Český strakatý pes je veselý a výjimečně přátelský!

Fandíte českým národním plemenům a rádi byste se u nás seznámili s dalším z nich? Pojďme si tedy blíže představit ani velkého, ale ani malého českého strakatého psa, kterého si jistě řada z vás na první pohled zamiluje a začne po něm více pokukovat. Nakonec kdo by nechtěl mít doma příjemné a pohodové zvíře, že?

Český strakatý pes má za sebou poměrně pohnutý osud. Když se totiž blíže podíváme do jeho dávné historie, zjistíme, že tento původně laboratorní pes, když se měl stát samostatným plemenem, pro nezájem lidí málem vyhynul, což by bylo rozhodně škoda. V průběhu let se totiž vyprofiloval jako velmi příjemný, snášenlivý, naprosto neagresivní, ale na druhou stranu i akční společník, který se hodí k celé řadě nejrůznějších aktivit. Navíc jeho vzhled, velikost a nenáročná údržba jistě splňují požadavky nejedné rodiny.

Nepřiliž šťastný počátek…

Není žádnou novinkou, že český strakatý pes je vlastně původním názvem Horákův laboratorní pes, kterého vyšlechtil známý kynolog pan František Horák. Vzhledem k tomu, že ke šlechtění došlo na půdě fyziologického ústavu Akademie věd v 50. letech minulého století, je patrné, že úděl tohoto plemene nebyl z počátku zrovna snadný. K výzkumným účelům se tehdy využívali různí psi nejen rozdílného věku, vzhledu a pohlaví, ale také zdravotního stavu. Je celkem logické, že nesourodá skupina vykazovala i nesourodé výsledky studií. A proto se tehdy pan František Horák rozhodl vyšlechtit vlastní plemeno psů, které by bylo vhodné pro výzkumné účely. Ostatně v této činnosti nebyl žádným nováčkem. Pro výzkumné účely bylo tedy třeba vyšlechtit plemeno, které by bylo středně velké, bez extrémních anatomických znaků, neagresivní, mírné a mimo jiné také plodné a snadno udržitelné v laboratorním chovu.

Majitelé a chovatelé ČSP tvrdí, že jsou to výjimečně přátelští a veselí psi. Možná za to mohou genetické základy, které jim do vínku vložili dva jedinci, kteří byli tehdy umístěni v psinci v Akademii věd. Jednalo se o dva křížence, desetikilový samec byl podobný teriérovi a jmenoval se Míša, fenka Riga byla zase podobná německému ovčákovi a vážila dvacet pět kilogramů. V prvním vrhu se jim narodilo devět štěňat, dvě z nich (pes a fenka) byla tříbarevná, černo-žluto-bílá a krátkosrstá. Dostali jména Míša 1 a Dáša 6. Další chov pokračoval na těchto dvou jedincích, protože kromě toho, že předběžně odpovídali představám tvůrce plemene, nesli zajímavé a líbivé zbarvení. Spojením Míši 1 a Dáši 6 byl v roce 1955 získán vrh devíti tříbarevných a tečkovaných štěňat. V počátcích šlechtění byl za účelem zlepšení konstituce plemene použitý i německý krátkosrstý ohař Alan, který vnesl do chovu vlohy pro hnědé zbarvení srsti. Pan Horák uskutečnil i pokusné křížení s dalšími plemeny – ovčákem, bulteriérem a pointrem. Potomci těchto křížení však do dalšího chovu nezasáhli. Pod názvem Horákův laboratorní pes bylo plemeno zaregistrováno v plemenné knize Československého svazu chovatelů drobného zvířectva v roce 1960 a současně byl schválen i jeho standard. Veřejnost tyto psy téměř neznala, ústavní brány opouštěli jen výjimečně. Vůbec poprvé se oficiálně představili na Celostátní výstavě služebních plemen psů v Praze – Chuchli konané 27. 8. 1961. Zde bylo předvedeno celkem šest zástupců plemene

Plemeno málem vyhynulo

Předání do rukou běžných chovatelů na počátku 80. let 20. století se z původního počtu asi čtyřiceti psů dočkala jen hrstka. Pod novým názvem Český strakatý pes (ČSP) si je rozebralo pár nadšenců, kteří věřili, že se jim brzy podaří plemeno rozmnožit a učinit atraktivním pro širokou veřejnost. První vrh mimo ČSAV se narodil 10. 9. 1981. V odborném tisku vyšlo několik článků, český strakatý pes se zařadil mezi další v té době tvořená a regenerovaná česká národní plemena a vše se zdálo být na dobré cestě. Po několika letech však nastal útlum, kvůli němuž se český strakatý pes ocitl na pokraji vymření. Důvodem byl jednak malý zájem veřejnosti, ale i problémy při odchovu štěňat. Chovatelů ubývalo a těch několik málo psů a fen, kteří se v té době účastnili plemenitby, jen s obtížemi předávalo dohasínající pochodeň plemene dalším generacím. Na živu zůstalo jen pár „papírových“ psů a fen. V tak špatném stavu se plemeno nikdy předtím nenalézalo.

Naděje svitla na počátku 90. let, kdy se podařilo najít několik dalších zvířat. Majitelé společnými silami překonali počáteční nezdary a dostali tak plemeno z nejhoršího. První fena použitá ke snížení příbuznosti byla kříženka bígla jménem Cilka. Dále pak byl přikřížený malý münsterlandský ohař Don z Levíku a náhodní kříženci Ben a Kerberos. 

Za zakladatele plemene se považuje pes, kterého má v rodokmenu dnes snad každý český strakatý pes, i když už ne třeba úplně viditelně. Je jím Argo STŘÍBŘECKÝ RYBNÍK, nar. 4. 8. 1989, N Reg/CSP/258/89/93, jehož posudek zní: středně velký, dobře tečkovaný, robustní, chybí oba dolní P4, srst krátká, barva černo-žluto-bílá, CAC, Klubový vítěz.

Zdroj: www.strakaci.cz

Připomíná krásného voříška…

Myslíte si, že se díváte na krásného a barevně zajímavého voříška a ejhle. Ono je to plemeno s rodokmenem a jeho hrdý majitel vám o něm začne okamžitě vyprávět. Ano, řeč je o českém strakatém psu, který je tříbarevný a středně velký na první pohled opravdu připomínající spíše voříška. Má vyváženou lehčí konstituci mírně obdélníkového tělesného rámce. Dle platného standardu jsou velice důležité tři proporce. Délka trupu musí tvořit 110 -120 % výšky v kohoutku. Hloubka hrudníku tvoří 50 % výšky v kohoutku a délka hlavy tvoří 40 % kohoutkové výšky. Hlava je lehká, klínovitého tvaru s nevýrazným stopem. Čenichová partie je stejně dlouhá jako mozkovna. Nosní houba je u černo-žluto-bílých jedinců černá a u hnědo-žluto-bílých hnědá. Z výrazu hlavy by mělo být na první pohled patrné, zda se jedná o psa nebo fenku. Skus je pravidelný a nůžkový. U českého strakatého psa je typické, že občas chybí nějaký zub. Jde-li se o premolár či molár, nejedná se o vadu vylučující z chovu. Barva očí se odlišuje podle zbarvení srsti. U černo-žluto-bílých jedinců jsou tmavohnědé, u hnědo-žluto-bílých je barva očí světlejší. Poměrně malé uši ve tvaru V jsou klopené dopředu. Krk není příliš dlouhý, má volnější kůži na hrdle a přechází v rovný a pevný hřbet. Hrudník je dobře utvářený, při pohledu shora se zužuje směrem k zádi. Ocas se zužuje do špičky a je nesený ve tvaru šavle nad úrovní hřbetu, ale zase ne příliš vysoko. Zakroucení do strany není žádoucí.

Existují dvě varianty typů srsti, a to krátká i dlouhá. Krátká srst je patrová, s výraznou podsadou především v zimním období. Dlouhá srst je nepatrně zvlněná s podsadou. Na hrudních končetinách tvoří praporce a na pánevních pak kalhoty. Zbarvení srsti je vždy trikolorní. Buď se jedná o černo-žluto-bílé nebo hnědo-žluto-bílé zbarvení. Základní zbarvení je tmavé (černé či hnědé) se žlutými znaky a v kombinaci s bílou. Důležitá je také správná výška – u psů je to 45 – 53 cm, u fen 43 – 51 cm. Hmotnost se pohybuje u obou pohlaví v rozmezí 15 – 20 kg.

Povaha je naprosto ideální

Český strakatý pes je přátelské a milé zvíře. To jsou stoprocentně jeho základní povahové rysy. A stejně jako u každého jiného plemene se i jeho povaha odvíjí od původního využití, které v tomto případě nebylo zrovna veselé. Je ale jasné, že laboratorní pes nesměl být agresivní vůči lidem, musel se dobře snášet ve smečce, snadno se podřídit a obvykle sám nevyvolával konflikty s lidmi nebo jinými psy. Pokud má dobrou výchovu, pak se prakticky ochotně skamarádí i s jinými zvířaty, například i s morčaty, králíky nebo kočkami. Je ale také výborným hlídačem, který spolehlivě ohlásí štěkotem každého vetřelce, avšak neublíží. Není přehnaně uštěkaný a dá si snadno vysvětlit, kdy to smí nebo nesmí dělat. Povahově je velice tvárný, jeho výchova není náročná. Hodí se prakticky do jakéhokoliv prostředí a dokáže se všemu přizpůsobit, ať už jde třeba o lesní samotu nebo centrum velkoměsta. Je ale také velice vázaný na svou rodinu a lépe se cítí, pokud je její součástí a bydlí se svými lidmi v bytě.

To ale neznamená, že by nedokázal žít na zahradě. Ostatně jeho hustá párová srst ho dobře chrání před nepříznivým počasím po celý rok. Díky své skvělé povaze se toto zprvu laboratorní plemeno uplatní v některých druzích kynologických sportů. Výborně se k němu hodí například agility, kde uplatní šikovnost a rychlost. Hodí se ale třeba i na canicross nebo dogtrekking  a jeho majitelé často hovoří o výborném nosu a práci s ním. Takže lze vyzkoušet i sporty, jako jsou například nosework, obedience či různé pachové práce. Nesmíme ale zapomenout, že díky své přátelské a otevřené povaze by český strakatý pes našel jistě uplatnění i při canisterapii.

Jak náročná je socializace a výchova

V průměru je strakáč velmi temperamentní, neunavitelný, veselý, učenlivý a vcelku snadno vychovatelný pes. Ovšem jen v rukou těch, kteří se psy zkušenosti mají a umějí toho využít. U nezkušených majitelů, zejména pak u těch, kteří si ho pořídí jako prvního psa, může snadno nastat problém. Je potřeba nepodcenit socializaci ve štěněcím věku. Je velmi dobré navštěvovat psí školku a již od malička učit psa přivolání, odložení a odpočinku. ČSP je pes vhodný k různým sportovním aktivitám, měl by být společenský a neagresivní.

Ferda mravenec – práce všeho druhu

Možná by někdo mohl namítat, že tento pes se vlastně k ničemu nehodí, protože jeho původní poslání, za kterým byl vyšlechtěný, je vlastně bez jakékoliv aktivity. Inu opak je pravdou. Díky skvělé povaze a bezvadné tělesné konstituci mu sedí většina psích sportů, snad jen s výjimkou některých vyšších zkoušek ve sportovní kynologii, kde je zapotřebí například obrana. Tito psi jsou milující tvorové a obranu nikdy nebudou brát tak jako plemena jiná k tomu určená. To ale neznamená, že nejsou schopni se něco z této disciplíny naučit. Fyzicky jsou velice zdatní a obratní.

Nenáročný pohodový psík

Jak již bylo několikrát řečeno, je to pes, který rád žije v přítomnosti svého pána a jeho rodiny. Z tohoto důvodu se nejlépe hodí do bytu. Jeho srst mu však umožňuje i celoroční pobyt venku, pokud má k dispozici dobře vybavený kotec, který jej ochrání před nepřízní počasí. To ale platí prakticky pro všechny psy. Je to také velmi aktivní pes a proto potřebuje dlouhé procházky nebo sportovní využití. Rád si také hraje s ostatními psy a měl by k tomu tedy dostat příležitost. Srst není nijak náročná na údržbu, má samočistící schopnost. Pokud se jedná o dlouhosrstou variantu, je vhodné kožíšek pravidelně vyčesávat. Důležitá je také preventivní péče o zuby, uši a drápky. Jakýkoliv kontakt s majitelem je pro psa doslova blahem a tak péče například v podobě vyčesávání chlupů je opravdu radostí. Když  zohledníme i stravu, pak můžeme říci, že i na ni je nenáročný. Dobře snáší jak granulované, tak i doma připravované krmení.  

Na každém šprochu pravdy trochu

Často je od lidí slyšet, že protože bylo toto plemeno vyšlechtěno za účelem laboratorních pokusů, je tedy určitě velmi nemocné. Takto to ale formulovat opravdu nelze. Ono po pravdě řečeno, každé plemeno si s sebou něco nese. Pan Horák na strakáčcích  například zkoumal i dědičnost epilepsie. A protože strakáči jsou si dodnes docela příbuzní, mají ve svém genetickém vybavení i tuto nemoc. Není to však ve velkém měřítku, její výskyt je srovnatelný s průměrem celkové psí populace, ale mělo by se s tím počítat. Naštěstí jsou mezi chovateli i majiteli zodpovědní lidé, kteří právě výskyt epilepsie klubu hlásí. A díky tomu se daří její výskyt držet na minimální možné úrovni. Kromě ní se sleduje také dysplazie kyčlí a luxace patel. Od roku 2007 jsou obě vyšetření povinná k uchovnění. Z dalších nemocí se občas vyskytne nějaká srdeční vada, potravní intolerance nějaké složky, čin alergie.

Současný český chov

Současný chov českého strakatého psa zastřešuje Spolek českého strakatého psa, který tak činí teprve od 1. ledna 2022. Dříve se o jeho zastřešení staral Klub málopočetných plemen psů. Nově bylo u nás povoleno připustit do chovu i fenu s DKK D, ale pouze na jeden vrh za život. Toto je platné od 1. ledna 2023. Aktuální pravidla – podmínky pro zařazení jedince do chovu jsou:

Minimální věk k bonitaci: 15 měsíců. K chovu mohou být použiti jedinci až v den, kdy dosáhnou věku 18 měsíců. Feny mohou být chovné do 8 let věku, psi neomezeně. Exteriér - posouzení na výstavě pořádané Spolkem ČSP, zařazení ve třídách: mladých, mezitřída, otevřená, pracovní, vítězů, veteránů. Zdraví – skus nůžkový, plný počet řezáků a špičáků, vyšetření luxace patel (LP) ve věku minimálně 12 měsíců od libovolného lékaře s atestací na toto vyšetření, rentgenové vyšetření na dysplazii kyčelních kloubů (DKK) ve věku minimálně 12 měsíců. Psi jsou zařazování do chovu s výsledkem DKK do stupně 3/3 (D/D) včetně, feny do stupně 2/2 (C/C) včetně ve věku minimálně 12 měsíců, feny se stupněm DKK 3/3 (D/D) mají chovnost omezenou na 1 vrh. Luxace patel (LP) je přípustná do stupně 2/2 u obou pohlaví. Úspěšné absolvování bonitace. Počet vrhů: 1 vrh za 1 kalendářní rok. Jedna chovná fena může mít maximálně 4 vrhy za celý život (platí od 1. 1. 2020). Pes může mít max. 40 potomků za život. Jedinci, kteří nemají uši dopředu klopené ve tvaru písmene V a nepřiléhají ke skráním, jsou uchovnění s omezením na 1 vrh/krytí. Jedinci, kteří mají ocas stočený tak, že se jeho špička dotýká hřbetu, či je zakroucený do strany, jsou uchovnění s omezením na 1 vrh/krytí.

Věděli jste, že…?

V průběhu 60. let si strakáči zahráli i ve filmu, a to v trilogii Dýmky a v Obchodu na korze. V roce 1979 požádal pan Horák o převzetí plemene do řádné evidence Českého svazu chovatelů, aby mohl pokračovat mimo ČSAV. Ovšem než bylo převedení ústavních psů do rukou zájmových chovatelů opravdu odsouhlaseno a uskutečněno, uplynuly ještě zhruba dva roky.

A nám už na závěr nezbývá nic jiného než popřát našemu národnímu plemeni do nadcházejících let mnoho úspěchů v dalším chovu a především zdravou, povahově vyrovnanou, exteriérem odpovídající a dostatečně početnou chovnou základnu. Jedině tak má český strakatý pes šanci v budoucnu na mezinárodní uznání FCI.

Plemeno v datech

Rok 1955 – první vrh devíti štěňat, do dalšího chovu požitá dvě

Rok 1960 – schválený první standard

Rok 1961 – první předvedení na výstavě v Praze-Chuchli

Rok 1981 – první narozený vrh mimo ČSAV

Iveta Panýrková, Simona Šádková

Foto: archiv www.strakaci.cz

Zdroje informací: www.strakaci.cz, www.spolekstrakacu.cz

Portrét plemene Český strakatý pes

Originální název	Český strakatý pes
Zkratka plemene	CSP
Číslo standardu	0
FCI skupina	N - FCI neuznaná plemena
Velikost	střední (31 - 60cm)
Druh srsti	krátká
Vhodnost	pro začátečníky pro aktivní lidi pro seniory a děti
Umístění	do bytu
Využití	sport dlouhé tratě klidné procházky

---

Celkový vzhled:

Středně velký tříbarevný strakatý pes s harmonickou a nepříliš těžkou stavbou těla, vyvážených proporcí, mírně obdélníkového rámce s klopenýma ušima, pevné konstituce, bez známek lymfatičnosti nebo hrubosti.

Barva:

Vždy trikolorní, vyskytují se dva základní typy zbarvení: černožlutobílé a hnědožlutobílé. Černožlutobílý jedinec má černý nos, tmavé oko, hnědožlutobílý má játrový nos a světlejší oko. Žádné z těchto dvou variant není dávána přednost, obě jsou rovnocenné.
Základní zbarvení je tmavé (černé/hnědé) se žlutými znaky, vždy v kombinaci s bílou. Ideální poměr mezi pigmentovanou a nepigmentovanou plochou těla je 1 : 1. Bílé plochy musí být tečkovány v oblasti žluté barvy žlutě, v oblasti černé/hnědé barvy černě/hnědě. Velikost nebo hustota teček není rozhodující, ale tečkované plochy by neměly vytvářet dojem melírovaného zbarvení (roan).

Hmotnost:

Index formátu těla:
délka trupu tvoří 110-120 % výšky v kohoutku
Index výšky:
hloubka hrudníku tvoří 50 % výšky v kohoutku
Index délky hlavy:
délka hlavy tvoří 40 % kohoutkové výšky

---