Čuvač je velmi oddaným, veselým a skvělým parťákem!

Učaroval i vám majestátní bílý pastevec a rádi byste se dozvěděli něco víc o společném soužití a na co je při jeho výchově třeba dávat pozor? A máte představu o tom, co by bylo v současném chovu žádoucí zlepšit, nebo v čem spočívá dobrý chovatelský servis? Nejen tato témata jsou náplní našeho dnešního rozhovoru…

Sympatická Sára Rychetská mezi slovenskými čuvači vyrůstala a už jako malé dítě si je samozřejmě také velmi zamilovala. V současné době se účastní veškerého dění v chovatelské stanici Katčina zahrady své maminky Kateřiny a zároveň autorky portrétu plemene. Ráda vystavuje, ale především si zakládá na pohodovém soužití s domácí čtyřnohou smečkou. Společně jsme si povídaly nejen o chovu, ale také o tom, jak se s tímto impozantním plemenem žije a co vše je ke spokojenému životu obou stran potřeba.

Bylo to ještě před mým narozením. Když mamka tehdy uvažovala nad pořízením si vlastního psa, vůbec ještě netušila, že to bude zrovna čuvač. Favoritem byl totiž německý ovčák (ke kterým měla od dětství velmi blízko) nebo bílý švýcarský ovčák. K čuvačům se dostala celkem náhodou. Jednou jela s kamarádkou na vyjížďku na koni a za jedním plotem na ně doslova „řvala“ jedna velká bílá psí koule. Prý se do ní na místě okamžitě zamilovala. Pak už to šlo celkem rychle. Zjišťovala si informace a hledala volná štěňata. Dino, náš první čuvač, byl v tom roce 2004 posledním zapomenutým volným miminkem. Jenže ta CHS byla až na Slovensku. To Dino vlastně může za všechno, co mamka kolem čuvačů dneska dělá.

Čuvač je velmi oddaným, veselým a skvělým parťákem – jak pro jednotlivce, tak i pro rodinu. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že jsou to výborní hlídači, a když jim poskytnete zázemí a velkou náruč plnou lásky, udělají pro vás všechno, co vám na očích uvidí.

Čuvač ale rozhodně potřebuje řád. Není to tak, že ho strčíte na zahradu a bude se umět chovat sám od sebe. Co ho však naučíte během prvního roku, to si bude pamatovat po celý život. Takže ano, rozumný začátečník se zdravým přístupem si s čuvačem poradí.

Mezi naše současné čuvačí parťačky patří Honney Bunny neboli „Žížala”, jak jí rádi říkáme. Tahle přezdívka vznikla už v době, kdy se narodila, protože byla nejmenším štěnětem z celého vrhu, a tak jako správná žížala se v porodním boxu plazila a bojovala o své postavení.

Další je pak Cherry, mamčin miláček. Dostala ji jako svatební dar. Je to naše šampiónka. Již v pěti měsících získala titul Baby champion, který si přivezla ze Slovenska. Je velmi líbivá, poslušná, ale umí i pořádně zazlobit a velmi ráda pomáhá mamce na zahrádce. Je to prostě její parťačka se vším všudy. Nesnáší třeba vůbec vodítko. Sama si proto zjistila, že když bude poslouchat, nemusí být na šňůře. Prostě chytrá a krásná holka.

A pak je tu náš nejnovější přírůstek. To je zase můj největší andílek (spíše ďáblík) Lime.  Je to prvorozená dcera od Cherry. Jsou jí čtyři měsíce a už teď je to celá maminka. Je moc šikovná, učenlivá a přátelská. Každému hned skočí radostně kolem krku. Doufám, že nám bude dělat takovou radost i nadále. S ní se totiž člověk fakt nenudí.

Já se nevěnuji ničemu převratnému. Pro mě je hlavní, aby naši psi skvěle ovládali základní poslušnost, takový ten základní výcvik pro život se vším všudy.

Občas se ukážeme i na nějakých těch výstavách. Výsledky z výstav jsou pro nás totiž hlavně konstruktivní kritikou. Hodně majitelů psů si totiž myslí, že jeho pes je ten nejkrásnější a že nemá žádné vady. Jasně, každé zvíře je krásné, hlavně to, které máme doma, tak jsem to však nemyslela. Měla jsem na mysli standardy slovenského čuvače. Pes je přece jenom živý tvor, ne plastová hračka vyrobená podle šablony. A to je na nich podle mě to krásné. Že i když je každý tak trochu jiný, je jedinečný. A přitom stále čuvač.

Mamce jde v chovu především o povahu. Aby se zachovaly kvalitní povahové rysy. Můžete mít doma sebekrásnějšího jedince, ale když v sobě bude mít zakořeněnou agresivitu, budete minimálně dvanáct let nešťastní vy i váš pes. 

Dále se zaměřujeme na nepříbuzenskou plemenitbu a nespojování vad. Vymýtit z chovu jen historicky křivé ucho trvalo deset let. Aktuálně je třeba velkým problémem přetočený ocas. Tenhle nedostatek by měl být z chovu také odstraněn, ale bude náročné se ho zbavit. Neovlivníte vždycky všechno. Příroda je mocná a geny nepotlačíte. Vše se objevuje ob generaci. 

Co ale rozhodně nepodporujeme, je krytí na vyšším stupni DKK. Čuvač totiž pak na stáří strašně trpí. Takže já jsem za přísnější podmínky klubu chovatelů slovenských čuvačů vděčná.

Dokonalost je opravdu mýtus. A pokud nechcete krýt jen tak z nudy a má-li chov někam směřovat a posouvat se, musíte vybírat pečlivě. Ne vždy se povede všechno, ale to už tak bývá. Dokážeme za určitých okolností spojit světlejší oko s tmavým nebo nedokonalý ocas s dokonalým. Prostě nedvojit vady. V chovném páru pak, jak už jsem řekla, netolerujeme příbuznost a agresi. To je pro nás hlavní.

Chov čuvačů se rozhodně posunul kupředu, a hlavně se rozšířil. Už to není tak neobvyklé plemeno. Když jste šli dříve po ulici, každý si hned myslel, jak máte krásného retrívra… Dnes ne, že by si je lidé nepletli, ale když potkáte někoho na ulici, kdo vám řekne, jak krásný ten váš čuvač je, opravdu to zahřeje u srdce.

Co je ale potřeba zlepšit, to není otázka úplně na mě, spíš na poradkyni chovu. Jak jsem již řekla, je potřeba zlepšit ty překroucené ocasy, které čuvačům nesluší, ale to bude běh na dlouhou trať. 

Miminka od nás odcházejí očkovaná, pravidelně odčervovaná, po důkladné kontrole od veterináře. Dostávají na cestu krásné balíčky: misku, obojek, vodítko, krmení minimálně na týden až dva. Samozřejmostí je smlouva a „návod jak na to“, tak aby byl společný začátek trošku jednodušší. 

Miminka jsou zvyklá na pravidelný krmný režim, jsou řádně vymazlená a mají silné základy ke kvalitní socializaci. Odcházejí od nás až po ukončeném devátém týdnu věku, protože jsem přesvědčená, že poslední týden u maminky je pro ně tím nejdůležitějším pro správný začátek.

Nový majitel se na nás může kdykoliv s důvěrou obrátit. Mamka je taková naše studnice informací a rad. Vždy každého vyslechne a ráda pomůže s jakoukoli situací. Ať už je to stavba kotce nebo nežádoucí chování puberťáka, či jakákoli jiná „mňamka“. Mamka ráda zůstává v kontaktu s miminy a jejich páníčky. Šťastná je za každý pokrok či úspěch, fotečku nebo pár řádků... A tomu já říkám kvalitní chovatelský servis.

Za mě je socializace a základní poslušnost tím nejdůležitějším. Musí se s tím začít co nejdříve poté, co si štěně přivezete domu. Každý den je potřeba s ním trénovat deset až patnáct minut, jakmile je štěně doočkované, je nutné chodit s ním na procházky a podnikat výlety mezi lidi. Cokoliv mu vštípíte do hlavičky v prvním roce života, věřte mi, že vám to pak vrátí dvojnásob.

Tato otázka je dost složitá, za mě je rozhodně pro čuvače lepší zahrada. Čuvač potřebuje prostor, protože je velmi živý a musí mít místo, kde se může dosyta vyběhat. Potřebuje však také vaši pozornost. Znám spoustu lidí, kteří mají psa v bytě a chodí s ním třikrát denně ven a pes je šťastný. Takže rozhodně záleží na tom, jak se k tomu postaví majitel. My, pokud máme dát štěně do bytu, tak jsme dost skeptičtí a snažíme se majitele přesvědčit, aby si opravdu uvědomili, co to obnáší mít psa v bytě. 

Tak rozhodně je potřeba dávat pozor, minimálně při prvotním seznamování. Pořád jsou to živí tvorové se svou vlastní hlavou a vy nikdy nevíte, co si zrovna vymyslí. Ale není to tak, že pokud máte psa, nemůžete mít další zvíře. Sami máme ještě čivavu Čiky, kocoura Tomáše a agamu Karla.

Dobře vychovaný a poslušný čuvač vodítko nepotřebuje ani na procházkách, kde se vyskytuje zvěř. Základem je, aby opravdu za každé situace měl stoprocentní přivolání. Pak si může každý dovolit užívat si pohodlné procházky. Například já u svých psů vím, že je srnky a podobná zvířata venku na procházce nezajímají a nevšímají si jich. Ale znám také čuvače, kteří za nimi zdrhají. Proto je to vždy na uvážení majitele. Každý musí svého psa dobře znát a důvěřovat mu. A to neplatí jen u čuvačů.

Slovenský čuvač není nějak obrovsky náročný.  Stačí mu milující rodina, která s ním bude trávit čas, nějaký jeho prostor (zahrada, popřípadě doporučuji i kotec s boudou) a základní výcvik a socializace již od štěněte. Čuvač je šťastný za každou chvilku strávenou ve vaší přítomnosti. Ale na druhou stranu neotravuje, když zrovna nemáte náladu nebo čas a necháte ho jen polehávat ve své přítomnosti.

Rozhodně jen to nejlepší. Je to plemeno, které si zaslouží být milováno. Lidé by se o něm měli dozvědět víc. A aby se budoucí generace dostaly do rukou spolehlivým a milujícím majitelům.

Moc děkuji za krásný rozhovor a přeji, ať se vám v chovu i vzájemném soužití daří.

Michaela Weidnerová

Foto:   archiv Kateřiny a Sáry Rychetských

https://www.katcinazahrada.cz