Čévéčka miluji pro jejich dokonalost a přirozenost!

Co říkáte kombinaci výstavy, zkoušky, závody a chov? Jde to u československého vlčáka vůbec dohromady, a jak se to všechno dá vlastně stihnout? Dobrý recept jistě najdete v následujícím poutavém rozhovoru! Tak přejeme pěkné počteníčko!

Marie Hartmanová se v kynologii pohybuje už hezkou řádku let a jejím srdečním plemenem se stal československý vlčák. Se svými dvěma fenkami úspěšně objíždí nejen výstavy, ale mají na svém kontě kromě všech možných titulů a šampionátů i nespočet zkoušek a závodních „zářezů“ podle nejrůznějších zkušebních řádů. Navíc vlastní chovatelskou stanici z Rudého údolí, ve které světlo světa spatřilo již několik vrhů ČSV a také se ve své mateřské ZKO jako výcvikář obětavě věnuje ostatním pejskařům. Kdo jiný by nám tedy měl povědět něco zajímavého o plemeni měsíce…

V opravdové kynologii se pohybuji třicet let, cvičila jsem v začátcích lovecké psy (křížence) za dob SVAZARMu, a tím vlastně vše začalo. Touha vlastnit opravdové „čévéčko“ s PP byla silnější a silnější. Nechtělo se mi chov a výcvik šidit, neboť vím, co časově a finančně vše obnáší, až nastal den „D“ a do naší smečky přibyla holčička ČSV Kačenka. Bylo lákavé pozorovat její odlišné chování, které svým  potomkům zanechal právě karpatský vlk. Abychom pochopili chování ČSV, musíme poznat i chování vlků, jejich sociální vazby a vztahy mezi jinými zvířaty. Mají jiné vyjadřování postojem, mimikou, vytím a složitou komunikací ve smečce. Ta vlčí dokonalost, nespoutanost a přirozenost je jedinečná. Vše další už záleží jen na majiteli, jak socializuje a připravuje půdu pro další společné soužití.

Black Shadow alias Šeda je devítiletá mazačka. Je držitelkou výstavního titulu C.I.B. a několika šampionátů, ale vystavování nebylo její parketou! Máme spolu složeno 23 zkoušek z výkonu v NZŘ, IPO, TART, ale nejsrdečnější je královská disciplína – STOPAŘINA!!! Šedule si šlape i na vylučovacích závodech na MR ČR, které jsou velice přísně hodnocené. Zde se však podepisují nežádoucí vlčí geny. Vyšší nos, ověřování lomu a ještě sledování okolního dění vede ke ztrátě bodů. Není to NO či malina, ale já je miluji pro jejich dokonalost a přirozenost. Šeda se prokázala i výbornými výsledky na stopařském MISTROVSTVÍ REPUBLIKY SLUŽEBNÍCH PSŮ v TARTu. Tam je strojově spolehlivá, ale již po dvě sezóny byla na 4. místě ze šestnácti startujících. Za policejními psy nás dělily pouze jeden až dva body. V TARTu se se svým pojetím stopy blíží praktickým stopám a to nám sedí pro svou přirozenost vyhodnocování a zvedání. Ještě máme společně mnoho pracovních plánů.

Lakota Grey alias Kačenka je pětiletá mlaďaska, která se učí zvládat náročnější stopy svědomitěji a vypracovává je s větší rozvahou. Máme spolu složeno 17 zkoušek z výkonu, také NZŘ, IPO, TART. Letos máme v plánu start na MR ČR TART ve stopování, ale to bych předbíhala. Také vlastníme výstavní tituly C.I.B. a C.I.E. a spousta šampionátů. Kačka ráda pózovala v kruhu, ale musela být motivovaná pamlsky. Prostě zadarmo nic neudělám!!! To jí zůstalo, když docvičí, letí se juknout do auta na kus kuřete v mističce. Něco za něco! Lehčí stopy dokáže odfláknout, ale složité jsou pro ni zajímavější a řeší je svědomitě.

Po vlcích vlčák zdědil vlohy pro stopování, tak proč je nerozvíjet??? Nechci v nich rozvíjet zlobu při obranách. Lehce se sklouzne k agresi a to v tom je malér. Vesměs to ČSV nebaví a já nevidím smysl v tom platit figuranta a „plácat“ rok zkoušku ZM.

Vyzkoušela jsem snad všechno, abych našla to, co je baví a těší. Začátky s ČSV probíhaly i v záchranářské kynologii v NZŘ SZBK a IRO. Tam je důležitá týmová práce, docela se nám výcvik a skládání zkoušek dařilo, až na to, že secviky se konaly každý víkend po celém kraji a toho volna moc nebylo. Vyzkoušela jsem si slaňování se psem z vrtulníku, vyhledávání v sutinách, ve  výšce, v jeskyních a i stopařina byla zajímavá. Všechno okusit a pak posoudit, co holkám „sedí“.

Zadarmo neudělají čévéčka nic. Vědí, že v plastových krabičkách je maso a to je pro ně odměnou. Když dojdou náročnou stopu, dostanou na konci svoji porci masa. Kdo nás zná, tak se směje, když vidí kyblíčky a z nich vykukují kuřecí stehna, je to motivace a bez ní nejdeme cvičit. NO mají oslintané balonky, ale ČSV mňamky. Oční kontakt si holky hlídají, ale musím mít v puse kousek salámu a pak cvičí.

Stopařské speciálky, těžké závody na oranici, dvoudenní výběrové závody na MR ČR a mistrovství republiky služebních psů v TARTu. Každý absolvovaný závod má pro nás velký význam. Prověřuje schopnosti psů a učíme se zvládat nové a náročné situace. Vždy se také nedaří, jsme naučené i prohrávat, ty poháry již nemáme kam vystavovat. V číslech je toho moc, jen pětkrát absolvent VS stopařů na MR ČR, čtyřikrát účastník MR ČR ve stopařině TART. Naším přáním je být ještě pár let ve stopařských závodech alespoň na takové úrovni jako dosud.

Práce je odlišná než s jinými plemeny. Je citově závislejší, musí se cvičit na pohodu a vše upevňovat pozitivní motivací. Je to o trpělivosti a důslednosti. Musíte být neustále myšlenkami napřed, předvídat a hlavně motivovat. Pokud je ČSV žravé, máte polovinu práce hotové. Nesnáší stereotyp a dril, cvičíme s pohodičkou a pamlskem jen chvilku, pak následuje mazlení, chválení a to naše krásné šišlání. Každé plemeno prostě potřebuje ušít na míru postup výcviku.

V posledních letech je čévéčko módním plemenem, nezkušení majitelé jsou po koupi bezradní a pořizují klece, ostnáče a EO a vlastně nic o složitosti plemene nevědí, jen se jim LÍBÍ!!!!! To je neštěstí, neboť čerpají rady na FB a mnohdy vrací štěndo zpět chovateli, nebo v nejhorším případě jde do útulku. Každý musí počítat s tím, že je to člen rodiny na patnáct let!!! A budu s ním tedy v dobrém i ve zlém, vždyť pes má také nárok na své dny. To, že ničí, je vždy z nudy. Je třeba mít vypěstovaný denní režim. Já chodím do práce a ráno jdu venčit po čtvrté hodině, sice jsou holky venku, ale těší se a pak celý den čekají na můj příchod.

Čévéčko se neupravuje, jen je třeba vyčesat do hladka srst a trošku „počechrat“ ocásek. To je všechno, ale jsou majitelé chtiví senzace a výstavních úspěchů, tak cukrují srst, stříhají břicho, aby opticky vynikly delší nožky, a zastřihávají špičku ocasu, aby byl kratší. Někdy pudrují a… Nic z toho se nesmí, ale pokud si nevšimne rozhodčí, tak jim to prochází. Je to škoda, neboť tituly by patřily zcela jiným zvířatům.

Bohužel, ČSV je sice pracovním plemenem, ale k uchovnění není třeba žádná zkouška, ani výstava. Jen bonitace, rentgeny loktů + DKK, sérologie DW, DM, DNA. Bonitace se skládá z měření, testu povahy a reakce na střelbu. Kdyby byla třeba zkouška, nebylo by chovných jedinců, neboť majitelé jsou líní cvičit. Je to škoda.

Chov je 1. výběrový, 2. řízený, 3. Volný nebo 4. evidovaný. Vše se řídí podmínkami stanovenými klubem. Krytí musí být schváleno chovatelskou komisí po předchozím požádání o schválení. Termín k nakrytí spolehlivě vypočte veterinář dle hodnoty progesteronu v séru, neboť ovulace trvá u každé feny různě dlouhou dobu, tak s největší pravděpodobností pojedete na jistotu krýt! Celkově zdravé feny většinou zabřezávají dobře. Porody probíhají spontánně, jen je nutno dohlížet, zda je vše v pořádku, ale nezasahovat! Někdy překvapí a porodí v boudě bez dozoru. Tady ještě funguje ta přirozenost a vlčí samostatnost. O štěňata se starají vzorně a ty naše holky si od druhého až třetího dne společně vypomáhají. Smečka funguje, matka kojí, teta čistí a hlídá. Je to přirozené chování a matka si tak může odpočinout. Mléka má dost, ale od třetího týdne se většinou přikrmuje syrovým masem.

Myslím, že tyto vlastnosti se postupně vytrácejí, nic takového nepozoruji, jen počáteční nedůvěru k cizím lidem. Ta je ČSV vlastní, člověk si je musí nejdřív získat a většinou pak navážou sami po olíznutí kontakt. Pokud ne, nenutím je, vždyť nám se také někdo nezalíbí hned na první dojem!

Zdraví je individuální, funguje tam genetika. Choroby a odchylky od standardu by se měly vyloučit při bonitaci. Zdraví jedinci se dožívají kolem dvanácti až patnácti let.

Řekla bych, že zpřísnit bonitace. Nějak se nám vytrácí bohatá srst a zkracuje se výška bonitovaných jedinců. Bylo by třeba do chovu přilít trochu jiné kvalitní krve, snad se v budoucnosti dočkáme…

Přeji všem chovatelům, aby chovali s láskou a rozmyslem. Myslím, že v současné době se produkuje spousta štěňat bez rozvahy, jen za vidinou zisku. Radu novým majitelům: „Vždy se snažte poznat rodnou smečku, matku, otce, ale i to, v jakých podmínkách se chová, neboť jen tak získáte ucelenou představu o budoucím štěněti i o chovatelské stanici!“ Pamatujte si, že čévéčko je srdeční záležitostí, ne módním doplňkem!

Moc ti děkuji za velmi přínosný rozhovor.

Foto: archiv Marie Hartmanové

www.blackshadow.cz

www.zrudehoudoli.cz