Čtyřnozí četníci 10 – Začátečník

Společně se vrátíme do roku 1933, kdy byla nitranská pátrací stanice vyrozuměna četnickou stanicí Nová Baňa o případu odcizení ohnivzdorné pokladny na místním nádraží. Poprvé zde nalezneme zmínku o strážmistrovi Rudolfu Votrubovi – vůdci služebního psa s jeho soukromým psem německým ovčákem Altem, kteří značně přispěli k dopadení lupičů pokladen. O této dvojici napsal četník Michal dlouhý dvě samostatné knihy – Četnický pes Alto a Četnický pes Alto opět zasahuje. Ale o tom až někdy příště…

Velitel četnické pátrací stanice v Nitře vrchní strážmistr Alois Procházka předposlední den v roce - 30. prosinec 1932 trávil jako každoročně zpracováním Přehledu důležitých úspěchů a zvláštních služeb v roce. Letos si dával obzvláště záležet, neboť od příštího roku, dnem 1. ledna 1933 budou pátrací stanice převedeny z podřízenosti okresních velitelů v jejich sídle do podřízenosti místních velitelů četnických oddělení. Ať tedy pan major Bohumil Tvrdík vidí, čeho všeho nitranská pátračka za rok 1932 docílila! Šest stran přehledu, to dá ale pořádnou práci.

Ve staniční kanceláři se před polednem rozezvonil telefon, kterým četnická stanice Topolčianky hlásila případ vloupání do místního potravního družstva, při kterém došlo k pokusu vyloupení ohnivzdorné pokladny. Při napadení pokladny je třeba postupovat podle Směrnice pro stíhání lupičů pokladen, kterou zpracoval štábní strážmistr Ladislav Havlíček, vedoucí skupiny lupičů pokladen Ústředního četnického pátracího oddělení v Praze. Na místo tedy vyrazil automobil pátrací stanice s osádkou tvořenou dvěma strážmistry - řidičem Jaroslavem Dřevickým  a fotografem Františkem Píclem. Pachatelé byli zřejmě dva a po probourání zdi pouze navrtali do stěny takzvané nedobytné pokladny malou dírku. Způsob jejich práce nasvědčoval tomu, že se jedná o neodborníky - začátečníky. V obvodu pátrací stanice se jednalo o první takový případ a přes veškerou snahu četnictva se nepodařilo pachatele dopadnout. Z činu byli sice podezřelí dva mladíci z nedalekých Nemčiňan, ale později se ukázalo, že jej nespáchali. A tak pan vrchní nemohl do zpracovávaného přehledu bohužel zaznamenat další úspěch.

V noci z 28. na 29. ledna 1933 došlo ve Zlatých Moravcích ke dvěma trestným činům: Místní četnická stanice byla kovářem Petrem Trnavským přivolána k případu krádeže stojanové vrtačky na ruční pohon sloužící k vrtání železa, která stála na dřevěném podstavci na ulici před kovářskou dílnou, a při ohledání místa činu bylo zjištěno odcizení dvou vrtáků do této vrtačky uložených v kovárně. Pátrající četnická hlídka byla ještě upozorněna na krádež sekery z dřevníku vdovy Magdy Mazalové. Odcizenou sekerou pachatel urazil dřevěný podstavec vrtačky. Pátrání četníků ze Zlatých Moravců se zaměřilo nejprve na kováře nebo jiné řemeslníky, kteří se v oboru zařizovali a později byla připuštěna i verze, že pachatel vrtačku odcizil, aby ji zpeněžil. Jelikož bylo pátrání po pachateli prozatím bez výsledku, byl okolním četnickým stanicím i pátračce v Nitře rozeslán pátrací oběžník s popisem věcí odcizených při obou činech. 

Ráno 31. ledna 1933 byla nitranská pátrací stanice vyrozuměna četnickou stanicí Nová Baňa o případu odcizení ohnivzdorné pokladny na místním nádraží. Pachatel vnikl do pokladní místnosti po rozbití vstupních dveří, což pravděpodobně učinil sekerou odcizenou ve dřevníku přednosty železniční stanice.  Hlídka pátrací stanice byla kromě strážmistrů Pícla a Dřevického tvořena i nejmladším příslušníkem stanice strážmistrem Rudolfem Votrubou - vůdcem služebního psa s jeho soukromým psem německým ovčákem Altem. Alto sledoval stopy dvou pachatelů, které vedly zhruba 200 kroků podél kolejí, a v nedalekém křoví nalezl pokladnu, která byla neodborně otevřena rozbitím zámků, opět za použití sekery, která však nebyla na místě činu nalezena. Mohlo se tedy jednat o druhý případ spáchaný neznámými začátečníky...

Po necelém měsíci byla pátračka dne 23. února 1933 opět vyrozuměna četnickou stanicí Nová Baňa o pokusu vyloupení ohnivzdorné pokladny u obchodníka Jozefa Schimy v obci Rajnoha. Pachatelé byli při vloupání vyrušeni a zanechali na místě činu velkou vrtačku na kov na ruční pohon. To byla kromě navrtání stěny pokladny jediná stopa, která dokazovala, že začátečníci ve vylupování pokladen jsou totožní s pachateli krádeže v kovárně ve Zlatých Moravcích.

Odcizená vrtačka nalezená na místě činu pokusu vloupání do pokladny

Četnická stanice ve Zlatých Moravcích, dříve než stačila být nitranskou pátračkou vyrozuměna o nálezu odcizené vrtačky, hlásila telefonicky 24. února 1933 ráno pátrací stanici vyloupení dvou ohnivzdorných pokladen v budově železniční stanice Zlaté Moravce. Hlídka pátrací stanice vedená osobně vrchním Procházkou na místě zjistila, že za využití železného vozíku z nádražního skladiště odvezli pachatelé obě pokladny k nedalekému potoku, kde je poškodili sekerou odcizenou ve skladišti a poté vypáčili jejich zámky primitivním hasákem. Při ohledání místa činu byla nalezena vybitá baterie z kapesní elektrické svítilny a kus černé žoržetové podšívky z kabátu. Služební pes Alto sledoval stopy dvou osob, jejichž nohy byly zabaleny v kopřivových hadrech. Tyto stopy vedly ke vzdálenému stohu, kde byly ve slámě nalezeny kopřivové hadry, které měli pachatelé na nohou a primitivní hasák. Od stohu vedly sněhem stopy bot, rozcházející se směrem k nedalekým obcím. Díky náhlé oblevě však stopy zanikly a pes Alto je po několika stech metrech ztratil.  Další pátrání bylo zaměřeno po původu nalezené elektrické baterie. Podle data její výroby se podařilo zjistit, že velkoobchodník ze Zlatých Moravců baterie s uvedeným datem dodal dvěma maloobchodníkům právě z obcí, ke kterým směřovaly stopy od stohu. Dotazy u obchodníků neměly žádný výsledek, neboť z jimi označených osob nepřipadal nikdo jako pachatel v úvahu. V jedné z uvedených obcí však bydlel i cikán Rudolf Galbavý, který se v minulosti třikrát dopustil drobných krádeží drůběže a polních plodin. Podezření rázem zesílilo, když si místní četníci uvědomili, že ve druhé obci bydlí Galbavého nezletilý švagr František Tarkai, k němuž často dochází.

Domovní prohlídka provedená u Galbavého přinesla nečekaný výsledek. Střelbyschopný revolver, vrtáky, dláta, paklíče, elektrická svítilna,  tři sekery, jeden čerstvě ulomený šroub a zbytek železné trubky, z níž byl zhotovený hasák nalezený u stohu. Vzápětí byla provedena i domovní prohlídka v domku rodičů Tarkaie, kde byl nalezen pouze kabát, u něhož chyběla část podšívky z materiálu nalezeného u posledního případu. Svědci poznali, že jedna ze seker byla odcizena na nádraží v Nové Bani a druhá ve dřevníku vdovy Mazalové ve Zlatých Moravcích. Ulomený šroub byl součástí vrtačky kováře Trnavského odcizené tamtéž.

 Náčiní zabavené při domovních prohlídkách

Pod tíhou důkazů se Galbavý i Tarkai přiznali ke spáchání řady krádeží. Jako pohnutku uvedli nezaměstnanost a nedostatek prostředků k obživě. K vylupování pokladen se odhodlali vedeni představou, že vyloupením pokladny získají víc, než řadou drobných krádeží. Po neúspěchu v potravním družstvu v Topolčiankách si v kovárně ve Zlatých Moravcích opatřili účinnější nástroj - velkou vrtačku na kov. Vrtačku však nemohli vzhledem k jejím rozměrům používat, tak ji zanechali v obchodě v obci Rajnoha. Oba si přitom posteskli, že ani při jednom z případů nenalezli v napadené pokladně přes očekávání větší obnos peněz. Inu každý začátek je těžký, ale pevně věřili, že se v tomto řemesle zdokonalí.

Velitel pátrací stanice vrchní strážmistr Procházka tak mohl novému podřízenému majoru Tvrdíkovi nahlásit několikanásobný úspěch. Rudolf Galbavý byl odsouzen k ročnímu žaláři a mladistvý František Tarkai k šestiměsíčnímu vězení, oba dva nepodmíněně.