Čeští záchranáři vybojovali na mistrovství světa zlato!

Drželi jste první listopadový víkend palce našim záchranářům na mistrovství světa družstev? Pak jste to dělali velmi zodpovědně, neboť skvělý výsledek se dostavil. A my vám nyní přinášíme podrobnosti a první dojmy!

Tým českých záchranářů se za vydatné podpory ČMKU vypravil začátkem listopadu na mistrovství světa družstev do Rumunska, odkud si zcela zaslouženě odvezl kov nejcennější. Podmínky letos rozhodně nepatřily k těm nejjednodušším, o to víc si tohoto úspěchu ceníme. Atmosféru a postřehy přímo z místa dění nám přiblížila jedna ze závodnic, a to zkušená Iveta Katrevová.

Bylo to opravdu úžasné, již dlouho jsem nezažila tak skvělou a přátelskou atmosféru všech zúčastněných, soutěžících i organizátorů. V Rumunsku je záchranná kynologie velmi ceněna i veřejností, a tak i zahájení celého mistrovství probíhalo velmi slavnostně. Tisíce obyvatel Craiovy přišly podpořit a zatleskat na tuto akci a srdečně všem přály hodně štěstí a zdaru.

Vedoucím našeho družstva byla Ing. Helena Šabatová, dlouholetá zkušená psovodka a organizátorka mezinárodních akcí i ve světových organizacích (IRO, FCI) a zároveň místopředsedkyně ČKS.

V družstvu pak nastoupili psovod Mistr Sportu Petr Katrev se čtyřletou fenou zlatého retrívra Iflare Krásná Lukrecia, já se čtyřletou fenou zlatého retrívra Image Krásná Lukrecia a psovodkyně Miroslava Pýchová se sedmiletým psem plemene flat coated retrívr Aragonem Miralis. Petr Katrev, Helena Šabatová a já patříme mezi zkušené psovody a již jsme absolvovali několik mistrovství FCI jako družstvo (v minulých letech jsme získali dvakrát titul vicemistra) nebo jako jednotlivci na mistrovství IRO. Zároveň jsme ve výkonu národních rozhodčích a máme již čtvrtou úspěšnou generaci zlatých retrívrů z naší chovatelské stanice, se kterými se věnujeme záchranné kynologii. Mirka Pýchová se výcviku věnuje pár let, Aragon je jejím druhým psem ve výcviku a toto byl její první start na mistrovství světa.

Ano, trénujeme převážně společně několikrát týdně a na mistrovství jsme se připravovali velmi intenzivně více jak rok. Vzhledem k tomu, jak rychle obecně psi stárnou, je to velmi dlouhá doba přípravy.

Příprava je velmi náročná vzhledem k tomu, že jsme startovali v kategorii TOP, kde je více disciplín současně (poslušnost, speciální práce v sutině, speciální práce v ploše a vypracování stopy). Vždy jsme se nejdříve zaměřili na výcvik jedné kategorie u každého týmu (psovod se psem) a teprve poté jsme trénovali více disciplín současně. Tyto tréninky jsme poté propojovali do práce celého družstva, to bylo nejobtížnější. Je mnohem jednodušší, když v sutině hledáte sami se psem, než když tři psi musí prohledávat terén současně a nereagovat na štěkání nálezu druhého psa. Navíc Image a Iflare jsou sestry, které si spolu doma hrají a tráví společný čas, takže vysvětlit jim, že si sebe nemají při společné práci všímat, byl téměř nadlidský výkon. Také spolupráce s celým družstvem je jiná a mnohem těžší, než když pracuje psovod sám pouze se svým psem.  Zvolit správnou taktiku je alfou a omegou, také je důležitá pohotovost, delegování a zkušenost vedoucího družstva, který vše diriguje, a který musí správně rozhodnout a vždy vyhodnotit aktuální situaci. A nakonec nejdůležitější je dodržet týmovost, to je základem úspěchu.

Co se týká kvalifikace, bohužel kvůli covidu žádná neproběhla a neměli jsme ani možnost přezkoušení, o to větší výzva nás čekala. Nicméně rok přípravy je dlouhá doba a naši psi byli přichystaní. V průběhu tréninkového roku jsme se účastnili i jiných závodů a zkoušek (sice jako jednotlivci), a tím jsme si mohli prověřit připravenost našich psů.

Ano, bohužel covid i zde velmi ovlivnil celou akci. Pominu-li trénink poslušnosti v rouškách, kdy nám psi špatně rozuměli ústní povely a opakované kontroly našeho očkování, nejtěžší byly čekací doby před každým stanovištěm, povinné několikametrové rozestupy a obtížné venčení psů vzhledem k tomu, že tam, kde se nenacházeli lidé, se vyskytovaly velké počty volně žijících potulných psů.

Celkově bylo přihlášeno šestnáct družstev z celého světa (Belgie, Itálie, Rumunsko, Rusko, Ukrajina, Švédsko), na start se však bohužel kvůli covidu dostavilo pouze jedenáct družstev, tedy čtyřicet čtyři soutěžících. Z vážných důvodů se nedostavila čtyři družstva z Itálie a chyběli i vždy jinak přítomní závodníci z Japonska, Německa a Rakouska. Soutěžilo se v kategoriích stopa, plošné vyhledání, sutinové vyhledání a kategorie TOP, která obsahuje všechny již zmíněné kategorie dohromady. Znamená to, že mezitím co ostatní družstva absolvují vždy pouze jednu kategorii a poslušnost, v kategorii TOP absolvuje družstvo všechny kategorie a poslušnost, aniž by velikost terénu anebo počet ztracených osob byl menší nebo lehčí.

Ano, a je zajímavé, že každá země inklinuje k určitým plemenům. U Belgičanů jsou to z devadesáti procent belgičtí ovčáci malinois, u Italů vždy převládají border kolie, stejně tak jako u týmu z Ukrajiny. Moc mě překvapilo družstvo s bíglem (byl super) a také startoval střední černý pudl. Takže škála plemen opravdu široká.

Jak jsem již zmínila výš, jsou zde zastoupeny všechny disciplíny – sutinové vyhledání, plošné vyhledání, vypracování stopy a poslušnost. Takže na rozdíl od ostatních kategorií, kde družstvo nastoupí k jedné speciální práci a poslušnosti, družstvo TOP musí absolvovat poslušnost a další tři speciální práce.

Co bych ráda vyzdvihla? Ve všech terénech jsme našli všechny pohřešované osoby (ne všem týmům se to podařilo). Získali jsme limit i na poslušnosti. Na plošné vyhledání jsme nastoupili první v pořadí do terénu, který obývaly smečky potulných psů, které se sice bojí lidí, ale nikoliv psů. Už když jsme přicházeli k terénu, na nás vybíhali a štěkali. V prvotní panice jsme nevěřili, že do takového prostředí máme vyslat hledat naše psy. Ani organizátoři nepočítali s takovou situací, a tak se v průběhu našeho hledání pokoušeli potulné psy různě odhánět a plašit. Moje fenka Image v prvních vteřinách, když jsme začali hledat, byla asi stejně vyděšená jako já, plno štěkajících psů a do toho křičící lidé a do toho ještě neuvěřitelný hluk ze startujících vojenských stíhaček z letiště hned vedle terénu. Skládám jí obdiv, že i za těchto okolností prohledala terén a stejně jako Aron a Iflare našla pohřešované osoby.  Díky super taktice a vedoucí družstva jsme měli hotovo za dvanáct minut ve známce velmi dobře. Za tuto práci jsme sklidili gratulace od dalších nastupujích družstev, byl to opravdu adrenalin emocí.

Stopy. Nastupovali jsme jako poslední družstvo a na první pohled, když jsme přijeli do terénu, nás trochu udivilo, že ostatní družstva neměla potřebný limit. Terén z dálky vypadal jako obyčejné pole s nízkým osením. Realita při prvním vkročení však byla jiná, podmáčené pole plné jílovité hlíny (pod osením to nebylo z dálky vidět) a u nás doma jsme se s ničím takovým neměli možnost setkat. Navíc stopa stará tři hodiny. Vyhledání předmětu ve čtverci se nám již nedařilo a nasazení na stopu nám ještě zkomplikoval kladeč, který sám procházel ve čtverci při hledání předmětu a křížil svoji starou pokladenou stopu stopou čerstvou. A co nás zlomilo úplně, na psa jsme mohli použít pouze tři povely, na což nejsme zvyklí. Takže zde máme velké rezervy do dalších tréninků.

Neměli jsme moc času a možností vidět ostatní družstva. Ale velmi nás zaujali poslušnosti Belgie a poslušnost družstva s bíglem. V životě jsem neviděla žádného bígla s takovouto chuťovou poslušností.

Jak už jsem zmínila v začátku, po celé mistrovství panovala úžasná přátelská atmosféra, celá organizace byla a probíhala na jedničku. I přes covidové kontroly a roušky jsme se přátelili, postávali ve skupinkách a vzájemně si fandili. Celé naše družstvo si to užívalo a jsem přesvědčena, že tato výborná nálada se přenášela nejen na nás, ale i na naše psy. Závěrečné vyhlášení za zvuku naší české hymny bylo pro nás opravdu ctí.

Plánů máme hodně a stále je na čem pracovat, záleží však především na zdraví nás i našich psů. Máme kolem sebe stále spousty fajn lidí, se kterými rádi trénujeme a vzájemně se podporujeme, a já si toho nesmírně vážím a přeji to každému, kdo se zabývá touto činností. A obhajoba letošního zlata? Samozřejmě, že se pokusíme, ale vzhledem k tomu, že mistrovství FCI v družstvech se koná pouze vždy jednou za dva roky, bude záležet na kondici našich psů a mnoho dalších okolnostech.

Ještě jednou gratuluji a moc vám děkuji za rozhovor.

Michaela Weidnerová

Foto a ilustrační foto: archiv Ivety Katrevové