Dogfrisbee aneb Jak to vidí trenéři - 6. díl

Stáli byste o nějaké tipy na prima trenéry dogfrisbee? A zajímaly by vás také jejich názory na tento sport a dění okolo něj. Pak se nezapomeňte začíst do dalšího pokračování našeho sertiálu!

V minulých dílech jsme si řekli něco o pravidlech a základních hodech. Dogfrisbee je skvělé hlavně v tom, že k tréninku potřebujete jen disky, psa a bezpečný plácek. Ale jako v každém sportu, i zde působí trenéři, kteří vám mohou v začátcích hodně pomoci a navést vás jak správně na to. Nikdo nechce udělat zbytečnou chybu, které se pak bude těžce zbavovat a „díky“ které by mohl na frisbee i zanevřít. Ale pomoc u trenérů hledají i zkušení závodníci, ti zase potřebují další oko, které poradí během tréninku nových a složitějších sestav.

Oslovila jsem tedy pár trenérů z různých koutů ČR a položila jim pár otázek. 

1. Jak dlouho už trénuješ a kde tě mohou zájemci o trénink najít? 
2. Zažila jsi trenérský úspěch, po kterém sis řekla „Jo, ta práce za to stála“?
3. Podělíš se s námi o nějakou vtipnou, nebo zajímavou historku z tréninku?
4. Na závěr tě poprosím o pár slov pro naše čtenáře, kteří stále ještě přemýšlí, jestli je dogfrisbee tím správným sportem pro jejich psa. 

 „Dogfrisbee je správným sportem pro každého psa!“

Nikol Vízková, Plzeň

1. Samotnou mě překvapilo, jak moc mě zaskočila tahle otázka (smích). Myslím, že nějaké první pokusy o tréninky proběhly v roce 2014, ale tehdy nebyl moc velký zájem. Ty pravidelné tréninky se chytly až o dost později. Lekce probíhají většinou v Plzni nebo okolí. Občas se scházíme na našem oblíbeném cvičáku v Přešticích. Info o trénincích můžete najít na webu www.divokejzapad.dogres.cz.
2. To mám pokaždé, když někdo „z mých lidí” sebere odvahu a vyjede někam na závody. Na tréninky dochází totiž spousta lidí, ale jen zlomek z nich to nakonec vyrazí ukázat světu. A samozřejmě jsem pyšným trenérem pokaždé, když se někdo z nich postaví na stupně vítězů.
3. Tahle otázka mě také trochu zaskočila, protože jsem zjistila, že asi nemám. My na západě bereme tréninky totiž naprosto vážně (smích).
4. Dogfrisbee je správným sportem pro každého psa, který si rád hraje s hračkami. Řekla bych, že pak už se s tím dá pracovat a vše se dá naučit. A myslím, že dogfrisbee je správný sport pro člověka, co má rád frisbíčka a tak trochu volnost, protože dogfrisbee si můžete potrénovat kdekoli na plácku, když máte chuť a disky. Tím nechci říct, že nepotřebujete trenéra. Jen je dogfrisbee prostě takové uvolněné a i na závodech panuje skvělá atmosféra, ale to člověk musí vyzkoušet, aby pochopil. Takže pokud někdo váhá, tak říkám: “Na nic nečekej a jeď!” A kdo má opravdu velký strach a nechce se mu, je možné to letos vyzkoušet online.

„Dogfrisbee je ten nejkrásnější sport!“

Michaela Andrová, Praha

1. Sama hraju dogfrisbee patnáct let a tréninky vedu přes deset let. Trénuju v Praze a okolí a za normálních okolností pořádám i víkendové semináře a vícedenní tábory. Zájemci o frisbee si mne mohou pozvat i k sobě.  Nabízím jednodenní nebo víkendové kurzy a tábory po celé republice i Evropě. Informace a rozpis tréninků najdete na www.czechblack.com.
2. Za úspěch považuji to, když má z dogfrisbee radost pes i jeho hráč. Když se naučí si spolu hrát, když se díky dogfrisbee lépe poznávají a prohlubují svůj vztah, když spolu rádi aktivně tráví čas. Ta „práce“ za to stojí vždycky. Když se jim rozzáří oči z chyceného disku, to jsou chvíle, které za to stojí. A musím přiznat, že se velmi dojímám, když týmy nastupují na svůj první freestyle. Spousta z nich o tom nejprve ani neuvažuje, chtějí hrát jen tak „pro radost“ a pak díky tréninkům zjistí, že dokáží daleko víc, než si původně mysleli. To mám vždy slzy na krajíčku. Je to jako když své samostatné dítko vypouštíte do světa. 
3. Vtipná historka z natáčení? Tak třeba o jednom psíkovi. Na jednom z tréninků si velmi šikovně načůral do disku. Hráli jsme v parku a asi si ho chtěl pojistit před dalšími chtivými psíky.
4. Je to ten nejkrásnější sport, kde se snoubí akce s kreativitou. Je to zábavná forma, jak se dostat na čerstvý vzduch a dobře si zasportovat. Dogfrisbee z vás a vašeho psa vytvoří tým.

„Jak vás to jednou chytí, už vás to nepustí!“       

Eva Kostková, Brno

1. Nepravidelně asi od roku 2014 – to byly spíš takové nárazové semináře a víkendovky. Od minulého podzimu, když teda zrovna neřádí korona, máme pravidelné tréninky v Brně-Soběšicích. Plánujeme i nějaké víkendy, ty nejčastěji probíhají v Herolticích u Tišnova. Dogfrisbee tréninky nabízíme v rámci našeho výcvikového centra JustDog s. r. o.
2. Říkám si to často, ono v podstatě stačí, když lidi i psi odcházejí z tréninku spokojení a příště přijdou zase, protože je to prostě bavilo. Vždycky mě moc potěší, když nějaký zástupce ne příliš tradičního plemene pro psí sporty získá třeba i přes úvodní rozpaky opravdový zápal pro disky. V Brně máme například super portugaláka – už byli i na závodech a chystají se na Freestyle. 
3. Haha, no je jich dost, zajímavé je, že v tom většinou mají prsty teriéři. Jednou s námi trénoval pejsek, který neměl rád ostatní psy. Jakože fakt hodně, byl schopný se jít porvat. Panička to věděla, tak ho měla pro jistotu na stopovačce. Pak jsme ale potřebovali už dělat delší hody a tak jsem ji ukecala, aby pejska na chvilku pustila, že se nic nestane. Samozřejmě jak na potvoru se hned po prvním hodu vynořil další pes – cizí. Ostatní účastníci na naši žádost předem ostatní psy odvedli z dosahu. Náš pejsek samozřejmě mazal k němu i s diskem v tlamě. V tu chvíli by se v nás krve nedořezal, všichni ztuhli, čekali na nejhorší. Pes doběhl asi na metr k protivníkovi, vyplivnul disk, zvedl nohu, počůral disk, otočil se a běžel zpátky k nám. Nikdo jsme to tehdy nechápali (myslím, že vůbec nejmíň to tehdy chápal ten druhý pes). Dost jsme se nasmáli, i když ty vteřiny těsně před tím, to byly vteřiny čiré hrůzy…
4. O psy až tak strach nemám, tam věřím, že pokud jde o zdravé zvíře s chutí spolupracovat a hrát si, tak bude v dogfrisbee jako ryba ve vodě. Otázkou je, jestli jsou čtenáři připravení pustit si do života něco tak strašně moc super jako právě dogfrisbee. Je to těžké rozhodnutí, protože jak vás to jednou chytí, už vás to nepustí.

„Frisbee trénuji už přes dvanáct let!“

Veronika Urbášková, Olomouc

1. Fíha, to už je pěkná řádka let.  Frisbee trénuji, tuším, něco přes dvanáct let. Většinu frisbee tréninků mívám na Pohořanech u Olomouce nebo přímo v Olomouci.
2. Asi nemám jeden konkrétní úspěch. Takový pocit mám pokaždé, když se někomu z mých svěřenců začne dařit a jejich tréninkové úsilí začne přinášet ovoce. A většinou ani nejde o závodní úspěchy. Nejvíc mě vždycky trenérsky nakopne, když tým konečně pokoří nějaký svůj velký problém (např. špatné chytání, slabou motivaci, problém s delšími hody... ).
3. Pracovali jsme s jednou závodnicí a její borderkou na sestavě, konkrétně na sekvenci, kde si hráčka od psa přebírala disk, a pak měl pes udělat sud zároveň s tím, jak hráčka dělala otočku. Jenže pes už samozřejmě pochopil pořadí cviků a sud dělal sám, aniž by dal hráčce šanci se otočit. Když se to stalo po několikáté, tak ta závodnice najednou vypěnila a psovi vypálila: „Neeee! Do prčic já také vím, co bude a nedělám to bez tebe!“ Všichni jsme v tu chvíli lehli smíchy.
4. Nepřemýšlejte, vyrazte na trénink a uvidíte. Když to bude vašeho psa bavit, tak je jasno!

„Dogfrisbee je dřina, která za to stojí!“

Radka Tihelková, Ostrava

1. V psím světě se pohybuji již delší dobu, ale samotné dogfrisbee trénuji asi třetím rokem. V rámci Moravskoslezského kraje trénuji hlavně v Ostravě a ve své rodné Velké Polomi. Zájemci o mé lekce mě mohou kontaktovat přes můj FB profil – Radka Tihelková nebo e-mailem eowwyn26@gmail.com.
2. Nikdy jsem se nepovažovala za nějakého trenéra, spíš za takového rádce. Sama se neustále učím a v podstatě mě učí každý tým, který za mnou přijde, takže už to samo o sobě stojí za to. Velkou motivací pro mě je, když vidím krůček po krůčku postup každého týmu k jejich vysněnému cíli a hlavně jejich radost ze společných úspěchů. Každá dvojice je jiná, každá „řeší“ něco jiného a každá má jiný cíl. Nelze říci, který úspěch je ten nej, neboť za každým stojí velký kus práce. Po každém tréninku už přemýšlím nad dalším. Že to stojí za to, o tom svědčí samotný fakt, že týmy se ke mně rádi vrací.
3. První seznamovací trénink: „Paní Radko, ten můj pes je takový jouda, že si ten disk vždycky nechá spadnout na hlavu a já už nevím, co s tím.“ „Tak pojďte a ukažte mi to.“ Paní vyhodila disk a pejsek se rozběhnul. Hod byl však pouze jakýmsi pokusem o backhand, foukl vítr, otočil disk přímo na paní a trefil ji přímo do nosu… No, ne nadarmo se říká: „Jaký pán, takový pes se!“ Na tenhle moment vzpomínám s úsměvem. Když paní přijde na trénink a má občas tendenci to vzdát, tak ji tuhle historku ráda připomenu, neboť dnes už krásně házejí a chytají – MD na 20 – 30 yardů.
4. Dogfrisbee je nádherný psí sport. Není to jen o tom hodit psovi disk a on ho chytí. Je to velmi kontaktní sport založený na porozumění a důvěře. Žádné pán a pes, ale tým. Co vám budu namlouvat, DF není žádnou procházkou růžovým sadem a makat budete muset oba – ne jen pes. Je to „dřina“, ale dřina, která stojí za to! DF je neuvěřitelně svobodný sport a záleží jen na vaší motivaci a invenci, kam až se dostanete. Neustále se máte kam posouvat, neboť konečná hranice v tomto sportu prostě neexistuje. Věřte, že když objevíte kouzlo DF, už z něj nikdy nebudete chtít odejít.

Další z trenérů najdete na stránkách http://discdog.cz/treninkove-rady.

A pokud si chcete vyzkoušet, jak by vám šlo závodit v dogfrisbee, ale na soutěž si ještě netroufáte. Přidejte se do celoročního online poháru. Podrobnosti najdete zde: http://discdog.cz/online-cup/.

Iveta Chomátová

https://www.instagram.com/dorysa_discdogaussies/

Foto: Yvona Pařízková, Christoph Skladal