Čtyřnozí četníci 26 – Pes ví, čí žrádlo žere.

Baví vás příběhy, kde je hlavním hrdinou pes? Takovým tím opravdovým hrdinou s velkým „H“. Nakonec slýcháváme a čteme o nich od dětství, že? I my vám na našich stránkách jednoho takového představíme. Jmenoval se Hektor a neváhal nasadit svůj život pro svou milovanou paní, a to přestože nikdy nežil v luxusu. Hodnoty má totiž pes úplně někde jinde…

Úvodní foto: Nadpis novinového článku  

Pozdě večer 5. srpna 1933 přiběhl kdosi na četnickou stanici ve Skalici v politickém okrese Boskovice a oznámil, že v domku poštovního zřízence Josefa Maška se stalo neštěstí. Hoří v domě a stará Mašková je celá popálená.

Velitel stanice praporčík Jan Hain a strážmistr Emil Babáček byli na místě během několika málo minut.

Poštovní zřízenec Mašek, spolu se synem Josefem a sousedy Josefem Kleinem, Bohumilem Odehnalem a Bohumilem Antošem právě dohašovali oheň v kuchyni rodinného domku. Jeho manželka Julie Mašková byla v péči místního lékaře, který dorazil několik málo okamžiků před četníky. Byla popálená na celém těle a lekař nařídil její okamžitý převoz do Boskovické nemocnice, kam ji doprovázel její manžel. Na dvoře domu pobíhal Maškovic pes, který občas štěkal a občas kňučel.

Po dohašení ohně se praporčík Hain začal zajímat o příčinu jeho vzniku. Od mladého Maška se dozvěděl, že jeho matka dolévala v kuchyni z konve do kahanu líh a přitom došlo k výbuchu a následnému požáru. Ihned poté vyběhla na dvůr, kde stál společně s otcem, a byla celá v jednom ohni.

To znamená, že kahan musel být v době nalévání lihu zapálený, sumíroval si sám pro sebe četnický velitel.

Matka, jejíž šaty byly polité lihem, křičela jak šokem, tak bolestí. Jejich pes Hektor se na ní vrhl a začal z ní strhávat hořící oděv, nejprve z horní a později i ze spodní části těla. Hořící hadry tahal v hubě stranou a oheň hasil tlapkami. Poté se vždy vrátil pro další kus hořícího oděvu. Stejně tak jako pes i on s otcem strhávali z matky hořící oděv, přičemž si oba popálili ruce. Pes, jehož prohlídkou bylo zjištěno popálení hlavy v okolí čenichu i předních tlapek, nenechal na sobě znát jakoukoliv bolest.

Když se seběhli sousedé, aby pomohli uhasit oheň v kuchyni rodiného domku, začal před nimi Hektor ještě bránit majetek rodiny. Souseda Antoše dokonce pokousal na obou nohách. Až po okřiknutí pánem, dovolil cizím osobám vstoupit do domu a uhasit oheň. Když se chtěl soused Odehnal přiblížit k lůžku s popálenou, tahal jej Hektor za nohavici zpět.

Současně s hašením ohně byla těžce popálené Julii Maškové poskytována přívolaným místním lékařem první pomoc.

Hektor, který byl obyčejný čtyři roky starý kříženec vážící asi 10 kilogramů, se stal hrdinou dne. Ačkoliv byl krmen pouze tím, co zbylo od jídla, všemožně pomáhal své trpící paní, bez ohledu na bolest, kterou mu hořící oděv způsoboval a ještě k tomu věrně hájil majetek rodiny.

Druhý den v boskovické okresní nemocnici Julie Mašková podlehla svému zranění. Byla popálena na více než 85 procentech svého těla.

Ode dne vzniku ohně až do dne pohřbu Julie Maškové Hektor kňučel bolestí a vyl žalem.

O případu se z tisku dozvěděl brněnský univerzitní profesor a známý kynolog Antonín Hrůza, který navštívil osobně Skalici a zajímal se o podrobnosti chování psa. Následně popsal velmi obětavé chování psa bez ohledu na bolest, která mu byla způsobována hořícími oděvy na jeho nejcitlivějším místě, čenichu. Hořící části oděvu odnášel dál a tlapkami se je snažil uhasit. Na rozdíl od přítomných osob ovlivněných emocemi jednal tento nešlechtěný a necvičený pes naprosto racionálně.