Chlupaté štěstí je všude, kam se podíváme!

Tento týden se pomyslně rozloučíme s plemenem zlatý retrívr, a tak jsme na závěr požádali o rozhovor dvě dámy, dalo by se říci nejpovolanější z nejpovolanějších. Povídat si postupně budeme s poradkyněmi chovu z obou chovatelských klubů, které u nás ZR zaštiťují. Právě nyní se můžete těšit na Ivu Maříkovou z Klubu chovatelů loveckých slídičů. Přejeme příjemné čtení!

Poradce chovu každého plemene by měl být sám velmi zkušeným chovatelem s řadou potřebných znalostí z této oblasti, a to sympatická Iva Maříková bezesporu splňuje. Příjmení její chovatelské stanice „Chlupaté štěstí“ nosí se ctí již přes dvě desítky let řada krásných zlatých retrívrů. A když o svých milovaných goldenech sama hovoří, dýchá z toho neskonalá láska, obdiv a úcta. Nakonec posuďte sami… 

Paní Maříková, velmi mne zajímá, jak dlouho se věnujete chovu zlatých retrívrů a proč jste se rozhodla právě pro toto plemeno?

První fenku jsem si pořídila před třiceti lety, tenkrát to ještě nebylo tak rozšířené plemeno a důvod pro mě byl jednoduchý. Líbil se mi, byl přizpůsobivý a miloval děti. My jsme tehdy bydleli v paneláku a měli malé dítě. Doma jsme měli vždycky psa, v té době jsem chovala plemeno lhasa apso, ale vzhledem k tomu, že jsem od dětství chodila na kynologické cvičiště, toužila jsem po větším psovi. Naše první fenka zlatého retrívra se jmenovala Aida z Tlukoče a po uchovnění jsme v roce 1996 odchovali první vrh štěňátek. Od té doby je „Chlupaté štěstí“ všude, kam se podíváme.

Mohla byste tyto úchvatné psy nějak blíže charakterizovat?

První štěňátka žlutých retrívrů (tak se tenkrát jmenovala) se narodila přesně před sto padesáti lety ve Skotsku. Lord Tweedmout tenkrát ve svém chovu zkřížil žlutého psa a vodního španěla a z vrhu si ponechával žlutá štěňata. A v roce 1903 bylo toto plemeno uznáno Kennel Clubem. Já měla to štěstí, že mě letos dcera vzala přímo na místo zrození tohoto úžasného plemene. Na místě jsme se potkaly s pamětnicí, která nám o historii jeho vzniku povyprávěla a domů jsme si přivezly mnoho zážitků, dobových fotografií i materiálů…

Plemeno jako takové je přátelské, oddané a inteligentní. Miluje vodu, společnost lidí a je neustále dobře naladěné. Je to aktivní aportér, proto se používá v myslivosti k přinášení drobné zvěře.

Vzhledem k univerzálnosti jeho povahy je dnes hojně využíván v mnoha odvětvích. Je jedním z nejoblíbenějších vodících a asistenčních psů, canisterapeutických psů a samozřejmě loveckých psů. Často ho můžeme potkat i mezi záchranářskými psy. Díky svým schopnostem je často cvičen pro  vyhledávání drog a uplatnění má i ve sportovní kynologii.  V dnešní době je ponejvíce využíván jako rodinný pes a společník.

V současné době působíte jako poradkyně chovu v Klubu chovatelů loveckých slídičů, jak nahlížíte na aktuální stav české populace ZR?

Do České republiky se toto plemeno přivezlo v roce 1981 a byl to zcela jiný typ. Jeho zástupci byli tenkrát mnohem subtilnější a drobnější. V té době se zlatý retrívr vyskytoval pouze v sytě zlaté barvě. Dnešní zlatí retrívři mají mohutnější kostru, výraznější hlavy a jsou v odstínech od smetanové po zlatou. Plemeno si stále nese svou přizpůsobivou a nekonfliktní povahu a vrozenou chuť k přinášení.

Myslíte si, že je náš chov konkurence schopný ve srovnání se zemí původu a také s ostatními evropskými státy?

Osobně si myslím, že si jako chovatelé malé země nestojíme špatně. Ve srovnání s jinými státy se naši retrívři umísťují na předních místech zahraničních výstav. Ani po zdravotní stránce se nemusíme za nic stydět. Máme přísně sledované podmínky chovnosti, mezi které patří RTG kyčelních a loketních kloubů. Psi zařazení do chovu musí mít složeny OVVR (Ověření vlohových vlastností retrívra) – což je klubová bonitace, kde se mimo jiné posuzuje povaha, která celkově musí odpovídat standardu.

Určitě se ale stejně jako všude jinde najde něco, co by bylo vhodné do budoucna vylepšit. Na čem by tedy podle vás měli naši chovatelé ještě zapracovat?

Plemeno se neustále vyvíjí a přizpůsobuje dnešní době. Mým přáním by bylo, aby již zbytečně nešlo do mohutnosti, protože příliš těžké tělo hůře odolává v lovecké praxi těžkému terénu, navíc ve vyšším věku mohou mít senioři problémy s artrózou. Určitě bych apelovala na všechny chovatele, aby v chovu preferovali tyto tři aspekty a přesně v tomto pořadí. Za prvé zdraví, za druhé povaha a až za třetí exteriér. Bohužel se někdy stává, že chovatelé upřednostní exteriér před body číslo jedna a dva.

Plemeno zlatý retrívr zaštiťují v České republice dva chovatelské kluby, jaké v tom spatřujete výhody a případně i nevýhody? A spolupracují spolu nějak navzájem?

Kluby vzájemně spolupracují, vycházejí si vstříc a mají shodné podmínky chovnosti.

Naše čtenáře budou určitě zajímat i konkrétní chovatelské údaje. Kolik tedy nyní ve vašem klubu máte aktivních chovatelských stanic, chovných jedinců a kolik vrhů se v posledních letech průměrně ročně narodí?

V České republice je kolem šesti set chovatelských stanic a ročně se narodí cca sedm set padesát štěňat.

Zlatý retrívr patří celosvětově mezi jedno z vůbec nejoblíbenějších plemen psů a to bohužel mnohdy nahrává i různým nekalým živlům, množitelům apod. Snažíte se tedy jako klub nějak účinně bránit proti podobným praktikám a máte třeba i přehled, jak vysoká je nyní produkce štěňat bez PP?  

Osvěty není nikdy dost. Lidé by si měli uvědomit, že nákup štěněte bez rodokmenu je pohybem na velmi tenkém ledě. Pokud štěně onemocní, nikdo jim nepomůže situaci řešit, nebudou mít žádný chovatelský servis, nikdo jim s ničím neporadí. Nevědí, kdo byl otec štěněte, nevědí, zda rodiče nenesou nějakou dědičnou vadu, která není na první pohled vidět. Nebo zda jim z roztomilého štěňátka vyroste opravdu zlatý retrívr. To se dozví nejdříve za rok. Při koupi štěněte s průkazem původu si nepřiplácíte zbytečné peníze za „výstavního“ psa (většina chovatelů nevyžaduje absolvování výstav či zkoušek), ale za kvalitní chovatelský servis, který by vám chovatel měl nabídnout. Dále se platí za to, že předci mnoha generací jsou testovaní na dědičné vady, nesou typickou retrívří povahu i exteriér. Mnoho lidí dělá skvělou práci, investují čas, lásku, úsilí a mnoho peněz, aby nový majitel měl toho nejlepšího parťáka a člena rodiny. Tomu se říká chovatelství.

V neposlední řadě koupí štěněte bez rodokmenu nesou ti dotyční spoluvinu na týraných fenách, které rodí v otřesných podmínkách bez veterinární péče. Pokud lidé nestojí o psa s rodokmenem, měli by navštívit útulek a dát domov nějakému opuštěnému pejskovi a ne podporovat množitele koupí „neznačkového“ štěněte.

Všechna štěňata s průkazem původu musí být označena, a to buď mikročipem, nebo tetováním. Musí být u své matky minimálně padesát dnů a rodiče musí mít splněny podmínky chovnosti.

∼ Mnoho lidí dělá skvělou práci, investují čas, lásku, úsilí a mnoho peněz, aby nový majitel měl toho nejlepšího parťáka a člena rodiny. Tomu se říká chovatelství. ∼

Říká se: „opakování matka moudrosti“, proč by tedy zájemce o plemeno měl vybírat štěně výhradně v seriózní chovatelské stanici a nikoliv se zaměřovat na pochybné inzeráty někde na internetu nebo v tisku?

Každému zájemci o štěňátko bych vzkázala: „Kupujete si přítele na deset až patnáct let. Věnujte proto výběru nového člena rodiny čas. Zajeďte se podívat do různých chovatelských stanic, zjistěte si historii jejich chovu, zeptejte se, zda a jaký vám ke štěňátku nabídnou chovatelský servis. Zda vám pomohou s výcvikem, či pořádají setkání svých odchovů a jsou s nimi v kontaktu. Zjistěte si, zda rodiče štěňat jsou využíváni v nějaké praxi (lovecké, canisterapeutické...) nebo zda má jejich matka pouze dvě povinné výstavy, OVVR a nic víc.“ Napsala bych to asi tak: „Když kupujete pračku, nebo ledničku, tak také nejdřív hledáte, jaký typ by byl pro vás nejlepší. Věnujte proto výběru nového člena rodiny alespoň stejnou, lépe však daleko větší pozornost.“

Určitě jsem se nezeptala na všechno. Chtěla byste nám tedy o svém milovaném plemeni třeba ještě něco prozradit?

Ano, plemeno zlatý retrívr je návykové. Komu jednou překročí práh, většinou se ho již nezbaví. Ale pokud máte dostatek lásky, času a prostoru, běžte do toho!

∼ Plemeno zlatý retrívr je návykové. Komu jednou překročí práh, většinou se ho již nezbaví! ∼

A co byste zlatým retrívrům na závěr popřála do dalších let?

Přeji tomuto skvělému plemeni, aby chovatelé k reprodukci přistupovali s respektem, pokorou a zodpovědností. Aby noví majitelé nehledali nové členy rodiny v množírnách, a aby za sto padesát let další generace chovatelů řekla: „Ano, předci našich zlatých retrívrů byli přesně takoví, jací měli být!“

Děkuji vám za překrásný rozhovor!

Foto: Iva Maříková, Milan Sláma
https://www.chlupatestesti.cz/