Chlupatý anděl – jaké to je, když vás opustí anděl

Každý z nás potřebuje občas pomoc, jsou tu však lidé, kteří tu pomoc potřebují víc. A jedním takovým člověkem je i pan Roman Hlaváček, který potřebuje pomoc a tu mu zajištoval asistenční pes Abe. Bohužel i Abe onemocněla a pan Roman se musí vyrovnat nejen z její ztráty ale i s tím, že zůstal bez věrného přítele a pomocníka.

Pane Hlaváček, řekněte nám jaké je Vaše onemocnění a v čem Vám pomáhal asistenční pes?

Je to komplikované,  co se týká zdravotního stavu. Prioritní je DMO (Dětská mozková obrna – získána pravděpodobně v době porodu). Pak Spastická kvadruparéza jež postihuje jak všechny končetiny,  tak tělo jako takové (velmi omezena mobilita, prakticky žádná síla v těle) a občasné epileptické záchvaty (nejspíše součást DMO). Navíc trpím artritidou všech kloubů, migrénami apod. příbuzných potíží. Z toho vyplývá, že asistenční pes je potřeba aby zvládal poměrně velkou škálu úkolů od pomoci vstávat, donést oblečení a spadlé věci, příp. francouzské hole a bohužel i tzv. polohováním snižuje právě dost bolestivé spastické křeče. Samozřejmě mne i musí svlékat a podávat prostě od oblečení tak i věcí co mi často padají jako mobil, klíče, telefon apod. Toto vše musí zvládat jak v klidném prostředí bytu tak i v rušné části města bez toho aby jej cokoli z jeho „práce“ vyrušovalo. Je toho samozřejmě více ale jen samotné úkony by zabrali mnoho textu.

Vybrat asistenčního psa není asi jednoduché. Pes a jeho budoucí majitel si musí tzv. „sednout“ a někdy to třeba nevyjde hned napoprvé. Jak to bylo, když jste si vy jel pro Abé a sedli jste si od prvního okamžiku?

Bohužel nemoc mi nedovoluje cestovat a to dokonce ani pomoci elektrického invalidního vozíku. Musím cestovat mimo město doslova v leže a tak jedině lůžkový vagón a tam je potíž jak umístit mě a pejska a obvykle mimo vagón je invalidní vozík. Bohužel cestovat jen s mechanickým vozíkem nelze, pokud se mnou nejede osobní asistent. Z toho je dané, že mou milovanou Abé nejprve přivezli do ještě starého bytu se zahradou (kde Abé hned si vyzkoušela překážkové skoky přes nízké plůtky oddělující jednotlivé vchody domů). A myslím si, že jsme si sedli doslova hned ač to ještě byla u mne jen zkušebně. Později po přestěhování do vhodnějšího bytu (bezbariérový vjezd do domu i bytu a větší byt) už jsme se s Abé znali a tak jsme se znovu setkali. Bohužel osud tomu chtěl a v den kdy mi Abé přivezli k předání jsem měl plánovanou kontrolu v nemocnici a ihned mne bez možnosti odložení poslali na hospitalizaci. Takže si museli Abé cvičitelé odvézt a opětovně mi jí přivezli asi po dvou měsících. To loučení v nemocnici na pokraji našeho seznámení jsem doslova obrečel, neboť jsem byl nadšen, že je Abé už se mnou. Jinak výběr pejska byl na organizaci ve spolupráci s chovateli, cvičiteli a organizací tak aby vyhovoval mým potřebám.

Majitelé asistenčních psů se v prvních měsících společného soužití s novým společníkem běžně setkávají s různými problémy, měly jste s Abe také nějaké problémy?

Osobně si nemohu stěžovat? Je sice pravda, že první tři dny byla Abé trochu nesvá v novém domově ale venku i doma se chovala jako profík a hned jsme byli kamarádi, samozřejmě za pomoci notné dávky piškotů. Jinak s Abé potíže nebyli a zvykla si i na domácího mazlíka knírače Filipa.

Váš asistenční pes byla Abé, vím, že je těžké o ni hovořit tak brzy po jejím odchodu za Duhový most přesto se musím zeptat. Jaká Abé byla, krom toho, že byla Vaším Andělem.

Já Abé bral spíše jako svou kamarádku jež měla doslova před vším a všemi přednost (teda Filípek nebyl omezen na dobrotách a hrách i drbání). Doslova mne hlídala jako strážný anděl a dokud jsem neusnul, neusnula ani Abé a já jí byl za to vděčný. Usínalo se vedle ní  fantasticky a velmi to pomohlo i mé psychice kdy jsem byl schopen jezdit i tam kam dříve díky vzdálenosti nikoli (trpím dezorientací a tak si Abé musela pamatovat i cestu zpět domů).

Abe odešla následkem nemoci. Pokud se nepletu i přes  nepěkné prognózy od veterinárního lékaře zde s vámi byla daleko déle než ji bylo předpovězeno. Byla velká bojovnice. Jaké onemocnění ji postihlo?

Diagnóza zněla – Cirhóza jater v již pokročilém stádiu. Bohužel i dle veterinářů je tato nemoc zrádná právě v tom, že se u pejska neprojevuji nějaké závažnější změny chování a až nechuť k jídlu, nadouvající se bříško apod. ukazují, že je něco v nepořádku.

Jste nemocný člověk v invalidním důchodu (pokud se nepletu), náklady na léčbu Abe byly určitě nemalé jak jste se s tímto popral?

Nemohu jmenovat jednotlivě ale léčba byla velmi nákladná díky několika drenážím bříška (odvod vody jež se v těle hromadí). Čištění bříška díky oné tekutině a samozřejmě speciální nepatetická dieta, léky (celkem asi pět tablet denně). Hodně mi pomohli přátelé na Facebooku protože s rodinou se prakticky nestýkám a i přes prosbu půjčky jsem neuspěl. Muselo se doslova šetřit na všem a tak jsem často i já byl bez léků jen proto, aby bylo na léčbu, dietu a léky pro Abé. Bylo to dost náročné ale opravdu nebýt v počátku pomoci přátel, Abé by nevydržela ani ony čtyři týdny až dva měsíce co dávali na veterinární klinice. Nakonec Abé se držela celý rok! Ale rád bych i řekl, že nebýt velmi vstřícného přístupu zdejší veterinární kliniky Chomutov s MVDr. Hoškem aspol. Tak by Abé ten rok nevydržela, hodně úkonů si neúčtovali (myšleno práce) a tak sice nemohu spočítat, ale nebudu daleko od pravdy když napíši, že ona roční léčba šla do několika desítek tisíc korun. A sám bych to opravdu nedal. Bohužel stát nepomáhá, nadace spíše na léčbu jež vede ke kompletnímu vyléčení (což u Abé nešlo) apod. Sháněl jsem možnosti jak zafinancovat onu veterinární péči a dietní stravu a léky ale mimo popsané jsem nikde nenašel pomoc.

Momentálně čekáte na dalšího asistenčního psa. Můžete nám o tom říci více?

Musím říci, že organizace od níž jsem měl Abé (PES POMŮŽE o.s) po odeslání zdravotní dokumentace z veteriny a popisu co vše jsme s Abé museli absolvovat mi vyšli max. vstříc a prakticky ihned začali hledat náhradního asistenčního pejska. Nejprve měli vybranou fenku Ebí ale za čas zjistili, že by byl vhodný jiný pejsek Max a nakonec napotřetí až pejsek jménem Monty, jehož bych měl do měsíce dostat. Podle výcviku jež je opravdu dlouhý vyšel jako nejlépe připraven a tak dostanu cca. 1,5 – 2 letého pejska jménem Max. A musím dodat, že ona reakce organizace mne rozbrečela, jednak smutek po Abé a jednak rychlost s jakou hlavní cvičitel pan Štěrba ihned začal jednat ! Zatím jen vím, že bude umět vše, co potřebuji a dokonce i jisté věci více než uměla Abé. Přesto Abé bude navždy v mém srdci! To nelze, mezi námi vznikl doslova perfektní vtah a budu věřit, že s Montym (jméno nového asistenčního kamaráda) navážeme taktéž super vztah.

Doma máte také jednoho psího důchodce, malého knírače. Povezte nám o něm více.

No jak jsem psal, máme doma knírače Filipa, jež už je staroušek ač svým veselým divokým chováním by člověk řekl, že je to štěně. Filip doslova Abé miloval, všude za ni chodil a také s ní spával. Po odchodu Abé nastala situace, která mě trápila. Filip doslova jakoby ustrnul a byl méně veselý a dokonce mi v posteli lezl pod peřinu, což nedělal ani jako štěně, no chtěl se více tulit a ač již dnes je na tom mnohem lépe, je znát, že mu Abé chybí. Budu věřit, že si s Montym sedne a bude zase plný života. Ač momentálně je zas veselý a je i rád, že mě má jen pro sebe a nemusí se o mě dělit s Abé. Jinak Filipa jako knírače mám již druhého a tomuto je cca. 12 let a (nebo více?) a dostal jsem jej jako štěně ještě v době kdy jsem sice jen ležel (kvadrupareza nedovolovala jakýkoli pohyb ani na vozíku) a je to můj již druhý knírač Filip. Prostě super veselý rarach a je hodný, čistotný a dokonce i hlídač. Ale od Abé se naučil, že jakmile se jede domů, musí i on, dříve jsme na něj čekali až se mu bude chtít zvenku. Je to lumpík ale k nezaplacení a vděčný za pohlazení stejně jako piškoty a jiné psí dobroty. Ovšem postel miluje nadevše .

Pro Vás ale není pes jen pomocníkem. Snažíte se pomáhat byt jen tím, že sdílíte pejsky z útulku a na Facebooku sledujete dění kolem psů. Líbí se Vám nějaký psí sport, a jaký?

V době kdy jsem ještě pracoval. Tak jsem pomáhal  v rámci jednoho sdružení, která se zajímala o diskriminaci, skoro 20 let. A zajímal jsem se obecně o to, jak to u nás chodí a jak nedokonalá je pomoc nejen lidem ale i zvířátkům.  Každý rok si vyberu organizaci, jednotlivce nebo podobně a to podporuji ať již opakovanými finančními dary tak i celoročními DMS apod. Bohužel bydlím v paneláku a hlavně díky nemoci i dva pejsci jsou dost. Tak se snažím aspoň sdílet a pokud by to šlo, klidně bych pejska i adoptoval, ale musím myslet na to, že pokud bych se dostal do nemocnice na hospitalizaci musí je někdo hlídat, venčit, krmit apod. Naštěstí mi hodně pomáhá kamarád a toho měla Abé hodně ráda, Filipa zná od štěněte a znal i toho prvního. Prostě mám rád zvířata i lidi ale pejsky asi miluji doslova nejvíce. Myslím si, že je to výborný relax a osobně jsem sice trošku pravicově orientován (nikoli fanatik co kritizuje kdeco cizího), nemám rád xenofobii a takovou jakousi českou malost kdy neznalost dělá z komára velblouda. Nemusím souhlasit se vším ale neprezentuji to veřejně (myšleno uprchlická krize, politika u nás apod.). Myslím si ,že jsem optimisticky naladěn realistický člověk a někdy i hravý jako dítě. No lidé vč. rodiny mne mnohokráte hodně zklamali a naštěstí právě Facebook mi ukázal, že lidé si dokážou vzájemně pomáhat ač se nikdy neviděli.

V současnosti preventivně to řeším, transparentním účtem pro asistenčního pejska jež by měl pokrýt jak speciální krmivo tak i veterinu a případné řešení nestandartních věcí stejně jako jisté potřeby pejska. Jen dodám, onen transparentní účet je pouze pro Montyho a ne Filipa, Filipa zvládnu, ale retrívři jsou náročnější pejsci jak v péči, tak v krmení a i jistými specifiky danými genetikou pejska.

A na závěr poděkováním všem kdo mi nejen finančně a fyzicky pomáhali a snad i nadále budou ale i za podporu v rámci komentářů na FB. Někdy pár vhodně volených slov opravdu pomáhá a musím dodat, že až na pár nepříjemných komentářů jsem zažíval jen pozitiva.

Ještě snad k tomu proč jsem o asistenčního pejska požádal? No věděl jsem, že jsou ale i to, jak nákladné je jejich pořízení a výcvik a až na naléhání kamarádky z dětství jež žije velmi dlouho v Anglii jsem oslovil právě organizaci PES POMŮŽE    a ti mi vyšli vstříc a za cca. Jeden rok jsem dostal svou Abé.

Foto: archiv Roman Hlaváček