovědnou tématikou.

Ve skutečnosti ale ti „pravověrní“ canisterapeuti považují za canisterapii pouze jednu jedinou metodu – AAT, kterou mohou (a nemusí) doplnit dle potřeby metodami ostatními. Mnozí z nich začínali metodou AAA, případně AAE, následně se přesunuli k metodě AAT či obohatili svou práci dalšími metodami a mezi jednotlivými druhy přepínají dle momentální potřeby či požadavků. Ať tak či tak, ve všech metodách jde o jeden jediný princip – využít vše dobré, co nám zvíře přináší, k pozitivnímu působení na člověka.

Zvířata coby partneři

- při léčebném procesu byla využívána již v osmnáctém století v německém ústavu pro mentálně postižené. Za druhé světové války byla v Americe používána farmingterapie v rámci léčebného programu pro válečné veterány. Stejně tak psi, kteří se válek zúčastnili, měli mimo jiné i terapeutickou funkci. Se zvířaty coby terapeuty se nyní setkáme v léčebných komunitách, v nemocnicích, ve školách i školkách, dnes dokonce zcela běžně i v ústavech. Co nám vlastně kontakt se zvířetem, potažmo psem, přináší?

Kontakt se zvířetem snižuje krevní tlak a zklidňuje srdce

Již v roce 1980 dokázala R. Friedmannová, že kontakt se zvířetem výrazným způsobem pomáhá osobám po infarktu myokardu. Další studie vědců dokázaly, že kontakt se zvířetem snižuje krevní tlak a zklidňuje srdeční činnost. Zpomaluje a prohlubuje dýchání. Navozuje stav celkového uvolnění. Zvyšuje hladinu endorfinů – tedy hormonů s euforizujícími účinky zajišťující pozitivní pocity. Lépe se snáší bolestivé zákroky či bolesti jako takové, protože zvířata odvádějí pozornost člověka od zabývání se vlastním tělem. Zvířata spolupůsobí na snižování spotřeby léků proti bolesti a hlavně léků proti úzkosti. V případě epileptiků dochází k harmonizaci mozkové činnosti a snížení stresu. Zvíře blížící záchvat včas detekuje a poskytne tak postiženému možnost uchýlit se na bezpečné místo. Tímto se zároveň snižuje úzkost, kterou osoba postižená epilepsií pociťuje a zmenšuje se četnost záchvatů.

Po psychické stránce dochází k neméně podstatnému ovlivnění. Kontakt se zvířetem umožňuje jakési přemostění mezi klientem a okolím, tudíž výraznou měrou zvyšuje komunikaci klienta s vnějším světem. Objevuje se příjemný námět k hovoru, což ve vypjatém sociálním prostředí plném mezilidských konfliktů je velmi přínosné. Obyvatelé ústavů se v přítomnosti zvířete stávají vyrovnanějšími a trpělivějšími, zvíře zmírní poruchy přizpůsobení a rezignaci na organizované prostředí. To se tak díky přítomnosti zvířete stává méně institucionalizovaným. Zároveň dochází k usazení klienta v daném čase a prostoru, což je výhodné zejména u klientů s demencemi. Orientace je důležitým faktorem, který pomáhá naplnit naši potřebu bezpečí. Zvíře je důvěrně známým, příjemným podnětem, díky kterému se dobře navazuje řeč. Poskytuje možnost projevit city i možnost dotyku. Obě tyto lidské potřeby jsou u celé řady klientů výrazně omezeny, v zařízeních velmi často chybí objekty pro citové vazby. Intimní přiblížení k jiným lidem je v podstatě nemožné, mazlení se zvířaty je ale společensky přípustné v jakémkoli věku. Díky zvířeti dochází k pocitu přijetí i sebepřijetí, zvýšení vlastní důležitosti. Zvíře nerozlišuje klienty dle pohlaví, vzhledu, věku, poruch. Je tu pro každého. Není třeba mu vysvětlovat své problémy či handicapy. Zvíře se nevysmívá a zejména není náladové. Dá se s ním kdykoli popovídat, a to i nahlas.

 Živé zvíře učí děti

Živé zvíře učí děti sociálnímu chování včetně soucitu, ohleduplnosti a respektu ke všem živým bytostem. Zvířata jsou vynikajícími učiteli trpělivosti a zodpovědnosti. Odsud je již jen krůček k ekologicky uvědomělejšímu chování. Je dokázáno, že lidé, kteří doma měli v dětství živé zvíře se v dospělosti zajímali více o životní prostředí.

Přítomnost zvířete může být podnětem pro trénink kreativity, ať již jde o kreslení či modelování. Může být inspirací při nácviku řečových dovedností, hlazení a krmení zvířete můžeme využít k procvičení jemných svalových koordinací, sebeobslužných dovedností. Může být motivem k rehabilitaci i podporou v integraci. Lze je využít k posílení vzpomínek a zážitků, čímž přispějeme ke zlepšení orientaci, paměti…

Pozitivních účinků zvířete na člověka je opravdu neuvěřitelné množství. Jsou to přátelé, jejichž neverbální komunikace je pro nás, coby jejich lidské protějšky, čitelná a srozumitelná. I malé dítě je schopno vnímat jejich mimiku, postoj, oční kontakt. Jde o komunikaci na podvědomém základě, která má veliký vliv na lidskou pohodu.

Schopnost psa komunikovat s člověkem a jeho ochota být s ním v kontaktu je ve zvířecí říši naprosto ojedinělá. Ne nadarmo tuto schopnost využíváme ve všech možných sférách lidského života, od pracovní stránky, přes volnočasové aktivity až po léčbu lidské duše psí láskou. A o té si povíme příště opět něco víc.

Zdenka Prošková

předsedkyně spolku

Pes A Člověk

www.pac.mypage.cz