Cotonci mě okouzlili svou radostí ze života!

Poslední se série rozhovorů s majiteli plemene Coton de Tuléar je tady! A představte si, že tento krásný heboučký pejsek se může výborně uplatnit i v dogdancingu. Nevěříte? Následující řádky vás však o tom určitě přesvědčí…

Tereza Hoření propadla kouzlu malých bavlníkových pejsků původem z Madagaskaru již více než před jedenácti lety. Poměrně záhy si uvědomila, že tento čiperný a velmi činorodý živel bude výborným parťákem i pro různé společné aktivity. Vyzkoušela toho tedy celou řadu, ale nakonec na celé čáře zvítězil dogdancing. A tak jsme si spolu nejen o něm příjemně popovídaly…

Terezo, jak jste se vy potkala s cotonkem a čím vám toto kouzelné stvoření nejvíce učarovalo? A proč právě toto plemeno?

Naše první „setkání“ proběhlo vlastně v encyklopedii. Když jsem někdy ve dvanácti letech začala umlouvat rodiče, aby mi dovolili pejska (po dvou letech se zadařilo), hledala jsem nějaké malé plemeno, které by se hodilo do pražského bytu. Líbili se mi psi s dlouhou srstí, která kolem nich v pohybu nádherně vlaje, a také takoví, které nepotkám na každém rohu. Když jsem pak cotonky potkala naživo na výstavě psů, okouzlila mě jejich radost ze života, kterou projevují i ve vysokém věku.

Tento malý společenský pejsek vypadá na první pohled „jen“ jako luxusní dekorace na gauč, ale ono tomu tak není, že?

Určitě ne. Bavlníčci jsou sice na pohled plyšáčci, ale pod hebkou srstí se skrývají psi se vším všudy. Hrají si, odvážně se vydají za srnkou, no a klidně si občas navzájem i „vyříkají“, kdo je pánem smečky. Se svými lidmi velmi rádi podnikají dlouhé procházky a výlety. Naše Daisy s námi prochodila Vysoké Tatry a loni v deseti letech bez problému zvládla i dvacet kilometrů dlouhý výlet.

≈ Bavlníčci jsou sice na pohled plyšáčci, ale pod hebkou srstí se skrývají psi se vším všudy! ≈

Jsou pro každou špatnost a spousta z nich je opravdu hodně aktivní. Naše Beauty občas běhá tryskem kolem nás z čisté radosti z pohybu a v očích jí svítí ďábelská světélka. Daisy, i když věkem veteránka, dodnes poklonami provokuje ke hraní pejsky z okolí, no a Brennosek skočí do každého potoka, který potká. O štěňátkách, která hrabou všude možně, lítají po bytě ve společných divokých hrách a loví vše od mravenců přes trsy trávy, ani nemluvím. Od těchto rošťáren je to už jen kousek k různým psím sportům.

Ve vaší rodině žijí celkem čtyři cotonci, seznámila byste nás s nimi blíže?

První cotoní holčička, která k nám před jedenácti lety přišla, se jmenuje Daisy. Je to klidná fenka, která toho s námi hodně zažila a u všeho byla perfektním společníkem. Okouzlila mě natolik, že jsem už nechtěla jiného pejska než cotonka. Je velmi poslušná, ale také mazaná. Svým pohledem a třeba ještě předvedeným panáčkem si dokáže získat srdce (a pamlsky) každého, koho potká. Zbožňuje čas se svými lidmi, ať už se během něj cvičí, chodí na výlety, nebo třeba jen ležíme v posteli a mazlíme se.

Další členové smečky jsou její čtyřleté děti – Beauty, Bart a Brennos.

Beauty jsme si nechali z druhých Daisinčiných štěňátek. Je to malý ďáblík s rarášky v očích, který neustále všechny provokuje ke hrám, leze do klína a do postele na mazlení a prozkoumá všechno možné. Miluje hračky a blbnutí se svojí rodinkou, psí i lidskou. Letos se poprvé stala maminkou. Všechna její štěňátka byla akční po ní a bylo s nimi opravdu veselo.

Barta a Brennoska si nechala manželova maminka s babičkou potom, co jsme u nich nějakou dobu žili. Zamilovaly se do Daisinky a už nechtěly být bez cotonka. Kluci jsou nerozlučnou dvojkou, i když se občas mezi sebou pošťuchují. Bart je klidnější, více podobný Daisy. Miluje mazlení a nejraději je ve společnosti svých lidí. Brennos je aktivnější, má velmi rád jiné pejsky a zvlášť fenečky. Oba zbožňují hračky, Bart se o ně rád přetahuje, Brennosek zase běhá za míčky.

Dohromady je občas všechny máme na chalupě, a to je pak pěkná smečka. Jako rodina spolu pěkně drží při sobě a mají se navzájem velmi rádi. Všichni jsou pro nás plnohodnotnými členy rodiny a prožívají s námi všechno možné.

Čemu všemu se společně věnujete a které další aktivity se podle vás pro tyto pejsky hodí nebo jaké byste měla chuť si třeba i sama vyzkoušet? 

Našimi hlavními aktivitami jsou dogdancing a cviky, díky nimž jsou pejskové poslušní a zabaví se jimi každý den. Třeba různé hlavolamy, cvičení triků formou tzv. shapingu a mnoho dalšího.

Vyzkoušeli jsme si i agility, ke kterému bych se ráda někdy v budoucnu vrátila. Zkusili jsme i závody v poslušnosti a základy obedience, dříve jsem se věnovala juniorhandlingu a někteří cotonci jsou skvělí v canisterapii.

K tomu všemu jsou moje holky velkými pomocnicemi ve chvílích, kdy trénuji ostatní pejsky s jejich lidmi. Daisy umí třeba úžasně komunikovat a dovede na tréninku uklidnit i vystrašeného jedince. Obě spolupracují i s cizími lidmi, pokud jsou už jejich pejskové unavení.

Mimo to občas zajdeme na výstavu a zhruba jednou za dva až čtyři roky se věnujeme chovu, takže nám v domácnosti řádí štěňátka.

Nesmím zapomenout ani na lidské aktivity, při kterých se cotonek neztratí. Pro mě to jsou hlavně pěší výlety, kde jsou skvělými společníky. Zbožňují hory, a jakmile uvidí těžší terén, rozzáří se jim očka a s chutí se pustí na cestu. Mohou vám dělat parťáky i při běhání, po troše tréninku i při jízdě na běžkách. Na kole jsem jezdila s cotonky v košíku a nyní plánujeme pořídit koloběžku, u které mladší fenku plánuji nechat občas běhat, část výletů bude odpočívat v košíku.

Sportem číslo jedna je tedy u vás tanec se psem. Začínala jste s ním až s Daisy nebo jste měla předchozí zkušenosti i s jinými plemeny?

Daisy je můj první pejsek, takže jsem začínala až s ní. Dogdancing mě okouzlil tím, že si spoustu cviků můžu cvičit sama doma nebo na procházkách a nemusím se omezovat jen na hodiny na cvičáku. Navíc je to velmi různorodý sport, kde můžete naučit a využít opravdu všechno možné (Beauty třeba umí na povel „žábu“ – v poloze „lehni“ vystrčit zadní nohy dozadu a pak je zase pod sebe schovat; Daisy zase na povel pokládá a zvedá hlavičku na zem – tenhle cvik jsme učili kvůli pohodlnějšímu česání culíčků a využíváme ho i v dogdancingu). K tomu všemu se odmala věnuji i lidskému tanci. Dogdancing mi tedy umožňuje spojit lásku k tanci i ke psům v jednom sportu.

≈ Dogdancing mi umožňuje spojit lásku k tanci i ke psům v jednom sportu! ≈

Jak se vůbec cvičí s „bavlnkou“ a má šanci na zkouškách a závodech plnohodnotně konkurovat ostatním?

Pod správným vedením cvičí cotonci skvěle. Většina z nich zbožňuje jídlo a někteří i hračky, takže se hezky motivují. Pro mé pejsky je největší odměnou má radost ze spolupráce s nimi. Dokáží se naučit spoustu triků a mohou být i velmi přesní. S dobrou průpravou tedy bez problému zvládnou složit zkoušky dogdancingu, kde musí předvést přesně předepsané cviky, ve vyšších úrovních zkoušek i ty velmi obtížné.

U závodů je ceněná kreativita a do sestavy můžete dát takřka jakékoli prvky, kterých je pes fyzicky schopný. Cotonek rozhodčí většinou okouzlí nejen svým vzhledem, ale i radostí ze cvičení a neustále rozvrtěným ocáskem. Pokud vyberete ty cviky, které pejskovi sedí, k tomu zvolíte nápaditou sestavu a třeba přidáte i svůj tanec, určitě můžete na závodech s bavlníčkem konkurovat všem ostatním plemenům.

Vzpomněla byste si na cvik nebo trik, který vám dal asi nejvíce zabrat?

U Daisy to jsou hlavně cviky na dálku. Je ráda v mé blízkosti, takže jí moc nebaví obíhat mě třeba ve vzdálenosti dvou metrů nebo v té vzdálenosti podávat packy či do ní odcouvat.

Podělila byste se s námi o své dosavadní úspěchy, a kterého si ceníte asi nejvíce?

S Daisy jsem dříve hodně závodila a na většině závodů jsme skončily „na bedně“. Čeho si vážím asi nejvíc, to je titul Master of Dogdancing divize Dances with Dogs. Je to titul získaný díky třem zkouškám, ve kterých kromě pejska musí tančit i jeho člověk. S Daisy jsem poslední, nejtěžší zkoušku složila těsně po jejích jedenáctých narozeninách.

Mnohem víc než těchto „oficiálních“ úspěchů si ale vážím toho, jak se mnou holky baví spolupracovat. Daisy cvičí s radostí i ve vysokém věku, Beauty se velmi snadno učí novým trikům a má ohromnou radost, když dostane pochvalu. Pro mě je samotná cesta k dosažení závodních úspěchů cílem a největší radost mám z tréninku, který nás všechny baví.

≈ Pro mě je samotná cesta k dosažení závodních úspěchů cílem a největší radost mám z tréninku, který nás všechny baví! ≈

Proto mě potěšil třeba letošní úspěch obou mých holčiček v Tutas Games, což je internetová soutěž a trénink v jednom. Za tři měsíce musíte pejska naučit co nejvíce triků a splnit různé výzvy. S Daisy jsme mezi dvaceti čtyřmi týmy všech plemen skončily na 5. místě s dvaceti splněnými triky a třemi výzvami, a navíc získala ocenění „Nejstarší pes v TOP 10“. Beauty skončila sedmá s devatenácti triky a čtyřmi splněnými výzvami. Mezi výzvy patřilo třeba trénování v rušném prostředí (cvičili jsme dole v metru), splnění cviku na zazvonění telefonu nebo trénink naslepo, kdy měl pes reagovat jen na slovní povely a člověk byl k němu otočený zády.

Alfou a omegou je určitě i správná motivace a odměna. Prozradíte nám tedy, jak své cotonky k práci pro vás vlastně motivujete?

Základem úspěšné spolupráce je vztah mezi psem a jeho člověkem. Obě moje holky jsou na mě hodně „naladěné“ a velkou odměnou je pro ně už moje radost. To se občas obrátí i proti mně, pokud zrovna nemám den a mám špatnou náladu. Pak je lepší cvičení vynechat, protože mají pocit, že něco dělají špatně.

Velkou pomůckou jsou pro mě různé pamlsky (nejraději používám doma sušené maso nebo pečené sušenky). Když své fenky potřebuji rozdovádět, vytáhnu hračky. Jako odměnu používám i mazlení, běhání, a jejich oblíbené cviky – obě mají rády třeba otočky a skoky.

Nedávno jste odchovala svůj třetí vrh a určitě není tak jednoduché najít ty správné a zodpovědné majitele. Co by měl takový člověk splňovat, aby měl šanci si od vás odvézt štěňátko?

Zájemci o štěňátka z mé chovatelské stanice musí být připraveni na otázky, které ode mě dostanou hned při prvním kontaktu – třeba proč si vybrali právě cotonka, kolik času mu budou věnovat a jaké aktivity by s ním rádi provozovali. Důraz také kladu na osobní setkání, které většinou probíhá už ve čtvrtém týdnu života štěňátek, nebo i dříve. Přitom pozoruji, jak se k pejskům chovají a naživo si o všem popovídáme. Pokud si vzájemně sedneme, podepisujeme již v tomto věku rezervační smlouvu.

Zájemci se také musí ozvat dostatečně brzy. Letos jsem měla obě holčičky zamluvené ještě předtím, než se narodily a chlapečka ve třech týdnech věku. Nejlepší je, pokud lidé napíšou nebo zavolají třeba i dlouho před narozením štěňátek – ráda s nimi vyrazím na vycházku, seznámím je s cotonky a popovídám si s nimi o tom, jestli je to právě to plemeno, které hledají.

Svým odchovům nabízíte zdarma poměrně ojedinělou službu – online výcvikový program. Co vás k zavedení něčeho podobného vedlo a v čem to vlastně celé spočívá? 

Ono to ani tak nezačíná výcvikovým programem, ale už časem, kdy jsou štěňátka u mě doma. Jakmile začnou přijímat jinou stravu než mateřské mléko, začínám s nimi cvičit. Obvykle ode mě odcházejí se základy cviků „sedni“, „lehni“, „vstaň“, podávání pacek, otoček a samozřejmě reakcí na jméno a přivolání. Někdy se dostaneme i k chůzi na vodítku, u nohy a třeba i slalomu mezi nohama.

Bylo mi líto, že někteří majitelé by v těchto cvicích dále nepokračovali, a proto jsem je chtěla tímto způsobem namotivovat. Natáčím jim tedy videa s dalším postupem, co štěňátka už umí. Navíc ode mě dostávají podrobnou příručku se všemi důležitými informacemi o štěňátku, mimo jiné tu najdou i několik stránek o výchově a výcviku. Pokud je cvičení zaujme a chtějí s pejsky pak dále pracovat, mohou mi buď posílat videa se svými pokroky a já jim pak posílám další cviky na videu, nebo se sejdeme osobně a cvičíme spolu naživo. Učím je základní cviky pro každodenní pohodový život, a různé triky, kterými se se svým pejskem mohou zabavit. Samozřejmě probíráme i obecné věci, jako soustředění a správnou motivaci.

To je tedy výborný základ pro jakoukoliv další činnost se psem. Máte sama zkušenost, že pak majitelé spíš pokračují se svým psem v nějakém sportu a tušíte alespoň přibližně, kolik cotonků se u nás v současné době věnuje nějaké jiné aktivitě mimo výstav?

Většině lidem to dá spíše alespoň základ trochu jiného zacházení se psem a povědomí o tom, že i cotonci mohou být vychovaní a cvičení je baví. Bohužel jsem zatím neměla štěstí na majitele, kteří by se nějakému sportu aktivně věnovali. Jedni z těch letošních ale vypadají nadějně, tak uvidíme.

Co se týče dalších cotonků, doporučuji sledovat úspěchy našich cotonů šikulků (www.cotonland.cz/cotonci_sikulove_uvod.php), kde figurují cotonci aktivní v agility, dogdancingu i v dalších sportech. Těch je aktuálně asi deset až patnáct, ale to určitě nevím o všech, kteří si cvičí třeba jen tak pro zábavu. Sportovní aktivity bavlníčků letos začal podporovat i Klub Coton de Tuléar (http://klubcoton.cz/), který bývá spojován hlavně s chovem a výstavami. Uspořádal třeba i úspěšnou akci spojenou s agility. Já sama jsem v minulosti uspořádala několik seminářů „CotonDance“ – trénink dogdancingu určený právě pro cotonky.

Jaké máte sama plány do zbytku výcvikové a výstavní sezóny?

Přes prázdniny jsme měli doma štěňátka, takže se teď postupně znovu vracíme k běžnému trénování. Daisy připravuji na vyšší zkoušky, a dokud jí cvičení bude bavit, ráda bych ji po delší době vzala na nějaké závody. S Beauty chci splnit podmínky pro složení titulu Master of Dogdancing 1. úrovně, což jsou nejjednodušší zkoušky dogdancingu, a připravit jí sestavu na její první oficiální závody.

Manželova maminka pracuje s Bartem a Brennem na přípravě na první dogdancingové zkoušky. Dogdancing je pro ni hlavně prostředkem, jak zlepšit celkovou poslušnost pejsků a zkoušky jsou pro ně jen takovou třešničkou na dortu.

Výstavy necháme až na příští rok, kdy se snad ve výstavním kruhu potkáme s našimi letošními štěňátky. Ráda bych jim pomohla v prvních výstavních krůčcích. Bart s Brennoskem navíc mají rozpracované některé šampionáty (jsou na výstavách z našich pejsků nejúspěšnější), tak bychom v nich příští rok rádi pokročili.

A co byste popřála plemeni do budoucna?

Mezi cotonáři je již nyní spousta lidí, pro které jsou cotonci skvělými parťáky při aktivním životě. Postupně čím dál tím víc lidí zkouší různé psí sporty a perfektně se u toho se svými pejsky baví. Takže bavlníčkům přeji hodně fajn lidí, kteří budou dělat svým pejskům radost společnými dobrodružstvími a propadnou společně kouzlu různých psích sportů.

Foto: archiv Terezy Hoření
www.laetitiabohemica.cz