České lapinkoiry pohledem finské rozhodčí

Zalíbilo se vám finské národní plemeno lapinkorira a uvítali byste i pár postřehů a názorů na český chov od zkušené posuzovatelky přímo ze země původu? Pak si určitě nenechte následující rozhovor…

V sobotu 29. dubna 2023 se v Mladé Boleslavi uskutečnila klubová výstava pro u nás zatím stále ještě málopočetné plemeno lapinkoira. Přihlášeno bylo celkem dvacet šest psů a fen.  Posuzování se ujala rozhodčí ze země původu paní Elina Haapaniemi. Sama sice chová jiné plemeno, ale FL samozřejmě velmi dobře zná. Po skončení celé akce byla tak laskavá, že si na nás k našemu obrovskému nadšení udělala potřebný čas a opravdu ochotně nám odpověděla na pár zvídavých otázek.

Psy posuzuji už čtyřicet čtyři let. Ale pozor, když jsem se poprvé kvalifikovala pro posuzování, byla jsem ještě velmi mladá!

Jsou to hlavně domácí zvířata. Lapinkoiru používáme k práci ještě nahoře v Laponsku, ale jinak se uplatňují především a hlavně jako domácí mazlíčci. Doma jsou velmi oblíbené, protože jsou tak akorát velké a je to nenáročné plemeno.

Z hlavy si to bohužel nepamatuji, protože posuzuji hodně dalších plemen. U nás je to však velmi oblíbené plemeno.

No, pokud je to mezinárodní výstava nebo výstava všech plemen, může jich tam být, řekněme, čtyřicet až osmdesát.  To je dost. Na klubových výstavách se to velmi často dělí do dvou kruhů. Přihlásí se jich totiž tolik, že zveme zvlášť rozhodčího pro psy a zvlášť pro feny. 

Samozřejmě, to má každé plemeno. Pokud myslíte typově, tak ano. Řekla bych, že máme v plemeni hodně variací, a jak asi víte, původně to bylo jedno a totéž plemeno, dokud se nerozdělilo, což se stalo před desítkami let, ale stále ještě někdy vidíme, že lapinkorira vypadá trochu víc jako laponský honič. Myslím si, že u tohoto plemene je důležité, že by to neměl být hranatý pes, musí být prostě tzv. mimo čtverec, ne příliš dlouhý, a ani ne příliš krátký. Hlava je velmi důležitá a především je žádoucí plná čenichová partie. Také uši si přejeme dobře nasazené a uvnitř hodně osrstěné, a proto je vždy pečlivě prohlížím a osahávám.

Ano, záleží na tom, jak jsou nasazené. Je to velmi těžké definovat, mohu vám poslat nějaké nákresy a obrázky. Víte ale, že je to něco, co prostě vidíte okamžitě, když jsou takové, jaké mají být. A také je třeba sledovat velikost, nemohou být jakkoli velké. Musí být prostě vyvážené. 

Na vaši otázku nemohu za své kolegy odpovědět, ale za sebe se domnívám, že vzhledem k tomu, že polosvislé uši jsou ve standardu jasně zmíněny, měli by se rozhodčí řídit „evangeliem“, jinými slovy standardem. Stejně tak u takových psů, kteří mají jedno ucho vztyčené a jedno poloklopené. Máte v České republice nějaký klub finských laponců? U nás, pokud má chovatelský klub pocit, že je problém v chápání standardu plemene, může například poslat dopis rozhodčím, aby věc objasnil.

Samozřejmě, že tu byli psi, kteří se mi opravdu líbili. Zvlášť mne upoutal hnědý junior. Podle mne z něho vyroste moc pěkný pes. Pak mne zaujal pes ze třídy otevřené, který měl velmi hezky tvarovanou hlavu. A samozřejmě je moc pěkný i pes šampion. U veterána zase oceňuji, že byl stále ještě ve velmi dobré kondici.
Feny se mi jevily jako hodně nevyrovnané a celkově to bylo dost variabilní. Viděla jsem tam více fen čtvercového formátu a to my nechceme. Laponský herder je nejdelší, ale my nechceme hranaté špice. Jsou to spíš obecní špicové než lapinkoiry. A důležitá věc, kterou možná u svého plemene znáte, je, že by jedinci měli mít měkké tvary, od hlavy přes tělo až po úhlení by to mělo všechno splývat. Prostě mírně plynulé proporce po celé délce – to je žádoucí.

Den v Mladé Boleslavi se mi moc líbil. Byla jsem velmi mile překvapená, kolik pěkných FL se na tuto výstavu přihlásilo. Mnou vybraní jedinci by byli zajisté úspěšní i na finských výstavách.

Každý vystavovatel by si měl najít čas si přečíst, co přesně jednotlivé známky znamenají. Pes s výbornou je skvělým představitelem plemene s drobnými chybami. Jedinec, který získá VD, je stále dobrým představitelem plemene, ale má viditelnější vady oproti psu se známkou V. Známka dobrá znamená, že pes je stále v typu, ale vykazuje vady týkající se hlavy, očí, výrazu nebo např. pohybu. Známku dostatečná zadávám jedinci, který vykazuje vážné vady a není právě nejlepšího typu. Nezapomínejme ale, že standard popisuje také množství vad, které znamenají diskvalifikaci.

Myslím si, že je třeba klást větší důraz na hlavu, aby se dosáhlo správného typu. A pak je třeba věnovat pozornost čenichu, který chceme mít plný. Všimla jsem si, že některé ocasy byly příliš krátké a nízko nasazené. Takže si i na tento znak musíte dávat větší pozor. A pak je tu ještě barva očí, nechceme světlé oči, musí ladit s barvou srsti. Ale pokud je světlé, je velmi často příliš „tvrdé“ a tito psi by vždy měli mít jemný výraz.

Moc děkujeme za vaši vstřícnost a pěkný rozhovor.

Jitka Bastl Hořáková

Veronika Brown Hošková

Foto: archiv Jitky Bastl Hořákové