Chovatelská poradna – Honba za tituly versus etika chovu

Jeli byste s fenkou v druhé polovině březosti na výstavu a ještě se tím chlubili na sociálních sítích? A proč někdy vítězí vlastní ego a touha po úspěchu na úkor zdravého rozumu? Těžko říct. Dotaz na toto téma nám totiž nedávno přišel do poradny. Pokud vás tedy zajímá, co k této problematice říkají řády, pak si určitě nezapomeňte přečíst tento článek.

Asi se shodneme na tom, že většina z nás to má naštěstí v hlavě v pořádku a dobře si rozmyslí, co vlastně chce a co je v daný moment prioritou. Buď je ten správný čas na to jezdit po výstavách a sbírat tituly, anebo svou milovanou fenku nechat nakrýt a těšit se na štěňátka. Riskovat zdraví vysoko březí feny i nenarozených štěňat předváděním se v kruhu to chce opravdu dost odvahy a silný žaludek. Bohužel i tací, kteří neváhají porušovat výstavní řád i etiku chovu, se mezi námi najdou. A máme na ně vůbec nějaké páky?

Dotaz: Nedávno na mě na sociálních sítích vykoukl příspěvek, kde chovatelka prezentovala svůj výstavní úspěch a s tím spojený prestižní titul nejlepšího psa (feny) pro daný rok a jen pár dnů (přesně 21) po výstavě i narození štěňat stejné feně. Pominu-li porušení výstavního řádu, mé zamyšlení se vztahuje spíše k březosti versus zdraví a stres, který fena bezesporu prožívá. Moc ráda bych znala názor fundovaných lidí nejen ve vztahu k řádům, které začínají být pro spoustu lidí „jen“ slova, která nemají žádnou hodnotu, ale i na jasný diskomfort feny. Před časem se řešil případ porodu březí feny na výstavě, kdy nebyl možný žádný postih dané chovatelky.  Bude to snad otázkou času, kdy budeme takovým lidem tolerovat tyto přestupky a týrání zvířat? Z mého pohledu se totiž o týrání jedná. Budeme jen přihlížet, jak se z chovatelských stanic stávají množírny s průkazem původu? Po covidové době máme spoustu CHS dle mého názoru bez jakéhokoliv povědomí o tom, co se chovatelské stránky týká. Lidé si nepřipouštějí žádná pochybení, nechtějí řešit problémy v chovu, nebo zdravotní stránku. Mám pocit, že prioritou je pro ně na jedné straně získat co nejvíce titulů na výstavách na úkor svých zvířat nebo na straně druhé splnit si povinnosti chovnosti a mít co nejdřív štěňata, protože je to dnes přece skvělou finanční příležitostí. Kde je tedy ten zlatý střed, kdy chovatel přemýšlí nad daným spojením a vybírá ho tak, aby bylo benefitem pro chov a není to jen o kvantitě? Předem děkuji za zpětnou vazbu k tématu.

Dobrý den,

uvedený příspěvek se asi dá rozdělit do více částí. Ta první se vztahuje k welfare psů, týrání psů na výstavách obecně a vystavování březích fen zvlášť. Další bod se týká vyhodnocování nejlepších výstavních jedinců a vyježděných titulů a poslední vznikajících chovatelských stanic.

Výstavní předpisy se vztahují i k probíranému problému. Výstavní řád zcela jasně říká, že z účasti na výstavě jsou vyloučeni: „Psi nemocní, podezřelí z nemoci, po úraze, feny v druhé polovině březosti, feny kojící a háravé feny“. Velmi důležitý je i bod zabývající se nekorektním přístupem ke psům: „Je zakázáno upravovat srst, kůži nebo čenich psa čímkoliv, co mění jejich strukturu, barvu nebo tvar. Je zakázáno upravovat psa v areálu výstaviště s pomocí jakýchkoliv látek nebo pomůcek. Povoleno je pouze stříhání, trimování, česání a kartáčování. Je také zakázáno vyvazovat psa na trimovacím stole na delší dobu než je nezbytné pro úpravu. Porušení tohoto ustanovení může mít za následek okamžité vyloučení psa z účasti na výstavě. Hlasité povzbuzování psů zpoza kruhu (tzv. double-handling) je zakázáno. Je také zakázáno poutání pozornosti psů zpoza kruhu jakýmkoliv jiným způsobem (například používání píšťalek, hraček, krmiva, volání na psa apod.). Porušení tohoto zákazu může mít za následek vyloučení psa z posuzování. Své k péči o psy říká i Výstavní řád FCI: „Je povinností pořadatelů do výstavního katalogu doplnit, a to dostatečně výrazně, následující sdělení: Vystavovatelé na mezinárodní výstavě FCI jsou odpovědní za blaho psů. Je zakázáno vystavovat psa situaci, která by mohla ohrozit jeho zdraví nebo blaho, jako např. ponechat jej ve vozidle za mimořádného vedra nebo zimy, resp. chovat se k němu hrubým způsobem. Porušení tohoto nařízení bude mít za následek vyloučení z dané i následujících výstav“.

Pokud se prokáže, že došlo k porušení uvedených ustanovení, je v pravomoci ČMKU přijmout různá opatření včetně zákazu vystavování psů až po zákaz zápisu vrhů na chovatelskou stanici. Důležité je slovo „prokáže“. Ono někdy poznat, že fenka je v druhé polovině březosti, může být složité. Zatím nemáme na výstavách jakousi „psí policii“, která by kontrolovala, jak na tom jednotliví psi jsou. Velkou úlohu hrají rozhodčí. Penalizují nadměrnou úpravu srsti, zakazují vystavování na stahovacích obojcích bez zarážky atd.

Celá řada plemen, klubů a i ČMKU vyhodnocují úspěšné psy a to nejen v oblasti hodnocení exteriéru ale i v otázce výkonu. Umístění v takových soutěžích je u nás i v zahraničí prestižní záležitostí. Určitě je pravdou, že u dvou stejně kvalitních jedinců bude hodně záležet na tom, zda je majitel ochotný po výstavách jezdit. Velké rozdíly jsou mezi hodně početnými a málopočetnými plemeny. U těch druhých se tituly sbírají snáz. Konkurence prostě není tak veliká. Je ale jen na majitelích psů a fen, kam chtějí své psy hlásit a zda je výstavní maratón těší či ne. Možná to někoho věci neznalého překvapí, ale výstavy velmi často těší i psy. Není výjimkou, když majitel staršího jedince říká: „Už ho nevystavuji, ale on se na výstavy těší a byl by smutný, kdyby zůstal doma.“ Pravdou je, že pokud psa výstavy netěší nebo časem těšit přestanou, dostane se na úroveň „otrávené modelky“, v kruhu moc dobře nevypadá a úspěch se nedostavuje.

Trochu složitější to je v případě hodně otitulovaných psů a jejich využití v chovu. On někdy pes, který absolvuje jen nezbytné hodnocení pro zařazení do chovu, může být kvalitnější a pro chov významnější než jeho výstavně úspěšný kolega. Tady už ale je na chovatelích a také poradcích chovu, jaká kriteria pro výběr krycího psa uplatňují.

Chov psů v České republice patří do kategorie zájmových činností. Zatím není nijak omezována registrace chovatelských stanic. Žadatel musí splnit určité podmínky, ale absolvování školení nebo zkoušek z odborných znalostí požadováno není. Je vždy na daném chovateli, jaké informace hledá, co si přečte a jakých přednášek se zúčastní. Z vlastní praxe mohu říci, že se chovatelé po informacích shání. Mezi chovateli psů s průkazem původu se asi množitelé najdou. Je jich ale minimum a i oni musí dodržovat daná pravidla, a pokud se přijde na nekorektní přístup k chovu a péči o psy, následuje zákaz zápisu vrhů na chovatelskou stanici. Nic jiného v pravomoci kynologických organizací není, stačí se podívat do platné legislativy.

Závěrem…

I v chovu psů platí, že se mu věnují lidé slušní i méně slušní stejně jako v jiných profesích. Těch prvních je ale velká většina. Chovatelé psů bývají často kritizováni a řada lidí a zvláště těch, kteří nikdy nic neodchovali, si o nich myslí, že vše dělají jen kvůli penězům. Pravda je ale úplně jiná. Většina chovatelů má zájem o své plemeno, výborně se stará o své psy, smutní, když dává štěňata z domu a s jejich nabyvateli udržuje řadu let přátelské kontakty. Do chovu psů investuje peníze, čas a energii a být u nich psem znamená být spokojeným psem.

Bc. Vladimíra Tichá

Foto: archiv redakce, archiv CHS Eldorádo Lipí