Čtyřnozí četníci 14 - Po chuti na maso

Přijměte opět naše milé pozvání do četnické stanice v Žamberku a vraťme se společně do roku 1927, kdy šlo místním psům doslova o život. Říká se, že psí sádlo má léčivé účinky, a tak není divu, že po něm byla i ve dvacátých letech minulého století velká poptávka. Jak touha některých živlů po tomto sádelnatém elixíru dopadla, si přečtete v následujícím skutečném a možná i trochu vtipném příběhu. A protože se tentokrát jedná o příběh z četnické kuchařky, nebude chybět ani recept, ale nebojte se, je to pokrm zcela bez masa. Tak příjemné čtení!

Na konci dubna roku 1927 bylo četnické stanici Žamberk ve stejnojmenném politickém okrese vdovou po místním truhláři Miladou Vajglovou oznámeno ztracení jejího psa. Oznámení shodou okolností přijímal strážmistr Jindřich Rabiňák, vůdce služebního psa Brena. Žamberská četnická stanice, díky tomu, že byla v okresním městě, měla ve svém stavu zařazeného i služebního psa, který byl se svým pánem k dispozici v celém obvodě okresního soudu v Žamberku, tj. v celé polovině politického okresu.   

Ve svém oznámení vdova Vajglová uvedla, že se jednalo o mladého psa, kterého ji určitě musel někdo ukrást ze dvora jejího domu, na kterém se pejsek stále zdržoval, byť nebyl uvázán. Na četníkův dotaz, kdy k údajné krádeži došlo, Milada Vajglová sdělila, že je tomu již šestnáct dnů a pejsek navyklý na jeji lásku a péči se dosud nevrátil.

Strážmistru Rabiňákovi bylo jasné, že šance na vypátrání ztraceného psa po více než dvou týdnech je doslova mizivá.

Jedinou spásou byl místní nádeník Silvestr Prokop, o němž je známo, že ačkoliv se původně vyučil kupcem, tak se svému původnímu povolání po řadu let nevěnuje a chytil se nádeničiny. Avšak co je nejdůležitější, je o něm všeobecně známo, že se zabývá prodejem psího sádla, které má, jak se ví léčivé účinky a tudíž je velmi žádané.

Vzhledem k tomu, že Vajglová měla slzy doslova na krajíčku, tak se strážmistr o Prokopovi raději nezmiňoval, neboť předpokládal, že vdovou pohřešovaný pes je již dávno zabitý, jeho maso je Prokopem již snědeno a sádlo již prodáno některému z dlouhé řady zájemců.

Oznamovatelka byla poslána domů s tím, že bude informována o výsledku pátrání, avšak ať si velkou naději, vzhledem k pozdnímu oznámení případu, nedělá.

Ihned poté se strážmistr Rabiňák ustrojil a vydal se do Prokopova domku. Zde se výslechem Silvestra Prokopa dozvěděl, že tomu se před více než dvěma týdny při cestě po Žamberku doslova připletl pod nohy mladý hladový pes. Dal mu proto housku. Jelikož jej pes následoval až k jeho domku, ujal se ho. O tom si samozřejmě strážmistr pomyslel své. Je to běžná praktika zlodějů psů a pohodných, nalákat psa na něco k jídlu.

Uvedeného psa má stále ještě doma v posadě již hezky vykrmeného a zítřejšího dne ráno se jej chystá zabít. V tom bylo Prokopovi strážmistrem Rabiňákem samozřejmě zabráněno.

Vdovu Vajglovou málem ranila mrtvice, když se dozvěděla, co mělo jejího milovaného pejsánka druhého dne ráno potkat.

Silvestr Prokop byl udán místnímu okresnímu soudu pro přestupek krádeže a byl následně odsouzen na 48 hodin vězení nepodmínečně.         

S rozhodnutím prvoinstančního soudu se však Prokop neztotožnil a ihned, ještě před nástupem k vykonání uloženého trestu vězení, se odvolal ke krajskému soudu v Hradci Králové.

Předně nebyl spokojen s tím, že byl odsouzen nepodmínečně. Dále po majitelce psa požadoval částku 30 Kč za živení psa, jelikož pes prý sežral za 3 Kč rýže a mléka denně.

Před odvolacím senátem krajského soudu 30 roků starý, dosud netrestaný a dobře vypydající muž na dotaz předsedy senátu, zdali se živí psím sádlem a masem sdělil, že ano. Přitom uvedl, že na tom nevidí nic špatného, neboť vlastní knížku po své babičce, v níž se dočetl, že psí, zaječí a štičí sádlo má zázračně léčivou moc.  Vždyť je to vidět i na jeho vzezření. S čímž soud musel souhlasit.

Odvolací soud došel k závěru, že Silvestr Prokop je lidem neškodný, když se živí zbytečnými psy a změnil mu původně uložený trest na podmínečný. S požadavkem na náhradu vynaložených nákladů byl odkázán na u soudu přítomnou majitelku psa.

Když se Silvestr Prokop přímo v soudní síni obrátil na vdovu Vajglovou s požadavkem na úhradu 30 Kč za mléko a rýži, ta nejprve chvíli přemýšlela a nakonec přivolila, avšak s podmínkou, že Prokop jejího psa nechá pro vždy na pokoji.

Požadované Prokop svatosvatě přislíbil, s uspokojením přijal požadované peníze a pln radosti odcestoval domů do Žamberka. Pod vlivem soudního jednání, v němž byl všestranně úspěšný, se rozhodl plně věnovat své původní kupecké profesi, a to obchodu psím sádlem.

Průběh soudního jednání byl následně předmětem debaty na pětimužové četnické stanici v Žamberku. Všichni četníci se shodli, že nemají toho dne vůbec chuť na maso. Staniční kuchařka, která, byla debatě přítomna, se pod jejím vlivem rozhodla uvařit rýžovec, obsahující jak rýži, tak mléko, které byly rovněž předmětem soudního sporu.

Rýžovec

• Rozpočet: 50 dkg rýže, 1 l mléka, 10 dkg másla, 4 vejce, 18 dkg cukru, 10 dkg sušených jablek, 5 dkg hrozinek, citronová kůra, drcená skořice, sůl, máslo a hrubá mouka na vymazání formy.
• Předpis: Přebranou a vypranou rýži vaříme v mléce s polovinou másla na hustou kaši a necháme ji vychladnout. V míse utřeme druhou polovinu másla se 4 žloutky, trochou citronové kůry, cukrem, drcenou skořicí a špetkou soli a smícháme s již vychladlou rýží. Ze 4 bílků vyrobíme sníh a vše dohromady dobře promícháme. Polovinu masy dáme do máslem vymazané a moukou vysypané formy, vložíme sušená jablka a hrozinky a přikryjeme je druhou polovinou masy. Pečeme jednu hodinu v mírně vyhřáté troubě.