Domácí preventivní péče aneb Co můžeme pro svého mazlíčka udělat sami? 3.díl

Máme tady závěrečný díl miniseriálu o preventivní domácí péči! Tentokrát se bude MVDr. Lucie Veselá věnovat tlapkám, drápkům, oblasti konečníku a análním žlázkám. Dozvíte se mimo jiné, že třeba „sáňkování“ není prima zimní kratochvílí našich psů, ale vážným problémem. A o tom, jak důležitá je správná výživa nebo sledování chování psa, asi není třeba vůbec diskutovat.

V závěrečném díle našeho miniseriálu o prevenci se blíže seznámíme s dalšími částmi psího těla, o které se můžeme starat sami doma a buď následným potížím rovnou předcházet, nebo alespoň vzniklý problém včas zpozorovat a návazně rychle řešit. Tentokrát se tedy budeme věnovat tlapkám a drápkům, konečníku a zabrousíme také do oblasti výživy.   

DRÁPKY

Pes a kočka mají na předních končetinách obvykle pět prstů (a tudíž pět drápků) a na zadních čtyři. Existují však výjimky, kdy se na zadních končetinách může vyskytnout tzv. vlčí dráp (někdy i dva). Většinou je to jev nežádoucí a chovatel ho nechává u malých štěňat odstranit, u některých plemen je naopak zapsán ve standardu a jeho výskyt je vyžadován. Psi si drápky pravidelně obrušují při pohybu po tvrdém povrchu, kočky si je zase brousí na škrabadle. Na první prst (počítáno z vnitřní strany ven) pejsci nedošlapují, tudíž si drápek neobrušují, a některým kočkám to na škrabadle taky nejde. Tento dráp stále dorůstá a má tendenci se stáčet zpět ke kůži. Proto hrozí, že zaroste špičkou do kůže polštářku, zvíře začne kulhat, rána se zanítí a zhnisá. To samé platí i pro vlčí drápy, které jsou navíc náchylnější ke zraněním.

Kdy a jak stříhat?

Pokud je pejsek příliš malý a lehký nebo naopak obézní, líný, má problémy s chůzí, nebo má z jiného důvodu málo pohybu, případně běhá především po trávě, ani ostatní drápy se neobrušují dostatečně a přerůstají. Stejné problémy mohou mít psi a kočky s hodně osrstěnými tlapkami, kde srst drápky překrývá a k jejich obrušování pak nedochází. Dlouhé drápy způsobují další potíže s chůzí, mohou se lámat, zachytávat o koberec atd. U perských koček se často setkáváme se zarůstáním přerostlých drápků do polštářků, což způsobuje bolestivé a krvácející rány, které se snadno zanítí. Proto je důležité pravidelně drápky kontrolovat a stříháním korigovat jejich délku. Upravovat délku drápků může majitel doma, správný postup při zastřihování drápků by mu měl na požádání ukázat veterinární lékař.

TLAPKY                       

Další citlivou partií, o kterou se musí postarat především majitel, jsou polštářky na tlapkách. Nástrahy na ně číhají jak v zimním období, tak i po zbytek roku.

Sůl nad zlato tady neplatí!

Trpí především v zimě na posolených chodnících – kůže je vysušená a praská. Takže platí – po procházce do sprchy, omýt packy, osušit a pokud jsou polštářky přesušené a májí tendenci praskat, tak je potřeba je namazat. Můžete použít komerční krém na tlapky pro psy, čistou vazelínu, mastnou indulonu nebo třeba nesolené vepřové sádlo. Důležité je pejska ohlídat, aby si tu dobrotu neolízal dřív, než se vsákne. Jinak se může snadno stát, že proběháte následující hodiny ven a dovnitř s průjmujícím psem.

Zrádné osiny a trny!

Naopak v období od jara do podzimu jsou častým problémem travní osiny a trny zapíchnuté v tlapkách. Obvykle se nezapíchnou do polštářku, ale do prostoru mezi nimi (tzv. meziprstí). Kůže je tam pružná, ale měkká, a proto se tvrdá a ostrá osina snadno zabodne a často se v kůži úplně uzavře. Mechanickým drážděním a zanesením nečistot vzniká zánět – pejsek si tlapku neustále líže, kulhá, postižené místo je oteklé, zarudlé a citlivé. S tímto problémem je nutné navštívit veterináře a léčba může trvat poměrně dlouho. Osina navíc může v podkoží cestovat a nakonec může být nalezena třeba až u lokte. Prevencí je prohlížet po procházce meziprstí – osina obvykle nezajede pod kůži celá najednou, ale nějakou dobu kouká kousek ven a tak jí lze vytáhnout včas. U dlouhosrstých psů s bohatě osrstěnými tlapkami se doporučuje srst vystříhávat, aby v chlupech osiny neulpívaly (mohou se v dlouhých chlupech zaklesnout a do kůže se zapíchnou až „dodatečně“).

Nepodceňujte infekce a alergie!

Dalším problémem jsou infekce kůže v meziprstí, které se objevují zejména u alergiků, u predisponovaných plemen (buldoček, bulteriér, staford, boxer) nebo u hodně chlupatých psů. Vliv má zapaření kůže – vlhko a teplo svědčí kvasinkám i některým bakteriím. Kůže je zarudlá, svědí, pes si tlapky neustále olizuje, čímž infekci prohlubuje a vzniká začarovaný kruh. Léčba bývá dlouhodobá a problémy se často vracejí. Prevencí je opět vystříhávání srsti a udržování tlapek v čistotě a suchu, u alergiků také správná léčba celkového dermatologického onemocnění.

KONEČNÍK A „ŽLÁZKY"  

„Anální žlázky“ (dle lékařské terminologie paranální váčky) jsou dvě kožní vychlípeniny mezi vnitřním a vnějším análním svěračem uložené na ciferníku obvykle v pozici tři a devět. Do váčků ústí mnoho pozměněných mazových žlázek produkujících výrazně páchnoucí sekret, který se uvolňuje tlakem svěračů (např. při kálení nebo stresu). Tento sekret by měl být u psů spíše vodnatý, u koček až kašovitý. Sekret slouží k identifikaci jedinců a jejich stolice, proto si psi při setkání navzájem očichávají konečník a při venčení studují každou hromádku trusu.

„Sáňkování“ není zábava, ale problém!

K onemocnění váčků jsou náchylní především psi malých a středních plemen, predisponováni jsou pudlové, kavalíři, čivavy, jezevčíci, jorkšíři apod. Dále se předpokládá vliv typu stravy (oproti vařenému je po granulích stolice tužší, takže více stimuluje váčky k vyprázdnění), alergií na krmivo a složení potravy. Někdy se problémy zlepší po přidání nenasycených mastných kyselin (např. rybího oleje) do krmení. Nově je na trhu preparát určený pro psy s opakovanou impakcí žlázek, který by měl zlepšovat charakter sekretu a usnadňovat jeho vylučování.  Problémy se „žlázkami“ se projevují zejména svědivostí v oblasti konečníku – pes „sáňkuje“ zadkem po zemi, olizuje si anální oblast, kouše si kořen ocasu nebo se drbe a otírá zádí o předměty. V některých případech majitelé uvádějí celkovou svědivost, kdy se pes válí a drbe si i jiné oblasti těla, zejména uši. Konečník bývá zarudlý, zduřelý a citlivý na dotek. Mohou se objevit problémy při kálení, příp. čerstvá krev na stolici.

Co s tím?

Nejčastějším problémem bývá přeplnění váčků, kdy je pouze přítomno větší množství sekretu, který není změněn zánětem. K přeplnění (impakci) dochází u pacientů, kteří mají sekret příliš hustý až hrudkovitý a u pacientů se špatně utvářeným vývodem žlázek do konečníku (tento problém často zhoršuje obezita). K odstranění problému stačí vyprázdnění žlázek manuální kompresí. U koček je tento zásah účinný na několik měsíců, u psů se problém obvykle opakuje častěji. Nadměrným vymačkáváním se však oslabuje schopnost žlázek vyprazdňovat se přirozeně, proto by se mechanické čištění mělo omezit na nutné minimum a žlázky by měly být vždy úplně vyprázdněny. Neodborná a příliš častá manipulace ze strany majitele nebo např. pracovníků psích salónů může problém s impakcí žláz významně zhoršovat. Pokud nedojde k vyprázdnění přeplněných váčků včas, dojde k zánětu váčků, kdy je sekret změněný, obsahuje vločky hnisu a někdy i krev. Pokud tento problém majitel nepodchytí, dochází k prasknutí zanícené žlázy a vytvoření píštěle na povrch kůže. Tento stav je velmi bolestivý a je nutné ho vyřešit opakovaným výplachem váčků dezinfekčním roztokem a aplikací lokálních (v těžších případech i celkových) antibiotik. Nádorové onemocnění paranálních žláz se nejčastěji vyskytuje u fen středního a vyššího věku a jedinou účinnou metodou je rychlé chirurgické odstranění tumoru.

Nekastrovaní samci mohou trpět další komplikací

U starších nekastrovaných psů-samců mohou dělat problém ještě tzv. cirkumanální žlázky, které se vyskytují v okolí konečníku ve velkém množství a jsou často postiženy nádorovým bujením. Nádory rostou kdekoli v oblasti konečníku, mohou vředovatět a krvácet, často jsou hormonálně aktivní (narušují metabolismus vápníku v těle) a mohou metastazovat. Doporučuje se jejich urychlené vyjmutí a současná kastrace, aby se zabránilo recidivě (nádory rostou pod vlivem samčího pohlavního hormonu testosteronu).

Sledujte chování svého psa! 

K prevenci, kterou může majitel provádět doma, patří především kontrola chování zvířete. Přehnaný zájem o oblast konečníku by neměl být podceňován, i když jste si jistí, že váš mazlík nikdy tyto problémy neměl. Naplnění žlázek lze zkontrolovat pohmatem okolí konečníku, vizuální změny (zarudnutí, krvácení, výtok sekretu, různé výrůstky) jsou neklamnou známkou problému. V případě, že váš pejsek trpí přeplňováním žlázek, můžete mu je vyprazdňovat i doma. Vyprazdňování vnější kompresí bývá často málo účinné a je nutné jej příliš často opakovat. Vhodnější je vyprázdnění s nasazenou chirurgickou rukavicí, kdy se ukazováček zasune do konečníku a stlačením proti palci (z vnější strany) se vyprázdní celý obsah váčku. Doporučuji, aby vám tento úkon důkladně vysvětlil veterinární lékař včetně vhodné frekvence.

VÝŽIVA A PÉČE O TRÁVÍCÍ TRAKT

Správně vyvážená a přiměřená výživa má rozhodující vliv na jednotlivé orgánové systémy a na organismus jako celek. Z věcí, které jsme již probrali, ovlivňuje stav kůže a srsti, produkci žláz, tvrdost drápů, složení slin, mikroklima vnějšího zvukovodu, kvalitu stolice atd. O jednotlivých způsobech výživy se diskutuje neustále a jsou napsány stohy článků. Já jen poznamenám, že krmení je třeba brát individuálně dle potřeb konkrétního jedince a co vyhovuje jednomu, nemusí druhému stačit nebo mu to může dokonce uškodit. Rozhodně nedávejte psům vařené kosti! Ostré kousky mohou zranit tlamu, jícen nebo žaludek, větší kusy se mohou usadit v žaludku a ucpat průchod do střeva, a pokud pes sežere kostí více, může si pořídit bolestivou zácpu, krvavý průjem a zvracení.

Pozor na obezitu!

V dnešní době je velmi rozšířeným problémem obezita psů a koček, která souvisí především s neadekvátní výživou. Málokdy jde o pouhé překrmování zvířete jeho vlastními granulemi. V drtivé většině případů je to komplexní problém složený z nedostatečného pohybu a překrmování vším možným, zejména lidským jídlem a pamlsky, které jsou pro zvířata nevhodné a někdy až nebezpečné. A stejně jako u lidí, když už si je majitel ochoten připustit, že je jeho zvíře obézní, chce jeho hmotnost upravit rychle a bez námahy. Málokdo nasadí režim „méně žrádla, více běhání“, většina radši koupí light granule nebo drahou redukční dietu. Bohužel to často nefunguje tak, jak by mělo, protože pejsek je zvyklý na kousek šunky k snídani, piškotky za odměnu během dne a tavený sýr k večeři a to mu páníček nedokáže odepřít...

Boj s vnitřními parazity

Mezi preventivní péči v této oblasti patří boj i proti vnitřním parazitům, kteří žijí zejména v trávicím traktu zvířat. Oproti zažitému mýtu nemusí být v trusu nic vidět a přesto je zvíře začervené. Vajíčka škrkavek a dalších parazitů jsou viditelná pouze pod mikroskopem, v trusu lze rozpoznat pouze články tasemnice nebo celé škrkavky (a to už musí být váš miláček hodně napadený, aby se dospělci vyloučili trusem nebo ve zvratcích!). Dle původních schémat bylo doporučováno preventivní odčervení dvakrát ročně (u mláďat a koček chodících ven častěji) a v případě nálezu parazitů léčebné odčervení několikrát za sebou v krátkém intervalu (ten určí veterinární lékař podle konkrétního parazita). V dnešní době se přístup k používání antiparazitik mění. Ne všichni parazité jsou citliví na běžně používaná antihelmintika a cílem by tedy mělo být přeléčení nasazené přesně dle konkrétního parazita. K tomu slouží vyšetření stolice v laboratoři (vhodné je sbírat trus tři až pět dní za sebou, protože vajíčka parazitů nejsou do stolice vylučovány pravidelně každý den). Pokud je pacient bez nálezu, můžeme preventivní odčervení úplně vynechat a po třech až šesti měsících opět zkontrolovat trus.

O prevenci by se dalo psát ještě dlouho. Ze zdravotního hlediska sem patří pravidelné očkování, soustavná veterinární péče a včasné řešení všech nově objevených problémů. Dále výchova a výcvik psa jako prevence úrazů a konfliktů s ostatními zvířaty a lidmi…

www.vetallia.cz

Foto © Vetallia s.r.o