Elektronické výcvikové obojky a jejich místo v moderním tréninku psů III. díl

A jedeme do finále! Probrali jsme velkou část informací o tom, jak se psi učí. A nyní je už nejvyšší čas přejít k samotným obojkům. Jaké mají tedy místo v tréninku psů?

Poslední díl tohoto skvělého materiálu je úzce zaměřený na elektronické výcvikové obojky. Seznámíme se zde s tím, jak se dají využít právě při výcviku psa, a poznáme, že to mohou být skvělí pomocníci, pokud se s nimi dobře zachází.

Elektronický versus elektrický

Záměrně nepoužívám výraz elektrický, jedná se o elektronická výcviková zařízení, ne o šokový paralyzér. Neboť již pouze slovo „elektrický” v souvislosti s obojkem v nás evokuje něco strašného a okamžitě zvedne vlnu emocí a odporu. Elektřina je v našich myslích spojována s popravčími křesly, či elektrickými ploty v koncentračních táborech, nebo na hranicích bývalého Československa.

Jenže s tímto nemají současné elektronické obojky zhola nic společného. Vždyť elektřina a elektrické impulzy jsou běžnou součástí světa kolem nás. Používá je na příklad i naše tělo. Jsou nezbytné ke správnému fungování a k přenosu informací v celém našem organismu.

O co tedy přesně jde?

Elektronický výcvikový obojek je zařízení, které se zpravidla skládá ze dvou částí. Z vysílače, který má psovod v ruce (podobně jako dálkový ovladač třeba od televize) a přijímače, který se pomocí obojku připne psovi na krk. Pomocí vysílače může psovod vyslat psovi na značnou vzdálenost různé typy signálů. Zvukový signál, jeden nebo sérii elektrických impulzů, spršku vody, nebo vibraci. Může také například sledovat jeho polohu a činnost na displeji ovladače, nebo chytrého telefonu ve spolupráci s GPS. To vše se liší podle daného modelu.

Existují také obdobná zařízení, fungující na stejném principu, která ale nejsou ovládána psovodem, ale fungují automaticky. Tedy i když není majitel psa přítomen. Jsou to protištěkací obojky a neviditelné elektronické ploty.

K čemu nám tedy mohou  EVO sloužit a jak je použít?

Z mého pohledu jsou tři hlavní účely využití těchto pomůcek. Všechny jsou pro správný trénink velmi důležité. Komunikace, učení, kontrola.

Komunikace

Začněme tedy u komunikace. Jeden z prvních problémů, se kterým se začne potýkat každý, kdo se začne starat o psa, trénovat ho, je komunikace. Jak jsme si již řekli, pes je pes. Není to člověk. Proto i jeho přirozený způsob komunikace se od lidského poněkud liší. Nesmíme na to zapomínat! Psi nepoužívají verbální komunikaci, tedy řeč a slova. Komunikují především pomoci „řeči těla”, pachů a zvuků. Mají rozsáhlý repertoár vnímání a vyjadřování emocí. Orientují se také podle toho, co nazýváme „situační signály”. Pokud chceme v komunikaci se psem používat slova, musíme mu nejprve význam těchto slov vysvětlit. Je to velmi podobné, jako když se člověk učí cizí jazyk. Zamyslete se tedy pokaždé, než promluvíte na svého psa a položte si otázku. Naučil jsem ho tato slova? Rozumí jim? Pokud tomu tak totiž není, pes bude z vaší řeči pouze zmatený. A vy budete naštvaní, že pes nedělá to, co chcete, co jste mu řekli! I když jste mu to řekli již stokrát!!! Ale on vám přeci nerozumí! A to i přes to, že hovoříte pomalu a výrazně ARTIKULUJETE. Je to stejné, jako by jste hovořili s „Číňanem”.

Jak nám ale může EVO pomoci lépe komunikovat s naším psem?

Existuje celá řada způsobů. Každý dobrý EVO je vybaven minimálně jedním, nebo několika typy zvukových signálů, možností použít regulovatelný elektrický impuls. Nebo spršku vody. Případně vibraci. Obojky, které já používám, jsou vybaveny také klikrem.

Pomocí každého z těchto signálů můžete se svým psem komunikovat. Můžete ho spojit pomocí již zmíněného „klasického”, nebo „operantního” podmiňování s jiným podnětem, nebo s chováním.

Uveďme si několik příkladů…

Signál pro odměnu (sekundární posilovač) je signál, který spojíme v rámci klasického podmiňování s tím, co je pro psa přirozenou odměnou. Například klikr s potravou. Po vytvoření této spojitosti-asociace, spustí zvuk klikru v organismu psa stejnou reakci jako sama potrava.

Trenér potřebuje tento signál k tomu, aby stihnul odměnit psa včas po vykonání žádoucího chování (při vysvětlování nového cviku je to do 0,5 sec.).  A měl možnost odměnit psa na dálku, oddělit cvik od odměny a zařadit proměnlivý způsob odměňování.

Kterýkoli ze signálů, kterým je EVO vybaven, se může stát signálem pro odměnu – klikrem.

• Slabý elektrický impulz + potrava = signál pro odměnu.
• Zvukový signál (pípnutí) + potrava = signál pro odměnu.
• Vibrace + potrava = signál pro odměnu.

Signál pro cvik (povel) je signál, který označuje dané chování – cvik. Ano, všimli jste si správně, že jsem nepoužil slovo POVEL, ale SIGNÁL. V „moderním tréninku” zvířat totiž nepoužíváme slovo povel – příkaz, ale slovo signál, nebo v angličtině také slovo KEY (klíč). Je to proto, že slova „signál”, nebo „key” lépe vyjadřují jeho smysl, jak jej v moderním tréninku chápeme. V „klasickém” přístupu k tréninku psů byl signál pro cvik více chápán jako příkaz – rozkaz. A mimo jiné vyjadřoval: „musíš to udělat!” Tomu odpovídal i celý přístup výcviku. V moderním tréninku psů se snažíme situaci zařídit tak, aby pes dané chování – cvik chtěl sám udělat. Aby pochopil, že se mu to vyplácí jako nejlepší cesta. Tento signál nám v tomto systému také slouží ke kontrole aktivity. Pro psa tedy znamená: „můžeš to udělat.”

I tady, podobně jako v předchozím případě, se může každý signál, kterým je obojek vybaven, stát signálem pro konkrétní chování.

V případě, kdy pes již k danému chování signál přiřazen má, použijeme klasické podmiňování, například:

Pes již ví, co znamená slovo „ke mně”. V tom případě zařadíme nový signál, před starý. Pes tak pochopí význam nového signálu. Stejně jako při již zmiňované výuce cizích jazyků.

• Slabý elektrický impuls + lehni / slabý elektrický impuls = „lehni”.
• Zvukový signál + ke mně / zvukový signál = „ke mně”.
• Vibrace + podívej se na mně / vibrace = „podívej se na mně”. 

V případě, kdy učíme nové chování – cvik, použijeme operantní podmiňování. V operantním podmiňování vždy nejprve učíme chování a teprve až ho pes pochopí, přiřazujeme k němu signál. Například pomocí některé z technik tvarování (lákání, Targeting, zachytávání, ovlivnění prostředím, modelování) naučíme psa, že když si lehne, dostane odměnu. Jakmile tedy pes pochopí, že lehnutí si je cesta k odměně, začne toto chování sám vykonávat, začne nám ho „nabízet”. To je ideální moment pro to, chování nějak „nazvat”. Přiřadit k němu signál. Já doporučuji udělat to v pěti fázích.

Jako příklad si uveďme cvik „přivolání”.

1. Fáze: signál zazní v momentě, kdy pes již cvik vykonává. Pes ke mně přiběhl, je v pozici přede mnou. Zazní zvukový signál na EVO.
2. Fáze: signál zazní v momentě, kdy pes začíná cvik vykonávat. Pes ke mně přibíhá, dostává se do pozice přede mnou. Zazní zvukový signál na EVO.
3. Fáze: zvukový signál zazní jeden metr před dokončením cviku.
4. Fáze: zvukový signál zazní dva metry před dokončením cviku.
5. Fáze: zvukový signál zazní tři metry před dokončením cviku.

Pes se tak naučí, že zazní-li zvukový signál na elektronickém výcvikovém obojku, má přiběhnout ke mně.

Delta signál je dalším ze způsobů, jak můžeme využít EVO k jasné a srozumitelné komunikaci s naším psem. Delta signál je přesným opakem signálu pro odměnu. Je pro psa informací, toto chování je „špatně”. Je to nesprávná cesta. Je to signál pro trest. Zavádíme ho tam, kde se trenér v rámci kontroly chování rozhodne použít buď pozitivní, nebo negativní trest. Nejznámějším „delta signálem”, který se u nás používá od nepaměti, je slovo „FUJ”.

Pozitivní trest (+P), jak si jistě pamatujete z předešlých řádků, je situace, kdy chování vede ke vzniku nepříjemného podnětu. Delta signál pro pozitivní trest vysvětlíme psovi tedy tím, že vytvoříme spojení – asociaci mezi novým signálem a negativním podnětem.

Pro tento případ si můžeme vybrat buď zvukový signál, nebo vibraci. Opět uvedu příklad.

Pes hrabe díru na zahradě, psovod vyšle psovi ovladačem zvukový signál, krátce počká a do dvou sekund vyšle korekční elektrický impuls. Pes si tak spojí zvukový signál s korekčním impulsem. V budoucnu bude mít pípnutí na EVO pro psa stejný význam jako nepříjemná zkušenost s korekčním impulsem. Bude znamenat „NEDĚLEJ TO”!!!

Učení

Další oblastí, kde můžeme EVO použít při tréninku našeho psa, je učení. Učením v tomto případě máme na mysli výuku „žádoucího chování”. Tedy chování, které chceme, aby pes vykonával. K tomu je nutné dodržet kromě jiného tři podmínky.

Za prvé, pes musí mít k chování důvod neboli motivaci. Musí chtít něco získat, nebo musí existovat něco, čemu se chce vyhnout. Vše, co pes ve svém životě dělá, nebo naopak nedělá, má vždy nějaký důvod – motivaci.

Za druhé, chování se musí vyskytnout. Toho docílíme použitím různých technik „tvarování”.

A za třetí, chování musí být dostatečně posíleno – odměněno. K tomu dojde, použijeme-li správného posílení. K posílení můžeme použít několik způsobů.

Pozitivní posílení (PoPo, Positive-Positive)

Jak již víme, pozitivní posílení, je situace, kdy dané chování vede k příjemnému podnětu. Pes něco udělá a dosáhne úspěchu. Uspokojí svou potřebu. Dostaví se příjemné emoce. Uveďme si několik příkladů.

Pes si sedne a dostane kousek potravy. Pes uchopí aport a dostane míček. Pes se na obraně pevně zakousne do rukávu a snaží se intenzivním taháním strhnout figuranta – kořist na zem. V ten moment figurant rukáv pustí a pes si ho smí odnést. Ve všech těchto případech bylo chování „pozitivně posíleno”. Posilovačem – odměnou byla potrava, ulovení míčku, ulovení rukávu.

Negativní posílení (NePo, Negative-Positive)

I zde již víme, že negativní posílení je situace, kdy chování vede k přerušení působení, nebo k zamezení působení nepříjemného podnětu. Opět několik příkladů.

Zatlačíme psovi rukou mírně na záď a on si sedne.

Pes překusuje aport, v ten moment psovod aktivuje ovladačem mírný elektrický impuls na EVO. Pes přestane aport překusovat a pevně ho uchopí. Psovod impuls zastaví.

Pes vstane na odložení, psovod aktivuje ovladačem mírný elektrický impuls na EVO. Pes se opět položí. Impuls ustane.

Psovod učí psa přivolání. Vydá povel „ke mně”. Poté několikrát krátce mírně zatáhne za vodítko směrem k sobě. Pes se rozběhne směrem k psovodovi, tlak vodítka ustane.

V těchto případech bylo chování „negativně posíleno”. Posilovačem – odměnou byl příjemný pocit, úleva po zastavení působení negativního – nepříjemného podnětu. Obdobně jako v případě, kdy si řidič nezapnul v autě pás. Zapnutím bezpečnostního pásu vypnul řidič nepříjemný zvuk, který ho obtěžoval. Odměnou byl příjemný pocit, který se dostavil, jakmile se zvuk vypnul. Je velmi pravděpodobné, že příště si řidič zapne pás ještě dřív, než se rozjede. Tak se vyhne nepříjemnému podnětu. Zvuku, který ho obtěžoval. V případě negativního posílení musí být podnět velmi jemný (diskomfort). A musí ustat okamžitě, kdy se objeví žádoucí chování.

Bart Bellon - NePoPo® (NePoPo, Negative-Positive-Positive)

Tento způsob posilování, jehož autorem je belgický výcvikář Bart Bellon, v sobě spojuje výhody pozitivního posílení i negativního posílení. Bart Bellon, velký vizionář a jeden z nejlepších trenérů na světě, tak vytvořil nejefektivnější tréninkový systém vůbec. V České republice se měli možnost čeští kynologové seznámit s touto světovou ikonou moderního výcviku psů a jeho metodami na několika seminářích, které jsme společně s Bartem zde v ČR pořádali. Naposledy to bylo v říjnu 2016, kdy jsme měli tu čest hostit jeho historicky poslední seminář. V současné době vede Bart spolu se svou ženou Michael trenérskou školu „Bart Bellon® NePoPo® School”.

Jak by tedy vypadalo posilování při použití tohoto systému?

To si opět nejlépe vysvětlíme na následujícím příkladu.

Pro začátek je nutno říci, že tento pes již má za sebou fázi všeobecného rozvoje. To znamená, že u něho byla pomocí pozitivního posilování rozvíjena a odměňována spontánní aktivita. Pes se v různých situacích naučil, že si svým aktivním chováním může zajistit úspěch – odměnu. Naučil se, že pokud narazí na problém, na nějakou překážku, že se nemá vzdávat, ale má hledat řešení. Že svou vlastní kreativitou zvyšuje svou šanci na úspěch. Pes má výraznou motivaci na potravu. Ví, že potrava se nachází u psovoda – očekává ji. Říkáme tomu, že pes má vytvořenu „motivační osu”.

Jako příklad chování, které chceme naučit, jsem vybral jednu z částí cviku aport. Psovod tedy chce, aby pes uchopil aport (činku). Položí aport na zem, nebo ho podrží v ruce tak, aby ho pes viděl. Aktivuje na EVO mírný elektrický impuls. Jen tak silný, aby ho pes vnímal jako nepatrný diskomfort. V jednom okamžiku se pes podívá na činku, nebo udělá pohyb směrem k ní. Přesně v ten moment psovod působení impulzu zastaví, klikne a dá psovi velkou odměnu v podobě potravy. Tak postupuje trénink za tréninkem. Postupně zvyšuje kritérium. Tak, aby se pes k čince více přiblížil, aby ji uchopil. 

Při tomto postupu bylo chování posíleno – odměněno, nejprve příjemným pocitem poté, kdy pes svým chováním zastavil působení negativního podnětu a po druhé potravou.

Kontrola

Kromě komunikace a učení nového chování můžeme elektronické výcvikové obojky také využít k postupnému upevňování a kontrole správného provedení toho, co se pes již naučil. A také ke kontrole a eliminování nežádoucího chování.

Za nežádoucí chování považujeme taková chování, která mohou být obtěžující pro okolí psa, ale především taková chování, která mohou psa, nebo jeho okolí ohrožovat na zdraví, nebo na životě.

Existuje celá řada způsobů, jak tlumit a eliminovat nežádoucí chování. Jedním z nich je „pozitivní trest”. A jistě mi dáte za pravdu, že právě s trestem si většina lidí nejčastěji spojuje používání EVO. Přitom v této oblasti najdeme nejméně příkladů, kdy je vhodné elektronický obojek použít.

Připomeňme si tedy ještě jednou, že „pozitivní trest” je situace, kdy chování vede ke vzniku nepříjemného podnětu.

Příklad:

Pes nám žere nějaké „svinstvo”, které našel někde pod okny paneláku. Psovod na psa nekřičí, neutíká za ním ve snaze mu v tom zabránit. Protože toto naše chování si pes nejčastěji spojí s konkurencí a sociální agresí. Začne si myslet, že objevil něco mimořádného a že mu to, co si tak pracně našel, mu chceme vzít a sníst to sami. Příště se pak bude snažit co nejrychleji sníst to, co najde. To v tom lepším případě. V tom horším případě si před námi začne veškeré jídlo hlídat a začne být na nás agresivní, kdykoli se k němu a jeho potravě přiblížíme. 

Psovod použije zvukový signál na EVO a do dvou sekund vyšle psovi krátký, ale výrazný (averzivní) elektrický stimul. Je pravděpodobné, že si pes spojí toto chování (pojídání nalezených zbytků jídla) s nepříjemnou zkušeností a bude se mu vyhýbat.

Tento způsob řešení nežádoucích chování s sebou však nese celou řadu problémů a rizik. Co by mělo dané chování splňovat, aby bylo vhodné pro použití „pozitivního trestu”?

1. Musí to být chování, které pes nesmí nikdy dělat. Trest je pro psa jasnou informací „UŽ TO NIKDY NEDĚLEJ“ Tak že nemůžeme psovi dovolit chodit do postele a příště ho potrestat, že do ní vlezl.
2. Musí to být jednoduché chování, aby si pes dokázal snadno spojit své chování s důsledkem. Když se pes při přeskoku dotkne překážky a my ho potrestáme. Co jsme potrestali? Skok přes překážku nebo to, že se jí dotknul? Když nám pes předčasně vyběhne bez povelu pro aport a my ho potrestáme. Co jsme potrestali, to, že nezůstal sedět, nebo zájem o aport? Když pes na někoho skáče, a ten někdo ho za to potrestá. Co bylo potrestáno, skákání, nebo zájem o člověka a sociální interakce s ním?
3. Měly bychom se vyhnout používání příliš silných negativních podnětů. Nepoužívejme negativní podnět k „přebití” jiného silného podnětu. Příkladem je štvaní zvěře. Lovecký pud může být u psa extrémně silnou motivací. Pokud pes za zvěří několikrát utekl, nebo se mu ji dokonce podařilo strhnout, byla tato motivace ještě výrazně posílena. Proto pokud chceme k přerušení štvaní zvěře použít „pozitivní trest” v podobě silného elektrického impulzu, musí být tento podnět mnohonásobně silnější, než je jeho motivace ke štvaní zvěře. Tedy obrovský. Představme si, že zde proti sobě působí dvě velké síly. Podobně jako když se po dálnici řítí osobní automobil rychlostí 140 km/hod. Jsme schopni tento automobil zastavit na jednom centimetru? Většina z vás si řekne, že nejsme! Ale jsme. Když mu do cesty postavíme betonovou stěnu! A stejné to bude, když se budeme snažit zastavit vzrušeného, motivovaného psa při štvaní zvěře. Zastavíme ho, ale jakou silou a za jakou cenu?

Sledujte reakce svého psa!

Při použití elektronického výcvikového obojku, nebo jakéhokoliv jiného postupu nebo pomůcky při výcviku vždy pečlivě sledujte reakce psa. Naplánujte si vždy, čeho chcete v chování psa dosáhnout a jaké nástroje k tomu můžete použít. Nikdy není pouze jeden, je jich vždy celá řada. Čím více jich máte, tím lépe.

Jak jste již také možná zjistili, EVO neslouží rozhodně pouze k trestání. Že je to právě naopak. Že mají mnohem větší využití při komunikaci se psem a mohou být efektivním nástrojem pro posílení chování. Tedy pro učení.

Pokud používáte při výcviku jakýkoliv negativní podnět, měl by být vždy jen tak velký, aby ho pes vzal na vědomí a akceptoval ho. Nikdy by nemněl u psa vyvolat bolest a strach. Raději použijeme několik menších podnětů k vyvolání určitého nepohodlí, než jeden velký.

Bolest a stres z nich pocházející jakékoliv učení potlačuje.

Elektronické výcvikové obojky zásadně nepoužívejte jako poslední možnost tam, kde ostatní metody selhaly.

Závěrem

Doufám a věřím tomu, že se po přečtení těchto řádků budete dívat na problematiku výchovy a výcviku psů trochu jinýma očima než doposud. Že budou pro vás přinejmenším podnětem k zamyšlení.

Tento článek nebyl v žádném případě myšlen, ani napsán jako propagace používání elektronických výcvikových obojků, ani jiných podobných pomůcek. Měl jen poukázat na to, že výcvik psů a trénink zvířat obecně není tak jednoduchý a černobílý, jak je nám to mnohdy účelově předkládáno. Že ani „pozitivní posílení” není pouze jen „klik a odměna”, ale že je to mnohem složitější.

Že naše lidské motivy a pohnutky v tom, co říkáme a děláme, nemají často nic společného s tím, jak to chápou zvířata a co potřebují.

Dobrý a z mého pohledu správný trénink se musí opírat o důkladné znalosti etologie, psychologie a veškerých technik trénování. Musí být především založen na hlubokém respektu ke zvířatům.

Čím více toho o zvířatech víme a čím více nástrojů k tréninku máme, tím může být náš trénink efektivnější a ke zvířatům přátelštější.

Foto:Archiv redakce

První díl najdete ZDE:

Elektronické výcvikové obojky a jejich místo v moderním tréninku psů I. dílModerní výcvik psů

Druhý díl najdete ZDE:

Elektronické výcvikové obojky a jejich místo v moderním tréninku psů II. dílModerní výcvik psů