Chovatelé, co říkáte? 5. díl

Také jste někdy přemýšleli o tom, zda je typ chovu vašeho plemene ideálně nastavený? Nebyl by lepší třeba chov kontrolovaný, nebo řízený či raději úplně volný? Každý má asi svá pro a proti a co chovatel, to názor. A my jsme se několika z nich zeptali…

Otázka na tělo: „Jaký typ čistokrevného chovu je podle vás nejvhodnější?“

Zápisní řád Českomoravské kynologické unie z pohledu chovatelských klubů umožňuje hned několik typů čistokrevného chovu. Může jít například o chov kontrolovaný, řízený, evidovaný, výběrový, volný apod. Je podle vás šťastným řešením dát chovatelům zcela volnou ruku a zároveň i plnou zodpovědnost za své odchovy nebo je lepší variantou nastavit ve výběru rodičovských párů určité mantinely a chov daného plemene mít pod kontrolou? Co, myslíte? A jak to chodí konkrétně v tom vašem chovatelském klubu?

Chov by měl být o celku…

Předně uvedu, že se jedná o názor jednotlivce, který se pohybuje v oblasti chovu psů s PP pouhých dvacet let a za tu dobu jsem odchovala jen šest vrhů belgických ovčáků (jeden externě) a dva plemene papillon.

Pro chov jako takový je potřeba nejen vlastnit chovnou fenu (což je vlastně spolu s registrací chovatelské stanice jedinou podmínkou pro to stát se chovatelem), ale i alespoň základní znalosti v oblasti chovu a genetiky. Chovatelů je spousta a ne všichni tyto znalosti mají a proto je několik „druhů“ chovu. Jedině tak je možné dané plemeno nějakým způsobem „směrovat“ a udržet chov v rámci jednotlivých standardů plemene. Za dobu svého chovu jsem byla nucena odchovat štěňata pod několika druhy chovu.

V případě výběrového (u BO selektivního) chovu bych nechala vše na vůli chovatele, protože z mého pohledu ten, kdo podstoupí všechny podmínky pro splnění selekce, by měl mít dostatek zkušeností (nabízí se i „rozumu“) k odchovu dalších kvalitních jedinců. Naopak si myslím, že je nutný i chov kontrolovaný, ne vždy je totiž chovatel (majitel feny) dostatečně soudný, zejména pokud má jeho fena (případně její předci) nějakou lehčí vadu v souvislosti se standardem plemene.

Nejčastěji se setkávám s „volným chovem“. Osobně si myslím, že je to nejjednodušší z pohledu chovatele, ale ne vždy ku prospěchu plemene. U volného chovu si mnoho chovatelů říká, že je to jen jejich věc, a proč by jim tedy do toho měl „někdo kecat“. Dokonce jsem slyšela i názor, že jakýkoliv jiný druh chovu je protiústavní (zas tak jednoduché to není). Bohužel v tomto případě se často jedná o chovatele, kteří opakují spojení (zužují chovatelskou základnu), a kryjí jen se psem, kterého si v lepším případě dovezou, v horším koupí „od souseda“ v ČR a mají jej doma na zahradě. Chápu, že ne všichni mají náladu a chuť cestovat za psem veliké vzdálenosti, když výsledek může být velmi nejistý. Sama mám za sebou zrovna nyní dvě neúspěšná krytí v zahraničí, ale i to je riziko, které s sebou nese zájmový chov a jde na vrub chovatele.

Závěrem můj pohled:

• Volný chov s možností konzultace s kvalitními a nezaujatými poradci chovu daného plemene, kteří v případě nejistoty (či jen možnosti konzultace) pomohou sestavit vhodný chovný pár. Já takového mám a jsem za něj moc ráda.
• Řízený / Kontrolovaný chov v případě uchovněných jedinců „s podmínkou“, to jsou takoví, kteří vykazují lehčí vadu (nevyřazující z chovu, která ale v takovou vadu může přejít). Zde by měla chovatelská komise zasáhnout a sestavit chovný pár tak, aby se vada neposilovala.
• Výběrový / selektivní chov pro chovatele, kteří mají zkušenosti (či si nechají poradit), považuji ku prospěchu a rozvoji daného plemene.

Bohužel vše je jen o lidech a jejich mentalitě. Takže žádný druh chovu nemůže být ideální, ale členěním se může pomoci udržení chovu konkrétních plemen. Někomu jde pouze o exteriér, jinému jen o povahu, ale chov by měl být o celku. Proto preferuji chovné jedince vyrovnaných povah využitelných v praxi, ale při zachování vzhledu plemene. Pokud tomu tak nebude, nemusíme chovat jedince daného plemene, ale jen jedince s prokázaným původem.

Motto: „Pokud si chcete se psem rozumět, není potřeba na něj hned začít štěkat..“.

Jitka Maroušková, CHS Novterpod,
chovatelka belgických ovčáků tervueren a papillonů

Závisí na úhlu pohledu!  

Na tuto otázku neexistuje správná odpověď. Závisí na úhlu pohledu. Jakožto chovatel několika plemen vidím zhruba toto: V případě řízeného chovu sice máme výhodu toho, že by se plemeno mělo někam posouvat, ale to vám bude platit pouze tehdy, pokud podmínky mají všichni stejné. Pokud se bude politikařit, poté to plemenu jen a jen ublíží, neboť to bude likvidovat chovatele malé a s odlišným způsobem vidění chovu. V tomto případě je samozřejmě kontrolovaný nebo volný chov lepší, neboť dává více svobody. Na straně druhé velkochovatelé a množírny budou mít pré, neboť splní jen nezbytně nutné podmínky. Další nevýhodu vidím především v tom, že se budou používat pouze šampioni nebo nejpopulárnější plemeníci, což povede k snížení genofondu... Každý typ chovu má své plusy a mínusy. Pro raritní a málopočetné plemeno vždy bude vhodný řízený chov, pro početné plemeno i kontrolovaný nebo evidovaný není zas takový problém, protože vždy se najdou chovatelé, kteří budou dělat chov ne na prvoplánovitý a líbivý exteriér, ale i na „krev“.

Jan Markup, CHS Kalimero Bohemica,
chovatel plemen československý vlčák, saarloosův ovčák, mini bulteriér

Foto: archiv chovatelů

Také vám vrtá hlavou nějaká konkrétní otázka a zajímalo by vás, jak se k ní staví ostatní chovatelé?
Tak neváhejte a pošlete nám ji na redakce@ecanis.cz a my jim ji položíme!