Čtyřnozí četníci 3 – Aport

Již našim předkům, chodům střežícím státní hranici, byly známy přednosti psa doprovázejícího svého pána při výkonu strážní služby - ostražitost, sluchové, zrakové a čichové schopnosti. Chodové byli proto i mistrem Jiráskem označováni jako psohlavci. Rovněž tak armády začaly v průběhu 19. století používat služeb psů jako strážců, hledačů raněných, zahynulých a pronásledovaných uprchlých osob nebo jako poslů tam, kde by člověk neprošel vůbec, či velmi pomalu.

Naproti tomu rigidní ustanovení § 10 služební instrukce pro c. a k. rakouské četnictvo však obsahovala kromě požadavku na řádné ustrojení a vyzbrojení a vojenské chování četníka i z dnešního hlediska nepochopitelný zákaz vodění psů do služby, který platil od samého vzniku četnictva v monarchii.

                                                      Hans Gross

Rakouská četnická správa byla přes doporučení rakouského vyšetřujícího soudce a zakladatele moderní kriminalistiky Dr. Hanse Grosse z roku 1897, o přednostech psů pro službu vykonávanou četnictvem, zásadně proti návrhům na zavedení psů u četnictva. Ledy se pohnuly až roku 1909, kdy vznikl spolek "Polizeihundverein", který požádal ministerstvo zeměbrany, aby povolilo aktivní účast příslušníků četnictva na činnosti uvedeného spolku. Po předchozích průtazích udělil četnický inspektor v rámci své působnosti generálně všem příslušníkům četnictva povolení ke vstupu do spolku, avšak pod podmínkou, že tím pro četnictvo nevzniknou žádné větší materiální oběti. Uvedené povolení však v žádném případě neznamenalo povolení držet psy na četnických stanicích a vodit je do služby, neboť vodění policejních psů do služby by přivodilo více škod nežli prospěchu. Četnický inspektor poukazoval ve svém zdůvodnění, že četník se psem by se stal předmětem útoku volně pobíhajících psů a že jeho příchod do obce by byl místními hlídacími psy, hlavně v noci, zdaleka avizován. Tudíž zákaz voditi psa do služby obsažený v § 10 služební instrukce je plně odůvodněn...

Jedním ze zakladatelů četnické kynologie byl český četnický důstojník, rytmistr Theodor Rotter, který se pod vlivem uvedeného spolku, zprvu na vlastní náklady zabýval chovem policejních psů. V roce 1908 v rámci dovolené navštívil v německém Saarbruckenu kurs pro výcvik služebních psů pruského četnictva. Po návratu do svého tehdejšího působiště na Kladně si z vlastních prostředků zakoupil dva vhodné psy a začal je cvičit podle zkušeností získaných při pozorování zmíněného kursu v Prusku. V roce 1910 byli na popud rytmistra Rottera s povolením ministerstva zeměbrany zařazeni na četnických stanicích v Ostravě, Karvíně a Fryštátě 3 policejní psi v majetku jejich vůdců, kteří byli k tomuto účelu řádně vycvičeni. Vzápětí nato se četnické správě hromadily požadavky ostatních zemských četnických velitelství, aby i u nich byli na zkoušku povoleni policejní psi.

Tímto způsobem dostal na konci roku 1910 četník Jiří Macháček z četnické stanice v Písku povolení chovat a cvičit v četnických kasárnách svého psa Rolfa. Toto prováděl podle rytmistrem Rotterem nedávno vydané příručky "Výcvik a použití služebních psů", která byla 27. července 1911 schválena s platností pro celé rakouské četnictvo, a která obsahovala první pokyny k výcviku psa s požadavky na vlastnosti a schopnosti, které musí vycvičený pes mít před zařazením do služby. Dále obsahovala i ustanovení, jak si má četník - vůdce "služebního" psa počínati před soudem.

Po několikaměsíčním usilovném výcviku obdržel na základě přezkoušení Rolfovy poslušnosti četník Macháček od píseckého okresního strážmistra povolení vodit svého Rolfa do služby.

Při obchůzce vykonávané se služebním psem Rolfem kontroloval četník Macháček na nádraží plzeňsko-budějovické trati v Písku muže nesoucího pytel napěchovaný peřím. Výslechem zjistil, že se jedná o Františka Závorku, kovářského pomocníka 12./9.1878 rozeného a příslušného Smrkovice, který přenášené peří odcizil při vloupání do domku rolníka Jindřicha Berana ve Smrkovicích a chtěl jej v Písku zpeněžit. Macháček potěšen vidinou "špícka" - species facti nebo-li, udání, které bude sepisovat u píseckého okresního soudu, vyzval Závorku, aby ho následoval do vlaku, kterým se ho rozhodl eskortovat k soudu. Poté co se vlak rozjel, využil zatčený nestřeženého okamžiku a pokusil se o útěk otevřeným oknem jedoucího vlaku. Četníka, který mu v tom chtěl zabránit, bodl kapesním nožem ukrytým pod košilí do pravé ruky. Jelikož poraněný Macháček povolil ze sevření, zdařil se Závorkovi útěk. V tom služební pes Rolf bez jakéhokoliv povelu vyrazil oknem stále jedoucího vlaku za prchajícím zločincem, zakousl se do něho a držel ho až do příchodu svého pána z nouzově zastaveného vlaku. Po spoutání pachatele řetízky pokračovala eskorta k soudu polními cestami. Pojednou se Rolf náhle vzdálil zpět k místu zápasu, aniž by poslouchal povely svého pána. Po chvíli se vrátil a přinesl svému vůdci corpus delicti -zakrvácený nůž, který pachatel ztratil nebo odhodil. A tak byl František Závorka píseckému okresnímu soudu udán nejen pro přestupek krádeže podle § 460 trestního zákona, ale zejména pro zločin násilného vztažení ruky na osobu vrchnostenskou podle § 81 trestního zákona, jejichž spáchání bylo doloženo odcizeným peřím a aportovaným nožem. 

Ačkoliv se Evropa již zmítala ve válce, byl v roce 1915 zřízen u rakouského četnictva první psinec financovaný ze státních prostředků. Psinec vybudovaný v Písku nevedl nikdo jiný než rytmistr Rotter. Písecký psinec dodával každoročně určitý počet služebních psů pro jednotlivá četnická velitelství a jeho správce byl pověřen prováděním odborné inspekce četnických stanic se služebními psy. Rotter, mezi tím povýšený do hodnosti majora, mimo jiné doporučoval přidělovat služební psy četnickým stanicím v místech železničních křižovatek.

                                 Theodor Rotter na snímku z roku 1924

Výsledky dosahované používáním služebních psů přiměly zkostnatělou rakouskou četnickou správu k úpravě služby jejich vůdců. Po letitých diskusích bylo rozhodnuto o jejich vyzbrojení pistolí a o minimálním počtu 5 hodin služby se psem za den. Dále bylo povoleno používání psů při eskortách a rovněž bylo navrženo ustoupení od nuceného nošení náhubku v případě, není-li pes kousavý a je-li dobře vycvičen.

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého Případy z pátrací služby, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha byla vydána ve dvou tištěných vydáních i v elektronické podobě, která je k dostání na www.kosmas.cz.  Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý.