Český teriér – téměř zapomenutý klenot

Nikdy se nehřál na výsluní popularity v kruzích kynologické veřejnosti. Malý, skladný, pracovitý a, dalo by se říci, „univerzální” český teriér je od svého vzniku spíše málopočetným plemenem. Své příznivce však má, a právě chovatelka těchto šedých elegánů nám ho blíže představí...

Jak už sám název napovídá, český teriér je jedním z našich národních plemen. Zdaleka nedosahuje takové popularity, jako oblíbený jack russel nebo jorkšír. A to je velká škoda. Přestože se stále využívá k původnímu účelu, díky své příjemné povaze může být i skvělým společníkem i pro nepříliš zkušeného pejskaře nebo vyloženě začátečníka.

Nelehký start

Za zrodem českého teriéra nestojí nikdo jiný, než pan František Horák z Klánovic, který se podílel mimo jiné také na vzniku českého strakatého nebo českého horského psa. Důvody, které ho vedly ke šlechtění českého teriéra, byly dva. V první řadě chtěl získat malého, klidného, vyrovnaného teriéra, který by byl dobře lovecky upotřebitelný. Druhým důvodem byl v podstatě pokus, zda lze nové plemeno vyšlechtit pouze za použití minimálního počtu zakládajících jedinců. Jeho chovatelská práce tak začala v roce 1949 pouze na jedné fence sealyham teriéra a dvou psech skotského teriéra – otce a syna. Již dvacet let po jeho vzniku byl však téměř na pokraji vyhynutí. Myslivci nebyl příliš vyhledáván a do českých domácností nepronikl ani jako společník. Poprvé byl představen na výstavě v roce 1959. O čtyři roky později byl český teriér uznán jako první české plemeno Mezinárodní kynologickou organizací (FCI) pod číslem 246. Během celého chovu byla k regeneraci použita pouze jedna fena sealyhama a to v roce 1984 a 1985. V současné době je český teriér chován v Austrálii, Belgii, Brazílii, Dánsku, Finsku, Francii, Itálii, Kanadě, Lucembursku, Maďarsku, Německu, Nizozemsku, Norsku, Polsku, Rakousku, Slovensku, Slovinsku, Švédsku, Švýcarsku, USA a Velké Británii.

Unikátní vzhledem…

Český teriér je krátkonohý pes, s klopeným uchem a do 10 kg váhy v dospělosti, v barvě všech odstínů šedé. Standard udává dva typy zbarvení - šedomodrý a světle kávově hnědý. U obou jsou přípustné žluté, šedé nebo bílé odznaky na hlavě (vous, líce), hrdle, hrudi, břichu, končetinách a v okolí řitního otvoru. Někdy se vyskytuje bílý límec nebo bílá špička ocasu. Základní barva však musí vždy převládat. Srst je dlouhá, jemná, ale pevná, jen mírně zvlněná, hedvábně lesklá; ne příliš bohatá. Český teriér se upravuje stříháním (nůžkami). Na přední straně hlavy a nad očima se srst nestříhá, tvoří vous a obočí. Na spodní straně končetin, hrudníku a břicha je rovněž dlouhá nestříhaná srst. Ve výstavní kondici má být srst na šíji, plecích a hřbetě ne delší než 1-1,5 cm. Na bocích po stranách trupu a na ocasu je kratší a zcela krátká je na uších, lících a na dolní straně krku, na loktech, stehnech, lýtkách a okolo řitního otvoru. Přechod mezi ostříhanými a neostříhanými partiemi musí být příjemný na pohled a nikdy ne náhlý. Na výstavách, kde ho můžete potkat nejpravděpodobněji, si jej těžko spletete. Svým vzhledem opravdu vybočuje od ostatních teriérů.

Čech každým coulem

Český teriér je Čech každým coulem. Tvrdohlavý a s vlastním názorem. Přestože se jedná o teriéra, má však spíše střední temperament. Obecně by se dalo říci, že je to vyrovnaný, neagresivní, příjemný a veselý společník, dobře ovladatelný pes, poněkud rezervovaný k cizím osobám, k domácím však klidný a přívětivý. Velkou devizou je jeho velký apetit. Je doslova „pažravý”, což je velkou výhodou. Český teriér byl šlechtěn jako lovecké plemeno a i dnes je v tomto směru využíván. Jeho doménou je norování, ale je výborný i na barvě při dosledech. Vzhledem k tomu že je snadné ho cvičit, je dobrý i na poli sportovní kynologie. Někteří jedinci se věnují i agility, dogdancingu, známe i jedince, který dělal asistenčního psa. Jsou dobří na pachové práce. A moje smečka se věnuje hlavně trekům. Zvládnou v pohodě ujít i dvacet tři kilometrů.

Jak na něj?

Jak už jsem zmínila, pro českého teriéra je středobodem vesmíru jídlo. To opravdu značně usnadňuje jeho výcvik a výchovu. Také díky klidné a vyrovnané povaze nebývají s čechem v tomto směru velké problémy. Zvládne jej i začátečník, starší dítě nebo senior. Ač se jedná o malé plemeno, psychicky dozrávají poněkud později – až okolo druhého, třetího roku. Zato bývají aktivní a hraví až do vysokého věku. Při správném vedení nemívají problém ani s jinými zvířaty v domácnosti. Český teriér bude také vděčný za parťáka stejného plemene.

Nenáročný na údržbu a zdravý jako řípa

Srst ČT vyžaduje údržbu v podobě česání, které postačí cca jednou týdně. Srst se upravuje střihem. Domácí střih trvá tak dvacet minut, výstavní cca jednu hodinu. Český teriér je poměrně zdravým plemenem. Vzhledem k jeho předkům se uvádí možnost skotských křečí po skotském teriérovi. Jako u jiných malých plemen se může vyskytnout luxace čéšky. Jinak mi není znám jiný zdravotní problém, který by se vyskytoval ve větší míře. Jsou poměrně dlouhověcí (průměr 12 – 13 let). Hodí se téměř ke každému. Nepasoval by snad jen k někomu, kdo by chtěl, aby pes běhal u kola, na to vzhledem ke krátkým nohám nemá dispozice. Zvládne ale i běžný rekreační běh, treky kolem 20 km a stejně tak dobře bude spokojen ve společnosti seniora na procházce.

Chov u nás i ve světě

Oproti minulosti jsou v dnešní době podmínky chovnosti nenáročné. Českého teriéra zastřešují v ČR dva kluby - Klub chovatelů teriérů a Klub chovatelů českých teriérů. K uchovnění „stačí” výstavní ocenění nejhůře velmi dobrá a absolvování bonitace s výsledkem – Doporučen k chovu. Český teriér se nikdy nestal módním plemenem a jeho počty mají, bohužel, spíše sestupnou tendenci. V roce 2020 bylo u nás například zapsáno pouze 26 štěňat ze sedmi vrhů. Paradoxně třeba ve Švédsku v tom samém roce odchovali rekordních 38 štěňátek českých teriérů. Zmenšuje se také chovná základna. Starší generace přestává chovat a v současnosti má KCHČT pouze dvě mladé slečny chovatelky, které aktivně chovají a jsou tak pro klub přínosem. Na druhou stranu, díky poměrně úzké chovné základně si však plemeno udržuje zdraví i vzhled jak u nás, tak i v zahraničí.

Je škoda, že našemu národnímu plemeni nevěnuje česká veřejnost takovou pozornost, jakou by si zasloužilo. Český teriér je opravdu národním pokladem, jak vzhledem, tak povahou. Chcete-li si udělat o plemeni ucelený obrázek a zažít českého teriéra na vlastní kůži, máte jedinečnou možnost. KCHČT každý rok pořádá Dny českého teriéra vždy 1. víkend v květnu. Jedná se o setkání příznivců plemene. Od pátku do neděle probíhá bohatý program s ukázkou chovných jedinců a ukázkou střihu. Od paní Paulínové (dcera pana Horáka) se dozvíte vše o vzniku tohoto plemene. Můžete se také těšit na společenský večer s tombolou, soutěže v poslušnosti apod. Celý víkend je zakončen klubovou výstavou v neděli. V roce 2024 budou Dny ČT probíhat 3. - 5. 5. v Telči (hotel Antoň).

Vendula Kůrková

CHS PUPULU

foto: Vendula Kůrková