Čím vším může šokovat zájemce o štěně … aneb Má se chovatel smát nebo spíš plakat? 7.díl

Nudíte se o prázdninách? Tak už nebudete! Máme pro vás další neskutečně skutečné historky ze života chovatelů nejrůznějších plemen. Příjemnou zábavu…

Jo, jo, už je to tak. Býti chovatelem není vždy procházka růžovým sadem. Mnohdy to chce pevné nervy a značnou porci sebeovládání. Ruku na srdce, kdo z nás se občas nemusel držet, aby nakonec nebyl nařčen z ublížení na zdraví? Ach ti zájemci, ti nám tedy dávají co proto…

Halóóó, budíčeeek!!!

Chovatelka:

Ve 3.45 hod. ráno mi zvoní telefon a příjemný pán se omlouvá, jestli nás náhodou nevzbudil. 

No, kdo by ve 3.45 hod. ráno ještě spal, že ano? Je prý ve službě, pracuje ve věznici jako poradce.

Zájemce:

„Přišel jsem o psa a četl váš inzerát, viděl jsem i fotky.  Prosím, nechte mi toho pejska.“

Chovatelka:

Plna pochopení jsem vsedě na lůžku přesně šedesát pět minut odpovídala na otázky ohledně krmení, výcviku, jak se posuzuje zdravotní stav, RTG, jak by se mělo štěňátko chovat vzhledem k věku, jak vypadá kupní smlouva atd.

Zájemce:

„Ještě dnes k vám přijedeme a složíme zálohu. Mohla byste mi dát adresu? Děkuji, nashledanou.“

Chovatelka:

Byla jsem dokonale vzhůru, a tak jsem vstala a s dobrým pocitem, že mám slušného zájemce, šla za pejsky. Odpoledne přijel, tak jsem se zeptala, zda nás dobře našel.

Zájemce:

„V pohodě! Jsem taxikář, tak to nebyl problém…“

Chovatelka:

Vzhledem k tomu, co mi řekl do telefonu ráno, se mi v hlavě rozezněl poplašný zvoneček.

Nicméně jsem ho pozvala dál a ukázala mu štěňata. Řekla jsem si, že mu NIC nebudu slibovat a prostě uvidíme co a jak.

Ovšem to co následovalo… Byla jsem podrobena kynologickému testu nebo spíš výslechu. Odpovídala jsem, jak nejlépe to šlo. V hlavě mi šrotovalo, že je to buď zodpovědný člověk, nebo…

Asi po hodině a půl křížového výslechu jsem se slušně vymluvila na další povinnosti. Nějak se mu ale nechtělo, měl totiž nachystáno spoustu dalších otázek. Řekla jsem mu tedy, že je ráda zodpovím při další návštěvě. Byla jsem slušná, ale věděla jsem, že další návštěvu tohoto pána určitě odmítnu. Dostal mne ovšem při odchodu.

Zájemce:

„Já si psa zatím nevezmu. Chci totiž úplně jiné plemeno, ale hledal jsem někoho zkušeného, abych věděl, na co si dát pozor a abych nebyl u jiného chovatele za blbce. No, a paní, víte, ani se mi nechtělo jít do nějaké pejskařské školy, přece tam nebudu za ty rady někomu platit.

Chovatelka:

Musela jsem se tedy hodně ovládat, abych nepoužila k rozloučení nohu.

Pejskaři se ovšem znají. Uběhly asi tak tři měsíce a tento pán si vzal pejska loveckého plemene od chovatele, kterého znám. Dle vyprávění k němu přijel dokonale informovaný. Ten známý mi o něm totiž vyprávěl, a já poznala i podle popisu, o koho jde. Tam se však představil jako majitel jednoho podniku. Co k tomu dodat, že?

Budu vám dělat reklamu!

Zájemce:

„Chtěla bych si od vás pořídit štěňátko bearded kolie, ale nechci za něj nic platit. Víte, paní, já totiž bydlím v Praze, tak bych vám tam zadarmo dělala reklamu…“

Chovatel:

Tak tomu se jaksi nedostávalo slov…

Nešťastná náhoda?

Zájemce:

„Dobrý den, rád bych si od vás koupil fenku hovawarta.“

Chovatelka:

„Mohu se zeptat, proč jste se rozhodl pro toto plemeno? Máte už s ním nějaké zkušenosti?“

Zájemce:

„Ano, nedávno jsem přišel o čtyřletou fenku. Betty vběhla bohužel pod kamion…“

Hovor plynul pomalu dál, chovatelka se tak různě vyptávala a předávala zároveň potřebné informace, když tu zájemce povídá:

„Když byla Betty asi dvouletá, pořídil jsem ještě jednu hovawartku, aby jí nebylo smutno.“

Chovatelka:

„Aha, takže jste nezůstal úplně bez psa a smutek se trochu lépe překonává, že?“

Zájemce:

„Ne, tu už také nemám. Ta mi asi před měsícem utekla za myslivci a ti ji zastřelili.“

Chovatelka jen hořce polkla a raději se taktně rozloučila.

Vše říkající smska…  

SMS od zájemce:

„Kolik chcete za toho čokla?“