Českého teriéra považuji za jedno z nejpříjemnějších plemen!

Máme tady pro vás další moc pěkný rozhovor k plemeni měsíce! Tentokrát si budeme zejména o chovu českých teriérů, reprodukci, ale také o jejich uplatnění v běžném životě povídat s Bc. Vladimírou Tichou. Takže to už je samo o sobě zárukou nejen úspěchu, ale i přísunu kvalitních informací. Tak si to užijte…

Paní Vladimíra Tichá je nejen hlavní poradkyní chovu v Klubu chovatelů teriérů, ale také mezinárodní rozhodčí pro posuzování exteriéru psů, tudíž jsme moc rádi, že k tomuto rozhovoru laskavě svolila a podělí se s námi o svůj pohled na jediného teriéra, který zároveň patří i mezi naše národní plemena a může být dobrým „lovcem“, ale i prima rodinným společníkem.

Dobrý den, českého teriéra považuji za jedno z nejpříjemnějších plemen. Není příliš náročný, není agresivní vůči psům ani lidem, dobře se snáší s ostatními domácími zvířaty a jeho nároky na péči nejsou nijak náročné. Podle mě je to plemeno, které bude dělat radost majitelům od dětí až po seniory. Určitě to ale není pes, který by s majitelem uběhl padesát kilometrů podle kola. Je to krátkonohé plemeno a jako takové má svá omezení. Určitě je příjemná nelínající srst, která se upravuje stříháním.

Český teriér má stále své lovecké vlohy, najde uplatnění při výkonu práva myslivosti a dokonce se pro něj pořádá i soutěž v loveckém výkonu. Dnes je ale spíše plemenem společenským. Myslím si, že se mu budou líbit veškeré aktivity, které fyzicky zvládne. Viděla tančící české teriéry a také čecháčka připraveného jako pomocníka pro handicapovaného majitele. Podával klíče, telefon, otevíral ledničku a sundával majiteli rukavice a ponožky.

Českého teriéra zastřešují dva chovatelské kluby, samostatný Klub chovatelů českých teriérů (https://www.ceskyterier.cz/) a Klub chovatelů teriérů (https://www.kcht.cz/). Ač to není v české kynologii běžné, nedochází mezi kluby ke sporům. Propagační aktivity zastřešuje spíše Klub českého teriéra, KCHT na ně ale finančně přispívá. KCHT naopak zastřešuje plemeno v rámci soutěží v loveckém výkonu. Jedná se o plemeno málopočetné a moc možností ve směrování chovu do budoucna nemáme.

Chovná základna není příliš široká a problémem je nebezpečí příbuzenské plemenitby. Ono plemeno samotné vzniklo z malého množství jedinců, takže k inbreedingové depresi je jen krůček. Počty narozených štěňat nejsou nijak závratné (viz přiložená tabulka), v posledních dvou letech se zdá, že se trochu zvedají.

Chová se po celém světě. Svého času patřil mezi nejoblíbenější plemena v NDR. Měli tam ale problémy s množstvím chovných jedinců a tak do chovu pustili jedno z výchozích plemen, sealyham teriéra. Výsledkem sice byl životaschopný, ale plemeni nepříliš odpovídající těžký hrubý pes. Hodně se plemeno chová v severských státech, výborný chov má Holandsko a českého teriéra najdete také v USA a ve Velké Británii.

Zatím mezi kluby dohodnuté omezení příbuzenské plemenitby není.

Osobně bych hledala stejný plemenný typ. Vyhnula bych se příliš těžkým jedincům a pozor bych dávala na absenci řezáků, podkousnuté špičáky a zálomky na ocase.

Nemyslím si, že české teriérky při krytí projevují příliš velký temperament. Při krytí někdy dochází k problémům spíše z menšího temperamentu psů samců.

Zabřezávání u českých teriérek je stejné jako u ostatních plemen. Jen snad stojí za upozornění, že řada fenek tohoto plemene bývá ke krytí poměrně brzy, někdy už okolo sedmého dne. Určitě se vyplatí pracovat s určením hladiny progesteronu. Počty štěňat ve vrhu jsou různé, nedá se to paušalizovat.

Čeští teriéři bez průkazu původu snad vůbec neexistují. Není to módní plemeno, takže ze strany množíren o něj není zájem.

Osobně si myslím, že v současné době nejde ani tak o zlepšování chovu jako spíše o udržení plemene jako takového. Myslím si, že se český teriér povedl a nic bych na něm neměnila.

Čecháčky mám obecně moc ráda a mám moc ráda i lidi okolo nich. Nedělá mně radost, když někdo přivede psa do kruhu zanedbaného, se špinavou a neopečovávanou srstí. Český teriér má proti ostatním teriérským plemenům jiné nesení ocasu. Nesmí být nad úrovní hřbetu. Jedna věc ale je standardní prut a jiná bázlivost. Ta mně vadí u všech plemen včetně českého teriéra. Nemám ráda těžké hrubé a lymfatické typy, jaké někdy vidíme v zahraničí, nemám ráda ani slabounké chudinky. Stejně jako u ostatních plemen jsem ráda, když vidím důvěru mezi českým teriérem a handlerem. V poslední době mě těší nové tváře v kruhu českých teriérů a těší mě kvalita našich psů.

Přála bych si, aby počty českých teriérů trochu stouply, ale naopak by mě mrzelo, kdyby se naše národní plemeno stalo plemenem módním se všemi důsledky, které u příliš oblíbených plemen vidíme. Plemeni bych přála solidní chovatele a chovatelům bych přála úspěchy v chovu a slušné nabyvatele štěňat. Český teriér je plemenem schopným dělat svým lidem radost a je škoda, že se o tom moc neví.

Moc děkuji za pěkné povídání.

Michaela Weidnerová

Foto: Jan Tichý, Pixabay