Domácí preventivní péče aneb Co můžeme pro svého mazlíčka udělat sami? 1.díl

Co obnáší preventivní domácí péče o psa? Jak včas odhalit nějaký problém a kdy s tím jít k veterináři? Poznáte vůbec, že váš pes není ve své kůži? Co všechno můžete zvládnout sami doma? Na tyto a další otázky vám fundovaně odpoví MVDr. Lucie Veselá

Když je člověk nemocný, navštíví svého lékaře. Když je nemocný jeho pes či kočka, zajde s ním majitel k veterináři. A stejně jako se o sebe a své zdraví preventivně starají lidé, aby nemocem předcházeli, měli by totéž poskytnout i svému zvířátku. Do preventivní péče zdaleka nepatří jen očkování a odčervení, doma můžeme pro své miláčky udělat mnohem více.

Kontrola celkového zdravotního stavu                

Nejlepším odborníkem na konkrétního psa či kočku je jeho páníček. Majitelům svých pacientů neustále zdůrazňuji, že oni jsou těmi, kteří svého mazlíčka znají nejlépe. Vědí, jak se jejich zvířecí kamarád běžně chová, jaké jsou jeho návyky a reakce na různé situace. Jakákoli změna v normálním chování může být prvním ukazatelem, že něco není v pořádku a je třeba navštívit veterinární ordinaci.

Chová se divně?

Změny v aktivitě, v příjmu potravy nebo vody by měl majitel sledovat denně a odchylky trvající více než dvacet čtyři hodin je potřeba řešit s veterinárním lékařem. Nemyslím tím pouze to, pokud zvíře začne být apatické, přestane jíst nebo nepije. Problémem může být i opačné chování – hyperaktivita, nadměrné pití nebo pažravost, která se může projevovat třeba i brakováním koše na odpadky či kradením jídla ze stolu. Snížená chuť k jídlu nebo zvýšený příjem tekutin je normální v létě při vysokých teplotách nebo v zimě, pokud doma hodně topíme, ale i v těchto případech by se stav měl během několika dnů upravit.

Není bobek jako bobek

S příjmem tekutin a potravy je spojeno vylučování – důležitá je jak frekvence močení, tak její objem. U koček je varovným ukazatelem potíží, když začnou potřebu vykonávat mimo kočičí záchod. Pokud začne zvíře močit často, neustále se snaží močit a nejde mu to, pomočuje se doma nebo se v moči objeví krev, je nutné nechat vyšetřit pacienta u veterináře. Tyto potíže mohou být příznakem zánětu močových cest, vzniku močových kamenů nebo u psích kluků potíží s prostatou. Dále by měla majitele zajímat pravidelnost, frekvence a konzistence stolice – normální jsou tuhé bobky. Už kašovitá stolice, která nedrží tvar, je hodnocena jako průjem! U průjmu si můžeme dovolit zkusit první ošetření doma – u dospělých zvířat zahájíme alespoň půldenní hladovku, následně podáme dietní potravu v malých porcích (např. uvařené kuřecí nebo krůtí maso bez kůže a kostí s rozvařenou rýží, ovesnými vločkami nebo bramborami nebo komerční dietu určenou pro potíže zažívacího traktu). Na zahuštění stolice a vychytání zplodin lze použít některý komerční veterinární přípravek (Dia-dog, Aptus Attapectin, Enterozoo gel) nebo z humánních léků Smectu. Černé uhlí není příliš vhodné, protože obarví stolici a pak nelze poznat, zda se v ní neobjevila krev. Pro obnovení přirozené mikroflóry existuje řada veterinárních probiotik ve formě prášku, tablet nebo past. Nemohu doporučit používání lidských probiotik, neboť se mikroflóra šelem od té lidské výrazně odlišuje, takže lidské přípravky nejsou účinné a mohou prostředí ve střevě zvířat ještě více narušit.

Co když zvrací?

Jestliže začne zvířátko zvracet, je třeba odejmout mu vodu a potravu a nepodávat ani žádné léky, aby měl žaludek šanci se uklidnit. Pokud je zvracení opakované, zvratků je velké množství nebo je v nich krev, je nutné navštívit veterinární ordinaci. Návštěvu veterinární ordinace bychom vůbec neměli odkládat u mláďat, u velmi malých psů (pod 3 kg v dospělosti), u zvířat chronicky nemocných nebo v případě, že majitel ví, že jeho miláček pozřel něco jedovatého nebo nestravitelného (hračka, kámen, koberec atp.). Při zvracení dochází k velkým ztrátám tekutin a iontů, u mláďat a malých hubených zvířat velmi rychle nastupuje hypoglykemie (pokles hladiny cukru v krvi), což vede k dalšímu zhoršení celkového zdravotního stavu a zvíře může být ohroženo na životě.

Kůže a srst – co s ní?          

Zdravá kůže je klidná, není zarudlá, nejsou na ní pupínky, stroupky ani škrábance. Srst má být lesklá, přiléhavá, neměla by být suchá a olámaná. Neměly být v ní být lupy, četné nečistoty ani parazité. U kočiček je známkou dobré pohody kvalitní srst, která je lesklá, není zježená a kočička se péči o svůj kožíšek pravidelně věnuje. Naopak kočka, které není dobře, se o sebe většinou nestará, je naježená, srst může být mastná, slepená nebo zplstnatělá. U pejsků může být přehnaná péče o srst naopak známkou problémů. Intenzivní olizování předních končetin nebo vylizování tlapek může znamenat kožní infekci nebo psychický problém, který pejsek obsesivním lízáním kompenzuje. Časté škrábání nebo vykusování srsti může být u psů i koček průvodním jevem zánětu kůže, výskytu parazitů nebo projevem alergie.

Co se v mládí naučíš…

Péče o srst a kůži je do velké míry závislá na plemeni. U dlouhosrstých psů a koček je třeba častější rozčesávání, aby srst nezplstnatěla. Kromě toho, že to vypadá ošklivě a dredy pak už nelze rozčesat, může se pod cuckovitou srstí kůže zapařit a zanítit se. U dlouhosrstých plemen je nutné zvířata na péči navykat od útlého mládí, aby v dospělosti česání dobře snášela. U psů s hustou podsadou je třeba zvýšené péče v období línání, aby se staré chlupy dobře uvolnily a odstranily a pes se zbytečně nepřehříval. V teplých dnech mají psi s hustou podsadou sklony k zapaření srsti a tvorbě tzv. hot spotů (povrchový zánět kůže doprovázený zarudnutím, bolestivostí a mokváním).

Pozor na extrémní znaky

Specifickou péči potřebují plemena se zvýšeným množstvím kožních záhybů nebo extrémně krátkou čenichovou partií (šarpej, buldoci, buldočci, perské kočky), kde dochází zadržováním vlhkosti a nečistot k zapaření a v důsledku tření kůže o sebe k mikroskopickým zraněním. Tím vzniká vhodné prostředí pro uchycení bakterií a kvasinek s následnou infekcí kůže. Prevencí je udržovat tyto oblasti v suchu a čistotě, případně je ošetřovat mírně vysušujícími roztoky (např. slabý roztok hypermanganu). Bohužel jsou zvířata, která jsou svými plemennými znaky tak „postižena“, že je nutné přistoupit k chirurgickému odstranění nadměrné kůže a pokud to majitelé odmítají, pak jsou celoživotně odkázána ke koupelím ve veterinárních šamponech a opakované terapii celkovými léky.

Hlavně nenápadně!             

  „Díky“ srsti může být někdy obtížné nalézt na kůži změny, které je vhodné probrat s veterinářem. Vhodným způsobem je pravidelná prohlídka, kterou můžeme provést zcela nenápadně, když se se svým zvířátkem mazlíme. Při hlazení a drbání je potřeba prohmatat všechny části těla a zaregistrovat různé bouličky, stroupky, slepenou srst nebo citlivá místa. Pokud jich je na těle víc, je dobré udělat si náčrtek a do něj vše podezřelé zakreslit. Při návštěvě veterináře pak značně urychlíte a zpřesníte prohlídku, když budete vědět, co a kde má lékař prohlédnout. Ne všechny flíčky jsou jen štípance a ne každá boulička je „tuková“. Je potřeba tyto změny registrovat a konzultovat s lékařem, který by měl odebrat vzorky a vyloučit nebo potvrdit vážnější problém (infekce, plíseň, nádor). U fen a koček bychom v této souvislosti měli pravidelně prohlížet mléčnou žlázu a sebemenší bulky a zatvrdliny, které objevíme, by měly být lékařem zkontrolovány. U psích kluků bychom se stejnou pečlivostí měli kontrolovat varlata – ta by měla být na pohled i na pohmat symetrická, ne příliš tvrdá a jejich povrch by měl být hladký. U kocourů obvykle tento problém nenastává – drtivá většina kocourů v domácnostech je kastrovaná kvůli značkování a kocouři mají všeobecně nižší riziko vzniku nádorů na varlatech.

Klíšťata, blechy a jiné potvory     

Pravidelně je třeba odstraňovat z kůže parazity, které může pes chytit z prostředí nebo od jiných zvířat. Jde především o blechy, klíšťata, vši a všenky, dále svrab a dravčíky. V letním období je u zvířat, která mají nějaké vnější poranění, nutné dávat pozor na napadení larvami létajícího hmyzu. Na trhu je řada přípravků ve formě obojků, tablet, spot-on kapek a sprejů, které působí proti základním parazitům. Ošetření je nutné nejen pro lepší pohodu zvířat a prevenci vážnějších onemocnění, ale je třeba pamatovat na to, že někteří parazité nepohrdnou ani lidským hostitelem...

Jsou oči a oči                      

Soustavná péče o oči není u většiny psů nutná. Výjimku tvoří zejména plemena s velmi vypoulenýma očima (mops), zkrácenou čenichovou partií (kavalír  a king Charles španěl, pekinéz) nebo s nadměrným množstvím kožních řas (buldok, buldoček, šarpej), psi s velkým množstvím volné kůže a povislými víčky (doga, bloodhound) a psi, kteří mají nějaký vrozený defekt očních víček nebo jiné postižení očí.

Když pes „brečí“

Pokud začne pes více slzet (stružka pod okem), ale výtok je čirý, spojivka světle růžová a pejsek oko nemhouří, jde většinou o podráždění očí nečistotami. K pročištění lze použít umělé slzy, ke zklidnění oka například kapky se světlíkem lékařským. Je-li spojivka mírně zarudlá a pejsek oko trošku mhouří, můžete jako první pomoc použít opět zklidňující kapky nebo borovou vodu. Jestliže se stav nezlepší, zhorší se nebo vznikl náhle (např. po procházce pes najednou oko zavírá), je čas navštívit veterináře. Příznaky zásadních potíží: zvětšení/vypoulení oka, zakalení oční rohovky, hnisavý výtok, neschopnost rozlepit oční víčka a oko otevřít. Kromě běžného zánětu spojivek je třeba vyloučit např. přítomnost cizího tělesa v oku, poškození rohovky nebo ucpaný slzný kanálek. U koček je důležité třetí víčko (světlá blanka vystupující z vnitřního koutku oka), které bývá při onemocnění přetažené přes oko. Tato situace nemusí ukazovat pouze na oční problém, ale často se vyskytuje i u celkových infekcí organismu. Pokud je výtok slz vně oka důsledkem vrozeného zúžení nebo zkroucení slzného kanálku (psi s výrazně zkrácenou čenichovou partií, perské kočky), je nutná pravidelná péče o okolí oka, aby kůže nemokvala a nedocházelo k zánětu. Řešení neprůchodného slzného kanálku je třeba hledat ve spolupráci s veterinárním oftalmologem.

Příště: Prevence pokračuje…

www.vetallia.cz

Foto © Vetallia s.r.o