Cesta tam a zase zpátky...

Tak jako J. R. R. Tolkien ve své slavné knize o hobití cestě posílá čtenáře za dobrodružstvím, tak i já se vydala již potřetí na cestu do Studénky, abych byla svědkem, troufám si říci, jednoho z nejtěžších obranářských závodů u nás a poslala zase naše čtenáře za dobrodružstvím při čtení těchto řádek. A jak to vše letos vypadalo...?

Tento článek má hned několik důležitých poslání. Jako první by měl být jistou poctou těm, kteří závod po léta připravují, těm kteří v něm startují, ale také by měl pomoci rozhodnout se těm, kteří zatím o startu „jen“ uvažují a přesně o to se na následujících řádcích pokusím.

A tak se na to pojďme společně podívat.  Obranářský speciál SKP Ostrava se koná tradičně v říjnu. A tak v pátek 11. října jsem se vydala na cestu přes 460 km dlouhou, abych vám mohla vyprávět, co se dělo letos ve Studénce...

Studénka je mým oblíbeným místem. Pravdou tedy je, že jsem ji „objevila“ teprve před třemi lety, ale to nemění nic na tom, že by si pořadatelé za tuto akci zasloužili zvláštní cenu. No, kdo ví. Třeba pro rok 2020 vyhlásíme zvláštní soutěž o nejlepší závod roku...

Začínáme…

Pojďme ale k závodu, který je otevřen i pro civilní psovody a ti si pak mohou přijet zkusit změřit své síly s profesionály. Při slavnostním zahájení, které začalo hned po hodinovém koncertu tamburašského orchestru Brač Studénka a celé ho komentoval mjr. Mgr. Petr Kozák, byly všem závodníkům představeny propozice závodu, vysvětlen harmonogram a nezapomnělo se ani na organizační tým a sponzory akce. Záštitu nad akcí převzal ředitel Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje brig. gen. Mgr. Tomáš Kužel. Podporu Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje a podporu města Studénky přišli osobně vyjádřit šéf pořádkové policie plk. Mgr. Bc. Libor Schejok MBA a starosta města Studénky Libor Slavík. Pak proběhlo losování startovních čísel a za malou chvíli, kdy se už celý areál ponořil do tmy, se šlo na první dvě disciplíny. Ale to ještě maličko předbíhám.

Dva v jednom – možná...

Již tradičně se pořádají dva závody. Hlavní Obranářský speciál a Junior Cup, který je otevřen pro psy do tří let. Letos se však „karty“ trochu obrátily, protože v Junior Cupu startovalo o jednoho závodníka více než v hlavním závodu. 

Hoř, ohýnku plápolej, figuranta udolej!!!

Setmělo se! Pomocníci zapálili pochodně a dali je na vyznačený koridor. Slabě mihotající se plamen jen zlehka osvětloval místo, kde mělo dojít ke střetu s „pachatelem“. Jako první nastoupili soutěžící z Junior Cupu a na úvodní ze dvou náročných disciplín. Závodníci se točili po dvou skupinách a každá skupina splnila vždy obě disciplíny. Z nočního zadržení prchající osoby vyšli všichni závodníci s pěknými body. U druhé a daleko náročnější disciplíny i přes pěkné zákroky některých psů se bohužel i jednomu z nich nepodařilo zákrok provést a skončil s nulou. Po juniorech nastoupili dospělí psi. K nim byli figuranti daleko tvrdší, avšak věk a zkušenost psů zde byly očividně znát a body byly více než krásné. Po skončení se šlo spát nebo si sednout do místní kantýny k vínečku.

Den druhý byl plný překvapení...

Přesně tak! Hlavně pro ty, kteří tento závod nejeli letos poprvé a tak nějak věděli, co kde na ně čeká. I já to věděla – nebo jsem si to alespoň myslela. Jenže letos byly úplně změněné terény a to dost zamíchalo kartami... No, ale nepředbíhejme. Jak je tedy zvykem, v sobotu se jede na několika stanovištích najednou. Pořadatelé za těch šestadvacet let, po která tento závod pořádají, mají harmonogram opravdu, jak se říká, v malíku a vše šlo hladce jako po másle. Všude bylo opravdu živo. A my se nyní podíváme na stanoviště podrobněji...

Služební kynologie jde VPŘED a na poslušnosti je to vidět asi nejvíce...

Ten, kdo si myslí, že služební psi umí jen kousat a poslušnost jen tak přetrpí, by se možná divili. Mnoho soutěžních dvojic mělo opravdu krásnou poslušnost. Měla jsem bohužel tu čest vidět pouze juniory, protože pak jsem jela na jiná stanoviště, avšak oni předčili veškerá má očekávání. Poslušnost se prováděla podle Národního zkušebního řádu a to konkrétně dle zkoušky ZVV1, která však mohla být pro možnosti služebních psů upravena. Co to znamená? Tak za prvé střílelo se z pistole ráže 9 mm a i když jsem věděla, kdy výstřel padne, doslova pokaždé jsem nadskočila. A tak prověření na střelbu bylo opravdu „řádné“. Nejlepší poslušnost v juniorech předvedl se svým psem Keyronem slovenský policista Peter Bella. Tato dvojice získala 92 bodů. V hlavní kategorii měli pak nejlepší poslušnost ostřílení veteráni – Jana Koptíková a Cyrus. Získali 94 bodů.

Baf...

Rozhodčí Dalibor Klement ukazuje soutěžícímu směr pochůzky.

Možná i takto vtipně by se dala nazvat disciplína s názvem „Přepadení při pochůzce“. Zde, jako každý rok se nedaleko areálu SKP Policie Ostrava konala „malá“ pochůzka. První šel psovod se psem na vodítku. Asi v necelé polovině pochůzky na psovoda se psem čekal „falešný“ figurant, který jen stál a mlčel. Správně jej měl psovod oslovit a poslat z objektu pryč – což se také v mnoha případech stalo. O asi dvě stě metrů dál při průchodu krásným sadem kolem lesíka psovoda napadl zběsilou rychlostí figurant. Útok byl tak rychlý a nečekaný, že nebylo snadné jej ustát, a tak se také stalo, že dva psi z hlavního závodu tento tlak neustáli. Z juniorů předvedl nejlepší zákrok polský psovod Wlodzimierz Kaczmarek a jeho pes Eto, kteří obdrželi plný počet bodů – 50. U dospělých si plný počet bodů vybojovali hned čtyři psi.

Úkol zněl jasně...!!!

Čouhající boty z falešného úkrytu.

...najít, zajistit. Jenže ono to není vždy tak jasné, jak se může zdát a časový limit či terén je neúprosný. Revíry v objektu zlomily vaz polovině startovního pole – a to doslova. Zde je nutno poznamenat, že v těchto disciplínách junioři nestartují. A tak z deseti psů jsme zde měli pětkrát nulu, jednou 5 bodů a jednou 16. Zbytek pole, tedy tři psi se dostali nad 40 bodů. Nejlepší revír v objektu měl Tomáš Zelenka se svým Coxem. A v čem byla ona „záludnost“? Vlastně v ničem, jen mnoho psů označilo záchodek, ze kterého koukaly „sto“ let staré boty. Ty však neudělaly problém psům, boty udělaly podle všeho problém především psovodům. Pes to tam většinou jen přirozeně prozkoumával, ovšem, když do tohoto "procesu" vstoupil lidský element, tak se věci začaly měnit. Psovod, když zahlédl čouhající boty, tak už poněkud zablokoval své uvažování a svým chováním přesvědčil psa o své představě místa úkrytu pachatele. Při tom byl na začátku řádně poučen, že se má přesvědčit o všech dveřích, zda jsou přístupné, či nikoliv. Samozřejmě se to lehce pro nás popisuje. Ale v situaci psovoda je to podstatně těžší a klobouk dolů před těmi, kdo to v klidu ustáli a pokračovali.

A kde, že se skrýval onen syčák? Ve sprše a četl si knihu. Ostatně času měl dost!

Revíry jsou v této soutěži podle mě jednou z nejtěžších disciplín. A tak si závodníci „střihli“ hned dva. Tím druhým byl terén náročný, prakticky nikým nevyužívaný, navíc v lese plném houštin a křovin. Oblast, která se má prohledat, je rozlehlá. Figuranti zde čekali dva. Nejlepší výsledek zapsal Airbourne Gracious Support, skvělý pes Michaely Ucháĺové. Ale nejen, že měli nejlepší výsledek, ale dokonce byli o celých 11 bodů napřed v této disciplíně před druhou nejlepší dvojicí.

„Hej! Co tam děláte?“

Pokřik, který startoval skoro každého psa při oblíbené disciplíně „likvidace výtržnosti“. Vše vypadlo tak jako vždy. Psovod se psem přišel ke dvěma hlasitým  uličníkům a snažil se je uklidnit. Pes byl plně soustředěn na dění před ním, když  z boku do prostoru „vpálil“ rychlostí blesku a s řevem třetí útočník. Někteří psi „přepnuli“ rychleji, jiní pomaleji. Zde však byla dobře vidět práce psovoda. Mezi juniory si nejlépe vedl s desetibodovým náskokem v této disciplíně Wlodzimierz Kaczmarek se psem Eto, kteří získali 48 bodů. A z hlavní kategorie byl zadán nejlepší bodový zisk 47 bodů pro Daniela Mičulku se psem Cerberus Broval. Nutno podotknout, že druhý nejlepší výsledek měl o 11 bodů méně. Krásná práce.

Soutěž byla podpořena grantovým příspěvkem města Studénky.

Byl to „boj“!

Pánové rozhodčí hodnotí hladké zadržení.

A to doslova a do písmene. Poslední dvě disciplíny dne bych se nebála nazvat masakrem. Únava, vyčerpání z dvoudenního maratonu se na psech i jejich pánech začala pomalu projevovat. K chybám chyběly jen kousíčky a mnohdy špatné načasování či vypuštění stálo dvojici orientaci a cenné body. Před vyčerpanými týmy stály poslední dvě disciplíny. Boj figurantů byl neskutečně tvrdý a dlouhý. Mnoho psů jej již nezvládlo. Nuly se tedy rozdávaly jak na běžícím páse. Pojďme napřed na juniory. Hladké zadržení nejlépe předvedla Beata Slowiková se psem Albertino Amitaf Silesia, kteří získali 44 bodů. U kontrolního zadržení s protiútokem zapsali nejlepší výsledek Jindřich Šulc s Dastym, kteří dosáhli na 49 bodů. Pak zde máme tu smutnější část této disciplíny a to celkem pět nul. Pojďme se podívat na hlavní kategorii. V hladkém si nejlépe vedl Airbourne Gracious Support Míši Ucháĺové, kteří obdrželi 49 bodů. A v poslední disciplíně (kontrolní výkon s protiútokem) se nejlépe prezentoval Stanislav Kraus se svým A-Kimem, kteří byli ohodnoceni 49 body. I zde se objevily nuly a to hned dvě.

Studénku „ovládly“ ženy!

Obranářský speciál - 1. místo Michalela Uchaĺová a její Airbourne Gracious Support, 2. místo Kristýna Machlová se psem Čert, 3. místo Vladimír Maceček se psem Alexander Broval.

Těší mě to a nebojím se to napsat! A proč? To není záchvěv feminismu. Mám radost, protože první i druhou příčku v hlavním závodě osadily dvě ženy, které bedlivě sleduji již od své první návštěvy ve Studénce před třemi léty. A již tenkrát bylo jasné, že jednou závod „ovládnou“. Vítězkou Obranářského speciálu se stala Michalela Uchaĺová a její Airbourne Gracious Support, který také splnil body na udělení Atestu psa obranáře. Na druhé příčce se umístila Kristýna Mechlová se psem Čert (PČR Nový Jičín) a třetí příčku obsadil Vladimír Maceček se psem Alexander Broval (PČR Nový Jičín). V Junior Cupu nenašel přemožitele Dušan Kochwasser se psem Cedrikem (VS Mírov), druhou příčku  obsadil Jindřich Šulc se psem Dasty (PČR Znojmo) a na příče třetí stanuli zástupci Polska Wlodzimierz Kaczmarek a Eto. A jak se říká na závěr SLÁVA VÍTĚZŮM A ČEST PORAŽENÝM!

Junior Cup ? 1. Místo Dušan Kochwasser se psem Cedrikem, 2. místo Jindřich Šulc se psem Dasty, 3. místo Wlodzimierz Kaczmarek a Eto.

Tombola

Zazvonil zvonec a i Studénky je konec...

Posuzování

Nebojte se, konec je jen pro tento rok. Na další ročník se můžete již nyní začít připravovat. Vím, že se budu opakovat, nicméně se hluboce klaním před panem mjr. Mgr. Petrem Kozákem, který tento závod báječně řídí již dvacet šest let. Svou práci bere velmi vážně, o tom nakonec vypovídá i dokonale zorganizovaná soutěž. Smekám také před celým jeho týmem a samozřejmě i před samotnými závodníky. Poděkování však patří i těm, bez kterých by nešlo tak složitou akci uskutečnit. Patří mezi ně hlavní rozhodčí Jiří Ščučka (zákusy v noci + zákusy odpoledne), ostatní rozhodčí: Veronika Staniová (poslušnost), ppor. Bc. Radim Carbol  (revír v objektu), nprap. Martin Kobrč CS ČR (revír v terénu), Dalibor Klement (přepadení při pochůzce), nprap. Martin Kobrč CS ČR, Jiří Ščučka (likvidace výtržnosti). Dále patří poděkování figurantům:  pprap. Libor Kostera (zákusy v noci a odpoledne), pprap. Michal Řehoř (zákusy v noci a odpoledne), prap. Marek Šifalda (revír v objektu), Tomáš Chovanec, Daniel Vičan (revír v terénu), nprap. Jiří Zatloukal CS ČR (Přepad při pochůzce), nprap. David Polzer (likvidace výtržnosti). Poděkování patří také pomocníkovi: David Klement (přepad při pochůzce) a střelci: Petr Martausz (zákusy v noci a odpoledne, poslušnosti).

Nejtěžší bylo udržet „nervy“ na uzdě...

Míšo, nejprve mi dovol ti už asi po sté pogratulovat k vítězství a řekni mi, co to pro tebe vlastně znamená?

Hrozně moc děkuji… Je to pro mě opravdu neskutečné, Obranářský speciál byl vždy mojí „modlou“, je to opravdu tvrdý závod, který má velkou tradici. Je mi obrovskou ctí už jen účastnit se, a strávit tak víkend ve společnosti skvělých lidí se stejným zápalem pro služební kynologii, takže výhra byla nečekaná a neuvěřitelná.

Jaký úkol byl pro vás jako tým podle tvého názoru nejtěžší a proč?

Pro mne byl nejtěžší úkol snažit se udržet své nervy na uzdě (smích) myslím, že společně s Airoškem pro nás byly nejtěžší revíry – průzkum terénu a objektu.

V terénu se nám dařilo, v objektu ne, nicméně jsou to náročné disciplíny, ve kterých je spousta proměnných a já i tak z budovy odešla spokojena s prací svého psa.

Co bys vzkázala pořadatelům a popřála do budoucna?

Před všemi pořadateli bych chtěla smeknout, takto skvěle připravit dvoudenní závod s mezinárodní účastí je opravdu úctyhodné. Do budoucna bych popřála divácky a soutěžně stále neutuchající zájem o Obranářský speciál, a aby zůstali tak skvělou partou, jakou nejen kolem závodu jsou.

Kristýno, gratuluji nejen k druhému místu na Obranářích ve Studénce, ale hlavně ke skvělému psímu parťákovi. Jak jste bezprostředně po akci vnímala váš úspěch?

Děkuji. Čert je nejen parťák, na kterého je spoleh, ale také kámoš, se kterým se člověk nikdy nenudí. Po závodu jsem byla ráda, že se zadařilo a dopadlo to, jak to dopadlo. Letošní rok pro nás oba byl velmi náročný, hlavně podzim, takže když některé věci nevyšly, jak jsem si představovala, jako třeba kontrolák, velkou hlavu si z toho už nedělám, protože mě Čert nenechal ve štychu ve službě, a to je pro mě nejdůležitější.

Co pro vás bylo asi největším oříškem?

Největším oříškem pro nás byl jednoznačně kontrolák se střelbou a s bambusem. Nejenže je to poslední disciplína po náročném předchozím večeru a dni, ale také pro to, že je to pro psa opravdu nesmírně těžké vydržet takový tlak figuranta.

Je něco, co byste vzkázala pořadatelům?

Je to opravdu velmi dobře zorganizovaný závod, který prověří psa ve všech možných situacích. I přes jeho náročnost tam vždy vládne přátelská a rodinná atmosféra a za to jim patří díky.

Foto: redakce