Erdelteriér je a bude málopočetným plemenem!

Také si k danému plemeni vždy rádi přečtete postřehy někoho, kdo se mu věnuje už velmi dlouho a má tedy opravdu potřebný nadhled? Pak vás určitě potěší následující rozhovor s poradkyní chovu Airedale Terrier Klubu, která má tyto psy po svém boku již více než půl století. Přejeme příjemný zážitek!

Sympatická Zuzana Jandová se do erdelteriéra zamilovala už kdysi dávno o prázdninách na Moravě a vznikla z toho láska na celý život. Jejich chovu se věnuje už více než padesát let, její chovatelská stanice Scartaris byla založená už v roce 1971 a patří mezi první u nás. Kromě toho je i mezinárodní rozhodčí pro posuzování exteriéru psů a řadu let působí i ve funkci poradce chovu. A my jsme moc rádi, že si na nás udělala čas a podělila se s námi o své dlouholeté zkušenosti a pohled na své doslova srdeční plemeno.

Erdela jsem poznala o prázdninách u svých příbuzných na Moravě a okamžitě jsem se do něj zamilovala. Za první výplatu jsem si pak pořídila svou první fenu a tím to vše začalo. Byla to zkrátka láska na celý život.

Má první erdelka se jmenovala Artemis Floris. Byla to výborná fena po stránce exteriéru i povahy a stala se zakladatelkou mé chovatelské stanice Scartaris. Neměla jsem pro chovatelství ideální podmínky, takže jsem odchovala celkem deset vrhů na různých fenách, ale vždy to byly pokračovatelky této feny. Ačkoli nejsem cvičitelem, mohla jsem se zaručit, že štěňata budou dobře vycvičitelná. Svůj temperament totiž Artemis spolehlivě předávala. Po stránce exteriéru bylo vše také v pořádku a nechyběly ani ty nejvyšší tituly.

Vzhledem k politickým změnám mají dnes chovatelé možnost krýt v zahraničí a vliv těchto krytí se pochopitelně projevuje i na potomstvu. Zlepšilo se např. zaúhlení zadních končetin, délka hlavy nebo kompaktnost. Chovatelé zaměření na výcvik zlepšili vycvičitelnost našich erdelů díky krytí se psy z podobně zaměřených stanic v zahraničí.

Pro mě je nejdůležitější, že v mé chovatelské stanici se nevyskytla žádná vada, která vyřazuje z chovu. Dalším kritériem pak je, aby zvířata, která se dále podílejí na dalších odchovech, předávala své dobré vlastnost i svému potomstvu.

Výběr chovného páru je výhradně v pravomoci chovatele. Poradce chovu radí, ale nenařizuje ani nenakazuje. Naši chovní erdelové jsou vybaveni tzv. bonitačním kódem, který je prvním vodítkem při výběru páru. Je to popis exteriéru i povahy vyjádřený písmenkovým kódem. Dále je vhodné informovat se o získaných titulech psa, případně o vykonaných zkouškách. Je také dobré něco vědět i o rodičích a sourozencích vybraného psa. A pochopitelně nejlepší je prohlédnout si psa osobně. A hlavně nekrýt psem, který je v sousední ulici, protože je to nejblíž. A pak už jen doufat, že to dopadne podle představ chovatele.

Erdel se v současné době řadí k málopočetným plemenům a asi už to tak zůstane. Jeho živý temperament a nutnost úpravy srsti z něj dělají psa, který není určený pro každého. Nehodí se k trvalému ustájení v kotci, vyžaduje společnost lidské „smečky“. Základem výchovy je důslednost, pokud možno bez fyzických trestů. Erdel si hodně pamatuje. S tím souvisí i počet chovných jedinců a narozených štěňat. Splněné podmínky chovnosti má kolem šedesáti zvířat, ale aktivních v chovu je jich v současné době kolem třiceti. Počty štěňat ve vrzích se dost liší. Od minima tří jedinců až po maximum dvanácti. Je to individuální a lze to těžko zprůměrovat. O dovozu psa a krytí v zahraničí si rozhodují sami chovatelé. Ne vždy je to pro chov přínosem.

Občas se stává, že některá fena nezabřezne, ale není to významný počet. Krytí probíhá přirozeně a péče o štěňata je bezproblémová. Při velkých počtech štěňat se kvůli množství mléka obstarává kojná, jinak feny kojení zvládají dobře.

Naši psi zvládají i zahraniční konkurenci, vyhrávají u nás i v zahraničí a dokonce se úspěšně účastní i Cruftovy výstavy v Anglii. Já sama upřednostňuji psy kompaktní, kvadratické s dlouhou ušlechtilou hlavou, dobře zaúhlené, s kalitní srstí. Výborná úprava a předvedení je samozřejmostí.

Měla jsem to štěstí, že jsem pí Geblerovou a celou její rodinu poznala ve svých začátcích. Byla mi vynikající učitelkou celý život a díky ní jsem se věnovala erdelům. Když jsem začala chovat, měla ode mne fenu Bonnie Scartaris, se kterou získala titul Interšampion. Věnovala se erdelům celý život. Posuzovala výstavy, bonitace, sama aktivně vystavovala a podílela se i na výcviku. Ochotně předávala svoje zkušenosti začátečníkům a stala se v erdelím světě pojmem.

Erdelům bych přála hodné a rozumné „páníčky“ a chovatelům, aby jim jejich záměry vycházely a aby jejich štěňata byla bez chyb a vad. Prostě aby si pejsci, majitelé a chovatelé dělali navzájem radost.

Děkuji vám za rozhovor.

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Simony Hoškové