Čtyřnozí četníci 12 – Rolf

To, že jsou Židé mazaní obchodníci, se ví od nepaměti. V následujícím případu čtyřnohých četníků se podíváme do horské vesničky Trebušany v létě roku 1936. Tehdy se muži zákona nenechali zastrašit a dali na skvělý čich a instinkt četnického psa Rolfa.

Horská vesnička Trebušany rozprostírající se pod Karpaty je tvořena řadou dřevěných chatek. A v každé chatce obývané židovskou rodinou je obchod nebo krčma. V létě roku 1936 se v obci nacházelo dohromady dvacetšest obchůdků a deset krčem, jejichž majitelé však převážně živořili. Ale je představitelné, aby byl Žid bez obchodu? Četnické kasárny se nacházely vedle kostela nad vesnicí, a z oken staniční kanceláře byl nádherný přehled po celé obci. Na kasárenském dvoře byla dřevěná bouda, kterou obýval věrný pomocník četníků služební pes Rolf.

Četník se psem u kotce

Velitel stanice vrchní strážmistr Jan Petelík v pátracích pomůckách registroval již druhý případ vloupání do obchodu. Před třemi dny byl vyloupen obchod Nathana Adlera a byly z něho odcizeny sardinky, ceres, kukuřičná mouka a několik párů horských bagančat, vše dohromady za 350,- Kč. A na dnešek to byl obchod Arona Markoviče, z něhož zmizely opět sardinky, ceres, kukuřice a mouka, ale už za 400,- Kč. Za kolik pak to bude příště? Vrčí velitel stanice a nařizuje podřízeným, že dalšímu vyloupení obchodu musí stůj co stůj zabránit.

V podvečer se vyzbrojili strážmistři Čeněk Vaněk a vůdce služebního psa Karel Václav Barták, aby v noci střežili obchody v obci. S nimi vyrazil samozřejmě Bartákův miláček Rolf, kterému radostí jen zářily oči. Hlídka byla přikrčena v noční tmě, ve stínu jedné z chatek uprostřed obce. Světélka v jednotlivých chatkách postupně zhasínala a oba četníci s Rolfem u nohou byli obklopeni nočním tichem.

Z dálky se ozval šramot a směrem k hlídce přichází nějaká postava. Pojednou se před jedním z obchodů zastaví. Že by to byl zloděj? Rolf jen lehce zavyl a nečekaně vyrazil směrem k neznámému muži a zaťal zuby do jeho kalhot. Ten se leknutím svalil na zem, Rolf ho okamžitě zalehl a s vítězoslavným pohledem na něho cenil do tmy bělostí svítící zuby.  Strážmistr Barták Rolfa z ležící postavy odvolal a v muži byl zjištěn místní žid Šmíl Laizer, příležitostný nádeník, který se dle záznamů četnické stanice přiživoval příležitostným pašeráctvím a dokonce dvakrát byl trestán pro krádež. Laizer celý roztřesený vstával, oprášil si oděv znečištěný od prašné cesty a začal proklínat četníky. Co si to dovolují, takhle napadnout klidného občana za to, že jde v noci po ulici. To si pánové zodpoví. Nejhlavnějšímu žandárskému komandantu si bude stěžovat! Lékařské vysvědčení si obstará a četníky to bude stát spoustu peněz.

Na dotaz hlídky co v tu dobu dělal před obchodem, odpověděl, že čekal na Nathana Adlera, se kterým pojedou prvním ranním vlakem do Rachova. Adler po chvíli skutečně přišel a potvrdil Laizerovu výpověď. Četnická hlídka se vrátila z obchůzky bez úspěchu. Spíš naopak, oba četníci byli zadumáni, co z toho nakonec bude. I Rolf kráčel vedle svého pána se svěšenou hlavou. Strážmistr Barták je ale přesvědčen, že Laizer šel krást.

Dvojice četníků se služebním psem

Velitel stanice soptil. Krádeže do obchodu zůstaly nevypátrány a krom toho na krku malér. Jedinou útěchou pro něho bylo, že alespoň nedošlo k dalšímu vloupání.

 Za necelé dva týdny se na četnickou stanici do Trebušan dostavil okresní četnický velitel vrchní strážmistr Antonín Brom a měl v ruce dopis, který obdržel sám zemský četnický velitel v Užhorodě plukovník Jaroslav Wít. Na stanici byl pouze pohotovostní četník strážmistr Adolf Krejčí. Z podaného hlášení se okresní velitel dozvěděl, že velitel stanice s ostatními četníky jsou na obecním úřadě. V noci totiž zatkli Šmíla Laizera pro tři krádeže spáchané vyloupením obchodů.  Šmíla Laizera? Podivoval se okresní velitel. Vždyť to je ten co ho před dvěma týdny pokousal služební pes Rolf. Ano, pane vrchní strážmistře, přesně ten, zněla strážmistrova odpověď.

Okresní velitel pospíchá na obecní úřad. V místnosti úřadu byl starosta, tři četníci a v koutě uctivě stojící Šmíl Laizer s řetízky na rukou. Před ním majestátně ležel služební pes Rolf. Velitel stanice svému nadřízenému podává hlášení, jak k zatčení došlo. Po té události s pokousáním, vedli Laizera jako podezřelého z krádeži vloupáním. Včera v noci došlo k vyloupení obchodu Sůry Tabákové. Vrchnímu se zdálo podivným Laizerovo vyhrožování četníkům, za pokousání Rolfem. Zřejmě nemá čisté svědomí a chce je výhružkami zastrašit.

V tom okresní velitel vyndal ze služební brašny dopis zemskému veliteli, který má prošetřit. Bylo v něm uvedeno, že Laizer má po celém těle citelné rány od tesáků četnického služebního psa Rolfa a dostal dokonce i nervový otřes! Pro chudobu si však nemůže opatřit lékařské vysvědčení. Oba strážmistry je třeba přísně potrestat, aby se po nocích netoulali ulicemi a neštvali tak strašného psa na pokojné občany. Laizer stál jak zařezaný a klopil oči k zemi.

A velitel četnické stanice pokračoval v líčení případu. Po včerejším vloupání Rolf šel po stopě až k Laizerově chatce. Jediný způsob jak ho usvědčit bylo provedení domovní prohlídky. Laizer zprvu křičí jako pominutý a vyhrožuje stížností u hlavního žandárského komandanta. V bytě nebylo nalezeno nic, ani na půdě. Za chatkou však je malý stoh sena. A tohle všechno tam bylo. Ukázal vrchní strážmistr na starostův stůl. Zde ležely krabičky sardinek, kostky ceresu, kukuřice, mouka i bagančata. Důkazy z krádeží u Adlera, Markoviče a  Tabákové.

Okresní velitel se nadechl a spustil na Laizera. Napíše totiž panu zemskému veliteli, že to byl zloděj, kdo si stěžoval na četníky, kteří svědomitě konali svou těžkou službu. On to napsal jen proto, aby četníky hodně postrašil a mohl klidně okrádat své souvěrce!

Dalším výslechem bylo zjištěno, že Laizer tehdy skutečně s Adlerem odjeli vlakem do Rachova. Tam pokoutní písař sepsal za 10,- Kč Laizerovi přes dvě stránky kancelářského papíru dlouhou stížnost na četníky.

Četnické hlídka odváděla Šmíla Laizera v řetízkách na nádraží, odkud ho vlakem budou eskortovat k okresnímu soudu do Rachova. Židé vylézají ze svých obchůdků a krčem, aby se podívali na žida, který okrádá židy. Laizer pouze potichu mumlal: "Then pes, then pes měl rozum. Then to cítil, jinak by mne nekousl!"   

Díky bystrému Rolfovi krádeže vloupáním do obchodů v Trebušanech přestaly a místní židé "okrádali" již jen své nevěřící zákazníky...