Dogdancing – Čas přijmout odpovědnost 3. díl

Těšíte se na další tancování se psem? Tak jste se dočkali! A tentokrát se budeme věnovat dvounohé polovičce dogdancingového týmu. Co se všechno musí naučit a zvládnout a proč je tak důležité svěřit se do péče zkušených trenérů? To jsou otázky, na které nám autorka seriálu Markéta Kuncková jistě odpoví…

V minulém díle jsme si na dogdancing vybrali vhodného pejska, který k nám dobře pasuje a tentokrát svoji pozornost zaměříme na páníčka – psovoda a také na to, kdo a jak nám může s výcvikem pomáhat.

Sport pro tvůrčí týmy

Vezmu to nejdřív tak trošku z druhé strany. Na dogdancingu mě vždycky okouzlovala jeho pestrost. Nepodceňuji jiné sporty, ale v některých disciplínách je to třeba o pilování rychlosti, jinde jde o přesnosti, ale tanec se psem je prostě pro tvůrčí týmy a zahrnuje v sobě v podstatě víc jak psích, tak i lidských disciplín. Většina z nich se týká celého týmu, ale některé z nich jsou pouze lidskou záležitostí, proto je v podstatě větší nárok kladen na páníčky. A je na nich, jak se s tím vyrovnají!

Sestava je vlastně umělecké dílo

Určitě tedy potřebujeme pilovat poslušnost a mít dobrou základní ovladatelnost psa, také se neobejdeme bez psích triků, do toho všeho je třeba zakomponovat i taneční pohybovou stránku, aby to nějak esteticky vypadalo, vybrat správnou hudbu, která ladí s temperamentem týmu a také s celkovou choreografií sestavy, kterou je třeba pečlivě připravit v závislosti na stupni dovedností, tématu příběhu, časových možnostech apod.  S tím souvisí i příprava vhodných rekvizit. Završením toho všeho je volba, případně i zručnost při výrobě správného kostýmu. A výsledkem by měl být krásný estetický celek. Když to shrneme, bude z nás cvičitel, psycholog, hudební znalec, choreograf, designér, kostymér, estét a co je nejdůležitější, hlavně humorista. Bez toho se to neobejde. Už dlouho tvrdím, že tenhle sport je pro lidi s notnou dávkou exhibicionismu, kdy na mnohých dogdancingových soustředěních je vidět někde za plotem několik postaviček, jak jsou zcela ponořeny do sebe, sluchátka v uších, máchají rukama, divně se u toho potácí a vykřikují málo srozumitelná slova. Ano, takhle vznikají dogdancingové sestavy, bez psa, pouze na hudbu.

« Když to shrneme, bude z nás cvičitel, psycholog, hudební znalec, choreograf, designér, kostymér, estét a co je nejdůležitější, hlavně humorista! »

Jak na to?

Je jasné, že asi málokdo bude mít talent na všechny tyto disciplíny současně. Co se týká výcviku psa, tam je to opravdu na vás, co bude váš pejsek umět, i když s tímto vám samozřejmě mohou pomoci trenéři nebo zkušenější závodníci. Na dost místech republiky vznikají psí výcviková centra a školy, kde už jsou hodiny dogdancingu velmi častou záležitostí. Dále vám mohou pomoci i volně přístupná videa ze zkoušek, závodů či tréninků na internetu. Určitě doporučuji každému, kdo s tímto sportem začíná, aby se obrátil na zkušeného trenéra, protože ne vždy platí: „a já sám vždycky sám nejlíp to udělám“. Třeba ano, ale třeba se díky tomu může váš pejsek naučit různé zlozvyky, netrénujete některý cvik správně nebo nevíte jak na to a ono potom v roce či později přeučovat, opravovat a vracet se na začátek není žádné terno. U štěňátek vidím ideálně nějakou dobu pobývat ve školce poslušnosti a pak se vrhnout na tréninky dogdancingu.

Hlavně nepanikařit!

Občas vídám i to, že majitelé půlročního štěněte propadají panice, že ten náš pes neumí ještě to a to a ten druhý už ano apod. Netřeba panikařit, ale spíš si uvědomit, že je to jako s dětmi, některé chodí v devíti měsících, jiné v roce a čtvrt. Každý pejsek je individualita a jinak rychle se vyvíjí. Je třeba brát i v potaz, že štěňata ještě nejsou schopná dlouhodobější koncentrace, jsou snadno rozptýlitelná, každé se učí jinak rychle, každému psovi jde lépe jiný cvik a každý cvik ho jinak baví. Z našich tří fenek jednu nejvíc baví výskoky, druhou daleké obíhání a otočky a třetí neustále podává packy. Další věcí, kterou mnozí neradi slyší, je fakt, že nevycvičitelných nebo těžko vycvičitelných psů je opravdu málo. Na vrcholových závodnících i trenérech je vidět, že jsou schopni opravdu skvěle vycvičit, až na malé výjimky, jakéhokoliv psa bez ohledu na plemeno, pohlaví či chovatelskou stanici, ze které pejsek pochází. Takže vážení majitelé, ve valné většině případů je to náš alibismus, že to nejde…

Ale vraťme se k tréninkům a trenérům…

Ti nám budou totiž k velkému užitku nejen v začátcích, ale i postupem času, jak se pomalu propracujeme k prvním závodům či zkouškám 1. úrovně, nám mohou pomoci vytvořit sestavu včetně choreografie. Vytvoření sestavy na závody možná nebude šikovným psovodům činit potíže, protože zde v podstatě stačí dodržet pár zásad – zda závodíte v heelworku či freestyle, časový limit a nezařazovat cviky, které by mohly ohrozit vašeho pejska. U zkoušek už je správné složení sestavy těžší, protože jsou tam dány limity a to jak časové, tak přesně vymezené cviky a jejich návaznost podle druhu zvolené zkoušky.

A v příštím díle se seznámíme s tím, co nás všechno čeká, rozhodneme-li se vyzkoušet si první závody a zkoušky.

Foto: Martina Irglová