Collie versus sheltie okem majitele

V tomto článku se budeme zajímat opět srovnáním těchto dvou plemenen Tentokrát však srovnání provede člověk s nímž žijí obě plemena ve společné domácnosti již 10 let.

Již přes 10 let s námi doma společně žijí dlouhosrsté kolie a sheltie. No a jaké jsou mezi nimi rozdíly. Na první pohled jistě ve velikosti, ale nejen v té.

Menší šeltičky většinou oplývají (jako u všech plemen i zde bývají výjimky) bezmezným temperamentem, srší neustále dobrou náladou, milují štěkání a velice rády svou zahradu hlasitě hlídají. Svému páníčkovi jsou oddané a velmi ho milují. K cizím lidem, jak praví standard, jsou často rezervované. I větší smečka šeltiček se snáší velice dobře a k různým neshodám dochází jen výjimečně. V tomto ohledu jsou velmi společenské a na procházkách, při setkání s jinými psy jsou v pohodě, když potkají jinou šeltičku jsou nadšené a velmi kamarádské. I přes svůj temperament dokážou být mazlivé, přítulné a rády si vychutnají pohodlí doma na sedačce.

Kolie na rozdíl od sheltií jsou rozvážnější, ne tak uštěkané. Lidské návštěvy přijímají na rozdíl od hlasitých šeltiček v pohodě, většinou  s vrtícím se ocasem, s rezervovaným klidem, nebo občas hafnou, když se jim zdá něco podezřelé. Přesto se ale dokáží velmi rozvášnit, např. při hře s aportem, balonkem apod. Kolie jsou velcí mazlíci a milují fyzický kontakt. Nemají tolik temperamentu jako šeltičky, jsou však  rozvážnější a trpělivější. Milují nade vše svého pána, ale někdy se o něj nechtějí dělit.  Kolie jsou vyhraněné osobnosti, a tak se k sobě také ve smečce chovají.  Když si na sebe zvyknou, vycházejí spolu dobře, ale někdy přijetí dalšího jedince do houfu  nemusí probíhat jednoduše a může trvat docela dlouho, než je do smečky přijat. Rozhodně nejsou tak společenské a benevolentní jako šeltičky.  

Obě plemena jsou velmi učenlivá, rychle chápající, u šeltiček s patřičným temperamentem, u kolií s určitou rozvážností. Jsou vhodná téměř ke všem kynologickým aktivitám.  Nesnášejí fyzické tresty. Při výcviku se používá zejména pozitivní přístup, pochvaly a odměny. Důslednost a pravidelnost ve výcviku, jako u jiných plemen, je velmi důležitá. Obě plemena, právě proto, že jsou tak citlivá a vnímavá, dokáží ve svůj prospěch využít nedostatky ve vůdčích schopnostech páníčka. Abychom psa vychovali, nestačí ho mít jen rád, je důležitý správný přístup a dostatek autority z naší strany.

Když jsme si pořídili první kolii a začala jsem s ní dělat agility, naše děti po čase chtěly také nějakého psíka na cvičení a protože jsme tenkrát bydleli v bytovce a o další kolii nemohla být ani řeč, padla naše volba na šeltičku. Je to velmi podobné plemeno, akorát o pořádný kus menší. Proč tedy ne. Ano, pokud byla jedna kolie a jedna šeltička, vše bylo v pohodě. Po mnoha letech u nás vznikly 2 smečky, jedna kolií a jedna sheltií. Už dávno si nemyslím, že proto, že si jsou v mnohém tak podobné, je to skvělé soužití. Bohužel není. Koliím vadí ten  úžasný  temperament, rychlost, hbitost, štěkání a zbrklost šeltiček. Šeltičkám vadí velikost kolií a tudíž jistá fyzická nadvláda nad nimi. Nicméně obě plemena jsme si zamilovali a je velmi složité se rozhodnout jen pro jedno z nich. Takže proto u nás doma budou i nadále žít pohodové dlouhosrsté kolie a ulítané šeltičky.

Foto: Plíštilová Eva     

www.chs-z-josefovske-pevnosti.estranky.cz