Čtyřnozí četníci 8 – Vypátraná nevěra

Na četnickou stanici Dobrá u Frýdku byl počátkem června 1924 zařazen vůdce služebního psa, strážmistr Karel Heller se svým svěřencem. Strážmistr Heller absolvoval v pořadí III. kurs pro výcvik služebních psů četnictva a jejich vůdců, který se konal v Nových Hradech v jižních Čechách.

Během 12 týdnů trvajícího výcviku dostal německý ovčák Astor, odrozenec z prvního chovného kmene československých četnických psů a jeho pán Karel, základy nezbytné pro výkon četnické pátrací služby.

                                     Účastníci III. kursu

V první řadě byla cvičena poslušnost, skoky, šplh, přinášení předmětů a jejich střežení a odmítání potravy. V další části výcviku byla věnována pozornost obraně vůdce, pronásledování prchajících zločinců a pomoci psa ve strážní službě. A nakonec se konala závěrečná zkouška, při které musel absolvent "psí akademie" mimo ukázku poslušnosti a ovladatelnosti: "vypracovat cizí stopu starou alespoň 3 hodiny a 500 metrů dlouhou, klikatou, na jednom konci v pravém úhlu zalomenou a nalézt na ní ztracené předměty", přesně tak to stanovil Prozatímní cvičební řád. Absolvování kursu však bylo pouze zahájením výcviku služebního psa, který musel na četnické stanici nadále pokračovat v rozsahu minimálně jedné hodiny denně.

Astor ale "exceloval" již ve škole. V rámci nácviku hledání ztraceného předmětu využil cvičitel vrchní strážmistr Bedřich Fromm malého chlapce, který se zájmem přihlížel počínání četníků. Dal chlapci do ruky čepici s tím, aby ji odnesl asi 200 metrů a potom ji někde ukryl. Hošík popadl čepici, a jakmile zmizel za roštím z dohledu četníkům, plácnul čepicí několikrát po hřbetě pasoucí se kozu a potom čepici ukryl. Astor nasadil čumák na chlapcovu stopu a když narazil na pasoucí se kozu z níž cítil pach hledané čepice, začal ji pronásledovat tak vehementně, až ji uštval... 

Na dvoře četnických kasáren byla zbudována bouda s kotcem. Velitel stanice praporčík Josef Fikáček plánoval strážmistru Hellerovi služby tak, aby měl dostatek prostoru pro výcvik Astora. Mladý sympatický strážmistr s nádhrerným a poslušným psem se stali středem zájmu dívek a slečen z celé Dobré. Heller si toho byl vědom a nutno říci, že mu to dělalo velmi dobře. Proto výcvik v převážné míře konal v odpoledních hodinách, a to ve stromořadí za městečkem, v oblíbeném to místě dívčích procházek.

Netrvalo ani měsíc, a do strážmistra Hellera se při jedné z obchůzek zamilovala 19 letá Jana Bzonková, dcera rolníka a starosty nedaleké obce Skalice. Krása mladé Jany byla trnem v oku místním chlapcům, ale ti jí nebyli zřejmě dost dobří. Četník pod penzí, to je panečku partie! Jana byla krásná a své přednosti si byla i náležitě vědoma. Však to dokázala dát mnoha chlapcům jasně na jevo. Její koketnost ale vyvolávala v mladém četníkovi vlnu žárlivosti. Přes občasné bouřky se již přes půl roku trvající vztah dle Karla dále vyvíjel.

Jednoho dubnového rána roku 1925 se na četnickou stanici v Dobré dostavil čeledín ze Skalice, že u Bzonků byli zloději a mimo jiné sebrali i značnou část výbavy slečny Jany. Na místo byl vyslán štábní Josef Polášek a kdo jiný než, strážmistr Heller s Astorem. Je pravda, že v tom spěchu nikoho ani nenapadla případná podjatost strážmistra Hellera, jak o ní hovořil § 14 Jednacího řádu četnictva, který: "zakazoval rozhodovat nebo spolupůsobit při rozhodování o záležitostech týkajících se osob blízkých". Na druhou stranu je třeba připomenout, že strážmistr Heller byl v té době jedním ze tří vůdců služebního psa v celém slezském četnictvu.

Na místě činu byly v ranní rose nalezeny zřetelné stopy vedoucí od obytné budovy, přes zahradu na pole osázené bramborami a dále směrem k obci Vyšní Lhoty. Heller a jeho Astor šli po stopě s největší horlivostí. Vždyť jde o stopu pachatele, který si dovolil okrást jim oběma důvěrně známou slečnu Janičku! Nikdo z usedlosti, jak všichni, včetně slečny Jany tvrdili, tím směrem nad ránem neodcházel. Štábní Hellerovu poklusu za Astorem ani nestačil. Do 3 kilometry vzdálených Vyšních Lhot přiběhl celý schvácený. Stopa vedla z pole přes nízkou zídku jedné ze zahrad až k domu bohatého a váženého rolníka Adolfa Mezníka. Zde se Astor bez okolků vrhnul na rolníkova syna Richarda, který stál na zápraží.

                                        Četník s německým ovčákem

Nastal ihned výslech, co mladý pan Richard dělal předešlé noci. Nejprve se zdráhal, ale po chvíli, možná i pod vlivem vyceněných psích špičáků rezignoval. Ano, byl od včerejšího večera až do časného rána ve Skalici. Od zimy tam chodí za slečnou. Jmenuje se Janička Bzonků. Strážmistr Heller nechtěl slyšet svým uším.  Čekal by cokoliv, ale tohle zrovna ne. Mezníkovo doznání pod vlivem okolností potvrdila při konfrontaci i slečna Jana. V životě by jí nenapadlo, že bude její nevěra odhalena právě při takovéhle příležitosti a ještě navíc osobně četnickým strážmistrem Hellerem.

Pachatele krádeže se podařilo na základě rozeslaného pátracího oběžníku dopadnout po necelém týdnu četníkům z Frýdku. Snažil se udat ukradené prádlo s vyšitým monogramem J.B. v místní zastavárně.

Strážmistr Heller, byl zprvu jako tělo bez duše. Holt kam se četník pod penzí hrabe na synka z bohatého gruntu. Ale nakonec byl rád, že to vlastně takhle dopadlo. A o svém čtyřnohém miláčkovi Astorovi tvrdil, že je to jediný četnický pes v republice, který dovede vypátrat i nevěru děvčete a to už je něco!

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého VESELÉ PŘíHOdy z pátrací služby, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha byla vydána ve dvou tištěných vydáních i v elektronické podobě, která je k dostání na www.kosmas.cz.  Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý.